A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
| HC Kometa Brno | |
|---|---|
.jpg) Winning Group Arena | |
| Název | Hockey Club Kometa Brno |
| Stát |  Česko |
| Město | Brno (Staré Brno) |
| Založen | 1953 |
| Asociace | ČSLH |
| Soutěž | Extraliga ledního hokeje |
| Klubové barvy | modrá a bílá |
| Stadion | |
| Název | Winning Group Arena |
| Kapacita | 7 700 diváků |
| Vedení | |
| Vlastník | Libor Zábranský |
| Prezident | Egbert F. Zündorf |
| Generální manažer | Libor Zábranský |
| Realizační tým | |
| Trenér | Jaroslav Modrý |
| Asistenti trenéra | Jiří Otoupalík, Jiří Horáček |
| Kapitán | Martin Zaťovič –  |
| Klubové úspěchy | |
| Tituly | 11× mistr Československa (1954/55, 1955/56, 1956/57, 1957/58, 1959/60, 1960/61, 1961/62, 1962/63, 1963/64, 1964/65, 1965/66) 2× mistr Česka (2016/17, 2017/18) |
| Mezinárodní trofeje | 1× Spenglerův pohár 3× Evropský hokejový pohár |
| Oficiální webové stránky | |
| Aktuální soupiska | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
| Spenglerův pohár | ||
|
1955 | TJ Rudá hvězda Brno |
|
1957 | TJ Rudá hvězda Brno |
| Evropský hokejový pohár | ||
|
|
1965/1966 | TJ ZKL Brno |
|
|
1966/1967 | TJ ZKL Brno |
|
|
1967/1968 | TJ ZKL Brno |
| 1. československá hokejová liga | ||
|
|
1953/1954 | TJ Rudá hvězda Brno |
|
|
1954/1955 | TJ Rudá hvězda Brno |
|
|
1955/1956 | TJ Rudá hvězda Brno |
|
|
1956/1957 | TJ Rudá hvězda Brno |
|
|
1957/1958 | TJ Rudá hvězda Brno |
|
|
1958/1959 | TJ Rudá hvězda Brno |
|
|
1959/1960 | TJ Rudá hvězda Brno |
|
|
1960/1961 | TJ Rudá hvězda Brno |
|
|
1961/1962 | TJ Rudá hvězda Brno |
|
|
1962/1963 | TJ ZKL Brno |
|
|
1963/1964 | TJ ZKL Brno |
|
|
1964/1965 | TJ ZKL Brno |
|
|
1965/1966 | TJ ZKL Brno |
|
1966/1967 | TJ ZKL Brno |
|
|
1967/1968 | TJ ZKL Brno |
|
|
1968/1969 | TJ ZKL Brno |
|
|
1969/1970 | TJ ZKL Brno |
|
|
1970/1971 | TJ ZKL Brno |
| Extraliga ledního hokeje | ||
|
|
2011/2012 | HC Kometa Brno |
|
|
2013/2014 | HC Kometa Brno |
|
|
2014/2015 | HC Kometa Brno |
|
|
2016/2017 | HC Kometa Brno |
|
|
2017/2018 | HC Kometa Brno |
HC Kometa Brno (celým názvem: Hockey Club Kometa Brno) je klub ledního hokeje z Česka, sídlící v moravské metropoli Brně. Založen byl v roce 1953 pod názvem TJ Rudá hvězda Brno a zpočátku patřil pod československé ministerstvo vnitra. V roce 1962 se z klubu po přesunu pod firmu ZKL stal civilní tým. Ve své historii získal (jako Rudá hvězda Brno, ZKL Brno a pod dnešním názvem Kometa Brno) celkově 13 titulů mistra Československa (11×) a Česka (2×), což ho pasuje do pozice nejúspěšnějšího hokejového klubu v zemi. Také na mezinárodní scéně je pak Kometa Brno nejúspěšnějším českým klubem, a to se třemi tituly z Evropského hokejového poháru. HC Kometa Brno odehrává své domácí zápasy v hale Rondo (sponzorským názvem Winning Group Arena) s kapacitou 7 700 diváků.
Éra 50. a 60. let 20. století, kdy klub vybojoval všechny své československé tituly, byla následována průměrnou sedmou dekádou a poté osmým desetiletím, kdy se klub pohyboval na hraně mezi nejvyšší a druhou nejvyšší soutěží. Od roku 1992 hrála Kometa dlouhodobě, s výjimkou jedné extraligové sezóny a jednoho druholigového ročníku, ve druhé nejvyšší české soutěži, 1. lize. V roce 2009 prohrála ve finále 1. ligy, následně ovšem odkoupila extraligovou licenci od Orlů Znojmo. Od sezóny 2009/10 působí Kometa Brno trvale v Extralize, české nejvyšší soutěži ledního hokeje, kterou v letech 2017 a 2018 vyhrála.
Historie
Založení klubu
V únoru roku 1953 byla Rudá hvězda Brno, tehdy hrající Krajský přebor, rozhodnutím ministra národní bezpečnosti Karola Bacílka posílena, vyčleněna jako sportovní rota ozbrojených složek MNB, spadající administrativně i hospodářsky do RH Praha. Klub byl po dohodě pro sezónu 1953/1954 zařazen do nejvyšší soutěže. Historicky první mužstvo se skládalo z hráčů dvou brněnských klubů – Sokola Zbrojovky Brno I (Bronislav Danda, Slavomír Bartoň, Bohuslav Sláma, Zdeněk Chocholatý, Jiří Zamastil, Arnošt Machovský, Zdeněk Trávníček) a Sokola GZ Královo Pole (Vlastimil Bubník, Ladislav Olejník a František Vaněk). Dále to pak byli hráči z Plzně (Čeněk Liška a Stanislav Sventek), z Budějovic (Jiří Kolouch), z Ostravy (Zdeněk Návrat) a z Kladna (Bohumil Prošek). Historicky první přátelský zápas sehrála Rudá hvězda se Spartakem Švermou Jinovice. Po dvou brankách Bartoně, jedné Zamastila a Návrata, Rudá hvězda vyhrála svůj historicky první zápas 4:2.[1]
Éra mistrů
Sezóna 1953/1954
Rudá hvězda byla v soutěži přiřazena do skupiny B. Postupně se tedy utkala s mužstvy Vítkovic, Tatry Smíchov, Karlových Varů, Plzně a Pardubic. Rudá hvězda odehrála svůj první zápas ve skupině 2. kolem, protože 1. kolo odehrálo až 2. prosince. Jak se již zmiňovalo Rudá hvězda odehrála své první utkání v lize 2. kolem venku v Karlových Varech. Místní Dynamo rozprášila 6:1. 3. kolo již klub odehrál doma Za Lužánkami, kde se postavilo plzeňskému Spartaku, kterého tentokráte rozdrtilo v konečném výsledku 14:3. Dohrávku 1. kolo Rudá hvězda odehrála opět doma, proti Tatře Smíchov. Tu po třech brankách Bartoně, dvou Dandy, jednoho Bubníka a Zamastila porazila 7:2. V dalším kole odjížděla Rudá hvězda do Pardubic. Dynamo sice po první třetině dostalo pouhé dva góly, ale po dalším dvou třetinách odcházeli z domácího ledu s výpraskem 2:8. Historicky první prohra přišla hned v dalším kole, když Rudá hvězda nestačila venku na Vítkovice, prohrála 3:2. Rudá hvězda si ale spravila reputaci hned v dalším kole Za Lužánkami, když v přestřelce s Karlovými Vary vyhrála 8:6. Další kolo klub odehrál v Plzni. Spartak jako by se nepoučil z prvního zápasu, znovu prohrál vysokým výsledkem tentokráte 2:11. Dohrávku 6. kola odehrála Rudá hvězda na domácí půdě Tatry Smíchov. To že po první třetině prohrávala Rudá hvězda 2:1 bylo už samo o sobě překvapení, ale to že v dalších dvou třetinách dostala dalších sedm gólů nemohl před utkáním očekávat ani největší optimista. Tatra Smíchov v konečném součtu vyhrála překvapivě 9:2! O čtyři dny později hrála Rudá hvězda další kolo doma proti Pardubicím. Zde si spravili svoji pokaženou reputaci po vysokém debaklu z minulého kola výhrou 4:1. Poslední kolo ve skupině odehrála Rudá hvězda opět doma, tentokráte proti Baníku Vítkovice. Rudá hvězda po napínavém utkání vyhrála 4:3. Skupinu celkově Rudá hvězda vyhrála s náskokem 4 bodů před Vítkovicemi a v klidu se mohla připravovat na finálovou skupinu o celkové prvenství.
Ve finálové skupině se měla Rudá hvězda postupně utkat s mužstvy Olomouce, Ústředního dómu armády, Českých Budějovic, Vítkovic (společně s Rudou hvězdou postoupily ze skupiny B) a Spartakem Sokolovo Praha. Finále se hrálo turnajovým způsobem jednokolově v Praze a v Brně. První zápas odehrála Rudá hvězda 3. února proti Olomouci. Nad Křídly vlasti, jak se klub jmenoval, vyhrála 5:3. Druhý zápas Rudá hvězda odehrála tentokráte proti pražské ÚDA, nad níž vyhrála 6:4. V třetím zápase se Rudá hvězda připravovala na mužstvo Českých Budějovic, ani oni ovšem nebyli pro Rudou hvězdu rovnocenným soupeřem; vyhrála 4:1. Čtvrtý zápas odehrála Rudá hvězda tentokráte proti známému soupeři ze skupiny – Baníku Vítkovice, Rudá hvězda vyhrála 5:1. Byl to již čtvrtý zápas, který Rudá hvězda vyhrála. V pátém zápase na ni čekal v zápase o mistrovský titul poslední soupeř - Spartak Sokolovo Praha. Napínavý duel skončil remízou 1:1, bohužel pro Rudou hvězdu byl výsledek přijatelnější pro soupeře. Ten díky lepšímu skóre získal svůj druhý titul v nejvyšší soutěži. Rudá hvězda tedy zakončila svoji historicky první sezónu celkovým druhým místem.[2]
Sezóna 1954/1955
Před začátkem sezóny odešlo z Rudé hvězdy pět hráčů konkrétně Stanislav Sventek a Čeněk Liška do Plzně, kteří se vrátili zpět do mateřského oddílu, Zdeněk Chocholatý do Spartaku ZJŠ Brno, Arnošt Machovský a Zdeněk Kopsa. Přišli František Mašlaň z Prostějova, Jan Kasper z pražského ÚDA, Karel Šůna z Budějovic, Rudolf Scheuer z Králova Pole, Ladislav Chabr z Chomutova a Miroslav Rys z ČH Bratislava. Během sezóny odešel Miroslav Rys do mateřského Kladna.
Rudá hvězda začala ligu ve skupině A, kde se postupně utkala s mužstvy pražské Tankisty, Olomouce, Vítkovic, Králova Pole, Pardubic, brněnské Zbrojovky a ostravského Baníku. Skupinu Rudá hvězda vyhrála s náskokem 3 bodů na pražskou Tankistu. Jediná prohra v celé sezóně přišla na ledě Pardubic. Místnímu Dynamu Rudá hvězda podlehla vysoko 9:4. Finálový turnaj se hrál až po světovém šampionátu v Ostravě. První překvapení přišlo hned prvním zápasem, když Rudá hvězda s Tankistou jenom remizovala 2:2. Za dva dny mělo přijít předčasné finále mezi Spartakem Sokolovo Praha a Rudou hvězdou. Brněnští vyhráli 8:2 a zničili Spartaku sny o obhajobě titulu. Poslední zápas o titul mezi Chomutovem a Brnem se odehrál v pátek 18. března 1955. Chomutov sice prvně vedl 2:1, ale v páté minutě třetí třetiny dává Rudá hvězda dvě branky a otočila zápas ve svůj prospěch. Vítězný gól dával František Vaněk na 4:3. Po zápase mohlo Brno slavit svůj první titul mistra republiky. Většinu branek v sezóně obstarala útočná formace Bubník - Bartoň - Danda.[3]
Sezóna 1955/1956
Před sezónou z klubu nikdo neodešel, Rudá hvězda posílila svoji útočnou sílu příchodem Jaroslava Pavlů z Plzně. Rudá hvězda opět ovládla skupinu suverénním způsobem, tentokráte ztratila jenom dva body prohrou s Tankistou Praha na svém ledě 1:2. Finále se na rozdíl od minulých ročníků nehrálo turnajovým způsobem v jednom místě konání, ale soupeři se utkali každý dvakrát systémem doma-venku. V prvním kole Rudá hvězda vyhraje nad Chomutovem vysoko 7:1. V druhém kole přijížděla Rudá hvězda na led Spartaku Sokolovo Praha, známého soupeře ze sezón minulých. Rudá hvězda překvapivě vyhrála 5:0 a o titulu se zdálo býti již rozhodnuto. Jenže ve čtvrtém kole prohraje Rudá hvězda venku na ledě Chomutova 2:4 a o titulu se znova muselo rozhodnout v zápase mezi RH a Spartakem Sokolovo. Tentokráte začala Rudá hvězda opět dobře, vedla již po první třetině 2:0. Jenže soupeř se nechtěl jen tak vzdát, dokázal vyrovnat a dokonce se dostat ve 49. minutě do vedení. V 53. minutě opustil led hráč Spartaku Karel Gut a Rudá hvězda jakoby znovu ožila. V posledních sedmi minutách vstřelili její hráči čtyři branky a zvítězili 6:3. Poslední zápas s Vítkovicemi již nemohl zvrátit to, že Rudá hvězda získala již svůj druhý titul mistra republiky. Za zmínku stojí účast klubu na Spenglerově poháru. Sedm let měla československá mužstva zákaz startu v soutěži, ale až v tomto ročníku byla povolena účast jednomu klubu. Rudá hvězda dostala přednost před Spartakem Sokolovo. Prvně porazila Inter Milán vysoko 6:0. Poté se vypořádala s domácím Davosem 8:3 a jako třešničkou na dortu porazila německý Füssen 11:1. Slavný a zároveň nejstarší evropský pohár směřoval po výhře do Brna.[4]
Sezóna 1956/1957
Před začátkem sezóny klub posílil Václav Pantůček ze Spartaku Sokolovo Praha. V průběhu sezóny do klubu přišel Rudolf Potsch z Králova Pole. Právě Pantůček nahradil v první útočné formaci Slavomíra Bartoně. Rudá hvězda získala již svůj třetí titul mistra republiky, i když ne tak suverénně jako minulý dvě sezóny. Druhý Spartak Sokolovo ztrácel na první místo pouhé dva body. Z 26 zápasů 19 vyhrála, 3 remizovala a 4 prohrála při skóre 155:54 a zisku 41 bodů. Rudá hvězda také byla u nejvyššího výsledku v lize, porazila Spartak Motorlet Praha 17:2. Nejlepším střelcem Rudé hvězdy se stal nováček v týmu Václav Pantůček s 27 brankami.[5]
Sezóna 1957/1958
Před začátkem sezóny se vrátil do mateřského Chomutova Ladislav Chabr. Do týmu přišel Vladimír Nadrchal z Pardubic, budoucí brankářská hvězda klubu, a z juniorského týmu Karel Skopal s Vladimírem Šubrtem. Rudá hvězda získala svůj čtvrtý titul mistra republiky, ale mezi veřejností se již začínaly objevovat hlasy kritizující její profesorský hokej. Jediná černá kaňka na celkovém výkonu byla vysoká prohra v Chomutově 7:0. Největších vítězství klub dosáhl s mužstvy Spartaku Motorletu Praha a Baníku Ostrava shodně 14:3.[6]
Sezóna 1958/1959
Z týmu odešli před začátkem sezóny hráči Zamastil a Kolouch, kteří odešli do brněnské Zbrojovky a Bohumil Prošek, který se vrátil zpět do mateřského Kladna. Do týmu přišli odbýt vojenskou službu hráči Černý z Plzně, Ševčík z Vítkovic a Richter z brněnské Zbrojovky. Z juniorské týmu pak přišel Ivo Winkler. Ročník ligy měl velmi nečekaný vývoj. Do vedení se sice v prvních kolech dostal Spartak Sokolovo, ale od 14. kola se dostalo na čelo Kladno a toto místo už nepustilo. Rudá hvězda se připravila o promluvení do bojů nejvyšších ostudnou porážkou 1:9 na Kladně. Poté prohrála i se sestupujícím týmem HC Brnem 1:2. Celkově skončila Rudá hvězda na druhém místě.[7]
.jpg)
Historické názvy
Zdroj:[8]
- 1953 – TJ Rudá hvězda Brno (Tělovýchovná jednota Rudá hvězda Brno)
- 1962 – TJ ZKL Brno (Tělovýchovná jednota Závody kuličkových ložisek Brno)
- 1976 – TJ Zetor Brno (Tělovýchovná jednota Zetor Brno)
- 1990 – HC Zetor Brno (Hockey Club Zetor Brno)
- 1992 – HC Královopolská Brno (Hockey Club Královopolská Brno)
- 1994 – HC Kometa Brno (Hockey Club Kometa Brno)
- 1995 – HC Kometa Brno BVV (Hockey Club Kometa Brno Brněnské veletrhy a výstavy)
- 1996 – HC Kometa Brno (Hockey Club Kometa Brno)
- 1998 – HC Kometa Brno, a.s. (Hockey Club Kometa Brno, akciová společnost)
- 1999 – HC Kometa Brno, hokejový klub Brno, o.s. (Hockey Club Kometa Brno, hokejový klub Brno, občanské sdružení)
- 2002 – HC Kometa/Vyškov (Hockey Club Kometa/Vyškov)
- 2003 – HC Kometa Group, a.s. Brno (Hockey Club Kometa Group, akciová společnost Brno)
- 2005 – HC Kometa Brno (Hockey Club Kometa Brno)
- 2006 – fúze s HC Ytong Brno ⇒ název nezměněn[9]
Týmové úspěchy
- Mistr ligy: 1954/55, 1955/56, 1956/57, 1957/58, 1959/60, 1960/61, 1961/62, 1962/63, 1963/64, 1964/65, 1965/66, 2016/17, 2017/18
- Vítěz Evropského hokejového poháru: 1965/66, 1966/67, 1967/68
- Vítěz Slovenského národního revolučního poháru: 1995
- Vítěz Tipsport Hockey Cupu: 2008
- Vítěz Spenglerova poháru: 1955
- Vítěz Slezského poháru: 1976
- Vítěz Poháru osvobození: 1984
- Vítěz Rona Cupu: 2014
- Účast v Hokejové lize mistrů : 2x
Stadion
.jpg)
Momentálně Kometa trénuje a hraje v Winning Group Areně s kapacitou 7 770 diváků. S nedávnými úspěchy se ale začaly objevovat informace, že by ráda postavila stadion nový, nedaleko parku Lužánky. Dle momentálních plánů by za novým stadionem mohla stát brněnská architektonická kancelář A PLUS[10], člen skupiny DRFG, tedy jednoho z momentálních vlastníků klubu. Má v plánu ze stadionu udělat nejmodernější stavbu tohoto druhu v Česku.[11] Tento atelier mimo jiné stojí i za projektem Univerzitního kampusu Masarykovy univerzity nebo střediskem CEITEC, stejně jako stála u prvních návrhů pražské O2 arény.[12]
V roce 2015 pak byl zveřejněn první návrh celého areálu.[13] To však narazilo na vlastnické poměry lokality Za Lužánkami. Projekt nové haly se musel přesunout na Brněnské výstaviště. Architekti a představitelé města, klubu i fanoušci očekávali nový stadion už připraven na sezonu 2023/24 a i pro hokejové mistrovství světa 2024, ale stadion bude pravděpodobně dokončen mezi lety 2025 a 2026.[14] Bude se jednat o multifunkční halu pro různé sporty a události, především hokej, dále také futsal, basketbal nebo tenis, dokonce i judo.
Statistiky
Přehled ligové účasti
Stručný přehled
- 1953–1954: 1. liga – sk. B (1. ligová úroveň v Československu)
- 1954–1956: 1. liga – sk. A (1. ligová úroveň v Československu)
- 1956–1980: 1. liga (1. ligová úroveň v Československu)
- 1980–1981: 1. ČNHL – sk. B (2. ligová úroveň v Československu)
- 1981–1988: 1. liga (1. ligová úroveň v Československu)
- 1988–1989: 1. ČNHL (2. ligová úroveň v Československu)
- 1989–1990: 1. liga (1. ligová úroveň v Československu)
- 1990–1991: 1. ČNHL (2. ligová úroveň v Československu)
- 1991–1992: 1. liga (1. ligová úroveň v Československu)
- 1992–1993: 1. ČNHL (2. ligová úroveň v Československu)
- 1993–1995: 1. liga (2. ligová úroveň v Česku)
- 1995–1996: Extraliga (1. ligová úroveň v Česku)
- 1996–2002: 1. liga (2. ligová úroveň v Česku)
- 2002–2003: 2. liga – sk. Východ (3. ligová úroveň v Česku)
- 2003–2009: 1. liga (2. ligová úroveň v Česku)
- 2009– : Extraliga (1. ligová úroveň v Česku)