Marie Ljalková
Rodné jméno	Marie Petrušáková
Narození	3. prosince 1920 Horodenka Polsko Polsko
Úmrtí	7. listopadu 2011 (ve věku 90 let) Brno Česko Česko
Povolání	vojačka a odstřelovačka
Ocenění	Řád bílého lva II. třídy (2010) Řád rudé hvězdy Československý válečný kříž 1939
Příbuzní	Naděžda Anastasie Pospíšilová (sourozenec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Plk. Marie Ljalková-Lastovecká, roz. Petrušáková (3. prosince 1920 Horodenka, Polsko (dnes Ukrajina) – 7. listopadu 2011, Brno^[1][2]) byla československá odstřelovačka a zdravotnice, jež bojovala na straně SSSR v druhé světové válce.

Život

Narodila se 3. prosince 1920 ve vsi Horoděnka ve Stanislavském okrese v Polsku v rodině volyňských Čechů Petrušákových. Studovala na průmyslové škole ve Stanislavově a poté pracovala jako traktoristka v kolchoze. Provdala se za Michajla Ljalka a přijala jeho příjmení. Její muž pocházel z Podkarpatské Rusi, on nejprve vstoupil do československé jednotky v SSSR a následně pro svou ženu poslal.

1. března 1942 nastoupila tedy Marie Ljalková v Buzuluku u náhradní roty 1. čs. samostatného polního praporu v SSSR. Poté, co absolvovala základní vojenský výcvik a zdravotnický kurz, byla zařazena ke 2. rotě, a později ke kulometné rotě, kde si jejích vynikajících střeleckých výsledků všiml nadporučík Jaroš a navrhl ji do kurzu pro odstřelovače.^[3] Byla první československou ženou (společně s Vandou Biněvskou), která se jako odstřelovačka zúčastnila bitvy u Sokolova, a poté od podzimu 1943 do jara 1944 též osvobozovacích bojů na Ukrajině. Počet nepřátelských vojáků, které měla zastřelit je předmětem sporů. V návrhu na vyznamenání Řádem rudé hvězdy se píše o pěti zabitých nepřátelích, jiná literatura udává až třicet zabitých nepřátelských vojáků. Ona sama vzpomínala, že v boji o Sokolovo střílela, ale vyslovila pochybnost, zda někoho zasáhla a zabila.^[3]

Po rozhodnutí exilové vlády v Londýně již ženy nesměly přímo bojovat v první linii se zbraní v ruce, Marie Ljalková tedy působila v odstřelovačských kurzech a nastřelovala pušky.^[4] V létě 1944 se vrátila do zdravotnických kurzů (absolvovala kurz řidiče sanitky), aby byla následně zařazena jako vedoucí zdravotnice 1. tankového praporu 1. čs. samostatné tankové brigády v SSSR. S ním pak prodělala karpatsko-dukelskou a jaselsko-gorlickou operaci a zúčastnila se bojů o Moravskou bránu a v okolí Holešova. V průběhu dukelské operace byla zasažena střepinou do hlavy.

Po skončení druhé světové války se rozhodla se usadit v Československu a rozvedla se se svým prvním manželem. Sloužila ve Slezsku jako vedoucí lékařka 2. tankového praporu 1. tankové brigády a od 1. října 1945 pracovala jako ambulantní sestra na brigádní ošetřovně. Později absolvovala vojenskou zdravotnickou školu a 1. března 1947 byla přijata v hodnosti důstojníka z povolání do armády. Poté mnoho let pracovala ve vojenských nemocnicích v Praze a v Olomouci. V první polovině 50. let odešla z armády a později pracovala jako průvodkyně v cestovní kanceláři Čedok.

V armádě dosáhla hodnosti nadporučíka a po roce 1990 byla povýšena na plukovníka ve výslužbě. Za svou činnost ve válce byla vyznamenána například Československým válečným křížem 1939 a Řádem rudé hvězdy. Dne 28. října 2010 byla vyznamenána prezidentem Václavem Klausem a obdržela Řád Bílého lva.^[5] Marie Ljalková zemřela v Brně, kde byla pohřbena žehem.

Vyznamenání

• 1943 - Československý válečný kříž 1939
• 1943 - Řád rudé hvězdy^[6]
• 1944 - Pamětní medaile československé armády v zahraničí
• 1945 - Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945, (SSSR)
• 1948 - Sokolovská pamětní medaile^[7]
• 1950 - Medaile Za osvobození Prahy, (SSSR)
• Medaile Za službu vlasti
• Vyznamenání Za zásluhy o obranu vlasti
• Pamětní kříž Za věrnost 1939–1945^[8]
• 1959 - Dukelská pamětní medaile
• 1985 - Řád Vlastenecké války II. stupně (SSSR)
• 2008 - Kříž obrany státu
• 2010 - Řád Bílého lva, II. třídy (vojenská skupina)

Odkazy

Reference

Literatura

• FLIMELOVÁ, Alena a ŠTÉR, Roman. Marie Ljalková a Vanda Biněvská: československé legendy s odstřelovačskou puškou. : Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel, z.s., 2021. 157 stran.
• FLIMELOVÁ, Alena a ŠTÉR, Roman. Ve stínu mužů: ženy v československých vojenských jednotkách na východní frontě v letech 1942-1945. Vydání první. Praha: Academia, 2021. 491 stran. 1938-1953; svazek 34. .

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Ljalková na Wikimedia Commons
• Zlatica Zudová-Lešková, Marie Ljalková (Lastovecká), roz. Petrušáková, in: Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945, Praha 2005 s. 176.
• Zlatica Zudová-Lešková, Ženy v čs. armáde v rokoch 1939-1945, in: Statečné ženy, o kterých se málo ví (ed. Helmichová, Šárka), Praha 2003, s. 9-32.
• Válka.cz, Ljalková–Lastovecká Marie
• Československé ženy bojující, Marie Petruščáková, provd. Ljalková

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.