T-37
Typ vozidla	obojživelný tank
Země původu	SSSR
Historie
Návrh	1931 - 1933
Období výroby	1933 - 1936
Vyrobeno kusů	~1200
Základní charakteristika
Posádka	2
Délka	3,75 m
Šířka	2,10 m
Výška	1,82 m
Hmotnost	3,2 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	3-9 mm
Hlavní zbraň	kulomet DT
Pohon a pohyb
Motor	GAZ-AA
Síla motoru	40 hp (30 kW)
Odpružení	odpružený podvozek
Max. rychlost	35 km/h
Poměr výkon/hmotnost	13 hp/tunu
Dojezd	185 km
Některá data mohou pocházet z datové položky.

T-37 byl sovětský obojživelný tank, který částečně vycházel z britského obojživelného tanku Carden-Loyd a částečně z jeho již částečně poruštěných verzí T-33 a T-41, které nebyly pro nevyhovující parametry přijaty do výroby. Jeho sériová výroba probíhala v letech 1933-1936, postaveno bylo 1200 tanků. Krom toho vznikla plamenometná modifikace (OT-37, 75 kusů) a podvozek tanku se stal základem pro samohybné dělo SU-37. Byly zde i experimenty s použitím tohoto tanku u vzdušných výsadkových vojsk, ale výsledky projektu se ukázaly být neuspokojivé.

Výzbroj tanku představoval kulomet DT - 7,62 mm, pancíř svislých stěn věže byl silný 6 mm, u vany pak 9 (čelo, boky) - 6 (záď) mm.

Tanky T-37 u bojových jednotek nahrazovaly tančíky T-27 a měly hrát významnou úlohu v průzkumu a jako podpora v boji proti hůře vyzbrojené pěchotě. Brzy se ukázalo, že jde o iluzorní představu. Pasivní ochrana posádky byla ještě slabší než u tančíku T-27 a tank byl navíc značně poruchový. Už po akcích v Polsku, kde se nesetkaly s výraznějším organizovaným odporem, byly tyto tanky vyhodnoceny jako vysoce nekvalitní a nevyhovující požadavkům moderní války. Následovalo tentokráte již katastrofální vystoupení v Zimní válce. Přestože protitanková výzbroj Finů nebyla oslnivá kvalitou ani četností, jejich promyšlená organizovaná obrana pravidelně měnila nasazení těchto slaboučkých strojů v jednostranný masakr.

Pod dojmem Zimní války rozhodlo vedení Rudé armády, že stroje budou při nejbližší příležitosti vyřazeny a nahrazeny novými. Jelikož však programy nárůstu ruských tankových sil byly nastaveny natolik optimisticky, že mu továrny vyrábějící tanky nestačily, přetrvaly nakonec stroje T-37 až do roku 1941 a německého vpádu. Za bojů proti Wehrmachtu a jeho spojencům utrpěly strašlivé ztráty a byly urychleně staženy z fronty.

Varianty

• T-37 - standardní sériová verze
• T-37(TU) - velitelská verze, vyznačovala se rozměrnou rámovou anténou radiostanice po obvodu horní části korby. Tato verze sloužila velitelům tankových jednotek, kteří pomocí radiostanice, udržovali spojení s vyššími stupni velení. Podřízeným tankům se povely sdělovaly pomocí signalizačních praporků.
• OT-37 - plamenometná verze
• SU-37 - samohybné dělo vyzbrojené 37mm kanónem

Odkazy

Literatura

• Ivo Pejčoch, Svatopluk Spurný - Obrněná technika 3, SSSR 1919-1945 (I. část), Ares, Vašut 2002, ISBN 80-86158-31-4

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu T-37 na Wikimedia Commons
• (česky) informace, fotografie a videa na Panzernetu
• (anglicky) fotogalerie T-37