Koloman Haličský

Koloman Haličský
	kníže haličský a vévoda slavonský, chorvatský a dalmátský
	Kolomanova socha v Gödöllő
Narození	1208?
Úmrtí	1241; Záhřeb
Pohřben	klášter v Ivaniči u Čazmy
Manželka	Salomena Polská
Dynastie	Arpádovci
Otec	Ondřej II. Uherský
Matka	Gertruda Meranská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Koloman Haličský (maďarsky Kálmán, 1208^? – 1241 Záhřeb) byl haličský kníže a slavonský vévoda z dynastie Arpádovců.

Život

Byl mladším synem uherského krále Ondřeje II. a Gertrudy z rodu Andechsů. Zdá se, že již roku 1214^[1] byl oženěn se Salomenou, dcerou Leška Bílého, otcova soupeře o ovládnutí Haliče.

„	Nesluší se, aby v Haliči vládl bojar. Provdej mou dceru za svého syna Kolomana a dej mu vládu v Haliči...	“
— Lešek Bílý králi Ondřejovi II. (Haličsko-volyňský letopis)^[2]

Mír dlouho nevydržel, Ondřej odebral Leškovi svěřená území, ten se spojil s novgorodským Mstislavem a společně napadli Halič. Roku 1219 se Mstislavovi dokonce podařilo Kolomana i s manželkou zajmout a jejich svoboda byla vykoupena sňatkem Kolomanova bratra Ondřeje s Helenou. Halič byla předána mladému Ondřejovi a Koloman se vrátil do Uher, kde mu otec svěřil vládu Slavonie, Chorvatska a Dalmácie.

Roku 1241 vpadli do Uher Tataři, vedení chánem Bátúem, jemuž král Béla IV. odmítl složit slib poslušnosti. Koloman se připojil k bratrovu vojsku a společně s ním se utkal s nájezdníky na řece Sajó. ^[3] V uherském vojsku vládlo přesvědčení, že Tataři ustoupí a nepřejdou most přes řeku a také se zde projevily rozpory mezi králem Bélou a nespokojenými magnáty. V okamžiku, kdy Tataři vypustili své šípy, se vojáci rozprchli na všechny strany a jediní, kdo se vzchopili k odporu, byl Koloman s templáři a vojskem arcibiskupa Ugrina.^[4]

„	... když se ukazovalo, že umdlévají, podnikl králův bratr, kníže Koloman, spolu s družinou, kterou byl s to v takové změti shromáždit, velmi tvrdý útok na jednu část nepřátelského vojska a vytrval v boji skoro celý den. Měl totiž za to, že se mu dostane podpory od zbylé části vojska, ale v tom se velmi zklamal...	“
— Rogerius (Žalostná píseň o zničení království uherského Tatary)^[5]

Velmistr templářů se svými rytíři v bitvě zahynul a Koloman společně s Ugrinem byli nuceni ustoupit. Uhři byli na hlavu poraženi a přeživší se spasili útěkem. Koloman byl v bitvě těžce zraněn a na následky zranění poté v Záhřebu zemřel. Byl pochován v dominikánském klášteře v Ivaniči u Čazmy.

„	A zničené bylo celé vojsko země. Krále zahnali až k moři, jeho bratra Kolomana zabili...	“
— Spišskosobotská kronika^[6]

Odkazy

Reference

↑ www.genealogie-mittelalter.de^{[nedostupný zdroj}
↑ Haličsko-volyňský letopis. Příprava vydání Jitka Komendová. Praha: Argo, 2010. 180 s. ISBN 978-80-257-0187-4. S. 46.
↑ Haličsko-volyňský letopis, str. 74
↑ Legendy a kroniky koruny uherské. Příprava vydání Richard Pražák; překlad Dagmar Bartoňková, Jana Nechutová. Praha: Vyšehrad, 1988. 389 s. S. 301.
↑ Legendy a kroniky koruny uherské, str. 156
↑ Kroniky stredovekého Slovenska : stredoveké Slovensko očami kráľovských a mestských kronikárov. Příprava vydání Július Sopko. Budmerice: Vydavateľstvo Rak, 1995. 384 s. ISBN 80-85501-06-6. S. 106.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Koloman Haličský na Wikimedia Commons

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Koloman_Haličský
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[1] www.genealogie-mittelalter.de^{[nedostupný zdroj}

[2] Haličsko-volyňský letopis. Příprava vydání Jitka Komendová. Praha: Argo, 2010. 180 s. ISBN 978-80-257-0187-4. S. 46.

[3] Haličsko-volyňský letopis, str. 74

[4] Legendy a kroniky koruny uherské. Příprava vydání Richard Pražák; překlad Dagmar Bartoňková, Jana Nechutová. Praha: Vyšehrad, 1988. 389 s. S. 301.

[5] Legendy a kroniky koruny uherské, str. 156

[Budmerice106-6] Kroniky stredovekého Slovenska : stredoveké Slovensko očami kráľovských a mestských kronikárov. Příprava vydání Július Sopko. Budmerice: Vydavateľstvo Rak, 1995. 384 s. ISBN 80-85501-06-6. S. 106.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]