Mgr. František Bublan
6. ministr vnitra ČR
Ve funkci: 4. srpna 2004 – 4. září 2006
Předseda vlády	Stanislav Gross Jiří Paroubek
Předchůdce	Stanislav Gross
Nástupce	Ivan Langer
4. senátor za obvod č. 53 – Třebíč
Ve funkci: 20. října 2012 – 20. října 2018
Předchůdce	Vítězslav Jonáš
Nástupce	Hana Žáková
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci: 3. června 2006 – 20. října 2012
3. ředitel ÚZSI
Ve funkci: 1. března 2001 – září 2004
Předchůdce	Petr Zeman
Nástupce	Karel Randák
Člen Rady ÚSTR
Úřadující
Ve funkci od: 24. července 2019
Stranická příslušnost
Nestraník
ve Sněmovně	za ČSSD (2006–2012)
v Senátu	za ČSSD (2012–2018)
v české vládě	za ČSSD (2004–2006)
Narození	13. ledna 1951 (73 let) Třebíč Československo Československo
Choť	ženatý
Děti	tři děti
Sídlo	Veverská Bítýška
Alma mater	VŠ zemědělská Brno (nedokonč.) CMBF v Litoměřicích Bankovní institut VŠ
Profese	politik
Náboženství	římskokatolické
Commons	František Bublan
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Bublan (* 13. ledna 1951 Třebíč) je český politik a teolog, bývalý ministr vnitra, bývalý ředitel civilní rozvědky, v letech 2006 až 2012 poslanec Poslanecké sněmovny PČR coby nestraník za ČSSD, v letech 2012 až 2018 senátor za obvod č. 53 – Třebíč. Od července 2019 je členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.

Životopis

Studoval na Gymnáziu Třebíč (1966–1969). Pak od roku 1969 studoval na Vysoké škole zemědělské v Brně, kde ale po dvou letech studia přerušil a přešel na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích, kterou absolvoval roku 1976. Následně po dobu dvou let pracoval jako duchovní v Mikulově a Břeclavi. Poté, co v roce 1977 podepsal Chartu 77, byl mu odebrán státní souhlas k výkonu činnosti duchovního a musel pracovat v dělnických profesích. V letech 1979–1990 byl řidičem, zpočátku pro podnik Potraviny Brno, později řidičem sanitky v nemocnici v Tišnově.^[1]

Po sametové revoluci byl od roku 1991 zaměstnán u Bezpečnostní informační služby (respektive její československé předchůdkyně FBIS), nejdříve jako operativní důstojník a analytik, později jako manažer. V letech 2001–2004 působil ve funkci ředitele civilní rozvědky, Úřadu pro zahraniční styky a informace. Po listopadu 1989 rovněž vystudoval Bankovní institut v Praze (1995–1997).^[1]

Je ženatý, má tři děti.^[1] Jeho manželka se věnuje sociální a charitativní činnosti.

V roce 2004 ho Stanislav Gross vybral jako svého ministra vnitra. Zastával pak tento post ve vládě Stanislava Grosse a vládě Jiřího Paroubka od 4. srpna 2004 do roku 2006, ve funkci vystřídal Stanislava Grosse.^[2][3] Během svého působení v čele rezortu řešil kauzu CzechTek, tvrdý zásah policie proti účastníkům taneční party, a byl za provedení akce terčem silné kritiky.^[4]

Ve volbách v roce 2006 byl zvolen do poslanecké sněmovny za ČSSD (lídr kandidátky sociální demokracie za volební obvod Kraj Vysočina).^[5] Byl předsedou sněmovního Výboru pro bezpečnost.^[6] Poslanecký mandát obhájil i ve volbách roku 2010. Byl předsedou výboru pro obranu a bezpečnost, po jeho rozdělení od prosince 2011 předsedou výboru pro bezpečnost. Ve sněmovně setrval do října 2012, kdy na poslanecký mandát rezignoval.^[7] Do roku 2010 byl stínovým ministrem vnitra ČSSD.

V senátních volbách roku 2012 byl zvolen do horní komory parlamentu v senátním obvodu č. 53 – Třebíč. Získal v 1. kole 27 % hlasů a v 2. kole zvítězil poměrem 58 : 42 nad komunistou Josefem Zahradníčkem.^[8] Ve volbách do Senátu PČR v roce 2018 svůj mandát senátora již neobhajoval.^[9] V červenci 2019 byl zvolen členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Získal 44 hlasů od 74 senátorů.^[10] Funkční období člena Rady ÚSTR je pět let.^[11]

Odkazy

Reference

Literaturaeditovat | editovat zdroj

• Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 66. 
• Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 80. 

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Bublan na Wikimedia Commons
• František Bublan na stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
• František Bublan v Impulsech Václava Moravce^{[nedostupný zdroj}
• Blog Františka Bublana