Plinius mladší
Narození	61 Como
Úmrtí	113 (ve věku 51–52 let) Bithýnie
Povolání	spisovatel, politik, básník, advokát, historik, voják, úředník, právník a státní úředník
Významná díla	Epistulae by Pliny the Younger
Manžel(ka)	dcera Pompeie Celeriny (do 96) Calpurnia (od 103) nevlastní dcera Veccia Procula
Rodiče	Plinius starší a Plinia Marcella
Příbuzní	Plinius starší (strýc)
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gaius Plinius Caecilius Secundus, známý jako Plinius minor, česky Plinius mladší, (61 – 113 Novum Comum, Itálie) byl římský spisovatel a právník.

Jako mladý přišel o otce, proto byl vychován matkou a svým strýcem Pliniem starším, který jej adoptoval. Získal řečnické a právnické vzdělání. Jako obhájce se stal poměrně známý. Sloužil jako vojenský tribun v Sýrii, potom se věnoval státní službě.

V letech 89–90 byl císařovým quaestorem, 91–92 byl tribunem lidu a roku působil ve funkci praetora. Roku 100 zastával konzulát. V letech 111–113 byl císařský legát s prokonzulskou pravomocí provincii v Bithýnii. Za působení v tomto úřadě byl Plinius nucen podílet se na pronásledování křesťanů, jak o tom svědčí jeden z jeho dopisů císaři Trajánovi.

Dílo

Svou literární činnost začal vydáváním svých řečí (které trochu upravoval), potom vydal svou korespondenci (epistulae – listy) a básně.

Zachovala se pouze tato díla:

• Panegyricus, chvalořeč na císaře Traiana
• Listy, jedná se o korespondenci z let 98–108, je to 247 (s desátou knihou 368) dopisů, které jsou rozděleny do devíti knih. Probírá zde jednání císaře, které chválí, sloh této korespondence se stal vzorem panegyristů. Najdeme zde jak dopisy o výbuchu Vesuvu roku 79, tak i o smrti jeho strýce, příhodu o delfínu vozícím děti a korespondenci s císařem Traianem, rodinou i přáteli. Diskutuje se, že některé dopisy mají fiktivní adresáty, aby v nich Plinius mohl vyjádřit své názory na společnost a literaturu. Jeho vzorem byly Ciceronovy listy. Na tyto knihy navazuje další (desátá) kniha, vydaná až po jeho smrti, tj. o 121 jeho dopisů s císařem.

Jeho poetické pokusy se nezachovaly, ale z některých ukázek lze soudit, že nebyly příliš kvalitní.

Literatura

• Plinius Mladší, Antická knihovna - Dopisy. Praha 1988
• SEDLÁČEK, Josef. Výbor z listů Plinia mladšího pro gymnasia a reálná gymnasia česká. Díl I. 2. vyd. Praha: Česká grafická Unie, 1925. 125 s. 

Externí odkazy

• Encyklopedické heslo Plinius v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Plinius mladší na Wikimedia Commons
• Osoba Plinius mladší ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Plinius mladší
• List Surovi - Strašidelný dům