A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Ing. Karl Kuk | |
---|---|
Generální guvernér v Polsku (Lublin) | |
Ve funkci: 1. května 1916 – 23. dubna 1917 | |
Předchůdce | Erich von Diller |
Nástupce | Stanisław Szeptycki |
Velitel pevnosti Krakov | |
Ve funkci: 31. března 1912 – 1. května 1916 | |
Předchůdce | Vojtěch Benda |
Nástupce | Oskar Guseck von Glankirchen |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | polní zbrojmistr (1915), polní podmaršál (1911), generálmajor (1907) |
Narození | 1. prosince 1853 Terst |
Úmrtí | 26. listopadu 1935 (ve věku 81 let) Vídeň |
Místo pohřbení | Hietzingský hřbitov (48°10′37″ s. š., 16°18′4″ v. d.) |
Alma mater | Vojenská technická akademie |
Profese | spisovatel a důstojník |
Commons | Karl Kuk |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karl Wilhelm Eligius Kuk (1. prosince 1853 Terst – 26. listopadu 1935 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent Technické vojenské akademie s titulem inženýra nastoupil službu u ženistů, později byl důstojníkem generálního štábu, uplatnil se také jako pedagog a spisovatel. V letech 1912–1916 byl velitelem pevnosti v Krakově a na začátku první světové války se aktivně zapojil do bojů na východní frontě v Haliči. V roce 1915 dosáhl druhé nejvyšší vojenské hodnosti polního zbrojmistra. V letech 1916–1917 zastával funkci generálního guvernéra rakousko-uherské okupační zóny v Polsku se sídlem v Lublinu. Po odvolání z Polska na jaře 1917 zastával již jen podružné funkce ve vojenské administraci. Po zániku monarchie byl v armádě penzionován a žil v soukromí ve Vídni.
Životopis
Byl synem finančního úředníka u c. k. námořnictva Johanna Nepomuka Kuka (1823–1864). První vojenskou průpravu získal na jezdecké škole v Hranicích, poté studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni (1872–1876). Do armády vstoupil v roce 1876 jako poručík k 2. ženijnímu pluku, s nímž vystřídal službu v Kremži, Linzi, Štýrském Hradci a Vídeňském Novém Městě. V roce 1878 se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny, poté sloužil u ženistů v Brixenu a po roce 1884 vypracoval plány k opevnění Tridentu. V roce 1886 byl v hodnosti kapitána zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. V roce 1893 se jako zástupce c. k. armády zúčastnil Světové výstavy v Chicagu a po návratu přednášel technické předměty na Válečné škole ve Vídni. V roce 1897 byl povýšen na podplukovníka a stal se zástupcem velitele 43. pěšího pluku v Temešváru. Zde strávil pět let a mezitím v roce 1900 dosáhl hodnosti plukovníka.[1] V letech 1902–1906 byl velitelem železničního a telegrafního pluku v Korneuburgu.[2]
V roce 1907 byl povýšen do hodnosti generálmajora a v letech 1906–1908 byl velitelem 72. pěší brigády v Záhřebu.[3] Poté byl velitelem pevností v Petrovaradíně (1908–1909)[4][5] a Komárně (1909–1912),[6] mezitím v roce 1911 dosáhl hodnosti polního podmaršála.[7] V letech 1912–1916 byl velitelem pevnosti v Krakově[8][9] a na začátku první světové války se zúčastnil bojů v Haliči. Solidní vybavení krakovské pevnosti přispělo k úspěchům 1. a 4. armády na východní frontě. V roce 1915 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra[10] a v květnu 1916 se stal generálním guvernérem rakousko-uherské okupační zóny v Polsku.[11] Sídlem generálního guvernéra byl palác Lubomirskich v Lublinu. Kuk měl v plánu určitou autonomii Polského království pod rakousko-uherským dohledem. Z neznámých příčin ztratil v roce 1917 přízeň nového císaře Karla I. a byl odvolán do Vídně. Nějakou dobu zůstal bez služebního zařazení, až v říjnu 1917 obdržel podružnou funkci prezidenta rakouského vojenského fondu pro vdovy a sirotky. V armádě byl penzionován k datu 1. ledna 1919[12] a od té doby žil v soukromí ve Vídni. Je pohřben na hřbitově v Hietzingu.[13]
Tituly a ocenění
Jako generální guvernér v Polsku obdržel v roce 1916 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[14] Během vojenské služby získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[15]
Rakousko-Uhersko
- Válečná medaile (1883)
- Vojenská záslužná medaile (1890)
- Jubilejní pamětní medaile (1898)
- Řád železné koruny III. třídy (1906)
- Vojenský jubilejní kříž (1908)
- rytířský kříž Leopoldova řádu (1913)
- Mobilizační kříž (1913)
- komandérský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1914)
- Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915)
- Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1916)
- velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1917)
Zahraničí
- Řád červené orlice II. třídy (1902, Německo)
- rytířský kříž Řádu rumunské hvězdy (1906, Rumunsko)
- rytířský kříž Řádu meče (1906, Švédsko)
Odkazy
Reference
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1901; Vídeň, 1900; s. 170, 480 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1903; Vídeň, 1902; s. 166, 929 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1908; Vídeň, 1907; s. 145, 168 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 96, 305 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1909; Vídeň, 1909; s. 157, 171 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 305 dostupné online
- ↑ Generale und Oberste des k.u.k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 4 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1913; Vídeň, 1912; s. 172, 198 dostupné online
- ↑ Generale und Obersten 1914; Vídeň, 1914; s. 3 dostupné online
- ↑ Přehled rakousko-uherských generálů 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Přehled představitelů státní správy v Polsku na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ Služební postup Karla Kuka in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 97 dostupné online
- ↑ Hrob Karla Kuka na čestném pohřebišti v Hietzingu na webu viennatouristguie dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 345 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Karla Kuka in: Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1916; Vídeň, 1916; s. 4 dostupné online
Literatura
- BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 205–206 (heslo Karl Kuk) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karl Kuk na Wikimedia Commons
- Karl Kuk in: Österreichisches Biographisches Lexikon
- Karl Kuk in: Deutsche Biographie
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk