A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Carouge | |
---|---|
Carouge s řekou Arve | |
Poloha | |
Souřadnice | 46°11′ s. š., 6°8′0″ v. d. |
Nadmořská výška | 386 m n. m. |
Stát | Švýcarsko |
Kanton | Ženeva |
Carouge | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 2,70 km² |
Počet obyvatel | 22 336 (2017)[1] |
Hustota zalidnění | 8 272,6 obyv./km² |
Správa | |
Oficiální web | www |
PSČ | 1227 |
Označení vozidel | GE |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Carouge je město na jihozápadě Švýcarska, v kantonu Ženeva. Žije zde přibližně 22 tisíc[1] obyvatel.
Geografie
Carouge se nachází jižně od Ženevy, a je součástí širší aglomerace města. Obec se nachází jižně od řek Rhôna a Arve.
Sousedními obcemi jsou Ženeva, Veyrier, Troinex a Lancy.
Historie
Název města je odvozen od antické nebo raně středověké křižovatky; nejstarší zmínka o názvu místa z raného středověku připomíná název Quadruvium (latinsky „křižovatka“), v roce 1248 Carrogium, ve 14. století Quarrouiz nebo Quarroggi, v roce 1445 pak Quaroggio.[2]
Město bylo od základů vybudováno sardinskou monarchií (rodem Savojských) v poslední čtvrtině 18. století, aby konkurovalo sousední Ženevě. Za tímto účelem vyhlásil Viktor Amadeus III. toleranční edikt, který umožňoval občanům praktikovat své náboženství bez pronásledování.[2] V roce 1754 zde bylo 24 domů, v roce 1772 767 obyvatel, o 20 let později již 4672 obyvatel. V této době bylo obyvatelstvo Carouge pestrou směsicí. V roce 1786 tvořilo 51 % Francouzů, 26,3 % Savojců a Piemonťanů, 7,8 % Němců, 6,5 % Ženevanů a 5,5 % ostatních Švýcarů. Mnoho Židů se v Carouge usadilo natrvalo poté, co byli vyhnáni ze švýcarských měst, jako je Bern, Fribourg a Neuchâtel. Již v roce 1780 přijalo Carouge alsaské Židy a také některé Židy z Anglie, Německa, Maďarska a Itálie. Přijímáni byli pouze vybraní profesionální Židé. Řada dalších Židů byla vypovězena v roce 1787.[3] Po krátkou dobu žili v Carouge vedle sebe protestanti, Židé a svobodní zednáři a každý z nich měl svou vlastní schůzovní nebo modlitební místnost.
V roce 1789, krátce před svou smrtí, navrhl Pierre-Claude de La Fléchère turínským úřadům, aby v Carouge přijaly muslimy a povolily stavbu mešity.[4] Tato poslední vize hraběte de Veyrier se neuskutečnila; krátce nato se Carouge dostalo pod francouzskou nadvládu a muselo se vzdát své liberální politiky.
Carouge se stalo francouzským v roce 1792. V roce 1816 bylo město Carouge na základě Turínské smlouvy přiřazeno k kantonu Ženeva, a tím i ke Švýcarské konfederaci.[2]
Obyvatelstvo
Vývoj počtu obyvatel[2] | |||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Rok | 1772 | 1779 | 1786 | 1792 | 1795 | 1799 | 1822 | 1850 | 1900 | 1950 | 2000 | 2010 | 2018 | ||
Počet obyvatel | 567 | 1155 | 3188 | 4672 | 3594 | 2935 | 3571 | 4403 | 7437 | 9290 | 17 590 | 20 910 | 22 458 |
Většina obyvatel (k roku 2000) hovoří francouzsky (13 700, tj. 77,9 %), druhou nejčastější řečí je portugalština (921, tj. 5,2 %) a třetí italština (846, tj. 4,8 %).
Hospodářství
Carouge a jeho okolí jako obchodní město využilo významných zlepšení v dopravě na konci 18. a na počátku 19. století: například výstavbu přístavu v Bellerive a mostu v Sierne (1778), který umožnil obejít ženevskou celnici, a stavbu kamenného mostu Pont-Neuf (1808-1816) od Nicolase Céarda. V Carouge byly postaveny četné hostince a kabarety (143 v roce 1792), jejichž tradice se zachovala dosud. Carouge se stalo také průmyslovým městem: přehrazení řeky Arve a odklonění a kanalizace řeky Drize podpořily výstavbu mlýnů. V 18. století se průmysl v Carouge opíral o koželužny, které byly často obviňovány z pašování, a o hodinářské dílny, které se však nikdy nevyrovnaly těm v Ženevě. V 19. století je nahradila rozsáhlá přádelna bavlny (Foncet & Odier, 1807–1822, 600 zaměstnanců v roce 1816) a továrny na fajáns (Herpin, Baylon, Dortu, později Picolas, Coppier). Připojením k Ženevě podniky v Carouge obecně utrpěly, protože ztratily své tradiční trhy. Četné podniky a strojírenské dílny, které v Carouge vznikly v letech 1870–1912, jakož i založení sdružení Fipa (Fondation des terrains Industriels Praille-Acacias) v roce 1958 s cílem lépe využít železniční spojení Cornavin – La Praille, umožnily městu upevnit svou pozici průmyslového centra.[2]
Od 20. století se obec rozrůstá jako satelitní město Ženevy a rezidenční oblast v blízkosti regionálního centra.
Doprava
Veřejnou dopravu ve městě zajišťují tramvajové a autobusové linky, které provozuje ženevský dopravní podnik Transports publics genevois (TPG). Ty spojují město také se Ženevou. Na území města se nenachází žádná železniční stanice; jeho katastrem však prochází zahloubený úsek trati ze Ženevy do francouzského Annemasse.
Kultura
Carouge je díky své umělecké a bohémské scéně známé jako „Greenwich Village Ženevy“. Obec patří k bohatším předměstím Ženevy.[5]
Osobnosti
- Anatole Mallet (1837–1919), švýcarský inženýr a konstruktér lokomotiv
- Georges Cottier (1922–2016), švýcarský kardinál
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carouge na německé Wikipedii.
- ↑ a b Bilanz der ständigen Wohnbevölkerung nach institutionellen Gliederungen, Staatsangehörigkeit (Kategorie), Geschlecht und demographischen Komponenten. Federal Statistical Office. Dostupné online. .
- ↑ a b c d e ZUMKELLER, Dominique. Carouge (GE) . Historisches Lexikon der Schweiz, 2011-10-06 . Dostupné online. (německy)
- ↑ WELDLER-STEINBERG, Augusta. Geschichte der Juden in der Schweiz. Curych: Schweizerischer Israelitischer Gemeindebund, 1966. (německy)
- ↑ PIACHAUD, René-Louis. Œuvres complètes, lettre de M. de La Fléchère adressée à son frère M. le Comte de Châtillon le 13 mars 1789. Ženeva: , 1982. S. 296. (francouzsky)
- ↑ MABUT, Jean-François. Abécédaire d'une horlogerie fine: la fiscalité communale . Tribune de Genève, 2015-04-13 . Dostupné online. (francouzsky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Carouge na Wikimedia Commons
- (francouzsky) Oficiální stránky
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk