Poitou je historické území, bývalá francouzská provincie v západní Francii a bývalé hrabství (do 10. století hrabství Poitiers). Území se rozkládá zhruba v prostoru dnešních departementů Deux-Sèvres, Vienne a Vendée s výjimkou okolí Loudunu, které patřilo k Anjou. Hlavním městem bylo Poitiers. Dělilo se na Horní Poitou (Haut-Poitou) a Dolní Poitou (Bas Poitou).

Poloha

Poitou na severu hraničilo s oblastí kolem Nantes, hrabstvím Anjou a Touraine, na východě s provincií Berry a Limousin a na jihu se Charente a Saintonge. Západní hranici tvořil Atlantský oceán. Území se dělilo na západní část rovinatou a až později osídlenou bažinatou část (Bas-Poitou) s centrum La Roche-sur-Yon a na historicky a kulturně významnější hornatou východní část (Haut-Poitou) s centrem v Poitiers.

Historie

V pozdní antice patřila oblast do římské provincie Aquitania secunda. Po stěhování národů patřilo území Vizigótům a po jejich porážce v bitvě u Vouillé roku 507 (poblíž Poitiers) Frankům. Svatý Warin z Poitou byl v 7. století zdejším místodržícím merovejských králů.

Hrabství Poitou bylo díky své rozloze jedním z nejdůležitějších teritorií Franské říše Karlovců a patřila ke království Akvitánie. Nejmocnějšími vládci Akvitánie byli od 9. století vedle hrabat z Auvergne z rodu Wilhelmidů také Ramnulfidové, kteří hrabství Poitiers získali roku 839, ale až do roku 902 vedli o toto území spor s rodem Wilhelmindů, kteří byli úspěšnější i v držení titulu vévodů akvitánských. Teprve roku 927 se podařilo Ebalovi Manzerovi (kolem 870–935) získat titul vévody akvitánského trvale pro rod Ramnulfidů, tedy v době, kdy konkurenční rod Wilhelmindů vymřel.^[1]

Hrabata z Poitou byli od 10. do 12. století jakožto vévodové akvitánští vedle svých rivalů z toulouského hrabství nejmocnějšími knížaty v jihovýchodní Francii a díky slabé moci raných Kapetovců faktickými suverény. K rodině patřili po určitou dobu také antiochijská knížata (1163–1268), tripolská hrabata (1187–1289), kyperští králové (1217–1489) a tím také titulární jeruzalémští králové od roku 1268.

Nejvýznamnějšími členkami rodu se staly ale dvě ženy: Anežka z Poitou (1025–1077), římskoněmecká císařovna a regentka v letech 1056–1062, a Eleonora Akvitánská (1122–1204). Sňatkem Eleonory s Jindřichem Plantagenetem (1152), který se stal anglickým králem (1154), se Poitou spolu s Akvitánií dostalo pod správu Plantagenetů. V mocenském zápase francouzský král Filip II. August prohlásil sice v roce 1204 Plantagenetské panství ve Francii za propadlé, ale až jeho syn Ludvík VIII. vojensky dobyl v roce 1224 Poitou. V pařížské smlouvě z roku 1259 anglický král Jindřich III. tuto ztrátu uznal.

Od rozpuštění historických provincií za Velké francouzské revoluce se název používá pouze jako geografické označení. Dnes je součástí názvu regionu Poitou-Charentes.

Osel poitouský

V 17. století byla v kraji Poitou vyšlechtěna varieta mohutnějšího osla domácího, měřící v kohoutku až 155 cm, s hustou plstnatící srstí. Samci byli používáni k plození poitouských tažných mul.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Poitou na německé Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Poitou na Wikimedia Commons

Historické provincie Francie
Alsasko Angoumois Anjou Artois Aunis Auvergne Basse-Navarre Béarn Beaujolais Berry Bourbonnais Bretaň Burgundsko Dauphiné Flandry Foix Forez Franche-Comté Gaskoňsko Guyenne Henegavsko Champagne Île-de-France Korsika Languedoc Limousin Lotrinsko a Barrois Lyonnais Maine La Marche Montbéliard Mylhúzy Nicejské hrabství Nivernais Normandie Orléanais Perche Pikardie Poitou Provence Roussillon Saintonge Savojsko Touraine Trois-Évêchés Venaissinské hrabství
Kurzívou jsou vyznačená území, která jsou součástí Francie, avšak nebyla součástí Francouzského království před rokem 1790.