A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Jöns Jacob Berzelius | |
---|---|
Narození | 20. srpna 1779 Švédsko |
Úmrtí | 7. srpna 1848 (ve věku 68 let) Stockholm, Švédsko |
Místo pohřbení | hřbitov v Solně (59°21′11″ s. š., 18°1′31″ v. d.) |
Národnost | švédská |
Alma mater | Uppsalská univerzita Katedralskolan |
Povolání | chemik, spisovatel literatury faktu, vysokoškolský učitel, lékař a farmaceut |
Zaměstnavatelé | Karolínský ústav Uppsalská univerzita |
Ocenění | zahraniční člen Královské společnosti (1813) rytíř Řádu polární hvězdy (1815) komandér Vasova řádu (1821) Copleyho medaile (1836) Řád za zásluhy v oblasti umění a věd … více na Wikidatech |
Choť | Elisabeth Berzelius |
Funkce | seat 5 of the Swedish Academy (1837–1848) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Baron Jöns Jacob Berzelius (on sám a jeho současníci ho nazývali pouze Jacob Berzelius;[1] 20. srpna 1779 – 7. srpna 1848 Stockholm) byl švédský chemik. Spolu s Robertem Boylem, Johnem Daltonem a Antoinem Lavoisierem je považován za otce moderní chemie.[2] Berzelius se v roce 1808 stal členem Královské švédské akademie věd a od roku 1818 působil jako její hlavní funkcionář. Ve Švédsku je známý jako „otec švédské chemie“. Na jeho počest se 20. srpna slaví Berzeliův den.[3]
Život
Narodil se v malé vesnici Väversunda na břehu jezera Takern v jižním Švédsku. Jako čtyřletý ztratil otce, který byl učitelem v Linköpingu. Matka se znovu provdala, ale tři roky po sňatku zemřela a vychovával ho otčím, pastor Anders Ekmark.[4] Roku 1797 začal studovat lékařství na univerzitě v Uppsale. Během studií vypomáhal v laboratoři, kde mohl provádět různé chemické pokusy. Východiskem jeho práce se staly poznatky oxidační chemie Antoina Lavoisera.[4] V rámci své diplomové práce ve svých lékařských studiích zkoumal studniční vody a vliv elektrického proudu na několik nemocí. Promoval v roce 1802 a začal vykonávat lékařskou praxi poblíž Stockholmu. Chemik a fyzik Wilhelm Hisinger mu poskytl laboratoř k experimentům.
V roce 1807 byl Berzelius jmenován profesorem chemie a farmacie na nově vzniklém lékařském ústavu ve Stockholmu (pozdější Institut Karolinska).[4] V následujícím roce byl zvolen členem Švédské královské akademie věd a od roku 1818 zastával funkci sekretáře.
Berzelius od mládí trpěl migrénami a v důsledku přepracování se v roce 1818 nervově zhroutil. Na doporučení lékařů si vzal dovolenou a cestoval po Evropě. Navazoval kontakty s vědci v Anglii, Francii, Německu. Do západočeských lázní jezdil od roku 1822 nejen za účelem léčby, ale podílel se i na výzkumech českých přírodovědců. [4]
V roce 1832 se vzdal profesury, aby se mohl více věnovat práci v laboratoři. V roce 1835 se ve věku 56 let oženil s Elizabeth Poppiusovou, o třicet let mladší dcerou vládního rady.[4] Manželství bylo bezdětné. V roce 1835 mu byl udělen šlechtický titul baron. Berzelius zaměstnával od roku 1808 jako hospodyni Annu Sundströmovou, která se účastnila také jako asistentka pokusů v jeho laboratoři a během let získala značné znalosti z chemie. Když se Berzelius oženil, Sundströmová jeho domácnost opustila. Bývá nazývána první švédskou chemičkou.
V roce 1845 musel opustit laboratoř, protože postupně ztrácel čich. V roce 1847 začal pociťovat bolesti páteře a nakonec ochrnul na obě nohy. [4] Zemřel 7. srpna 1848 ve svém domě ve Stockholmu, kde žil od roku 1806. Je pohřben na hřbitově v Solně.
Dílo
Již v roce 1814 vyvinul metodologii organické elementární analýzy a také představil nový mineralogický systém. Vymyslel moderní chemické značky prvků, jejichž názvy odvodil z latiny a řečtiny, například O pro kyslík, Fe pro železo. Téměř stejný systém se používá dnes s malou změnou. V originále byl použit horní index místo dolního (H2O místo H2O). Kromě návrhu chemického názvosloví určil složení více než dvou tisíc chemických sloučenin a vyvodil relativní atomové hmotnosti 45 chemických prvků. Mezi dalšími prvky identifikoval křemík, selen, thorium, cer. Jeho studenti pak lithium a vanad. Jeho symbolika se používá v chemii dodnes.[5]
Položil základy experimentální elektrochemie a vyslovil dualistickou elektrochemickou teorii, podle níž jsou složky molekul elektricky polarizovány a poutány k sobě elektrickými vazbami. Patří mezi objevitele katalýzy – roku 1835 zavedl označení katalyzátor pro látky s katalytickým účinkem.[6]
Byl zastáncem vitalistické teorie (již překonané), která se zakládala na myšlence, že organické sloučeniny vznikají za přispění tzv. vis vitalis (životní síla). [7]
V letech 1821–1848 každoročně vydával zprávy o pokrocích fyziky a chemie. Vydal učebnici chemie, ve které shrnul aktuální vědecká poznání v oblasti chemie.[4]
Mimo jiné se také Berzelius jako několikanásobný host západočeských lázní, kde mimo jiné poznal Goetha a jiné učence, podílel spolu s Kašparem ze Šternberka na podzemní štole vykopané do Komorní hůrky v rámci ukončení sporu mezi neptunisty a plutonisty ohledně původu hornin, ze kterých Komorní hůrka sestává. Zastával stanovisko, že Komorní hůrka je skutečnou vyhaslou sopkou. Během pobytů analyzoval minerální vody a výsledkem jeho výzkumů byly vědecké studie s názvem Výzkum minerálních vod Karlových Varů, Teplic a Kynžvartu (1822) a Zaječická hořká voda (1843). [4]
Ocenění a členství
Berzelius byl v roce 1805 přijat do zednářské lóže St. John’s Lodge St. Erik ve Stockholmu.[8] V roce 1808 se stal členem Královské švédské akademie věd. Od roku 1819 až do své smrti byl jejím sekretářem. [4]V roce 1813 byl přijat za „zahraničního člena“ britské Královské společnosti, která mu v roce 1836 udělila Copleyho medaili.[9] Od roku 1812 byl členem korespondentem a od roku 1825 zahraničním členem Pruské akademie věd.[10] V roce 1816 byl přijat do francouzské Académie des sciences. V roce 1818 se stal členem akademie Leopoldina.[11] Bavorská akademie věd jej za svého zahraničního člena zvolila v roce 1820. V témže roce se stal i členem American Philosophical Society[12] a také „čestným členem“ (Honorary Fellow) Royal Society of Edinburgh[13] Od roku 1826 byl zahraničním členem göttingenské Akademie[14] a od roku 1837 členem Švédské akademie.
V roce 1842 obdržel pruský řád „Pour le Mérite za vědu a umění“.[15]
Jeho jméno nese měsíční kráter Berzelius a asteroid (13109) Berzelius, stejně jako minerály berzelianit a berzeliit. Pojmenován po něm byl i rod rostlin Berzelia (Mart.) z čeledi laskavcovité (Amaranthaceae).[16]
Odkazy
Reference
- ↑ Berzelius, Jacob | Svenska Akademien. www.svenskaakademien.se . . Dostupné online.
- ↑ Encyclopædia Britannica Online. Jöns Jacob Berzelius. : Dostupné online.
- ↑ Berzelius Day honoured on YouTube | IOM3: The Global Network for Materials, Minerals & Mining Professionals. web.archive.org . 2012-09-01 . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-09-01.
- ↑ a b c d e f g h i HAUBELT, Josef. Přemožitelé času sv. 10. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Jöns Jacob Berzelius, s. 45–48.
- ↑ Annals of Philosophy. Svazek 2. London: 510 s. Dostupné online.
- ↑ Historie chemie - studijní materiál. www.ped.muni.cz . . Dostupné online.
- ↑ Historie chemie - studijní materiál. www.ped.muni.cz . . Dostupné online.
- ↑ William R. Denslow, Harry S. Truman: 10,000 Famous Freemasons from A to J, Part One. Kessinger Publishing, ISBN 1-4179-7578-4.
- ↑ Berzelius; Jons Jakob (1779 - 1848). collections.royalsociety.org . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-21.
- ↑ Mitglieder der Vorgängerakademien: Johann Jakob, Freiherr Berzelius . Berlin-Brandenburgische Akademie der Wissenschaften . Dostupné online. (německy)
- ↑ online. American Philosophical Society cit. 2018-05-01. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Biographical Index: Former RSE Fellows 1783–2002 online. Royal Society of Edinburgh cit. 2019-10-09. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-25.
- ↑ Holger Krahnke: Die Mitglieder der Akademie der Wissenschaften zu Göttingen 1751–2001 (= Abhandlungen der Akademie der Wissenschaften zu Göttingen, Philologisch-Historische Klasse. Folge 3, Bd. 246 = Abhandlungen der Akademie der Wissenschaften in Göttingen, Mathematisch-Physikalische Klasse. Folge 3, Bd. 50). Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen 2001, ISBN 3-525-82516-1, S. 38.
- ↑ Die Mitglieder des Ordens. Svazek 1: 1842–1881. Berlin: Orden Pour le Mérite für Wissenschaften und Künste, 1975. orden-pourlemerite.de Dostupné online. ISBN 3-7861-6189-5. Archivováno 27. 11. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ Lotte Burkhardt: Verzeichnis eponymischer Pflanzennamen – Erweiterte Edition. Teil I und II. Botanischer Garten und Botanisches Museum Berlin-Dahlem, Freie Universität Berlin, Berlin 2018, ISBN 978-3-946292-26-5 doi:10.3372/epolist2018.
Související článkyeditovat | editovat zdroj
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jöns Jacob Berzelius na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk