A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Genealogie (řec. génos, lat. genus = rod) je pomocná věda historická, která zkoumá vztahy mezi lidskými jedinci, vyplývající z jejich společného rodového původu.[1] Genealogie se zabývá buď studiem jednotlivých osobností, nebo sledováním proměn jednotlivých druhů vztahů. Soukromý zájem v této oblasti bývá označován starším názvem jako rodopis.
Protože z genealogické posloupnosti vyplývají také právní či prestižní důsledky, je genealogie zatížena mnoha falzy a fikcemi – a to od dob antických (odvozování původu římských císařů od řeckých hrdinů) až do dob dnešních.
Základní pojmy
Prameny, ze kterých genealogie vychází, jsou v době před zavedením matrik omezeny pouze na listiny, úřední a veřejné knihy. Teprve od 18. století jsou prameny díky povinnému vedení matrik úplnější a systematičtější.
Pokrevenství označuje vztah mezi osobami, které pocházejí z jediného předka (důležitý je pak stupeň pokrevenství). Příbuzenství (sešvagření) jsou vztahy vzniklé manželstvím (tj. vztahy k pokrevním příbuzným partnera).
Genealogické bádání vychází od jedince – příslušníka rodu buď jako ploditele (rodiče) nebo jako zplozeného (zrozeného), a podle toho zkoumá jeho vztahy buď k jeho předkům (ascendentům) nebo k jeho potomkům (descendentům).
Souhrn předků jednotlivce, se nazývá vývod. Vývod býval dříve hodnocen zejména po stránce právní, když šlo o nástupnictví na trůn, svěřenectví, dědictví apod. Neúplná část vývodu se nazývá průba. V dnešní době je vývod důležitou pomůckou v rodopisném zkoumání biologickém a sociologickém, ukazuje vlivy dědičnosti a znázorňuje vzájemné prostupování nejrozmanitějších vrstev společenských v jednotlivých rodech.
Potomstvo jednotlivce (páru jedinců) se nazývá rozrod, jde-li o všechny potomky po meči i po přeslici, nebo rodokmen, přihlíží-li se jen k potomkům mužských členů (tj. k osobám obvykle stejného rodového jména).
Na počátku 21. století došlo k popularizaci genetické genealogie spočívající ve spojení genetického testování DNA s tradičními genealogickými postupy.[2]
Genealogické společnosti
První genealogická společnost vznikla po roce 1890 v Americe.[3] Česká genealogická a heraldická společnost (ČGHSP) byla založena v roce 1969.[4]
Genealogové
Genealogové pracují pouze na základě živnostenského listu, ke svojí činnosti neskládají žádné zkoušky.[5] Většina genealogů nejsou vystudovaní historici, ale ke genealogii se dostali při sestavování rodokmenu jejich vlastní rodiny.[5]
Pro genealogy pracující s českými a moravskými archiváliemi je kromě češtiny nezbytná znalost paleografie, němčiny a alespoň základů latiny.[5]
Získávání informací
Většina genealogických informací se zaznamenává do rodokmenu, genealogové informace o předcích získávají hlavně z matričních knih archivů (např. SOA Praha, Národní archiv). Dále využívají pomůcky jako policejní přihlášky[6], soupisy poddaných, farní kroniky atd.
Přístup do matričních knih je podle § 25b zákona č. 301/2000Sb dostupný všem, v případě že uplynula doba 100 let od záznamu o narození, 75 let od záznamu knize manželství a 30 let v knize zemřelých.[7]
Etika a standardy
Organizace, které vzdělávají a certifikují genealogy, mají stanovené normy a etické zásady, jimiž se musí řídit.
Výzkumné standardy
Genealogický výzkum vyžaduje analýzu dokumentů a vyvozování závěrů na základě důkazů uvedených v dostupných dokumentech. Genealogové potřebují standardy, aby mohli určit, zda je jejich hodnocení důkazů správné, či nikoli. V minulosti si genealogové v USA vypůjčili termíny ze soudního práva, aby mohli zkoumat důkazy nalezené v dokumentech a jejich vztah k závěrům badatele. Rozdíly mezi oběma disciplínami však vytvořily potřebu, aby si genealogové vytvořili vlastní standardy. V roce 2000 vydala Rada pro certifikaci genealogů svou první příručku standardů. Genealogický důkazní standard vytvořený Radou pro certifikaci genealogů je široce rozšířen na seminářích, workshopech a ve vzdělávacích materiálech pro genealogy ve Spojených státech. Ostatní genealogické organizace po celém světě vytvořily podobné standardy, k jejichž dodržování genealogy vyzývají. Tyto standardy poskytují genealogům vodítka pro hodnocení jejich vlastního výzkumu i výzkumu ostatních.
Standardy pro genealogický výzkum zahrnují:[8][9]
- Jasně zdokumentovat a uspořádat nálezy.
- Uvádějte všechny zdroje konkrétním způsobem, aby je ostatní mohli najít a správně vyhodnotit.
- Vyhledejte všechny dostupné zdroje, které mohou obsahovat informace relevantní pro výzkumnou otázku.
- Důkladně analyzujte zjištění, aniž byste ignorovali rozpory v záznamech nebo negativní důkazy.
- Vycházejte pokud možno z původních, nikoli odvozených zdrojů.
- K závěrům používejte logickou argumentaci založenou na spolehlivých zdrojích.
- Uvědomte si, kdy je určitý závěr pouze „možný“" nebo „pravděpodobný“, nikoli „prokázaný“.
- Uvědomte si, že další záznamy, které dosud nebyly objeveny, mohou závěr vyvrátit.
