Robert Abela
14. předseda vlády Malty
Úřadující
Ve funkci od: 13. ledna 2020
Prezident	George Vella
Vicepremiér	Chris Fearne
Předchůdce	Joseph Muscat
Předseda Labouristické strany
Úřadující
Ve funkci od: 12. ledna 2020
Předchůdce	Joseph Muscat
Poslanec Parlamentu Malty
Úřadující
Ve funkci od: června 2017
Volební obvod	6. obvod
Stranická příslušnost
Členství	Labouristická strana
Narození	7. prosince 1977 (46 let) Sliema, Malta Malta
Choť	Lydia Abelová
Rodiče	George Abela a Margaret Abela
Děti	Giorgia Mae Abelová
Alma mater	Maltská univerzita
Zaměstnání	politik
Náboženství	římský katolík
Commons	Robert Abela
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert Abela (* 7. prosince 1977 Sliema) je maltský politik, od roku 2020 předseda vlády Malty a vůdce Labouristické strany. V obou funkcích nahradil Josepha Muscata. V červnu 2017 byl zvolen poslancem do jednokomorového parlamentu.

Jeho otec George Abela zastával v letech 2009–2014 úřad prezidenta republiky.

Soukromý život

Narodil se roku 1977 v Sliemě, ležící v severním přístavním distriktu,^[1] do rodiny Georga Abely a Margaret Abelové, rozené Cauchiové.^[2][3] Se sestrou Marijou vyrostli v obcích Għaxaq a Marsaskala na jihovýchodě ostrova. Matka pracovala v administrativě valletské Staré univerzitní budovy, součásti původního kampusu Maltské univerzity. Později spravovala rodinnou právnickou firmu.^[4]

Po ukončení katolické střední školy St Aloysius' College v Birkirkaře pokračoval studiem práva na Maltské univerzitě, kterou absolvoval v roce 2002.^[5] Právnickou praxi vykonával v rodinné advokátní kanceláři Abela Advocates, se specializací na průmyslové a obchodní právo.^[4][6]

V mládí hrál závodně fotbal, s cílem reprezentovat zemi v národním mužstvu.^[4] Věnoval se také kulturistice, v níž se během devadesátých let dvakrát zúčastnil maltského národního mistrovství.^[7][8]

V roce 2008 se oženil s Lydijí Zerafovou, kterou poznal během univerzitního studia. Manželka následně začala pracovat jako sekretářka výkonného výboru Labouristické strany. Do manželství se v roce 2012 narodila dcera Giorgia Mae Abelová.^[9]

Politická kariéra

V politice se poprvé angažoval v rámci labouristické kampaně před parlamentními volbami 1996, kdy byl otec George Abela místopředsedou Labouristů.^[4][9] Otce také podporoval ve snaze získat předsednický post Labouristiké strany v roce 2008, kdy ze souboje vítězně vyšel protikandidát Joseph Muscat.^[4]

V lednu 2017 upozornil na výrazné podhodnocení pozemků v Qormi ze strany vládnoucích Nacionalististů, za něž kontraktoři zaplatili 0,9 milionů eur namísto plné ceny 8 milionů eur.^[10] V červnových parlamentnch volbách 2017 byl ve věku čtyřiceti let zvolen do jednokomorového parlamentu na kandidátce labouristů. Stal se tak zástupcem voličů v šestém obvodu, zahrnujícím obce Siggiewi, Luqu a Qormi.^[11] Rovněž plnil funkci právního poradce premiéra Josepha Muscata,^[4] což mu umožnilo účastnit se zasedání vlády.^[6] Podle tvrzení opozice mu poradenská činnost ve vládních úřadech pro plánování a dopravu vynesla nejméně 580 tisíc eur.^[12] V říjnu 2019 požadoval více policistů v ulicích, kteří by chránili obyvatele před negativními dopady migrační vlny.^[13]

Ve sněmovně nikdy nepatřil k otevřeným kritikům premiéra Muscata. Roznětkou vládní krize se stala přetrvávající nespokojenost s vyšetřováním vraždy Daphne Caruany Galiziové. Maltská novinářka píšící o korupci, provázanosti politiků s podnikateli, praní špinavých peněz i případu Panamských dokumentů, byla zavražděna v říjnu 2017 po výbuchu bomby v autě.^[14][15] Zdržování a ovlivňování vyšetřování intenzivně zkoumaly orgány Evropské unie. Po propuknutí pouličních protestů v listopadu 2019 rezignoval Muscat během ledna 2020 na premiérský post i předsednictví labouristů.^{[16][17][18][19]} V obou funkcích jej nahradil Robert Abela. Před nástupem do úřadů uvedl, že by jednal razantněji než jeho předchůdce a dříve odvolal ministra cestovního ruchu Konrada Mizziho, ministra hospodářství Chrise Cardonu i vedoucího úřadu vlády Keitha Schembriho, kteří v souvislosti s aférou novinářky v politických funkcích skončili.^{[9][20][14][15]}

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Robert Abela na anglické Wikipedii.

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Robert Abela na Wikimedia Commons

Evropská rada
Charles Michel (předseda rady) • Ursula von der Leyenová (předsedkyně komise)
Alexander De Croo (Belgie) • Dimitar Glavčev (Bulharsko) • Petr Fiala (Česko) • Mette Frederiksenová (Dánsko) • Kaja Kallasová (Estonsko) • Petteri Orpo (Finsko) • Emmanuel Macron (Francie) • Andrej Plenković (Chorvatsko) • Simon Harris (Irsko) • Giorgia Meloniová (Itálie) • Níkos Christodúlídés (Kypr) • Gitanas Nausėda (Litva) • Evika Siliňová (Lotyšsko) • Luc Frieden (Lucembursko) • Viktor Orbán (Maďarsko) • Robert Abela (Malta) • Olaf Scholz (Německo) • Mark Rutte (Nizozemsko) • Donald Tusk (Polsko) • Luís Montenegro (Portugalsko) • Karl Nehammer (Rakousko) • Klaus Iohannis (Rumunsko) • Kyriakos Mitsotakis (Řecko) • Robert Fico (Slovensko) • Robert Golob (Slovinsko) • Pedro Sánchez (Španělsko) • Ulf Kristersson (Švédsko)

Premiéři Malty
Joseph Howard (1921–1923) • Francesco Buhagiar (1923–1924) • Ugo Pasquale Mifsud (1924–1927) • Gerald Strickland (1927–1932) • Ugo Pasquale Mifsud (1932–1933) • Paul Boffa (1947–1950) • Enrico Mizzi (1950) • George Borg Olivier (1950–1955) • Dom Mintoff (1955–1958) • George Borg Olivier (1962–1971) • Dom Mintoff (1971–1984) • Karmenu Mifsud Bonnici (1984–1987) • Edward Fenech Adami (1987–1996) • Alfred Sant (1996–1998) • Edward Fenech Adami (1998–2004) • Lawrence Gonzi (2004–2013) • Joseph Muscat (2013–2020) • Robert Abela (od 2020)