Kvazikrystal je pevná látka, jejíž strukturní jednotky (atomy, molekuly) jsou uspořádané, ale nikoli periodicky jako u tradičních krystalů. Nejsou však rozmístěny náhodně jako u amorfních materiálů. V uspořádání strukturních jednotek lze nalézt určitá pravidla, například rotační symetrie, které mohou být odhaleny pomocí elektronové nebo rentgenové difrakce. Mohou se vyskytovat prvky symetrie, které jsou u periodických struktur nemožné, např. pětičetná rotační osa symetrie (kolem jednoho bodu jako Penroseovo dláždění).

Kvazikrystaly byly fyzicky objeveny v roce 1982 izraelským fyzikem Danielem Šechtmanem.^[1] V současnosti je známo mnoho desítek kvazikrystalů, které často nemají nijak exotické složení (např. Al-Mn, Al-Cu-Fe, Ti₂-Mn, Al₄-Fe).

The International Union of Crystallography se na základě objevu kvazikrystalů rozhodla změnit tradiční definici krystalu jako periodické struktury. Nová definice zní: Krystal je jakákoli pevná látka, jejíž difrakční diagram je bodový.^[2][3]

Velké nadšení, které kvazikrystaly mezi komunitou materiálových vědců vyvolaly, však již do značné míry opadlo. Ukazuje se, že kvazikrystaly nemají žádnou výjimečnou využitelnou vlastnost a jejich aplikace nejsou na trhu.^[4] Jejich nevýhodou je jejich extrémní křehkost.^[5]

Kvazikrystalům jsou podobné krystalické aproximanty, které jsou ale periodické.^[6]

Reference

Související články

• Krystal
• Neperiodické dláždění
• Penroseovo dláždění
• Zlatý řez
• Krystalografie

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kvazikrystal na Wikimedia Commons
• Palindromy v nekonečných slovech modelujících kvazikrystaly

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.