A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Gatčina Гатчина | |
---|---|
Velký Gatčinský palác | |
Poloha | |
Souřadnice | 59°34′ s. š., 30°8′ v. d. |
Nadmořská výška | 100 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+3[1] |
Stát | Rusko |
Federální okruh | Severozápadní |
Oblast | Leningradská |
Leningradská oblast na mapě Ruska | |
Gatčina | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 29 km² |
Počet obyvatel | 87 626 (1.1.2022) |
Hustota zalidnění | 3 021,6 obyv./km² |
Etnické složení | Rusové |
Správa | |
Oficiální web | www |
Telefonní předvolba | +7 81371 |
PSČ | 188300-188310, 188319 |
Označení vozidel | 47 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Gatčina (rusky Га́тчина, ižorsky a finsky Hatsina; v letech 1923–1929 Trock (Троцк), 1929–1944 Krasnogvardějsk (Красногварде́йск)) je město v Leningradské oblasti v severozápadním Rusku. Leží asi 45 km jihozápadně od Petrohradu na silnici a železnici vedoucí do Pskova. Město je centrem Gatčinského rajónu a žije zde 87 626 obyvatel. Zdejší palácový komplex je zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO.
Popis
Gatčina je jedním z předměstí Petrohradu a průmyslovým, vědeckým a odborným centrem Leningradského okresu. Jeho součástí je Stará Gatčina se starobylými uličkami. Světoznámou se Gatčina stala jako bývalé sídlo ruských carů, s unikátním souborem paláců a parků. Rozvoj Gatčiny ovlivnily dějiny a kultury různých národů světa, zejména zemí Evropy. Proto ve městě lze vidět zákoutí, připomínající Itálii, Francii, Anglii a Německo. Nejvýznamnější pro dějiny a umění je Velký palác, který slouží jako muzeum a galerie s bohatými sbírkamiy ruského, evropského a východního umění.
Obyvatelstvo města má velkou finskou diasporu. V ulicích Gatčiny jsou vedle pravoslavných chrámů také finské kostely.
Historie
Historie Gatčiny byla značně ovlivněna skandinávskými sousedy. Odedávna v Gatčinské zemi klidně žily slovanské a ugrofinské kmeny. Nejstarší archeologické nálezy z tohoto území pocházejí ze 13. století. První písemný doklad o existenci osady je až z let 1499-1500, kdy se v novgorodské písařské knize zmiňuje „vesnice Chotčino nad Chotčinským jezerem“, která byla součástí Vodské Pjatiny Novgorodské země.
V době rusko-švédské války v letech 1610-1617 tuto oblast dobyla armáda žoldnéřů pod velením mladých švédských velitelů Everta Gorna a Jacoba Delagardieho. Švédský historik Johan Widekind o nich napsal: „...vojáci se za všechno odměňovali, dokonce i manželky a dcery rolníků jim byly plně k dispozici“. Válka skončila podepsáním Stolbovského míru, podle kterého Švédsko území vrátilo Rusku, ale v roce 1624 připadlo rodu Oxenstiernů a stalo se novou švédskou provincií Ingermanland. Značná část pravoslavného obyvatelstva odtud uprchla do Ruska, a tak švédská administrativa začala do vylidněných zemí přesídlovat finsky mluvící kmeny Aürämojsetů [2] a Savakotů.
Po Severní válce z let 1700-1721 car Petr Veliký tyto země získal zpět za podmínek Nystadtské mírové smlouvy: Rusko zaplatilo Švédsku dva miliony tolarů (56 000 kg ryzího stříbra).
Výstavba paláce a parku začala za Kateřiny II. Veliké, která roku 1765 darovala Gatčinu i s okolím svému oblíbenci Grigoriji Orlovovi. Do roku 1788 zde vznikla rezidence o 600 pokojích, park o rozloze 7 km² a vítězný oblouk podle návrhu architekta Antonio Rinaldiho. Po Orlovově smrti darovala Kateřina Gatčinu svému synovi, budoucímu carovi Pavlovi I., který ji roku 1796 povýšil na město a oficiální císařskou rezidenci. Navazující městská čtvrť ve 20. století plochu rezidence zmenšila a sloužila jako aerodrom, nyní již zrušeného vojenského letiště.
Gatčinské paláce byly velmi těžce poškozeny (vypáleny a vyrabovány) ustupujícími nacistickými vojsky, která se zde usadila v letech 1941–1944. Opravy architektury začaly v 50. letech, ale trvají až do 21. století. Do rekonstruované galerie se postupně vrátily sbírky nábytku a volného umění. Gatčina patří k předměstím Petrohradu, kde dodnes – na rozdíl mnoha ruských měst – mírně stoupá počet obyvatel.
Památky
Palácový komplex tvoří:
- Velký Gatčinský palác či palác Gatčina se zahradami a menažerií je trojkřídlá zámecká stavba s čestným dvorem, jádro velkolepého sídla ve stylu raného ruského klasicismu z let 1766–1781. Palác dala vystavět carevna Kateřina II. Veliká pro svého favorita Grigorije Orlova. Autorem projektu byl italský architekt Antonio Rinaldi.
- Velkopřevorský palác - po hraběti Orlovovi se stal majitelem Gatčiny budoucí car Pavel I., syn Kateřiny II., který byl zvolen velkopřevorem řádu maltézských rytířů v Rusku, a proto si dal v areálu přistavět druhý palác s kostelem. Místo si oblíbil natolik, že někteří dějepisci Pavla I. označují za “gatčinského cara”. Palácový komplex poté jako své trvalé sídlo využívali také další ruští panovníci, např. Alexandr III., a další.
- Pomník cara Pavla I. s bronzovou sochou na podstavci pro Palácové náměstí vytvořil Ivan Petrovič Vitali roku 1851.[3]
Gatčinský palác se zahradami a menažerií, Velkopřevorský palác s parkem, pomník a centrum města Gatčina jsou od roku 1990 zapsány jako položka č. 540 historického souboru staveb Centrum Petrohradu a související skupiny památek na seznamu Světového dědictví UNESCO[4].
- Uspenský chrám (Nanebevzetí Bohorodičky)
- Rodinný dům - muzeum karikaturisty Pavla Jegoroviče Ščerbova
Slavní rodáci a osobnosti
- Paul Friedrich von Benckendorff (1784–1841), v letech 1833-1841 guvernér Estonska
- Andrej Ivanovič Štakenšnejder (1802–1865), architekt
- Michail Ivanovič Čigorin (1850–1908), šachista
- Fjodor Alexandrovič Vasiljev (1850–1873), malíř
- Michail Michajlovič Ippolitov-Ivanov (1859–1935), hudební skladatel a dirigent
- Pavel Jegorovič Ščerbov (1866-1938), ruský malíř a karikaturista
- Svatý Agapit (1894-1936), ruský pravoslavný světec
- Alexandr Bublik (* 1997), ruský tenista, od roku 2017 hrající za Kazachstán
Partnerská města
- Eskilstuna, Švédsko
- Espoo, Finsko
- Ettlingen, Německo
- Lexington, (Massachusetts) Spojené státy
Odkazy
Reference
- ↑ Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 . (rusky)
- ↑ Václav Hubinger, František Honzák, Jiří Polišenský: Národy celého světa. Libri Praha 1985, s. 355
- ↑ editovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Gatčina na Wikimedia Commons
- Gatčina napříč staletími
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk