A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Anglické skladebné názvosloví
V anglickém skladebném názvosloví se upřednostňuje složení molekuly před její strukturou. Jeho nejjednodušší formou je stechiometrický název (stoichiometric name). V některých případech můžeme použít pro skupinu atomů triviální název (cyanide = CN, hydroxide = OH) a začlenit ho do názvu jako by se jednalo o atom.
Anion píšeme na druhé místo a má koncovku -ide. Kation píšeme bez koncovky na první místo. Počet atomů v molekule se udává množstevní předponou před každým atomem:
mono- X1,
di (bi)- X2,
tri- X3,
tetra- X4,
penta- X5,
hexa- X6,
hepta- X7,
octa- X8,
nona- X9,
deca- X10,
undeca- X11,
dodeca- X12 …
Předpona mono- se ve většině případů vynechává. V případech, kdy existuje jenom jedna obecně známá sloučenina daných prvků a nemůže tedy dojít k záměně se můžete setkat s tím, že množstevní předpony jsou vynechány (Ca3P2 = tricalcium diphospide = calcium phospide), přesto však je lepší množstevní předpony používat.
Ionty se nazývají obdobně jako ve sloučenině, anion má koncovku -ide a kation je bez koncovky. Oxidační číslo se píše do závorky za jméno iontu a znaménko za číslem určuje, jde li o kation či o anion (Na+ = sodium (1+) , O−2 = oxide (2-)).
U sloučenin, kde se některé skupiny vyskytují vícekrát, používáme množstevní předpony, které se liší od těch běžných (Ca(NO3)2 = calcium bis(trioxidonitrate) ) Chceme-li uvést jméno sloučeniny s ohledem na její strukturu, místo množstevních předpon použijeme oxidační číslo psané římskými číslicemi (např. Fe2(SO4)3 = diiron trisulphate = iron (III) sulphate, Fe3O4 = iron (II) diiron (III) oxide).
Anglické názvosloví sloučenin vodíku
Binární sloučeniny vodíku jsou jednoslovné a mají vždy koncovku -ane. Kořenem slova je centrální atom. Takto sestavený název neobsahuje informaci, kolik vodíků sloučenina obsahuje. Je proto nutné vědět, jaký je záporný oxidační stupeň centrálního atomu.
Obsahuje-li sloučenina více těchto skupin, opět zdůrazníme jejich množství množstevní předponou (H2NNH2 = diazane). Je li takováto sloučenina nenasycená (obsahuje-li méně vodíků), místo koncovky -ane, použijeme koncovku -ene, když má sloučenina dvojnou vazbu, či -yne, když má trojnou vazbu (HN=NH = diazene).
Anglické názvosloví kyselin a od nich odvozených solí
V anglickém názvosloví kyselin se mnohem častěji používají nesystematické názvy, které se skládají z názvu centrálního atomu, který má příponu či příponu a předponu podle toho, v jakém je oxidačním stavu oproti svému nejběžnějšímu oxidačnímu stavu, a slova acid (kyselina). Kyselina, jejíž centrální atom je ve svém nejběžnějším oxidačním stavu má koncovku -ic (HNO3 – nitric acid, H3PO4 – phosporic acid, HClO3 – chloric acid). Je-li oxidační stav kyseliny vyšší, kořen slova přijímá předponu per- a koncovku -ic. (HClO4 – perchloric acid). Je li nižší, získává kořen příponu -ous (HClO2 – chlorous acid) a nejnižší příponu hypo- a koncovku -ous(HClO – hypochlorous acid.
Méně často užívaný systematický název je jednoslovný a obsahuje nejprve skupiny OH, potom O a potom název centrálního atomu. Množství těchto součástí je vyjádřeno opět množstevní předponou. Například H2SO4 se systematicky jmenuje dihydroxidodioxidosulphur, protože obsahuje dvě skupiny OH, dva kyslíky a jeden centrální atom síry.
V následující tabulce jsou vypsány nejběžnější kyseliny a od nich odvozené báze solí.
Vzorec | Nesystematický název | Systematický název | Oxidační stav* | Odvozená sůl |
HNO3 | nitric acid | hydroxidodioxidonitrogen | 5, 0 | nitrate |
HNO2 | nitrous acid | hydroxidooxidonitrogen | 3, (-) | nitrite |
H3PO4 | phosphoric acid | trihydroxidooxidophosphorus | 5, 0 | phosphate |
H3BO3 | boric acid | trihydroxidoboron | 3, 0 | borate |
H2CO3 | carbonic acid | dihydroxidooxidocarbon | 4, 0 | carbonate |
H2SO4 | sulfuric acid | dihydroxidodioxidosulfur | 6, 0 | sulfate |
H2SO3 | sulfurous acid | dihydroxidooxidosulfur | 4, (-) | sulfite |
HClO | hypochlorous acid | hydroxidochlorine | 1, (--) | hypochlorite |
HClO2 | chlorous acid | hydroxidooxidochlorine | 3, (-) | chlorite |
HClO3 | chloric acid | hydroxidodioxidochlorine | 5, 0 | chlorate |
HClO4 | perchloric acid | hydroxidotrioxidochlorine | 7, + | perchlorate |
*) symbol za čárkou naznačuje, zda je oxidační stav vyšší (+), nižší (-) nebo nejnižší (--) oproti normálnímu stavu 0.
**) některé méně běžné názvy se odvozují od soli přidáním vodíků; tato kyselina byla pojmenována podle soli předchozí kyseliny.
Související články
Externí odkazy
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk