A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Věra Sládková | |
---|---|
Narození | 1. května 1927 Brno |
Úmrtí | 1. dubna 2006 (ve věku 78 let) Bílovice nad Svitavou |
Povolání | spisovatelka, básnířka a prozaička |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Věra Sládková-Hořavová (1. května 1927 Brno – 1. dubna 2006 Bílovice nad Svitavou) byla česká a moravská básnířka, prozaička a dramatička.
Život
Otec Věry Sládkové byl bývalý legionář, později pracoval jako listonoš. V letech 1930–1938 žila ve Frývaldově (dnešní Jeseník), kde jí v šesti letech zemřela matka, získala matku nevlastní. V roce 1938 byla s otcem a nevlastní matkou z Frývaldova vyhnána při německých etnických čistkách. Rodina se uchýlila do Brna–Králova Pole. Za války byla totálně nasazena v německé pojišťovně (1943–1945). Po válce (1945–1947) vystudovala Obchodní školu UNRRA.[1]
Po ukončení školy pracovala jako knihovnice v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně (1947–1950). V roce 1948 se vdala za středoškolského profesora a spisovatele Jiřího Jobánka (1923–2002). V roce 1952 odešla s manželem do Kunštátu, který tam získal místo učitele, a odtud se v roce 1956 vrátila do Brna. Po potratu dvojčat a návratu do Brna porodila v roce 1959 dceru Kateřinu a v roce 1965 se rozvedla. Střídala brigádnická zaměstnání a intenzivně se věnovala literární tvorbě.[1] Mezi lety 1963 a 1967 spolupracovala s FS Barrandov, pro něž připravovala filmové povídky. Publikovala v kulturních časopisech, zaujmula zejména básní Kůň, která jí přinesla první střetnutí s mocí. Její první díla přijala oficiální kritika vlažně.[2]
V počátcích normalizace nepublikovala a pracovala jako uklízečka.[zdroj?
V letech 1980–1994 žila v Praze v tíživých životních podmínkách, komplikovaných duševním onemocněním, poté se vrátila do Brna. V roce 1983 se podruhé vdala za dramatika a scenáristu Antonína Hořavu (*1939), v roce 1984 odešla do starobního důchodu. Zemřela v léčebně dlouhodobě nemocných v roce 2006.[1][3]
Dílo
Ve své tvorbě se vracela k válečným zážitkům.
Knižní vydání
- Kráska s cejchem (ilustrace Jiří Hadlač; Brno, Krajské nakladatelství, 1961) sbírka povídek, ve kterých zpracovává předválečné a válečné zážitky
- Černé vlaštovky ( sbírka básní; Brno, Krajské nakladatelství, 1964)
- Otázky kočky (Praha, Československý spisovatel, 1967)
- Klec (Praha, Československý spisovatel, 1969); novela upoutala hned první větou: „Jsem fízl.“ Jde opět o osobní prožitek, neboť rodinný přítel Vojtěch Jestřáb, krycím jménem Jeřabinka, jak se přiznal, na ni donášel.
- Poslední vlak z Frývaldova (první díl trilogie, Brno, Blok, 1974)
- Pluky zla (druhý díl trilogie, Brno. Blok, 1975)
- Kouzelníkův návrat (Praha, Československý spisovatel, 1982)
- Malý muž a velká žena (Poslední vlak z Frývaldova a Pluky zla doplněny o Dítě svoboděnky; Praha, Mladá fronta, 1982)
- Malý muž a velká žena, aneb Vlak dětství a naděje (interview Pavel Kosatík, fotografie Miloslav Mirvald; Praha, Knižní podnikatelský klub, 1990)
- Malý muž a velká žena (fotografie Miroslav Mirvald, doslov Drahomíra Vlašínová; Opava, Optys, 1995)
- Malý muž a velká žena aneb Vlak dětství a naděje (V Praze, XYZ, 2004)
Nevydaná díla
Pověry budoucnosti (román dokončený v roce 1984), rozhlasová hra Zářivé hostiny a další.
Filmografie (autorka námětů)
- Kouzelníkův návrat (1984, film, námět ze severomoravských Sudet po ukončení války, režie Antonín Kachlík, hlavní role Martin Huba)
- Vlak dětství a naděje (1985, TV seriál podle románu Malý muž a velká žena, režie Karel Kachyňa, hlavní role Helena Růžičková a Stanislav Zindulka)
Seriál byl dokončen v roce 1985 a ohlášen k vysílání; vysílání bylo odvoláno a seriál byl poprvé vysílán až na jaře 1989. Od té doby byl opakovaně vysílán Českou televizí i v zahraničí.
- Ztráta paměti (1988, TV inscenace podle epizody z třetího dílu Malého muže a velké ženy – Dítě svoboděnky, režie Rudolf Tesáček)
Rozhlasové provedení
- Poslední vlak z Frývaldova (1978, nastudovalo Brno, obnovená premiéra 2007)[4]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c PEŠTA, Pavel. Věra Sládková. In: Vladimír Forst a kolektiv. Slovník české literatury po roce 1945. Praha: Dostupné online. S. 25–27.
- ↑ Štěpán Vlašín: Svět poněkud umělý. Rudé právo. 22. 8. 1967, s. 5. Dostupné online.
- ↑ TUČKOVÁ, Kateřina. Věra Sládková - prozaické dílo (diplomová práce) . Brno 2006: Masarykova univerzita . Dostupné online.
- ↑ Panáček v říši mluveného slova: Poslední vlak z Frývaldova
Literatura
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 637.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q-Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 142.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Věra Sládková
- Věra Sládková ve Slovníku české literatury po roce 1945
- Věra Sládková v Encyklopedii dějin města Brna
- Věra Sládková v Česko-Slovenské filmové databázi
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk