A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Dominique Vivant Denon | |
---|---|
Narození | 4. ledna 1747 Chalon-sur-Saône |
Úmrtí | 27. dubna 1825 (ve věku 78 let) Paříž |
Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise Grave of Denon |
Povolání | historik umění, egyptolog, diplomat, autor cestopisů, kreslíř, archeolog, malíř, politik, rytec leptů, medailér, spisovatel a grafik |
Ocenění | důstojník Řádu čestné legie |
Funkce | Ředitel muzea Louvre (1802–1815) ředitel muzea |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dominique Vivant Denon (4. ledna 1747 Chalon-sur-Saône – 27. dubna 1825 Paříž) byl francouzský kreslíř, grafik a ředitel galerie Louvre.
Byl členem komise umělců a vědců, kteří v letech 1798–1801 doprovázeli vojenské tažení Napoleona Bonaparta do Egypta. Denon tam nastudoval množství starověkýách egyptských památek, pořídil velký soubor kreseb i technické dokumentace staveb, jež převedl do leptů a v roce 1802 zveřejnil ve dvojdílném albu, které vyvolalo velký zájem veřejnosti o tuto starověkou civilizaci. Jeho ilustrace jsou použity také v díle Description de l'Égypte, které ve své době bylo jedním ze základních pro vznikající egyptologii.
Biografie
Narodil se 4. ledna 1747 v Chalon-sur-Saône v rodině barona de Non, advokáta z rodu venkovské nižší šlechty. Krátce studoval v Paříži práva, ale už od roku 1765 se v ateliéru Noëla Hallé učil kresbě a rytině. Roku 1768 se seznámil s malíři, bratry Gabrielem a Augustinem Aubinovými, byl poprvé portrétován. Od té doby se systematicky věnoval umělecké praxi, zejména kresbě, i studiu a pořádání sbírek umění. Roku 1768 byl uveden na královský dvůr, kde se stal nejdříve komorníkem, a pak pro svůj zevnějšek, povahu a schopnosti úspěšným dvořanem. V divadle Comédie-Française se mu již v roce 1769 podařilo inscenovat vlastní hru Julie neboli Dobrý otec. Téhož roku vstoupil do učení k malíři Françoisi Boucherovi. Od té doby se po celou kariéru věnoval malbě i kresbám z cest, portrétům a žánrům.
Dále byl na dvoře Ludvíka XV. (1710-1774) jmenován správcem královské sbírky gem, pořízených madame Pompadour a uspořádal ji do kabinetu. Krátce byl tajemníkem francouzského velvyslanectví v Petrohradě, kde prý zaujal carevnu Kateřinu II. a odkud odešel v důsledku špionážní aféry. Následně byl diplomatem ve Švédsku.
Po nástupu Ludvíka XVI. (1754-1793) působil v diplomatických službách. V roce 1775 ho ministr zahraničních věcí Charles Gravier de Vergennes pověřil tajnou misi ve Švýcarsku. Cestu využil k návštěvě Voltaira ve Ferney a se souhlasem svého hostitele nakreslil sérii jeho portrétů a výjev ze společné snídaně. Kresby pak převedl do leptů a rozšířil tiskem. Realistické pojetí portrétů Voltaira pobouřilo, napsal, že vypadá jako „zmrzačená opice“.
Koncem roku 1777 procestoval s několika jinými umělci Maltu a Sicílii, cestu zdokumentoval a publikoval. V letech 1779-1782 pobýval jako tajemník a později jako chargé d’affaires na ambasádě v Neapoli, kde navázal četné užitečné známosti (mj. s Galianim, manželi Hamiltonovými, malířem Bonitem nebo hercem Casciellem). Zde se také poprvé proslavil jako sběratel umění a archeolog. V roce 1787 se vrátil do Paříže, kde se stal členem Královské malířské a sochařské akademie a zabýval se opět uměním. Také se seznámil a spolupracoval s malířem J. L. Davidem). Pak pobýval v italských Benátkách, kde ho zastihla zpráva o francouzské revoluci. Pro podezření z jakobinismu byl vyslýchán (1790) a v červenci 1793 vypovězen. Odešel do Boloně a Florencie. Tam se v prosinci téhož roku dozvěděl, že jeho majetek byl ve Francii zkonfiskován a že se on sám ocitl na seznamu nepřátelských osob. Přes hrozící nebezpečí přicestoval do Paříže, zřekl se šlechtického titulu (de Non změnil na Denon), nadále se živil jako kreslíř, dokud se nespojil s malířem Jacquesem Louisem Davidem (1748-1825), s nímž vytvořil sérii rytin návrhů oděvů revolucionářů a spřátelil se s politikem Robespierrem (1758-1794). Ten zrušil jeho proskripci a zařídil navrácení majetku (což Denona očividně nezkompromitovalo; kresba Robespierrovy uťaté hlavy může svědčit o tom, že se zúčastnil jeho popravy). Po seznámení s Josefínou Beauharnais (1763-1814) pronikl do blízkosti Napoleona Bonaparta (1769-1821), který ho pak v rámci příprav egyptského tažení povolal do vědecké komise, doprovázející štáb francouzské expediční armády. Po dobytí Káhiry se stal členem právě založeného Egyptského institutu a věnoval se zkoumání starověké nekropole v Gíze (prozkoumal královskou komoru Cheopsovy pyramidy a popsal hlavu sfingy). S armádním sborem generála Desaixe (1768- 1800) se dostal do Horního Egypta, kde za dramatických válečných okolností podnikl archeologický výzkum pohřebiště v Sakkáře, navštívil Luxor, Denderu, Karnak, Údolí králů, Edfu, Elefantinu a dostal se až do Asuánu. Podrobné záznamy poznatků doplňoval četnými nákresy. Po návratu z Egypta byl (1802) jmenován generálním ředitelem Ústředního uměleckého muzea (od roku 1804 Napoleonova, nyní Louvre). V této funkci se přičinil o uspořádání a rozmnožení jeho sbírek (často díky Napoleonovým válečným úspěchům) a za tím účelem hojně cestoval po Evropě, aniž by byl obviněn z podpory rabování[1] . Od roku 1803 řídil v Paříži státní ražebnu medailí, v roce 1804 se stal generálním ředitelem všech francouzských muzeí. Kromě toho spravoval porcelánku v Sèvres, angažoval se ve výrobě gobelínů.
V srpnu 1812 přijal šlechtický titul svobodného pána a začal se psát jako baron Denon. Ke konci života experimentoval s litografií. Nikdy se neoženil a zemřel bez potomků 27. dubna 1825 v Paříži. Je pohřben na hřbitově Père Lachaise, na hrobě má bronzový pomník.
Dílo
Denon byl první z vědeckých a uměleckých členů výpravy Napoleonova válečného tažení do Egypta, který zveřejnil výsledky své práce. Už v roce 1802 publikoval dvoudílné grafické a textové album pod názvem Cesty Dolním a Horním Egyptem, brzy přeložené do němčiny (1803) a do angličtiny, čímž rozpoutal mimořádný zájem o egyptologii. Kromě toho sto padesáti rytinami obohatil monumentální Popis Egypta (1809-1822), shrnující výzkumy francouzských učenců během krátké (1798-1799) Napoleonovy výpravy. Jeho přesné a umělecky hodnotné kresby jsou často jediným svědectvím o stavu egyptských starověkých památek před jejich ničením v následujícím století.
Publikace
- Voyage pittoresque ou Description des royaumes de Naples et de Sicile, Paříž 1783
- Voyage dans la Basse et la Haute-Égypte: pendant les campagnes du général Bonaparte, 4 svazky, Paříž 1802; Londýn 1803
- Vivant Denon et Amaury Duval, Monuments des arts du dessin chez les peuples tant anciens que modernes. 2 svazky; Paříž 1829.
V češtině
- Není zítřku. vydal Akcent, Třebíč 2010
Odkazy
Reference
- ↑ Tento názor zpochybnil Stanisław Szenic v populárně vědecké publikaci Bratanek ostatniego króla. Wydawnictwo MON, Warszawa 1983, s. 387)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Dominique Vivant Denon na Wikimedia Commons
- The Louvre Dominique-Vivant Denon Research Centre
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk