Statutární město Karlovy Vary
Pohled na lázeňskou část od hotelu Imperial
znakvlajka
Lokalita
Status	statutární město
Pověřená obec	Karlovy Vary
Obec s rozšířenou působností	Karlovy Vary (správní obvod)
Okres	Karlovy Vary
Kraj	Karlovarský
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°13′50″ s. š., 12°52′21″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	49 043 (2023)[1]
Rozloha	59,08 km²[2]
Nadmořská výška	447 m n. m.
PSČ	360 01, 360 06, 360 07, 360 17, 360 18, 364 64
Počet domů	5 218 (2021)[3]
Počet částí obce	15
Počet k. ú.	15
Počet ZSJ	50
Kontakt
Adresa magistrátu	Moskevská 2035/21 360 01 Karlovy Vary posta@mmkv.cz
Primátorka	Andrea Pfeffer Ferklová (ANO)
Oficiální web: www.mmkv.cz
Karlovy Vary
Další údaje
Kód obce	554961
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slavná lázeňská města Evropy
Světové dědictví UNESCO
Karlovy Vary
Smluvní stát	Česko Česko
Typ	kulturní dědictví
Kritérium	ii, iii
Odkaz	1613 (anglicky)
Oblast	Evropa
Zařazení do seznamu
Zařazení	2021 (44. zasedání)
další státy: Německo Německo, Rakousko Rakousko, Itálie Itálie, Belgie Belgie, Francie Francie, Spojené království Spojené království

Karlovy Vary (německy Karlsbad) jsou krajské a statutární město v okrese Karlovy Vary v západních Čechách, v Karlovarském kraji, 110 km západně od Prahy na soutoku Ohře a Teplé. Žije zde přibližně 49 tisíc^[1] obyvatel. Je zde rozvinut mj. sklářský a potravinářský průmysl. Jedná se o nejnavštěvovanější české lázeňské město.^[4] Od roku 2021 je na seznamu Světového dědictví UNESCO spolu s městy Františkovy Lázně a Mariánské Lázně v rámci položky Slavná lázeňská města Evropy. Město je členem sdružení Regionální sdružení obcí a měst Euregio Egrensis a Vodohospodářské sdružení obcí západních Čech. Sousedními obcemi sídla jsou Hory, Otovice, Březová, Nová Role, Sadov, Kolová, Mírová, Děpoltovice, Dalovice, Jenišov, Andělská Hora, Horní Slavkov, Pila, Stanovice, Šemnice a Loket.

Historie

Místo, na kterém vzniklo centrum Karlových Varů, zůstávalo dlouhou dobu mimo zájem populace. Příkré svahy a nevhodné klimatické podmínky u termálních pramenů neposkytovaly vhodné podmínky pro pěstování plodin, které byly pro osídlení klíčové. První osídlení se nacházela spíše v dnešních okrajových částech města.^[5]

Přesné datum založení města není známo. Stálé osídlení okolo Vřídla vzniklo v polovině 14. století. V roce 1370 byla městu udělena ze strany Karla IV. privilegia královského města. Legenda o založení Karlových Varů, kterou v roce 1571 zaznamenal doktor Fabian Summer, říká, že lovecký pes začal během výpravy v lesích štvát kus divoké zvěře, přičemž spadl do tůně prudce tryskajícího pramene s horkou vodou. Sténání psa přivolalo ostatní členy výpravy, kteří následně horkou vodu ochutnali. O nálezu byl informován také Karel IV., který se na místo pramene vydal. Společně s přítomnými lékaři konstatoval, že tato horká voda má léčebné účinky, které následně sám vyzkoušel a doznal zlepšení.^[6] Na místě údajného pramene poté založil lázně nazvané Teplé lázně u Lokte.^[7]

Město mělo zpočátku pouze málo obyvatel, jejichž nejdůležitější úlohou bylo pečovat o prameny. Karlovy Vary se zpočátku rozvíjely pomalým tempem. Husitské války město nikterak nezasáhly, protože nebylo chápáno jako strategicky významné. Z postupně rozvíjejícího lázeňství začalo město pomalu bohatnout. Růst byl ale brzděn několika neštěstími, kterými bylo město zasaženo. V roce 1582 se prohnala městem povodeň a v roce 1604 ničivý požár, který zničil 99 domů ze 102. Následný rychlý růst přerušila třicetiletá válka, kvůli které poklesl počet obyvatel a také počet lázeňských hostů. Konec 17. století zahajuje ve městě opětovný růst. Karlovy Vary začínají navštěvovat významné evropské osobnosti. Město se začalo rozrůstat o nové budovy (např. divadlo nebo Saský a Český sál, které se staly základem pro Grandhotel Pupp aj.). V roce 1759 poničily město opět plameny. Z požáru se ale již město díky svému věhlasu poměrně rychle vzpamatovalo. Napoleonské války svým způsobem městu spíše prospěly. Díky své dostatečné vzdálenosti od bojišť přetáhly návštěvníky slavných lázeňských měst západní Evropy. Za architektonickou proměnou k secesi koncem 19. století stojí z velké části vídeňští architekti Ferdinand Fellner a Hermann Helmer, kteří vyprojektovali ve městě 20 významných staveb. V letech 1870–1871 bylo město propojeno s Chebem a Prahou prostřednictvím železnice, na kterou posléze navázaly také regionální spoje.^[5]

Rozvoj města zhatila první světová válka, po které se již na tak rozsáhlý růst nepodařilo navázat. Centrem významných událostí se stalo město s nástupem nacismu. Místní knihkupec K. H. Frank se stal vůdcem karlovarské Sudetoněmecké strany, později byl druhým nejmocnějším mužem ve straně. Dne 24. dubna 1938 bylo Konradem Henleinem ve městě představeno tzv. osm karlovarských požadavků předznamenávajících rozpad Československa. V říjnu téhož roku se Karlovy Vary staly součástí Třetí říše. Na konci druhé světové války bylo město (obzvlášť místní část Rybáře) postiženo bombardováním. Konec války doprovázelo také nucené vysídlení původního německého obyvatelstva. Během éry socialismu vzniklo v centru města několik významných staveb, jako např. Vřídelní kolonáda, hotel Thermal aj. Období po roce 1989 je charakteristické vstupem ruského kapitálu, který má vliv i na podobu města (např. narušením historického charakteru města stavebními záměry).^[5] Podle výzkumu ruského aktivisty Michaila Maglova, který se zabýval majetkovými poměry prostřednictvím analýzy místního katastru nemovitostí, vyplývá, že „až polovina“ místních nemovitostí je ve vlastnictví občanů Ruské federace a dalších zemí někdejšího Sovětského svazu.^[8]

Obyvatelstvo

Podle sčítání roku 1921 zde žilo v 1 134 domech 19 480 obyvatel, z nichž bylo 10 726 žen. 862 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 17 173 k německé a 133 k židovské. Žilo zde 16 201 římských katolíků, 901 evangelíků, 65 příslušníků Církve československé husitské a 2 115 židů.^[9] Podle sčítání 1930 zde žilo v 1 498 domech 23 901 obyvatel. 1 446 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 20 856 k německé. Žilo zde 19 718 římských katolíků, 1 099 evangelíků, 141 příslušníků Církve československé husitské a 2 120 židů.^[10]

Německé obyvatelstvo, které tvořilo před druhou světovou válkou drtivou většinu města, bylo po válce vysídleno a jejich majetek byl na základě Benešových dekretů zkonfiskován.

Město mělo do vypuknutí druhé světové války jednu z kulturně a hospodářsky nejvýznamnějších židovských komunit v celém Československu. Například světoznámé sklárny Moser byly založeny židovským podnikatelem Ludwigem Moserem a až do druhé světové války vedeny jeho potomky. Místní synagoga, vypálená během tzv. Křišťálové noci, byla jednou z nejhonosnějších staveb svého druhu v Evropě. Naprostá většina karlovarských Židů zahynula během holocaustu.

K lednu 2014 od předešlého ledna klesl počet obyvatel o necelé čtyři tisíce obyvatel, pokles pod padesátitisícovou hranici pro město znamená ztrátu minimálně tří zastupitelů a také méně peněz z rozpočtového určení daní.^[11] Karlovy Vary se udržely počtem obyvatel nad 50 tisíc jen díky cizincům. Podíl cizinců k počtu obyvatel Karlovarského kraje byl v roce 2012 kolem sedmi procent, po Praze je to nejvyšší podíl v ČR. Nejpočetnější skupinou cizinců byli Vietnamci, následují Němci, Rusové a Ukrajinci.^[12]

• 
  Věková struktura obyvatel obce Karlovy Vary roku 2011
• 
  Rodinný stav obyvatel obce Karlovy Vary roku 2011
• 
  Vzdělání obyvatel obce Karlovy Vary roku 2011

Pamětihodnosti

Nejvyšší koncentrace památek se nachází v lázeňském centru města, podél řeky Teplé. Velká část památek má specifický lázeňský charakter, jako například kolonády, budovy lázní nebo historické hotely. Nad lázeňským centrem se také nacházejí rozhledny a četné vyhlídky doplněné různými pamětihodnosti.

Lázeňské památky

Historické lázeňské budovy

Historické lázeňské budovy byly po roce 1918 očíslovány.^[17] Z původně šesti balneoprovozů se do současnosti zachovaly pouze čtyři, z čehož pouze dva slouží stále svému původnímu účelu:

• Císařské lázně (Lázně I) byly postaveny na sklonku 19. století podle architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera. V budově Císařských lázních se nacházelo 120 koupelen a kabin a také císařská vana. Zanderův sál sloužící původně jako tělocvična se na rozhraní 80. a 90. let 20. století změnil na kasino. V roce 2010 se stala budova lázní národní kulturní památkou.
• Vřídelní lázně (Lázně II) byly situovány poblíž Vřídla a nabízely vřídelní a uhličité koupele. V roce 1940 byly lázně zrušeny a v roce 1947 zbourány.
• Kurhaus (Lázně III) byly postaveny mezi lety 1864–1866 a svému účelu slouží do současnosti. Původně byly v budově parní lázně s bazénem a vany pro uhličité koupele a rašelinové zábaly.
• Nové Lázně (Lázně IV) slouží v současnosti jako nákupní centrum. V minulosti zde ale také sídlil městský úřad. Budova byla postavena koncem 19. století.
• Alžbětiny lázně (Lázně V) nesou jméno císařovny Alžběty Bavorské (Sissi). Budova byla postavena začátkem 20. století. Během rekonstrukce na rozhraní 60. a 70. let 20. století se staly lázně největším balneoprovozem na území Československa. Při rekonstrukci byly lázně doplněny také o bazén. Další rekonstrukce proběhla v roce 2002.
• Sluneční lázně (Lázně VI) jsou nedochovanou památkou. Lázně byly nejmladšími karlovarskými lázněmi postavenými v roce 1927. Budova byla zbourána v roce 2006 ze statických důvodů. Na místě budovy byl vybudován Bytový dům Lázně VI.^[18]

• 
  Císařské lázně
• 
  Lázně III
• 
  Lázně IV (Nové lázně)
• 
  Alžbětiny lázně

Kolonády

Z 28 karlovarských pramenů je 16 (včetně pramenů Dorotka a Štěpánka) zachyceno a 13 se používá pro pitné kúry.

Ve městě je celkem pět kolonád:

• Vřídelní kolonáda – Vřídlo je největší pramen termální vody ve městě
• Mlýnská kolonáda – Skalní pramen, pramen Libuše, pramen Kníže Václav I a II, Mlýnský pramen, pramen Rusalka
• Sadová kolonáda – Hadí pramen, Sadový pramen
• Pavilon u Mlýnské kolonády – pramen Svoboda
• Tržní kolonáda – Tržní pramen, pramen Zámecký dolní, pramen Karla IV.
• Zámecká kolonáda – pramen Zámecký horní

• 
  Vřídelní kolonáda
• 
  Mlýnská kolonáda
• 
  Sadová kolonáda
• 
  Zámecká (vlevo nahoře) a Tržní kolonáda (vpravo dole)
• 
  Pavilon u Mlýnské kolonády

Pomníky, sochy

• Pomník Ludwiga van Beethovena – na jižním okraji města při levém břehu řeky Teplé.
• Pomník Antonína Dvořáka – socha ve Dvořákových sadech.
• Duch pramenů – skalní reliéf na Zámecké kolonádě (znepřístupněn veřejnosti).
• Pomník Johanna Wolfganga Goetha – busta na Goethově stezce.
• Socha Hygie – ve Vřídelní kolonádě.
• Socha Hygie – v Sadové kolonádě.
• Památník Fryderyka Chopina – pamětní deska v lázeňských lesích.
• Jelen – plastika za hotelem Richmond.
• Jelení skok – socha kamzíka na skalním útesu nad Starou loukou v lázeňských lesích.
• Socha Karla IV. – na průčelí budovy Městské knihovny v ulici I. P. Pavlova.
• Socha Karla IV. – před Císařskými lázněmi (Lázně I) v sadech Karla IV.
• Socha T. G. Masaryka – v centru města na nároží ulic T. G. Masaryka a Dr. Davida Bechera.
• Busta Adama Mickiewicze – v parku nedaleko hotelu Richmond.
• Busta Petra Velikého – v lázeňských lesích na Petrově výšině.
• Pomník Friedricha Schillera – na jižním okraji města při Goethově stezce.
• Pomník Bedřicha Smetany – socha v jižní části města v sadech u Poštovního dvora.
• Lví hlava – plastika ve skále nad Slovenskou ulicí.
• Pomník obětem 1. a 2. světové války – socha zvaná Pieta, na prostranství u hotelu Thermal.
• Pomník vojákům Americké armády – na prostranství u hotelu Thermal.

• 
  Pomník Ludwiga van Beethovena
• 
  Pomník Antonína Dvořáka
• 
  Busta Johanna Wolfganga Goetha
• 
  Socha Hygie - Vřídelní kolonáda
• 
  Socha Hygie - Sadová kolonáda
• 
  Památník Fryderyka Chopina
• 
  Jelen
• 
  Jelení skok
• 
  Socha Karla IV.
• 
  Socha Karla IV.
• 
  Socha T. G. Masaryka
• 
  Busta Adama Mickiewicze
Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Karlovy%20Vary
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

---