Etické zásady
Genealogové často pracují s citlivými informacemi a tyto informace sdílejí a zveřejňují. Z tohoto důvodu je třeba stanovit etické normy a hranice, kdy jsou informace příliš citlivé na to, aby byly zveřejněny. V minulosti někteří genealogové informace falšovali nebo byli jinak nedůvěryhodní. Genealogické organizace po celém světě stanovily etické standardy jako pokus o eliminaci takových problémů. Mezi etické standardy přijaté různými genealogickými organizacemi patří:[10][11][12]
- Respektování autorských práv
- Uvést, kde člověk konzultoval práci jiného badatele, a neplagiovat práci jiných badatelů.
- Zacházejte s originálními záznamy s úctou a vyvarujte se jejich poškozování nebo odstraňování z depozitářů.
- Chovejte se k archivům a pracovníkům archivů s úctou.
- Chraňte soukromí žijících osob tím, že nebudete publikovat ani jinak zveřejňovat informace o nich bez jejich svolení.
- Informovat klienty o případném střetu zájmů.
- Při provádění placeného výzkumu si s klientem vyjasněte rozsah výzkumu a poplatky za něj.
- Nevymýšlejte si informace a nezveřejňujte nepravdivé nebo neprokázané informace jako prokázané.
- Citlivě přistupujte k informacím zjištěným při genealogickém výzkumu, které mohou být klientovi nebo členům rodiny nepříjemné.
V roce 2015 představila komise standardy pro genetickou genealogii na Genealogickém institutu v Salt Lake City. Standardy zdůrazňují, že genealogové a testovací společnosti by měli respektovat soukromí klientů a uvědomovat si limity testů DNA. Pojednává také o tom, jak by měli genealogové důkladně dokumentovat závěry učiněné s využitím důkazů DNA.[13] V roce 2019 Rada pro certifikaci genealogů oficiálně aktualizovala své standardy a etický kodex tak, aby zahrnovaly i standardy pro genetickou genealogii.[8]
Odkazy
Reference
- ↑ Genealogy | anthropology. Encyclopedia Britannica . . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ VANĚK, Daniel. Průvodce DNA testováním a genetickou genealogií. : Forenzní DNA servis, s.r.o. book s. Dostupné online. ISBN 978-80-904958-1-4. Google-Books-ID: 9qfhswEACAAJ.
- ↑ PROKOPOVÁ, Milada. Předky můžete najít i z obýváku, ale začněte raději hned, radí genealog. idnes.cz . 27. listopadu 2016 10:17. Dostupné online.
- ↑ O ČGHSP. www.genealogie.cz . . Dostupné online.
- ↑ a b c Genealog na rodokmenech nezbohatne, objevuje ale dosud neznámé fakty. Novinky.cz . Borgis, 5. 3. 2010, 11:00. Dostupné online.
- ↑ Policejni prihlasky. digi.nacr.cz . . Dostupné online.
- ↑ INFO@AION.CZ, AION CS-. 301/2000 Sb. Zákon o matrikách, jménu a příjmení. Zákony pro lidi . . Dostupné online.
- ↑ a b JRUSSELL. Ethics and Standards . . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Genealogy Standards and Good Practice - Society of Genealogists. web.archive.org . 2019-07-04 . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-04.
- ↑ JRUSSELL. Genealogist’s Code of Ethics online. cit. 2023-11-18. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Association of Professional Genealogists - Code of Ethics. web.archive.org online. 2019-07-04 cit. 2023-11-18. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-04.
- ↑ Code of Conduct/Ethics - IAJGS. web.archive.org online. 2019-07-02 cit. 2023-11-18. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-02.
- ↑ The Genetic Genealogy Standards. web.archive.org online. 2019-07-24 cit. 2023-11-18. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-24.
Literaturaeditovat | editovat zdroj
- Peterka, Josef. Cesta k rodinným kořenům. Praha: Libri, 2006. ISBN 80-7277-307-0.
- Hlaváček, Ivan - Kašpar, Jaroslav - Nový, Rostislav. Vademecum pomocných věd historických. Jinočany: H&H, 1994. ISBN 80-85467-47-X. S. 119–128.
- PILNÁČEK, Josef. Staromoravští rodové. 5. vyd. (4. úplné). Brno : Ivo Sperát, 2011. 653 s. ISBN 978-80-904312-8-7.
- PILNÁČEK, Josef. Rody starého Slezska. 3. vyd. (2. úplné). Brno : Ivo Sperát, 2010. 433 s. ISBN 978-80-904312-3-2.
- PILNÁČEK, Josef. Občanské znaky. 1. vyd. Brno : Ivo Sperát, 2009. 197 s. ISBN 978-80-904312-1-8.
- PILNÁČEK, Josef. Neznámé rody a znaky staré Moravy. 2. vyd. Brno : Ivo Sperát, 2010. 125 s. ISBN 978-80-904312-2-5.
Související článkyeditovat | editovat zdroj
- Česká genealogická a heraldická společnost v Praze - český spolek podporující genealogii a další pomocné vědy historické
- GEDCOM - přenositelný standard pro ukládání dat genealogických programů
- Prosopografie - zkoumáním okruhu osob, s ohledem na původ, kariéru, či rodinné vztahy
- Seznam genealogického softwaru - stránka porovnávající genealogické programy
- MyHeritage - sociální síť zaměřená na rodinu a rodinné vztahy, která umožňuje svým uživatelům vytvářet online dostupný rodokmen
- WikiTree - svobodná sociální síť zaměřená na genealogii
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu genealogie na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo genealogie ve Wikislovníku
- Genealogie v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)
- Jak sestavit rodokmen. Z informací, které jsou na internetu
- Genea.cz – rodopisný rozcestník
- České genealogické forum
- Česká genealogická a heraldická společnost
- WikiTree, otevřený projekt s cílem mapovat rodokmen celého lidstva
- Latinsko-český slovníček
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk