A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Olga Scheinpflugová | |
---|---|
Olga Scheinpflugová, 1919 | |
Narození | 3. prosince 1902 Slaný Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 13. dubna 1968 (ve věku 65 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
Choť | Karel Čapek (1935–1938) |
Rodiče | Karel Scheinpflug |
Příbuzní | Karel Scheinpflug[1] a Božena Konrádová[2] (sourozenci) Edmond Konrád (švagr)[3] Josef Čapek (švagr)[4] Helena Čapková (švagrová)[5] Antonín Čapek (tchán)[6] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Olga Scheinpflugová (3. prosince 1902 Slaný[7] – 13. dubna 1968 Praha[8])[9] byla česká herečka, spisovatelka, básnířka a dramatička, manželka Karla Čapka.
Život
Mládí
Narodila se v rodině spisovatele Karla Scheinpfluga (1869–1948) a matky Boženy, rozené Fričové (1878–1911)[10]. Jejími sourozenci byli Karel Scheinpflug (1899–1987, pozdější ochránce autorských práv Karla Čapka) a Božena Scheinpflugová (1901–1984, provdaná za dramatika a kritika Edmonda Konráda). Po více než roce vdovství se otec oženil s Miladou Krinerovou (1871–1955).
Od roku 1918 studovala herectví u Marie Hübnerové, členky činohry Národního divadla. V roce 1920 byla angažována do Švandova divadla. V letech 1922–1928[11] byla členkou Městského divadla na Král. Vinohradech.
Ve filmu se poprvé objevila v roce 1922, v němém filmu Zlatý klíček podle scénáře Karla Čapka.
Od ledna 1929 přešla z Divadla na Vinohradech do Národního divadla.[12][13]
Život s Karlem Čapkem
S Karlem Čapkem se Olga Scheinpflugová osobně seznámila v roce 1920, kdy podle jejího vyprávění na ni počkal před Švandovým divadlem, ve kterém hrála. Obě rodiny zpočátku vztahu nepřály.[14] Dne 26. srpna 1935 se na vinohradské radnici za Karla Čapka provdala,[15] své umělecké příjmení Scheinpflugová si však ponechala. Se svým manželem žila v jeho polovině dvojdomu bratří Čapků, který si Josef a Karel Čapkovi postavili v dnešní Praze 10 a ve vile na Strži u Dobříše. Během společného života procestovali řadu evropských zemí a žila s ním až do jeho smrti v prosinci 1938.
Německá okupace
V období Protektorátu Čechy a Morava sice pracovala dále jako herečka, byla však opakovaně vyslýchána gestapem a ve svém domě musela strpět prohlídky. Ve svých vzpomínkách zejména uvádí, že byla podezřelá z uchovávání dopisu Edvarda Beneše z exilu Karlu Čapkovi.[14]
V listopadu 1940 odešla na nátlak ze souboru Národního divadla, v její roli ji nahradila Lída Baarová.[14][16] Protižidovský a pronacistický Arijský boj ji v roce 1941 napadl i pro její pohostinská vystoupení se slovy „...Nechtěla byste toho jednání nechat, milostpaní? Máme na vás nepěkné vzpomínky ještě z dob, kdy jste byla pravidelnou páteční návštěvnicí hradních židovských potlachů.“[17]
Poválečné období a závěr života
Po válce se druhem Olgy Scheinpflugové stal JUDr. František Krčma (1910–1996), který po jejím úmrtí především usiloval o vydání jejích spisů, zejména pamětí Byla jsem na světě.[18]
Významné filmové role se dočkala až v televizním seriálu Eliška a její rod (1966).
V roce 1946 se vrátila do souboru Národního divadla a zůstala zde až do své smrti v roce 1968. Za svůj život vytvořila na jeho scénách přes 130 rolí.[19] Svou divadelní kariéru ukončila v pohostinském vystoupení v Divadle na Vinohradech ve hře Karla Čapka Matka, jež měla premiéru 1. září 1967 v režii Luboše Pistoria.[20] Podle oficiálně publikované verze bylo příčinou jejího kolapsu neukázněné chování dětských diváků při odpoledním představení hry o Velikonocích 1968, které dohrála, ale po kterém se již na jeviště nevrátila. Faktorů, které aktuálně zhoršily její dlouholetou srdeční chorobu tak, že krátce nato zemřela,[21] bylo ovšem víc. Do ošetření na třetí interní klinice fakultní nemocnice UK v Praze na Karlově náměstí byla přijata 11. dubna 1968. 13. dubna 1968 dopoledne podala interview, ve kterém prohlásila, že prožívá jedno z nejhezčích období svého života a že následující den konečně bude moci vydat svědectví o svém dávném příteli Janu Masarykovi.[22] Téhož dne v 16:55 hodin však na III. interní klinice fakultní nemocnice v Praze zemřela na srdeční infarkt, který se vyvinul v dopoledních hodinách téhož dne.[8] Národní pohřeb se konal 19. dubna 1968.[23] Pohřbena je v Praze na Vyšehradě.[24]
V roce 2022 bylo na její počest pojmenováno náměstí a tramvajová zastávka na Praze 5.
