A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Ferdinand Schulz | |
---|---|
Jan Vilímek: Ferdinand Schulz (1884) | |
Poslanec Českého zemského sněmu | |
Ve funkci: 1867 – 1871 | |
Poslanec Říšské rady | |
Ve funkci: 1867 – 1868 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Národní str. (staročeši) |
Narození | 17. ledna 1835 Ronov nad Doubravou Rakouské císařství |
Úmrtí | 16. února 1905 (ve věku 70 let) Praha Rakousko-Uhersko |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Choť | Karolina Grégrová |
Děti | Anežka Schulzová Ivan Schulz Ferdinand Schulz ml. |
Alma mater | Karlo-Ferdin. univ. |
Profese | spisovatel, pedagog, novinář, literární kritik, literární historik a redaktor |
Commons | Ferdinand Schulz |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ferdinand Schulz, křtěný Ferdinand František (17. ledna 1835 Ronov nad Doubravou[1] – 16. února 1905 Praha[2]) byl český vychovatel, novinář, kritik, populární spisovatel a politik.
Život
Narodil se ve mlýně Korečníky nedaleko Ronova v rodině mlynáře Jana Schulze.[1] Od sedmi let žil v Nymburce. Gymnázium začal studovat u piaristů v Mladé Boleslavi, studium dokončil v Praze na Akademickém gymnáziu, kde jeho spolužáky byli také Jan Neruda a Vítězslav Hálek. Pak pokračoval studii přírodních věd, historie, jazyků a filozofie na filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Poté se stal vychovatelem mladého Václava z šlechtické rodiny Kouniců a s ním procestoval část Evropy – Německo, Švýcarsko, Francii. Životní zkušenosti se projevily v jeho bohaté novinářské (přes 3000 politických článků) i spisovatelské činnosti. Od roku 1872 byl profesorem češtiny a němčiny na tehdy nové Českoslovanské akademii obchodní v Praze.[3]
Byl aktivní i v politickém životě. Od roku 1867 do roku 1871 zasedal jako poslanec Českého zemského sněmu[4], který ho roku 1867 zvolil i poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor, tehdy ještě nevolen přímo, ale tvořen delegáty jednotlivých zemských sněmů). Patřil do skupiny českých státoprávně orientovaných poslanců z Národní strany (později staročeská strana), kteří odmítali převzít mandáty kvůli výhradám k ústavnímu směřování Předlitavska. 19. června 1867 byl spolu s dalšími českými poslanci vyzván k udání důvodů pro nepřevzetí mandátů. 26. září 1868 pak byly mandáty těchto poslanců v zemském sněmu a tudíž i v Říšské radě prohlášeny za zaniklé.[5] Již v 1. polovině 60. let nicméně v rámci Národní strany reprezentoval liberální křídlo, které se roku 1864 zaobíralo ideou na ustavení samostatné (mladočeské) strany. 8. ledna 1864 se zúčastnil schůzky několika politiků a novinářů, kterou svolal Rudolf Thurn-Taxis. Na následné schůzce pak došlo k zformulování programu zamýšlené strany, ale k faktickému vydělení radikálně demokratického proudu z jednotné Národní strany tehdy ještě nedošlo.[6]
V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.[7]
Dlouhodobě působil jako novinář a publicista. Od roku 1861 spolupracoval s deníkem Národní listy, kde vydával Kritickou přílohu. V letech 1862–1863 působil v revue Osvěta, od roku 1867 v Matici lidu, pak od roku 1871 v kritickém literárním časopise Osvěta, založeném Václavem Vlčkem. Od roku 1871 taky řídil společně s Janem Nerudou knižnici Poesie světová. Od roku 1876 pracoval pro nakladatele Jana Ottu v jeho projektu Salonní bibliotéka, v letech 1884–1898 pro Ottův časopis Zlatá Praha.
V roce 1877 se angažoval v literárních polemikách okolo národní či kosmopolitní orientace českého umění a patřil do okruhu časopisu Osvěta, který byl národovecky orientován (zatímco protichůdnou koncepci razila skupina okolo časopisu Lumír – lumírovci).[8] Zapojil se i do diskuse o Rukopisech zelenohorském a královédvorském, odsuzoval zolovský naturalismus a českou literární modernu 90. let 19. soletí.[9] V letech 1868-1873 byl členem Sboru Matice české.
Bydlel později v Praze na Slovanském ostrově. Měl dceru Anežku Schulzovou, spisovatelku a přítelkyni skladatele Zdeňka Fibicha,[10][11] a syny Ivana, překladatele z angličtiny a severských jazyků.[12] a Ferdinanda, který byl profesorem ČVUT. Jeho manželka byla sestrou Eduarda a Julia Grégrů.[13]
Zemřel roku 1905 v Praze a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.
Dílo
Cestopisy
- Z našich a cizích vlastí (sbírky cestopisů z let 1884–1898)
Historické práce
- Jiří z Poděbrad, 1868
- Josef Jungmann, 1873
- Petr Chelčický, 1882
- Doktor Johánek, z roku 1883
- Česká Magdaléna z roku 1886
- Latinská babička, z roku 1886, vzpomínky na dětství, populární román
- Nymburská rychta, z roku 1889
Novely a povídky ze současnosti
- Majoritní pán, z roku 1887
- Dvorské panstvo, z roku 1882
- Šlechtické novelly, z r. 1888[3]
Odkazy
Reference
- ↑ a b SOA Zámrsk, Matrika narozených 1835–1848 v Ronově nad Doubravou, sign. 132, ukn. 8133, str. 9. Dostupné online
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv. Vojtěcha na Novém Městě pražském
- ↑ a b VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý, díl 1. Praha: Prometheus, druhé vydání 1952. Kapitola Ferdinand Schulz, s. 162.
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 685.
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848–1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 181–182.
- ↑ Osvědčení poslancův českých. Národní noviny. Srpen 1868, čís. 37, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 362.
- ↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. Kapitola Ferdinand Schulz, s. 235.
- ↑ KOVÁŘÍK, Vladimír. Literární toulky Prahou. Praha: Albatros, 1988. Kapitola Z Vojtěšské čtvrti k Národnímu divadlu, s. 207.
- ↑ http://www.biographien.ac.at/oebl/oebl_S/Schulzova_Anezka_1868_1905.xml
- ↑ http://www.lidovky.cz/putna-alej-schulzu-a-topolu-dpi-/nazory.aspx?c=A130628_161742_ln_nazory_ml
- ↑ http://www.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/924-schuzka-upominka-cislo-139--1183954
Literatura
- Česká literatura 19. století, vydala SPN roku 1990, autor Josef Polák
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand Schulz na Wikimedia Commons
- Autor Ferdinand Schulz ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ferdinand Schulz
- Ferdinand Schulz v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Schulz Ferdinand *1835
- Schulzova korespondence ohledně sporu o Rukopisy
- Schulz na webu Český jazyk
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk