A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Jean Daniélou | |
---|---|
Rodné jméno | Jean Guenolé Louis Marie Daniélou |
Narození | 14. května 1905 Neuilly-sur-Seine |
Úmrtí | 20. května 1974 (ve věku 69 let) 7. obvod |
Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
Místo pohřbení | Hřbitov Vaugirard |
Alma mater | Fakulta umění Pařížské univerzity (do 1944) Notre-Dame de Sainte-Croix Katolická univerzita v Lyonu |
Povolání | teolog, spisovatel, katolický kněz, vysokoškolský učitel, duchovní správce, historik a katolický biskup |
Zaměstnavatelé | Katolický institut v Paříži Études |
Ocenění | rytíř Řádu čestné legie Véga and Lods de Wegmann Prize |
Nábož. vyznání | katolická církev |
Rodiče | Charles Daniélou a Madeleine Daniélouová |
Příbuzní | Alain Daniélou a Catherine Daniélouová (sourozenci) |
Funkce | děkan (Teologická fakulta Katolického institutu v Paříži; 1962–1969) titulární arcibiskup (1969) kardinál (od 1969) 37. křeslo Francouzské akademie (1972–1974) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jean kardinál Daniélou SJ (14. května 1905 – 20. května 1974) byl teolog, historik, jezuita a člen francouzské Akademie. Působil jako expert druhého vatikánského koncilu a stal se jednou z hlavních postav teologie druhé poloviny 20. století.
Život
Jean-Guenolé-Marie Danielou se narodil v Neuilly-sur-Seine jako syn Charlese a Madeleine (rozené Clamorgan). Jeho otec byl antiklerikální politik, několikrát vykonával funkci ministra; jeho matka působila ve vzdělávání a založila instituci pro vzdělávání žen. Jeho bratr Alain (1907–1964) byl významným indologem.
Studium
Daniélou studoval na Sorboně, závěrečné zkoušky vykonal roku 1927. V roce 1929 se připojil k Tovaryšstvu Ježíšovu a stal se učitelem, působil na chlapecké škole v Poitiers. Zároveň studoval teologii v Lyonu a v roce 1938 byl vysvěcen na kněze.
Teologická práce
Během druhé světové války v letech 1939–1940 sloužil u francouzského letectva. Byl však demobilizován a vrátil se do civilního života. Roku 1942 získal doktorát z teologie a byl ustanoven kaplanem ENSJF, ženské sekce École Normale Supérieure v Sèvres. Bylo to ve stejné době, ve které začal se svým studiem patristiky, zvláště církevních Otců. Je jedním ze zakladatelů ediční řady Sources chrétiennes. V roce 1944 byl jmenován profesorem raně křesťanské historie na Institut Catholique de Paris, kde se později stal děkanem. V padesátých letech 20. století zveřejnil několik historických studií, obsahujících díla Bible a liturgie (Bible et liturgie, 1956) a Pán Historie (1958), která se stala, vedle děl Henri de Lubaca, hlavním podnětem k vývoji tzv. Nové teologie, teologického směru oživujícího patristické kořeny.
Na pozvání papeže Jana XXIII. se Daniélou stal jedním z expertů druhého vatikánského koncilu a roku 1969 ho papež Pavel VI. jmenoval kardinálem, poté co odmítl Henri de Lubac. Daniélou byl 9. října 1972 vybrán do francouzské Akademie (Academie Française), aby nahradil kardinála Eugéne-Gabriel-Gervais-Laurent Tisseranta.
Smrt
Daniélova náhlá smrt v roce 1974 byla velmi odlišně interpretována. Zemřel na schodech nevěstince, který navštěvoval jako součást svých kněžských povinností, neboť se věnoval poskytování pastorační péče chudým lidem a ženám z pařížských slumů.
Některá díla
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jean Daniélou
Řada jeho děl, hlavně o raném křesťanství, byla přeložena do několika jazyků a stále se vydává.
- L'être et le temps chez Grégoire de Nysse, Brill, Leyde, 1970 ;
- La Trinité et le mystère de l'existence, Desclée de Brouwer, Paris, 1968 ;
- Les Évangiles de l'enfance, Seuil, Paris, 1967 ;
- Philon d'Alexandrie, Fayard, Paris, 1958 ;
- Les manuscrits de la Mer Morte et les origines du christianisme, L'Orante, Paris, 1957 ;
- Les anges et leur mission, d'après les Pères de l'Église, Desclée, Paris, 1952 ;
- Bible et liturgie, la théologie biblique des sacrements et des fêtes d'après les Pères de l'Église, Cerf, Paris, 1951 ;
- Origène, Table ronde, Paris, 1948 ;
- Platonisme et théologie mystique : doctrine spirituelle de saint Grégoire de Nysse, Aubier, Paris, 1944;
- Dieu et nous, Bernard Grasset, Paris, 1956.
Česky vyšlo
- J. Daniélou, Chrám jako znamení Boží přítomnosti. Řím: Křesťanská akademie, 1986
Citáty
- Štěstí pramení ze srdce; ne z majetku, nýbrž z toho, že nalezneme smysl bytí, a ze společenství s Absolutnem.
- Pravda znamená, že v mysli přikládáme věcem důležitost, kterou mají ve skutečnosti.
- Každý křesťan je jen do určité míry pokřtěný pohan.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean Daniélou na anglické Wikipedii.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jean Daniélou na Wikimedia Commons
37. křeslo Francouzské akademie | ||
---|---|---|
Předchůdce: Eugène Tisserant |
1972–1974 Jean Daniélou |
Nástupce: Ambroise-Marie Carré |
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk