A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Čeněk Šlégl | |
---|---|
Čeněk Šlégl | |
Narození | 30. září 1899 Žižkov Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 17. února 1970 (ve věku 70 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Čeněk Šlégl, narozen jako Vincenc Schlögel (30. září 1899 Žižkov[1][2] – 17. února 1970 Praha), byl český herec, režisér, scenárista a spisovatel. Jeho manželka Helena byla herečkou. Společně působili několik let u divadelní společnosti J. O. Martina.[3]
Život
Narodil se v roce 1899 jako Čeněk Schlögel v žižkovské česko-německé rodině, hlásil se ale k české národnosti. V roce 1917 ukončil Druhé c. a k. reálné gymnázium české v Praze na Starém Městě. V letech 1917 až 1924 hrál ve venkovských hereckých společnostech (Divadelní společnost J. Kalenského, soubor Elišky Zöllnerové, klatovská společnost Josefa Faltyse, příbramská divadelní společnost J. Blažka)[4] a v malých divadlech v Táboře a v Praze (např. Pištěkovo lidové divadlo na Král. Vinohradech, karlínské divadlo Varieté, Aréna, Uranie). Od roku 1924 působil v tehdy slavné táborské společnosti Jana Otakara Martina jako herec, scénograf, překladatel a režisér. V letech 1925 až 1944 byl členem Divadla Vlasty Buriana.[5] Hostoval rovněž krátce v divadlech Komedia, Národním divadle [6] a v roce (1930) v Osvobozeném divadle.[7]
Je znám jako herec němého i zvukového filmu, kde hrál postavy aristokratů, velkoprůmyslníků či gremiálních radů, po boku herců jako Vlasta Burian či Oldřich Nový. Režíroval 9 filmů, režíroval též v Divadle Vlasty Buriana. Napsal scénáře k celkem 11 celovečerním filmům (např. Paní morálka kráčí městem či Ulice zpívá). Poprvé se objevil před kamerou v roce 1919 v němém snímku Zloděj, naposledy v roce 1941 ve filmech Hotel Modrá hvězda, Provdám svou ženu a Přednosta stanice.
Během okupace se stal členem Vlajky (1940) a v letech 1941 až 1943 účinkoval pod pohrůžkou vězení v 11 propagandistických rozhlasových skečích, které parodovaly exilovou vládu v Londýně.[8] V roce 1942 napsal na naléhaní vyšších představitelů SD a gestapa[9] román Návrat, v kterém se vyskytovaly krátké antisemitské pasáže.[10] V roce 1944 byl dekorován Svatováclavskou orlicí.[9] Jak uvedl v poválečné soudní obhajobě, činil tak jen proto, že jeho zeť Arnošt Weiss byl Žid a jeho rodina kvůli tomu byla velmi ohrožena.[11][12] Dekorování mělo za následek, že takřka všichni jeho dosavadní přátelé se od něho odvrátili a diváci ho dokonce několikrát vypískali na prknech Divadla Vlasty Buriana.[13]
Po válce byl předán Mimořádnému lidovému soudu [14] a v roce 1947 odsouzen za podporu nacistického hnutí vystupováním v rozhlasových skečích k trestu 6 měsíců žaláře,[11] které si odpykal na nucených pracích. Od disciplinární rady Svazu československých filmových pracovníků dostal doživotní zákaz umělecké činnosti. Po propuštění z vězení pracoval i přes vážné zdravotní problémy způsobené nemocí páteře v různých dělnických profesích, zaměstnán byl i v Uhelných skladech na Žižkově a jako pošťák. Později žil jako důchodce s minimální penzí ve vilové čtvrti Třebešín v pražských Strašnicích, v ulici Na Třebešíně 16 v malém bytě (jako podnájemník u stavebního inženýra ing. Theofana Makarova), který mu byl vymezen ve vile, kterou si nechal kdysi ve 30. letech postavit,[15] a přivydělával si prodejem vlastnoručně malovaných obrazů po místních hospodách. Manželka Helena zemřela a dcera emigrovala, Šlégl žil poslední roky osamocen. V roce 1970 tento představitel okolo 80 postav zemřel. Mezi snímky, které natočil (ztvárnil v nich většinou vedlejší úlohy) lze jmenovat filmy Na sluneční straně, U snědeného krámu, Škola základ života, U pokladny stál…, Kristián, Katakomby, Noční motýl.
Mnoho let se o něm veřejně nemluvilo. Své postoje za protektorátu předstíral – prokazatelně zachránil několik životů (včetně židovských) a stal se po válce obětí msty.[9] Již nikdy se k umělecké práci nevrátil.
Zemřel roku 1970 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.
Filmografie
Film
- 1919 Utrpením ke slávě – role: Jana Amose Komenského
- 1926 Velbloud uchem jehly (Berka)
- 1929 Z českých mlýnů (Artur)
- 1930 C.a K. polní maršálek (Rittmeister Géza v. Medak)
- 1931 To neznáte Hadimršku (konzul Wieland)
- 1932 Kantor Ideál (Karel Domin)
- 1932 Anton Špelec, ostrostřelec – role: obhájce
- 1933 U snědeného krámu (Plagowitz)
- 1933 Dobrý tramp Bernášek (paďour Jack Polívka zv. Grizzly)
- 1934 Pozdní máj (Bohumil)
- 1935 Ať žije nebožtík (host v baru)
- 1936 Sextánka (nakladatel)
- 1937 Tři vejce do skla (učitel hudby)
- 1938 Škola základ života (profesor tělocviku Lusk)
- 1938 Ducháček to zařídí (Quido z Grispaldiců)
- 1939 U pokladny stál… (rada Pěna)
- 1939 Svátek věřitelů
- 1939 Ulice zpívá – role: vetešník Puškvorec (Film spolurežíroval s Vlastou Burianem a Ladislavem Bromem, Čeněk Šlégl se ujal technické režie. V titulcích je uveden v režii jen Vlasta Burian
- 1939 Kristián (seladon)
- 1940 Katakomby (ředitel)
- 1940 Když Burian prášil (Bohdan Kocharowski)
- 1941 Přednosta stanice (statkář Pěnkava)
- 1941 Hotel Modrá hvězda (ředitel hotelu)
- 1941 Noční motýl (šéf baru)
Filmové režie
- 1937 Jarčin profesor
- 1937 Armádní dvojčata
- 1938 Děti na zakázku
- 1938 Stříbrná oblaka
- 1939 Ulice zpívá (spolurežie s Vlastou Burianem a Ladislavem Bromem)
- 1939 Venoušek a Stázička
- 1939 Paní morálka kráčí městem
- 1939 Teď zas my
- 1940 Vy neznáte Alberta
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční zápis o narození. z matriční knihy řk. farního kostela sv. Rocha na Žižkově . . Dostupné online.
- ↑ Konskripční arch z roku 1905. ze starší řady soupisu pražského obyvatelstva . . Dostupné online.
- ↑ Farník, Jaromír - Žitný, Radek: Čeněk Šlégl. Tedy dobře vyřízeno k dnešnímu pořádku... Dvě tváře herce, režiséra a scenáristy, BVD, Mnichovice, 2009, str. 15, ISBN 978-80-87090-22-0
- ↑ Václav Junek: Čeněk Šlégl – Celoživotní jízda špatnými vlaky, vyd. XYZ, Praha, 2009, str. 60, 61, 63, ISBN 978-80-7388-199-3
- ↑ Václav Junek: Čeněk Šlégl – Celoživotní jízda špatnými vlaky, vyd. XYZ, Praha, 2009, str. 71, 72, ISBN 978-80-7388-199-3
- ↑ Václav Junek: Čeněk Šlégl – Celoživotní jízda špatnými vlaky, nakl. XYZ, Praha, 2009, str. 90, ISBN 978-80-7388-199-3
- ↑ Farník, Jaromír - Žitný, Radek: Čeněk Šlégl. Tedy dobře vyřízeno k dnešnímu pořádku... Dvě tváře herce, režiséra a scenáristy, BVD, Mnichovice, 2009
- ↑ Farník, Jaromír - Žitný, Radek: Čeněk Šlégl. Tedy dobře vyřízeno k dnešnímu pořádku... Dvě tváře herce, režiséra a scenáristy, BVD, Mnichovice, 2009 a Žitný, Radek: "Protektorátní rozhlasový skeč. Jak zlomit vaz nejen králi komiků, BVD, Praha 2010. ISBN 978-80-87090-44-2."
- ↑ a b c Farník, Jaromír - Žitný, Radek: Čeněk Šlégl. Tedy dobře vyřízeno k dnešnímu pořádku... Dvě tváře herce, režiséra a scenáristy, BVD, Mnichovice, 2009
- ↑ Šlégl, Čeněk: Návrat, Evropské vydavatelstvo, Praha 1942.
- ↑ a b Čeněk Šlégl odsouzen. S. 3. Národní obroda . 1947-03-14 . S. 3. Dostupné online.
- ↑ Václav Junek: Čeněk Šlégl – Celoživotní jízda špatnými vlaky, nakl. XYZ, Praha, 2009, str. 184, ISBN 978-80-7388-199-3
- ↑ Čeněk Šlégl v Česko-Slovenské filmové databázi
- ↑ Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, vyd. Rybka Publishers, 2006, str. 289, ISBN 80-86182-51-7
- ↑ Václav Junek: Čeněk Šlégl – Celoživotní jízda špatnými vlaky, nakl. XYZ, Praha, 2009, str. 88, ISBN 978-80-7388-199-3
Literatura
- Beneš, Svatopluk: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 68
- Brož, Jaroslav, Frída, Myrtil: Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945, Orbis, Praha, 1966, str. 18, 158–160, 163, 168, 202, foto 395–6, 398, 545
- Černý, Jindřich: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 71, ISBN 978-80-200-1502-0
- Farník, Jaromír – Žitný, Radek: Čeněk Šlégl. Tedy dobře vyřízeno k dnešnímu pořádku... Dvě tváře herce, režiséra a scenáristy, BVD, Mnichovice, 2009, ISBN 978-80-87090-22-0.
- Junek, Václav: Čeněk Šlégl – Celoživotní jízda špatnými vlaky, nakl. XYZ, Praha, 2009, ISBN 978-80-7388-199-3
- Motl, Stanislav: Mraky nad Barrandovem, vyd. Rybka Publishers, 2006, str. 15, 143, 208–9, 280, příl.XI, ISBN 80-86182-51-7
- Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 132–3, 261
- Tunys, Ladislav: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 95, 120, ISBN 80-85837-35-8
- Wolf, Milan: Vlasta Burian v obrazech, Levné knihy KMa, Praha, 2006, str. 28, 30, 59, 62, 64, 70–76, 97, 160, 162, ISBN 80-7309-351-0
- Žitný, Radek: Protektorátní rozhlasový skeč. Jak zlomit vaz nejen králi komiků, BVD, Praha, 2010, ISBN 978-80-87090-44-2
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Čeněk Šlégl na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Čeněk Šlégl
- Čeněk Šlégl v Česko-Slovenské filmové databázi
- Čeněk Šlégl na Kinoboxu
- Čeněk Šlégl v Internet Movie Database (anglicky)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk