Měrná magnetická susceptibilita dříve specifická magnetická susceptibilita je magnetická susceptibilita vztažená na jednotkovou hustotu dané látky (nikoli na jednotkovou hmotnost, jak by naznačoval název). Obvyklá značka veličiny χ_mass, jednotka v SI m³·kg⁻¹ (v CGS cm³·g⁻¹). Jde o kvantitativní vyjádření schopnosti částic látky se zmagnetizovat. U izotropních látek jde o skalár, jinak o tenzor.

${\displaystyle \chi _{\text{mass}}=\chi /\rho }$, kde ${\displaystyle \chi \,}$ je magnetická susceptibilita, ${\displaystyle \rho \,}$ hustota.

Jedná se o zastaralou veličinu z pohledu SI (normy řady ČSN ISO/IEC 800000) i IUPAC; jako obdobnou charakteristiku schopnosti částic látky se zmagnetizovat aktuální Zelená kniha IUPAC doporučuje veličinu molární magnetická susceptibilita (doporučená značka veličiny χ_m, jednotka v SI m³·mol⁻¹,^[1] definovanou vztahem:

${\displaystyle \chi _{\text{m}}=\chi /V_{\text{m}}}$, kde ${\displaystyle V_{\text{m}}\,}$ je molární objem (pozor, nejedná se o magnetickou susceptibilitu vztaženou na jednotkové látkové množství, jak by naznačoval název).

Diamagnetika a paramagnetika

V případě diamagnetik závisí měrná magnetická susceptibilita pouze na poloměrech drah elektronů a nikoliv na teplotě, což je dáno tím, že tepelné oscilace atomů nemají vliv na uspořádání elektronů v orbitalech. Naproti tomu u paramagnetik je teplotě nepřímo úměrná (Curieho zákon).

Experimentální stanovení měrné magnetické susceptibility

Principem je měření síly, kterým je magnetikum vtahováno nebo vypuzováno z vnějšího magnetického pole (Gouyovy váhy).

Reference