Ocenění
- 1930 – Státní cena
- 1953 – titul zasloužilý umělec
- 1968 – titul národní umělec
Dílo
Básnické sbírky
- 1931 – Všední den
- 1936 – Kouzelná obálka
- 1934 – Skleněná koule
- 1938–1945 – Tunel smrti
- 1939 – Stesk[25]
Divadelní hry
- Chladné světlo (komedie) 1936
- Madla z cihelny (komedie) 1927
- Viděla jsem Boha (drama) 1945
- Zabitý (komedie)
- Guyana (drama) 1945
- Houpačka (veselohra) 1934
- Okénko (veselohra) 1931
- Láska není všechno (komedie) 1929
- Hra na schovávanou
- Pan Grünfeld a strašidla
Spisy
- Červený kolotoč (román) 1927
- Divadelní zápisky 1928
- Babiola 1930
- Dvě z nás (román) 1932–1933
- Klíč od domu 1934
- Balada z Karlína (román) 1935
- Sestry (román) 1938
- Vycpaný medvěd (román) 1941
- Přežitá smrt (sbírka prosy) 1947
- Český román, Praha : František Borový, 1947 – autobiografický román
- 6. vydání: Praha : Československý spisovatel, 1991, ISBN 80-202-0019-3
- Poslední kapitola (román) 1958
- Bílé dveře (román) 1962
- Margita 1965
- Karanténa, Praha, Melantrich, 1972
- O divadle a tak podobně, Praha, Melantrich, 1985 – napsáno spolu s K. Čapkem
- Byla jsem na světě, Praha : Mladá fronta, 1994, 2. vydání, ISBN 80-204-0421-X – kniha vzpomínek
Vybrané divadelní role
- 1922 – Karel Čapek: Věc Makropulos, Kristinka, Vinohradské divadlo, režie Karel Čapek
- 1923 – Edmond Rostand: Romantikové, Sylvetta, Vinohradské divadlo, režie Gabriel Hart
- 1925 - August Strinberg: Věřitelé - Hra s ohněm, Vinohradské divadlo, režie Jan Bor
- 1925 – Olga Scheinpflugová: Madla z cihelny, titul. role, Vinohradské divadlo, režie Bohuš Stejskal
- 1926 – Fráňa Šrámek: Ostrov veliké lásky, Mary Bertová, Vinohradské divadlo, režie Jaroslav Kvapil
- 1927 – Olga Scheinpflugová: Zabitý, Paní Lída, Vinohradské divadlo, režie Bohuš Stejskal
- 1927 – František Langer: Grandhotel Nevada, Lucy, Vinohradské divadlo, režie Jaroslav Kvapil
- 1927 - Henri Bernstein: Felix, Vinohradské divadlo, režie František Hlavatý
- 1928 – Karel Čapek: Loupežník, Mimi, Vinohradské divadlo, režie Bohuš Stejskal
- 1928 – H. R. Lenormand: Jed v krvi, Poncette, Vinohradské divadlo, režie Jan Bor
- 1928 – F. M. Dostojevskij: Zločin a trest, Soňa, Vinohradské divadlo, režie Jan Bor
- 1929 – Olga Scheinpflugová: Láska není všechno, Julka, Stavovské divadlo, režie Václav Vydra
- 1931 – Olga Scheinpflugová: Okénko, Růžena, Národní divadlo/Stavovské divadlo, režie Jiří Frejka
- 1933 – William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Hermie, Národní divadlo, režie Karel Hugo Hilar
- 1934 – Olga Scheinpflugová: Houpačka, Annemarie, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
- 1937 – Karel Čapek: Bílá nemoc, Anetta, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
- 1938 – Karel Čapek: Loupežník, Mimi, Stavovské divadlo, režie Jiří Frejka
- 1939 – William Shakespeare: Macbeth, Lady Macbethová, Prozatímní divadlo, režie Jan Bor
- 1941 – Sofoklés: Antigone, tit. role, Prozatímní divadlo, režie Karel Dostal
- 1945 – Olga Scheinpflugová: Guyana, Marie, Stavovské divadlo, režie Vojta Novák
- 1946 – Olga Scheinpflugová: Viděla jsem Boha, Filemona, Vinohradské divadlo, režie Karel Jernek
- 1947 – Aischylos: Oresteia, Kasandra, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
- 1949 – Alois Jirásek: Lucerna, Mladá kněžna, Tylovo divadlo, režie Josef Pehr
- 1954 – David Berg: Matka Riva, Riva Mendelsonová, Tylovo divadlo, režie František Salzer
- 1955 – A. P. Čechov: Tři sestry, Olga, Tylovo divadlo, režie Zdeněk Štěpánek
- 1958 – N. V. Gogol: Revizor, Anna Andrejevna, Tylovo divadlo, režie Jaromír Pleskot
- 1963 – William Shakespeare: Romeo a Julie, Juliina chůva, Národní divadlo, režie Otomar Krejča
- 1967 – William Congreve: Tak to na tom světě chodí, Lady Wishfort, Tylovo divadlo, režie Miroslav Macháček
- 1967 – Karel Čapek: Matka, titul.role, (j. h.), Vinohradské divadlo, režie Luboš Pistorius
Filmografie
Film
- 1922 Zlatý klíček – role: Sejkorova dcera Olga
- 1931 Žena, která se směje – role: Helena Leeová
- 1963 Tchyně – role: Veselá
- 1964 Každý den odvahu – role: bytná
- 1964 Čintamani a podvodník – povídka Čintamani a ptáci – role: paní Severýnová a v části Podvodník - role: majitelka řeznictví a uzenářství
- 1964 …a pátý jezdec je Strach – role: učitelka hudby
Televize
- 1962 Pozdní láska (TV inscenace) – role: majitelka domu Feliciata Antonovna Šablovová
- 1962 Jejich den (TV inscenace) – role hospodská
- 1963 Putování Simona Mac Keevera (TV inscenace) – role: neurčena
- 1963 Ohnisko nenávisti (TV inscenace) – role: neurčena
- 1963 Metelice (TV inscenace) – role: nevidomá teta Marfy
- 1965 Kůzlátka otevřete... (TV inscenace detektivní hry) – role: babička Hana Kopečková
- 1966 Eliška a její rod (TV seriál) – role: hostinská Eliška Rabasová
- 1967 Okénko od pí Olgy Scheinpflugové (TV inscenace) – role: domovnice Dynybylka
- 1968 Raději potmě (TV inscenace) – role: neurčena
- 1968 Jegor Bulyčov (TV inscenace) – role: Xenie
Autorka námětu
- 1933 Okénko (podle divadelní hry)
- 1933 Madla z cihelny (podle divadelní hry)
- 1936 Švadlenka
- 1938 Andula vyhrála
- 1939 Dobře situovaný pán
- 1944 Sobota (napsala pod pseudonymem Stanislava Ratajová)
- 1948 Dnes neordinuji (podle divadelní hry Okénko)
- 1967 Okénko od pí Olgy Scheinpflugové (TV inscenace)
- 1967 Bílé dveře (TV inscenace)
- 2001 Karlínská balada (TV film)
Odkazy
Reference
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu Olgy Scheinpflugové farnost Slaný
- ↑ a b Příčiny úmrtí národní umělkyně Olgy Scheinpflugové. Rudé právo. 20. 4. 1968, s. 2. Dostupné online.
- ↑ MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, S-T. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1670-6. Kapitola Olga Scheinpflugová, s. 107–111.
- ↑ Matrika oddaných, p. Marie Sněžná Praha, 1882–1900, snímek 130
- ↑ V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd.Ústřední národní výbor hl.m.Prahy, Praha, 1958, str. 180
- ↑ Olga Scheinpflugová k Národnímu divadlu. Pestrý týden. 13. 10. 1928, s. 6. Dostupné online.
- ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 436
- ↑ a b c SCHEINPFLUGOVÁ, Olga. Byla jsem na světě. Praha: Mladá fronta, 1988.
- ↑ Foto „Svatba Olgy Scheinpflugové a Karla Čapka“. Lidové noviny. 27. 8. 1935, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Český rozhlas Dvojka: Stopy Lídy Baarové v Národním divadle
- ↑ (dostupné online v NK ČR) Nevinná Olga Scheinpflugová. Arijský boj. 10/1941, s. 4. Dostupné online.
- ↑ Jaromír Novotný: JUDr. František Krčma (In: Český dialog). www.cesky-dialog.net . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-08-12.
- ↑ Olga Scheinpflugová v databázi Archivu Národního divadla
- ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 100, ISBN 978-80-239-9604-3.
- ↑ KRČMA, Karel. Co bylo dál (doslov); In:Byla jsem na světě. Praha: Mladá fronta, 1988.
- ↑ František August a JAB: Ve znamení temna. Sovětská špionážní a podvratná činnost proti Československu v letech 1918-1969. Votobia Praha 2001, s. 237
- ↑ V paměti svého národa. NÁRODNÍ POHŘEB OLGY SCHEINPFLUGOVÉ. S. 1. Rudé právo . 20. 4. 1968 . S. 1. Dostupné online.
- ↑ hrob Olgy Scheinpflugové a Karla Čapka na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-10.
- ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Stesk - všechna vydání | Databáze knih. www.databazeknih.cz . cit. 2022-06-15. Dostupné online.
Literaturaeditovat | editovat zdroj
- František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 48–50, 54, 61, 73, 89, 105, 115, 123, 133, 143, 207–8, 262, 265, 272, 333, 348, 350
- František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 252, 259, 277, 287, 315–7, 322, ISBN 80-200-0782-2
- František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 152, 169, 176, 217–8, 230–2, 247, 252, 267, 269, 274, 286
- František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 32–6, 168, 349, 358, 363, 390
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 27, 46, 72–4, 85, 156, 209, 211, 306, 413, 427, 455, 464–5, 495, ISBN 978-80-200-1502-0
- Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 113, 172, 322, 326, 419, 467, 492.
- Čeští spisovatelé 20. století. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. S. 553–555.
- Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 650.
- Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 73–75.
- František Götz, Frank Tetauer: České umění dramatické, Část I. – činohra, Šolc a Šimáček, Praha, 1941, str. 335–8
- Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 62, 107–111
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 29, 74, 108, 111–2, 136, 145, 239, 240, 245–6, 248–250, 254, 335, 352, 357, 359, 442, 465–6, 473, 499, 502, 524, 559, 597, 610, 625, 645, 647, 650–1, 664
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 436–8
- Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 128, 179, 216, 226, 239, 243, 304–5, 386, 394, 397, 399
- Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/I. S–T. Praha: Academia, 2008. 1082 s. ISBN 978-80-200-1670-6. S. 107–111.
- Městské divadlo na Král.Vinohradech: Ročenka "Kruhu solistů 1924", vyd. Městské divadlo na Král.Vinohradech, 1923, Praha, str. 70–3, 88
- V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd.Ústřední národní výbor hl.m.Prahy, Praha, 1958, str. 130–164, 180
- Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 156, 199, 259
- Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 29, 31, 33, 35, 43, 45–6, 100–1, 105, 129, 170–1, 176, 179, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 108.
- Josef Träger: Podobizny divadelních spisovatelů – Olga Scheinpflugová in: Československé divadlo č. 6, roč.XXI, 20. června 1938, Div. knihkupectví a nakladatelství Ot. Růžičky, Praha, 1938, str. 82–3
- Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 92, 228, ISBN 978-80-7388-552-6
- Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 149, 150, 152, 170, 175, 179, 185–6, 203 ISBN 978-80-239-9603-6
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Olga Scheinpflugová na Wikimedia Commons
- Osoba Olga Scheinpflugová ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Olga Scheinpflugová
- Olga Scheinpflugová v souborném katalogu Akademie věd ČR
- Olga Scheinpflugová v databázi Archivu Národního divadla
- Olga Scheinpflugová v Česko-Slovenské filmové databázi
- Olga Scheinpflugová ve Filmové databázi
- Olga Scheinpflugová na Kinoboxu
- Olga Scheinpflugová v Internet Movie Database (anglicky)
- Olga Scheinpflugová na Dabingforum.cz
- Olga Scheinpflugová ve Slovníku české literatury po roce 1945
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk