A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Illit | |
---|---|
Struktura illitu – USGS. | |
Obecné | |
Kategorie | Minerál |
Chemický vzorec | (K,H3O)(Al,Mg,Fe)2(Si,Al)4O10 |
Identifikace | |
Barva | bílý, nažloutlý |
Vzhled krystalu | celistvý; jemnozrnné šupinky |
Soustava | jednoklonná |
Tvrdost | 1–2 |
Štěpnost | dokonalá podle |
Vryp | bílý |
Hustota | 2,6–2,9 g ⋅ cm−3 |
Illit, nazývaný také hydromica nebo hydromuskovit, je skupina blízce příbuzných neexpandujících jílových minerálů. Illit je sekundární minerální sraženina a příklad fylosilikátu neboli vrstevnatého hlinitokřemičitanu. Jeho strukturu tvoří sendvič vrstev tetraedr oxidu křemičitého (T) - oktaedr oxidu hlinitého (O) - tetraedr oxidu křemičitého (T) v poměru 2:1. Prostor mezi touto posloupností vrstev T-O-T je obsazen slabě hydratovanými draselnými kationty, které jsou zodpovědné za absenci bobtnání. Strukturně je illit dosti podobný muskovitu, má o něco více křemíku, hořčíku, železa a vody a o něco méně tetraedrického hliníku a mezivrstev draslíku. Chemický vzorec se udává jako (K,H3O)(Al,Mg,Fe)2(Si,Al)4O10, ale dochází ke značné iontové (izomorfní) substituci. Vyskytuje se ve formě agregátů drobných monoklinických šedých až bílých krystalů. Vzhledem k malým rozměrům vyžaduje pozitivní identifikace obvykle rentgenovou difrakci nebo SEM-EDS (automatickou mineralogickou) analýzu. Illit se vyskytuje jako pozměněný produkt muskovitu a živce ve zvětrávacích a hydrotermálních prostředích; může být součástí sericitu. Běžně se vyskytuje v sedimentech, půdách a argilitických sedimentárních horninách a také v některých nízkostupňových metamorfovaných horninách. Na železo bohatý člen skupiny illitů, glaukonit, lze v sedimentech rozlišit pomocí rentgenové analýzy.Kationtová výměnná kapacita (CEC) illitu je menší než u smektitu, ale vyšší než u kaolinitu, obvykle kolem 20-30 meq/100 g.
Illit byl poprvé popsán v roce 1937 v břidlicích Maquoketa v okrese Calhoun v Illinois v USA. Název byl odvozen od jeho typové lokality v Illinois.
Brammallit je analog bohatý na sodík. Avalit je chromonosná odrůda, která byla popsána z hory Avala u Bělehradu v Srbsku.
Zipao "jadeit" je ornamentální forma illitu vykazující pruhy červenofialové a světle žlutozelené barvy. Může být vyřezáván do přívěsků a jiných ozdob.
(článek přeložen z anglické wikipedie https://en.wikipedia.org?pojem=Illite) [1]
Krystalinita ilitu
Krystalinita illitu se používá jako indikátor metamorfního stupně v jílovitých horninách metamorfovaných v podmínkách mezi diagenezí a nízkostupňovým metamorfismem.9 Předpokládá se, že s rostoucí teplotou dochází k přeměně illitu na muskovit.
Illit
je v užším slova smyslu jílový minerál z oddělení fylosilikátů. Illit je dioktaedrická jílová slída.[2][3]
Charakteristickým znakem illitu je index lomu, který je vyšší než u kanadského balzámu, a poměrně vysoký dvojlom.[4]
Vzniká větráním alumosilikátů v alkalickém prostředí.[3] Oproti muskovitu obsahuje méně draslíku, zato obsahuje více vody, která je vázána v mezivrstevní oblasti ve formě hydroxoniových iontů.[2]
Illit je pojmenován podle státu Illinois, kde byl prvně popsán roku 1937 v jílových břidlicích z Calhoun County. Původně byl název illit používán pro celou skupinu jílových minerálů[2] nebo hydromuskovity v různých stupních přeměny a rozměry částic obvyklými u jílových minerálů[3].
Vyskytuje se v jílových břidlicích, v jílech a půdách spolu s kaolinitem a montmorillonitem.[5]
Při začátečním stádiu regionální metamorfózy se mění na sericit.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ Illite. : Dostupné online. (anglicky) Page Version ID: 1198684718.
- ↑ a b c d MELKA, Karel. Illit — In: BERNARD, Jan Hus, ROST, Rudolf a kolektiv. Encyklopedický přehled minerálů. 1. vyd. Praha : Academia, 1992. ISBN 80-200-0360-6. S. 261.
- ↑ a b c Encyklopedický slovník geologických věd. A-M. 1. vyd. Praha : Academia, 1983. S. 550.
- ↑ PETRÁNEK, Jan. Usazené horniny. Jejich složení vznik a ložiska. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1963. S. 31.
- ↑ HEJTMAN, Bohuslav. KONTA, Jiří. Horninotvorné minerály. 1. vyd. Praha : Přírodovědecké vydavatelství, 1953. S. 224.
Literatura
- MELKA, Karel; ŠŤASTNÝ, Martin. Encyklopedický přehled jílových a příbuzných minerálů. 1. vyd. Praha: Academia, 2014. 914 s. (Neživá příroda). ISBN 978-80-200-2369-8. S. 344, 370, 489–499.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu illit na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk