Bobovité
Bob obecný
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	bobotvaré (Fabales)
Čeleď	bobovité (Fabaceae) Lindl., 1836
podčeledi
Caesalpinioideae Cercidoideae Detarioideae Dialioideae Duparquetioideae Faboideae/Papilionoideae
Sesterská skupina
(Polygalaceae + Surianaceae)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bobovité (Fabaceae), někdy luštinaté (Leguminosae) či vikvovité (Viciaceae), je čeleď dvouděložných rostlin z řádu bobotvaré (Fabales). Název čeledi se odvozuje od rodů bob nebo vikev. Květ má pětičetný kalich i korunu, rozlišenou na pavézu, křídla a člunek. Evoluční vznik této skupiny je pravděpodobně úzce spjat s transformací globální vegetace po hromadném vymírání na konci křídy před 66 miliony let.^[1][2]

Charakteristika

Čeleď bobovité je třetí největší čeledí kvetoucích rostlin co do počtu druhů, překonávají ji v tomto směru pouze vstavačovité (Orchidaceae) a hvězdnicovité (Asteraceae). Patří do ní 765 rodů a 19 400 druhů. Největším rodem je kozinec (Astragalus) s více než 2000 druhy a akácie (Acacia) s více než 900 druhy a indigovník (modřil, Indigofera) s okolo 700 druhů. Další velké množství druhů obsahuje rod chřestnatec (Crotalaria) s 600 druhy a citlivka (Mimosa) s 500 druhy.

Bobovité najdeme široce po celém světě, jsou přizpůsobeny mnoha různým prostředím a podnebím. Mají široké hospodářské využití: plody jako potraviny, květy ve farmaceutickém průmyslu, zbytky po sklizni jako zelené hnojení, přičemž většina komerčně pěstovaných rostlin může plnit dvě nebo více rolí najednou. Mnohé z nich jsou důležité zemědělské rostliny, jako například sója (Glycine max), fazol (Phaseolus), hrách (Pisum sativum) či tolice vojtěška (Medicago sativa) a podzemnice olejná (Arachis hypogaea).

Některé z nejcitlivějších druhů hospodářských rostlin na vyšší koncentrace ozonu jsou právě z čeledi bobovitých.^[3]

Popis

Listy a stonky

Do čeledi bobovité náležejí stromy, keře, dřevnaté i bylinné liány, jednoleté i vytrvalé byliny. Nalezneme zde jen velmi málo vodních rostlin (neptunie, choulostice Aeschynomene fluitans) a žádné sukulenty. V mírném pásu severní polokoule převažují bylinní zástupci, v tropech dřeviny. Stromy mohou mít u paty kmene opěrné pilíře. Na kořenech většiny zástupců jsou vyvinuty hlízky s bakteriemi fixujícími vzdušný dusík. Odění rostlin se skládá z chlupů nejrůznějších typů. Listy jsou ve většině případů střídavé, spirálně až dvojřadě uspořádané, nejčastěji lichozpeřené nebo sudozpeřené, případně dvakrát zpeřené, řidčeji dlanitě složené, trojčetné nebo jednolisté a výjimečně jednoduché. Liány a popínavé druhy mají často vřeteno listu zakončené úponkou. Čepele listů a lístků mají zpeřenou žilnatinu a jsou převážně celokrajné. U nemnohých zástupců jsou listy redukovány na fylódia (např. parkinsonie) nebo jejich funkci přebírají zelené větve (vítečník). Pro listy bobovitých je charakteristický stejnoměrně válcovitý řapík, který má na bázi válcovitou ztlustlinu, tzv. pulvinus. Podobnou ztlustlinu (nazývanou pulvinulus) mají i řapíčky jednotlivých lístků skládajících složené listy. U podčeledi Mimosoideae převažují dvakrát zpeřené listy, které mají často navíc na řapíku nebo vřeteni miskovité žlázky. Zástupci podčeledi Caesalpinioideae mívají sudozpeřené listy a lístky jsou na vřeteni často střídavé. Pro podčeleď Faboideae jsou charakteristické spíše lichozpeřené nebo trojčetné listy a vstřícné lístky. Listy bobovitých se většinou na noc zavírají a u některých zástupců (citlivka, neptunie) jsou citlivé i na dotek. Palisty bývají vyvinuty, mohou být drobné a nenápadné, ale i velké a podobné listům; někdy jsou přeměněné v ostny (např. trnovník, akácie). ^[4][5][6]

Květ

Květenství jsou hroznovitá, méně často bývají květy jednotlivě. V květu je obvykle pět srostlých kališních lístků a pět volných nehetnatých korunních lístků, rozlišených na pavézu, 2 křídla a člunek. Obvykle jsou květy oboupohlavné a souměrné. Korunní lístek vyvinutý v tzv. pavézu roste v rovině souměrnosti, je největší z nich, v poupěti kryje ostatní korunní lístky. Sousední 2 lístky tvoří křídla a 2 zbývající člunek; výjimečně křídla nebo člunek chybějí; tyčinek 10 v jednom kruhu, buď všech 10 srostlých (jednobratré), nebo 9 srostlých a 1 tyčinka volná pod pavézou (dvoubratré), nebo vzácně všech 10 tyčinek volných. Bobovité jsou typicky hmyzosnubné (tzn. jsou opylované hmyzem) a květy jsou proto obvykle nápadné, aby přilákaly opylovače.

Plod

Plody se nejčastěji vyvíjí jako lusk, který se obvykle při dozrávání otevře podél švu na obou stranách.

Kořen

Bobovité rostliny jsou známé symbiózou s hlízkovitými bakteriemi rodu Rhizobium (např. Rhizobium leguminosarum, R. radicicola) a Bradyrhizobium. Bobovité rostliny hostí totiž tyto bakterie ve speciálních hlízkách ve svých kořenech. Symbiotické bakterie mají schopnost přijímat dusík z atmosféry a přeměnit jej na formu dusíku, která je využitelná pro výživu hostitelských rostlin – dusičnany nebo amoniak). Tento proces se nazývá biologická fixace dusíku. Poznatek je využíván v zemědělství. Agrotechnika střídání plodin a zařazení bobovitých do osevního plánu totiž méně vyčerpává půdu.

Zastoupení bobovitých v Česku

V původní květeně ČR je čeleď bobovité zastoupena celkem 22 rody. Na druhy nejbohatší jsou rody vikev (Vicia) a jetel (Trifolium), zastoupené v naší květeně 18 druhy, též hrachor (Lathyrus) se 13 a kozinec (Astragalus) se 7 druhy. Několika druhy jsou zastoupeny rody tolice (Medicago), čilimníček (Chamaecytisus), čilimník (Cytisus) včetně janovce metlatého (Cytisus scoparius), kručinka (Genista), jehlice (rostlina) (Ononis), komonice (Melilotus), štírovník (Lotus), bílojetel (Dorycnium) a vičenec (Onobrychis). Celkem 9 rodů je v české květeně zastoupeno pouhým jediným druhem: lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus), vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa), ledenec přímořský (Tetragonolobus maritimus), úročník bolhoj (Anthyllis vulneraria), čičorka pestrá (Securigera varia), čičorka pochvatá (Coronilla vaginalis), podkovka chocholatá (Hippocrepis comosa), kopyšník tmavý (Hedysarum hedysaroides) a pískavice thesalská (Trigonella monspeliaca).

Množství bobovitých nalezneme také mezi okrasnými dřevinami, z nichž některé intenzívně zplaňují. K běžně pěstovaným a více či méně zplaňujícím cizokrajným dřevinám náleží zejména trnovník akát (Robinia pseudoacacia), štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides), čimišník stromovitý (Caragana arborescens), žanovec měchýřník (Colutea arborescens) a netvařec křovitý (Amorpha fruticosa). Z bylin zplaňují zejména jestřabina lékařská (Galega officinalis) a lékořice lysá (Glycyrrhiza glabra).^[7]

Zástupci

Použití

Potravinářství

Jako luštěniny nacházejí mnohé využití. Jejich historie je úzce svázána s lidskou civilizací jako náhrada masa. Luštěniny mají vyšší obsah bílkovin než jiné plodiny. Semena bobovitých se používají pro lidskou a zvířecí spotřebu nebo pro výrobu olejů pro průmyslové využití. Takovými bobovitými bylinami jsou běžně bob, čočka, fazole, hrách a arašídy a stromy, jako např. karubinu, mesquite a tamarind indický. Jiné, mírně toxické rostliny z této čeledi jsou považovány za jedlé jen místně – například vlčí bob (z něj vyráběná lupinová mouka je používaná např. v Itálii a ve Francii^[9]).

Zemědělství

Schopnost bobovitých rostlin navazovat symbiotický vztah s fixátory vzdušného dusíku a zajišťovat tak fixaci dusíku, snižuje nároky na používání hnojiv v zemědělské produkci. Pro zemědělce a zahradníky to znamená, že luštěniny mohou být výhodně použity při střídání plodin, pro osetí zelených ploch v sadech a vinohradech a jako zelené hnojení; při svém pěstování obohacují půdy o důležité sloučeniny dusíku. Dusík ve formě N₂ , v jaké se vyskytuje v atmosféře, není pro většinu organismů vstřebatelný.

Zelená hmota se užívá jako krmivo. Existují dva druhy krmných luskovin. Některé, jako například vojtěška, jetel, vikev, bývají zasety v pastvinách a spásány zvířaty. Jiné krmné luštěniny jako Leucaena a Albizia, což jsou dřevité druhy stromů nebo keřů, jsou pravidelně sklízeny jako zásoby krmiva.

Ostatní

Vlčí bob je komerčně pěstovaný pro květy v zahradách na celém světě, podobně jako keř čilimník nebo stromy trnovník akát, dřezovec (Gleditsia) s monstrózními trny, nahovětvec (Gymnocladus) pozoruhodný svými velkými lusky nebo krásně kvetoucí akácie. Mnohé druhy bobovitých patří mezi oblíbené okrasné stromy a keře, přestože jsou prudce jedovaté, například štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides). Květy akátu jsou vykupovány pro farmaceutické využití.

Mezi průmyslově pěstované luštěniny patří modřil (Indigofera), pěstovaný pro výrobu indigokarmínu, akácie pro arabskou gumu a prudce jedovatý Derris pro výrobu insekticidů.

Semena puchýřnatce neboli „kalabarského bobu“ se sbírají pro obsah alkaloidů, zejména fysostigminu (eserin). Fysostigmin patří k nejjedovatějším alkaloidům. Je součástí očních kapek proti zelenému zákalu. Používá se též při různých nervových chorobách – např. obrny, míšní obrnění a podobně. Afričtí domorodci kalabarský bob používali k náboženským účelům – tzv. „božím soudům“. Obžalovaný byl postaven před úkol sníst semena a byl-li nevinen, pak přežil, byl-li vinen, pak jej semena zahubila.

Různé druhy bobovitých jsou pěstovány také pro produkci dřeva, včetně mnoha druhů akácie a Castanospermum australe.

Fylogenetický strom

Následující fylogenetický strom zobrazuje příbuzenské vztahy taxonomických úrovní nadřazených rodům (podčeleď tučným písmem, tribus obyčejným) včetně významnějších meziúrovní (takové klady jsou pak uvedeny v uvozovkách); (P) značí, že daný tribus je pravděpodobně nepřirozený (parafyletický či polyfyletický).^[10][11]