Panoš, do 16. století také panoše, je označení nižšího šlechtice. Termín je odvozen od slova pán a původně označoval služebného šlechtice, pomocníka v boji, později podřízeného služebníka. Po polovině 15. století zůstal označením nezámožné nižší šlechty, klientů mocnějších a bohatších rodin. Náleželo jim oslovení urozený a slovutný.

Od poloviny 16. století titul označoval osoby obdařené vladyctvím a přijaté do rytířského stavu v prvních dvou generacích, aby tak byly odlišeny od starožitných rytířských rodin. Příslušelo jim oslovení slovutný panoše. Až ve třetí generaci se rod zařadil mezi starožitné a jeho členové mohli být oslovováni urozený vladyka. Tato praxe byla formálně zakotvena i v Obnovených zřízeních zemských, ale fakticky přestal být titul panoš/panoše podobně jako vladyka používán v průběhu 17. století, kdy splynul s prostým šlechtictvím, popřípadě s rytířským titulem.

Panoši byli často majitelé malých dvorů, mohlo se ale jednat i o významné finanční podnikatele (Václav Hrzán z Harasova). V 15. století se uplatnili zejména ve vojenství jako nižší nájemní velitelé (Mikuláš Španovský z Lisova, Vamberečtí, Leskovcové z Leskovce, Malovcové z Malovic, Bechyňové z Lažan). Ve druhé polovině 15. století docházelo k pauperizaci panošů, kteří často odcházeli do měst.

Mezi panoše patřil i právník Albrecht Rendl z Oušavy.

Odkazy

Literatura

• MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích. Díl 1–2. 1471–1526. Praha: Academia, 2001. 561 s. ISBN 80-200-0895-0. S. 393–405. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu panoš na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Panoše v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích