A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Claude Victor-Perrin, vévoda z Belluna | |
---|---|
Rodné jméno | Claude-Victor Perrin |
Narození | 7. prosince 1764 Lamarche |
Úmrtí | 1. března 1841 (ve věku 76 let) Paříž |
Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise (48°51′35″ s. š., 2°23′40″ v. d.) Grave of Claude-Victor Perrin |
Povolání | politik a voják |
Ocenění | velkokříž Řádu čestné legie rytíř Řádu sv. Michala maršál Francie rytíř Řádu svatého Ducha říšský maršál … více na Wikidatech |
Choť | Jeane Josephina Muguetová Julie Vosch van Avesaet |
Děti | Victorine Charles Napoleon Victor Eugene Stephanie-Josephina |
Rodiče | Charles Perrin a Marie Anna Floriotová |
Funkce | ministr války Francie francouzský pair |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Claude-Victor Perrin (7. prosince 1764 Lamarche – 1. března 1841 Paříž) byl francouzský generál a Napoleonův maršál Francie, vévoda z Belluna.[1][2]
Život
Narodil se v Lamarche ve Francii roku 1764 jako syn Charlese Perrina a Marie Anny Floriotové. Roku 1781 se stal tamborem v dělostřeleckém pluku v Grenoblu, později seržantem tohoto pluku. Ke svému příjmení Perrin si přidal Victor. O deset let později však z armády vystoupil, oženil se s Jeane Josephinou Muguetovou a začal se věnovat obchodu. U obchodu dlouho nevydržel a roku 1792 znovu vstoupil do armády k třetímu praporu u Drôme, jehož se stal brzy velitelem. Ke konci roku 1793 se zúčastnil obléhání Toulonu, kde bojoval společně s Napoleonem Bonapartem, který byl právě na začátku své kariéry. Victor se u Toulonu vyznamenal a na počátku roku 1794 byl povýšen na brigádního generála. Po Toulonu krátce válčil v Pyrenejích a posléze působil jako jeden z Napoleonových generálů v italském tažení (1796–1797). Zvítězil zde v mnoha bitvách a vysloužil si tak povýšení na divizního generála.[1][2]
Roku 1797 se vrátil do Francie a stal se velitelem v departementu Vendée, v kraji, kde byly na denním pořádku royalistické vzpoury proti republice. O dva roky později byl povolán do dalšího Napoleonova italského tažení. Znovu se vyznamenal, a to především v bitvě u Marenga roku 1800. V době konzulátu 1799–1804 po italském tažení velel armádě v Holandsku. Po vzniku Prvního Francouzského císařství byl pověřen funkcí velvyslance v Dánsku. Nadále bojoval ve válce s Pruskem a v bitvách u Friedlandu, Jeny a Saalfeldu. Roku 1807 ho Napoleon jmenoval maršálem Francie, nejvyšší vojenskou hodností. Zároveň se stal guvernérem v Prusku, v Berlíně, a o rok později obdržel titul vévody z Belluna.[1][2]
V roce 1808 byl vyslán do Španělska, kde zvítězil v mnohých bitvách, ale v mnohých byl také poražen. Od roku 1809 velel v armádě španělského krále a Napoleonova bratra Josefa. Ve Španělsku zůstal až do roku 1812, kdy mu Napoleon v ruském tažení svěřil IX. sbor armády. Zde měl za úkol jistit ústup Napoleonovy armády zpátky do Francie. Tento úkol se mu mimořádně povedl a zachránil velkou část ustupující francouzské Velké armády, úspěch měl například v bitvě u přechodu přes řeku Berezina. Nadále válčil po boku Napoleona v Německu v bitvě u Drážďan (1813), u Hanau (1813), u Brienne (1814) a u Craonne (1814), kde byl vážně raněn.[1][2]
Po Napoleonově abdikaci se přiklonil k Bourbonům. Za Stodenního císařství uprchl s Bourbony do Gentu. Po Napoleonově definitivní porážce získal od krále Ludvíka XVIII. titul francouzského paira a hodnost generálmajora královské gardy. Byl předsedou komise, která soudila Napoleonovy důstojníky, kteří se angažovali během Stodenního císařství. Roku 1821 se stal ministrem války a roku 1823 se zúčastnil španělského tažení proti revolucionářům ve Španělsku. Poté se zapletl do finančních vojenských podvodů a byl vyřazen z armády. Posléze žil až do konce života v ústraní. Zemřel 1. března 1841 v Paříži.[1][2]
Hodnocení
Claude Victor-Perrin byl schopný velitel a voják, který slavil úspěchy zejména díky své odvaze, zapálenosti a rozhodnosti. Na druhou stranu Victorovi chyběla schopnost rozvahy, byl prudký a obtížně zvladatelný. Napoleon ho oceňoval jako skvělého taktika a organizátora, byl si však vědom, že není dobrým stratégem.[1]
Odkazy
Reference
Literatura
WINTR, Stanislav. Napoleon Bonaparte – jeho maršálové a ministři. I. vyd. Praha: Libri, 2009. ISBN 978-80-7277-372-5. Kapitola Claude Victor-Perrin, s. 189–196.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Claude Victor-Perrin na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk