Gargantua a Pantagruel
Autor	François Rabelais
Původní název	La vie très horrifique du grand Gargantua, père de Pantagruel
Země	Francie
Jazyk	střední francouzština a francouzština
Žánr	fantasy a satira
Datum vydání	1534
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gargantua a Pantagruel (1532–1564) je ustálený název pro pětidílný románový cyklus Francoise Rabelaise z období renesance, jenž byl částečně inspirován tehdy oblíbenou lidovou četbou o životě obrů.^[1] Jedná se o jakýsi burleskní výchovný román líčící svéráznou cestu hlavní postavy za poznáním, přičemž první dvě knihy připomínají svou podobou svéráznou Iliadu, poslední dvě pak neméně svéráznou Odysseu.^[1] Tato stavba románu poskytovala autorovi spoustu příležitostí k satiře na všechny oblasti soudobého života a středověkého myšlení, jako byly scholastická teologie a logika, mnišství a katolická askeze, protestantské puritánství i doznívající rytířství; krom toho je i parodií na soudobou literaturu a její žánry.^[1] V utopii Thelémského opatství založeného obrem Gargantuou podává však Rabelais také svou vlastní vizi svobodného lidství.^[1]

Vydání:

• Pantagruel, 1532
• Gargantua, 1534
• Třetí kniha, 1546
• Čtvrtá kniha, 1552
• Pátá kniha (Zvonivý ostrov), 1564

O autorství posmrtně vydané Páté knihy se dlouho vedly spory; dnes jednoznačně převažuje hypotéza, že jde o autentický Rabelaisův text, který však nestačil zredigovat.^[2]

Dějová linie

Dějová linie cyklu je tvořena historií královského rodu obrů – otce, syna a vnuka. První kniha začíná narozením Gargantuy, syna obra Grandgousiera, a pokračuje jeho výchovou, studiemi v Paříži, válkou a založením utopického Thelémského opatství. Ve druhé knize přichází na svět Gargantuův obrovský syn Pantagruel, který, když dospěje a vystuduje, se vydá na dobrodružné cesty se svým přítelem Panurgem. Třetí kniha líčí groteskní Pantagruelovy úvahy o ženitbě a rozhodnutí o návštěvě věštírny, čtvrtá a pátá pak samotnou fantastickou plavbu k věštírně Božské Lahvice, při jejímž průběhu hrdinové poznají řadu parodicky utopických ostrovů a jejich obyvatel.

Přijetí a kritické ohlasy

Román vzbudil u čtenářů velkou odezvu, avšak Sorbonna, která je v knize popsána jako bašta scholastické výchovy, odsoudila první dva díly jako obscénní. Kvůli proticírkevnímu tónu a až „karnevalově“ veselému zesměšňování zavedených tradic se proti románu ohradil i reformátor Jan Kalvín a církví byla kniha veřejně odsouzena. Rabelaisovo dílo zařadila katolická církev na Index zakázaných knih. Zůstalo na něm až do konce 19. století, zmiňuje ho ještě Index z roku 1892.^[3]

V pozdějších epochách (baroko, klasicismus) upadalo Rabelaisovo dílo vzhledem ke svému humornému vyznění stále znovu do nemilosti, objeveno bylo znovu až romantiky.^[1] Silný vliv měl Rabelaisův styl grandiózní slovní zásoby a funkčního mísení archaismů, latinismů, neologismů, přísloví, vznešených obratů i vulgarit např. na N. V. Gogola nebo Vladislava Vančuru. Z podobných důvodů stoupl i vědecký zájem o román na počátku 20. století v dílech strukturalistů, hlavně Michaila Bachtina.^[1]

České překlady

• Stati výchovné (ukázky z Gargantuy). Přel. Prokop Haškovec. Praha, 1907.
• Hrůzyplný život velikého Gargantuy, otce Pantagruelova, složený kdysi panem Alcofribasem, filosofem kvintesence. Přel. Česká Theléma. Praha, 1912.
• Starobylá historia o tom, kterak francouzský král Pikrochol celého světa dobýti chtěl. Praha, 1917.
• Hrůzostrašná historie velkého Gargantuy, otce Pantagruelova, kdysi sepsaná panem Alkofribasem, mistrem quintesence. Praha, 1927.
• Život Gargantuův a Pantagruelův. Přel. Prokop Haškovec. Praha, 1930; 1940.
• Několik kapitol ze života Gargantuova a Pantagruelova. Praha, 1931.
• Gargantua a Pantagruel. Přel. Jihočeská Theléma. Praha, 1953; 1962; 1968.
• Pantagruel. Chrabré a hrůzostrašné skutky slovutného Pantagruela, zaznamenané nebožtíkem panem Alcofribasem, abstraktérem kvintesence. Přel. Patrik Ouředník. Praha, 2022.
• Gargantua. Přel. Cibulská Theléma. Komentářem opatřili Martin C. Putna a Petr Wohlmuth. Praha, 2023.

Zajímavost

Prokop Miroslav Haškovec použil ve svém překladu opakovaně relativně nové úsloví „Matičko skákavá“. Parafrázoval tak původní francouzskou slovní hříčku.^[4] Rabelais totiž užil zvolání par la Mer Dé (ve smyslu u Matky Boží), jehož část při vyslovení zazní jako francouzské expresivní merde.^[5]

Odkazy

Reference

Literatura

• MACURA, Vladimír a kol. Slovník světových literárních děl. 2. svazek, M–Ž. Vyd. 2. Praha: Odeon, 1989. ISBN 80-207-0004-8.
• OUŘEDNÍK, Patrik: Román, návod k použití
• OUŘEDNÍK, Patrik: Jak se Pantagruel seznámil s Panurgem, jehož pak miloval po celý život. O třech imaginárních jazycích Françoise Rabelaise

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gargantua a Pantagruel na Wikimedia Commons
• Digitalizovaná vydání díla Gargantua a Pantagruel v Národní digitální knihovně.
• (anglicky) Gargantua and Pantagruel

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.