Thomas Herbert, 8. hrabě z Pembroke
První lord admirality
Ve funkci: 29. listopadu 1708 – 8. listopadu 1709
Předchůdce	královna Anna
Nástupce	Edward Russell, 1. hrabě z Orfordu
Ve funkci: 4. dubna 1701 – 20. května 1702
Předchůdce	John Egerton, 3. hrabě z Bridgewateru
Nástupce	princ Jiří Dánský
Ve funkci: 20. ledna 1690 – 10. března 1692
Předchůdce	Arthur Herbert, 1. hrabě z Torringtonu
Nástupce	Charles Cornwallis, 3. baron Cornwallis
Místokrál v Irsku
Ve funkci: 24. června 1707 – 21. dubna 1709
Předchůdce	James Butler, 2. vévoda z Ormonde
Nástupce	Thomas Wharton, 1. hrabě z Whartonu
Lord prezident Tajné rady
Ve funkci: 8. května 1702 – 29. listopadu 1708
Předchůdce	Charles Seymour, 6. vévoda ze Somersetu
Nástupce	John Somers, 1. baron Somers
Ve funkci: 1699 – 1702
Předchůdce	Thomas Osborne, 1. vévoda z Leedsu
Nástupce	Charles Seymour, 6. vévoda ze Somersetu
Stranická příslušnost
Členství	Toryové
Narození	1656
Úmrtí	22. ledna 1733 (ve věku 76–77 let)
Choť	Margaret Sawyer (od 1684) Barbara Herbert, Countess of Pembroke (od 1708) Mary Howe (od 1725)
Rodiče	Philip Herbert, 5. hrabě z Pembroke a Catherine Villiers
Děti	William Herbert Henry Herbert, 9th Earl of Pembroke Nicholas Herbert Lady Barbara Herbert Lady Rebecca Herbert Catherine Herbert
Příbuzní	Philip Herbert, 7th Earl of Pembroke[1] a William Herbert, 6th Earl of Pembroke (sourozenci) Henry Herbert, 1st Earl of Carnarvon a Charles Herbert[2] (vnoučata)
Profese	diplomat a politik
Ocenění	společník Královské společnosti Podvazkový řád
Commons	Thomas Herbert, 8th Earl of Pembroke
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thomas Herbert, 8. hrabě z Pembroke (Thomas Herbert, 8th Earl of Pembroke, 5th Earl of Montgomery, 8th Baron Herbert of Cardiff, 5th Baron Herbert of Shurland) (1656 – 22. ledna 1733) byl anglický a britský státník ze starobylého šlechtického rodu Herbertů. Původně působil ve službách Stuartovců, později podpořil slavnou revoluci a za vlády Viléma III. a královny Anny patřil na přelomu 17. a 18. století k významným osobnostem anglické a britské politiky, řadu let zastával nejvyšší funkce ve státní správě, uplatnil se také v diplomacii a získal Podvazkový řád.

Kariéra

Byl nejmladším synem 5. hraběte z Pembroke, studoval v Oxfordu a v letech 1676–1679 podnikl kavalírskou cestu (Francie, Itálie). Ve Francii se setkal s Johnem Lockem a později byl jeho mecenášem. V letech 1678–1681 byl poslancem Dolní sněmovny, mezitím začal zastávat funkce v hrabstvích Wiltshire a Glamorgan, kde měla rodina statky. Po smrti staršího bratra zdědil hraběcí titul a vstoupil do Sněmovny lordů (1683), stal se členem Královské společnosti (1685) a ve službách Jakuba II. se zúčastnil bojů v protikrálovských spiknutích.

V roce 1688 přešel na stranu Viléma Oranžského, stal se členem Tajné rady (1689) a v letech 1689–1690 byl prezidentem Královské společnosti. V roce 1689 byl též vyslancem v Holandsku, od roku 1689 až do smrti zastával funkci lorda–místodržitele v hrabství Wiltshire. Byl prvním lordem admirality (1690–1692)^[3] a lordem strážcem tajné pečeti (1692–1699), v roce 1697 zastupoval Anglii na kongresu v Rijswicku. S krátkou přestávkou v roce 1702 zastával post lorda prezidenta Tajné rady (1699–1708). V případě nepřítomnosti Viléma III. v Anglii byl několikrát členem sboru místodržících, v roce 1700 byl jmenován rytířem Podvazkového řádu^[4] a v letech 1701–1702 byl znovu zároveň prvním lordem admirality. V souvislosti se začátkem války o španělské dědictví byl v lednu 1702 změněn statut vrchního velitele námořnictva a hrabě z Pembroke byl namísto prvního lorda admirality jmenován lordem velkoadmirálem anglicko–irským. Mezitím na trůn nastoupila královna Anna, která do této funkce jmenovala svého manžela prince Jiřího Dánského a Pembroke se vrátil na pozici prezidenta Tajné rady, kterou zastával již předtím. V roce 1705 byl znovu vyslancem v Nizozemí, v letech 1706–1707 byl též členem komise pro sloučení Anglie a Skotska. V letech 1707–1709 byl místokrálem v Irsku a po smrti prince Jiřího Dánského znovu krátce vykonával funkci lorda velkoadmirála (1708–1709).

Rodina

V roce 1709 odešel z veřejného života a dožil v soukromí, na rodovém sídle Wilton House v hrabství Wiltshire soustředil bohaté umělecké sbírky. Poprvé se oženil v roce 1684 s Margaret Sawyer († 1706), jedinou dcerou a dědičkou vlivného právníka Sira Roberta Sawyera. Z jejich manželství se narodilo dvanáct dětí, dědicem titulů byl nejstarší syn Henry Herbert, 9. hrabě z Pembroke (1689–1750), který zastával hodnosti u dvora, další syn Robert Sawyer Herbert (1693–1769) byl dlouholetým poslancem a vládním úředníkem v úřadu pro obchod a kolonie, třetí syn William Herbert (1696–1757) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti generála. William byl zakladatelem pozdější linie hrabat z Carnarvonu, která sídlila na zámku Highclere, což bylo věno jeho matky Margaret Sawyer. Další dvě manželství 8. hraběte z Pembroke s Barbarou Slingsby (1668–1721) a Mary Howe († 1749) zůstala bez potomstva.

Odkazy

Reference

Literatura

• Ottův slovník naučný, díl 19., s. 439–440; Praha, 1902 (reprint 2000); Argo, Praha ISBN 80-7203-249-6
• KOVÁŘ, Martin: Anglie posledních Stuartovců; Praha, 1998 ISBN 80-7184-671-6
• KOVÁŘ, Martin: Stuartovská Anglie; Praha, 2001 ISBN 80-7277-059-4

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Thomas Herbert, 8. hrabě z Pembroke na Wikimedia Commons
• Thomas Herbert, 8. hrabě z Pembroke
• Thomas Herbert, 8. hrabě z Pembroke
• Rodokmen hrabat z Pembroke Archivováno 18. 8. 2018 na Wayback Machine.