A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Vilém z Ilburka | |
---|---|
Náhrobek Viléma z Ilburka v kostele v Charvatcích | |
Narození | 1415 |
Úmrtí | 11. září 1489 (ve věku 73–74 let) |
Místo pohřbení | Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Charvatce) |
Choť | Magdalena z Koldic |
Děti | Vilém II. z Ilburka |
Rodiče | Půta z Ilburka[1] |
Rod | Ilburkové |
Příbuzní | Anna z Ilburka[2] (vnučka) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vilém z Ilburka (1415? – 11. září 1489[3]) byl český šlechtic z rodu Ilburků, pocházejícího původně z Míšně a vlastnícího další statky v Horní i Dolní Lužici.
Život
Vilém byl synem Půty z Ilburka, zástavního majitele královského hradu Lokte, podporovatele císaře Zikmunda. Držel ve vlastnictví Mšené, Stvolínky, založil hrad Himlštejn a významně přestavěl Ronov.[4]
V roce 1444 podporoval Vartenberky v bojích s lužickým Šestiměstím. Na jaře toho roku vtrhlo do Čech lužické vojsko a mimo jiné vyplenilo Vilémovu tvrz ve Stvolínkách. Vilém s Vartenberky byl nucen uzavřít příměří, ale už 26. srpna 1444 zaútočili na Žitavu. Žitavští jejich útok odrazili a samotného Viléma v bojích na předměstí těžce zranili. Konflikt skončil až v prosinci 1444 mírovou dohodou uzavřenou v Litoměřicích.[4]
Do roku 1465 byl spojencem Jiřího z Poděbrad, po jeho zvolení králem se od něj však postupně odklonil a stal se členem zelenohorské jednoty. Poté, co její členové zvolili českým králem Matyáše Korvína, byl Vilém jmenován do úřadu nejvyššího podkomořího.[4]
K jeho vlastnictví po určitou dobu patřily také hrady Borek (1439–1445), Kalich (1438–1440), Týřov (1439–1445), Sloup (1455–1471) Šumburk (1449–1453), Hauenštejn (od roku 1457) a Helfenburk (od roku 1475).[4]
Vilém se oženil s Magdalenou z Koldic († 1500), se kterou měl jediného syna Viléma II. z Ilburka (1469–1538[4]) a snad také dceru Kateřinu provdanou za Albrechta z Lichtenburka a Bítova.[5]
Vilém, jeho manželka i syn jsou pohřbeni v charvateckém kostele Nanebevzetí Panny Marie, kde se dochovaly jejich náhrobníky. Vilémův je vysoce hodnocenou památkou sepulkrálního sochařství doby jagellonské.[4]
Reference
- ↑ Dostupné online.
- ↑ August Sedláček: Hrady, zámky a tvrze Království českého XIV. Praha. 1923.
- ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Ronov a Stvolinky, s. 301.
- ↑ a b c d e f Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Ronov – hrad, s. 402–403.
- ↑ Z Illburka . leporelo.info . Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-17.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk