Vilém Weitenweber
Vilém Weitenweber na kresbě od Františka Ženíška (1902)
Narození	6. dubna 1839 Praha-Malá Strana Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	1. prosince 1901 (ve věku 62 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání	spisovatel, novinář, historik umění, redaktor a malíř
Rodiče	Vilém Rudolf Weitenweber
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vilém Weitenweber, křtěný Wilhelm Adolph Weitenweber (6. dubna 1839 Praha-Malá Strana^[1] – 1. prosince 1901 Praha^[2]), byl český spisovatel a novinář, proslulý svými články a kritickými studiemi z oblasti výtvarného umění.

Život

Pocházel ze staré měšťanské rodiny; jeho otec Vilém Rudolf Weitenweber (1804–1870) byl známý pražský lékař a přírodovědec.^[3][4]. Také matka Marie, rozená Raňková (1817–1886) pocházela z významného rodu. Absolvoval malostranské gymnázium, poté krátce studoval^[5] práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě. Jako student se zapojil do sokolského hnutí — např. roku 1863 byl zvolen za šermovního dozorce, v roce 1866 zastával funkci praporečníka.^[6]

Zájem o umění jej brzy přivedl na akademii výtvarných umění v Mnichově. Zde se spřátelil s řadou budoucích významných výtvarníků. Určitou dobu sám maloval a kreslil ilustrace, například do deníku Politika, ale později si uvědomil hranice svého talentu a umění se věnoval již jen jako novinář. Působil také ve výtvarném odboru Umělecké besedy.^[3]

V dubnu 1895 byl jedním z porotců v soudním procesu se skupinou sedmnácti „neodvislých socialistů“ (anarchistů), obžalovaných ze zločinu rušení veřejného pokoje na Kladensku (nepovolené spolčování a rozšiřování tiskovin, vychvalování násilných činů).^[7]

V roce 1897 zasedal v komisi pro výběr nejlepšího návrhu fontány před Rudolfinem.^[8] Ve společnosti byl oblíbený jako vypravěč vtipů a zábavných historek; posluchačům přitom ani nevadilo, že měl vadu řeči. Byl velmi aktivní ve spolcích, vždy ochotný pomáhat ostatním.^[9] Vratislav Černý na něj vzpomínal: "Byl velmi veselý, rudý, od neštovic silně zjizvené tváře, přítel truňku a kneipián, jinak velmi dobrosrdečný; silně koktal." Dům Vilémovým rodičů byl středem společenského a studentského života a Černý o něm píše v monografii "V starém Weitenweberovském domě, hrst vzpomínek ze staropražského života" z roku 1915.^[10]

Jeho pozdní manželství s o čtvrt století mladší Otilií Hájkovou (* 1863) bylo bezdětné^[11]. Zemřel po delší nemoci ve svém dvojdomě čp.555/II-556/II na Karlově náměstí,^[3] kde obýval horní patro s ateliérem. V sousedním domě sídlilo nakladatelství Jana Otty a redakce Zlaté Prahy.

Byl pohřben byl na Olšanských hřbitovech po obřadu v kostele sv. Štěpána.^[9]

Dílo

Více než deset let pracoval jako redaktor výtvarné rubriky Ottova týdeníku Zlatá Praha. Napsal množství článků a referátů, zejména jako komentáře k reprodukcím uveřejněným v příslušném vydání. Svou činností přispěl k vysoké úrovni časopisu. Začínající čeští umělci mu byli vděčni za pravidelný výběr jejich prací k otištění, protože honorář od vydavatele pro ně tehdy byl často jediným zdrojem příjmu. V textech je podporoval a povzbuzoval. Byl známým a váženým členem pražské umělecké obce.^[3]

Sokolské prostředí ho inspirovalo k napsání humorné básně Sbor cvičitelský (1864), v jejímž textu postupně vyjmenoval všechny tehdejší cvičitele,^[12] a vzpomínkového článku Jeden večer mezi Sokoly v ....^[13] Obě práce vyšly roku 1883 ve sborníku Památník Sokola Pražského.

Ukázky článků

• WEITENWEBER, Vilém. Karel Liebscher. Zlatá Praha. 5. 1885, roč. 2, čís. 19, s. 258. Dostupné online. 
• WEITENWEBER, Vilém. Emanuel Krescenc Liška. Zlatá Praha. 12. 1884, roč. 1, čís. 51, s. 614–615. Dostupné online. 
• WEITENWEBER, Vilém. František Sequens. Zlatá Praha. 1896-06-19, roč. 13, čís. 32, s. 381–382. Dostupné online. 

Reference

Externí odkazy

• Autor Vilém Weitenweber ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vilém Weitenweber
• Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Weitenweber Vilém 1839