Bülent Ecevit
Narození	28. května 1925 Istanbul
Úmrtí	5. listopadu 2006 (ve věku 81 let) Ankara
Příčina úmrtí	krvácení do mozku
Místo pohřbení	Turecký státní hřbitov
Alma mater	Robertova kolej Škola orientálních a afrických studií Londýnské univerzity Ankarská univerzita
Povolání	politik, spisovatel, básník, překladatel, novinář a diplomat
Ocenění	Řád rumunské hvězdy
Politické strany	Republikánská lidová strana (1954–1980) Demokratická levicová strana (1987–2004)
Nábož. vyznání	islám
Choť	Rahşan Ecevit
Rodiče	Ahmet Fahri Ecevit a Nazlı Ecevit
Funkce	zástupce Parlamentního shromáždění Rady Evropy (1958–1959) turecký premiér (1974) turecký premiér (1977) turecký premiér (1978–1979) Deputy Prime Minister of Turkey (1997–1999) … více na Wikidatech
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mustafa Bülent Ecevit (28. května 1925 Istanbul – 5. listopadu 2006 Ankara) byl turecký politik, státník, básník, spisovatel, vědec a novinář, který byl v letech 1974–2002 čtyřikrát předsedou turecké vlády. Ve funkci předsedy vlády působil v letech 1974, 1977, 1978–79 a 1999–2002. V letech 1972–1980 stál Ecevit v čele Republikánské lidové strany (CHP), v roce 1989 se stal předsedou Strany demokratické levice (DSP). Zasloužil se o zavedení sociálnědemokratické politiky v Turecku tím, že syntetizoval kemalismus se sociální demokracií, čímž se sociální demokracie stala základním principem moderní kemalistické ideologie.

Ecevit zahájil svou politickou kariéru, když byl ve volbách v roce 1957 zvolen poslancem za CHP, a proslavil se jako ministr práce v kabinetech İsmeta İnönüho a reprezentoval sílící levicovou frakci CHP vedenou İnönüm. Ecevit se nakonec v roce 1972 stal vůdcem CHP; jeho vedení omladilo stranu tím, že oslovilo voliče z dělnické třídy a upevnilo její pozici „nalevo od středu“. Ecevit se stal premiérem v roce 1974, během svého mandátu odvolal zákaz pěstování opia a napadl Kypr. V letech 1977 a 1978–79 sestavil další dvě vlády, které se vyznačovaly rostoucí polarizací, patovými situacemi a politickým násilím, jež skončilo převratem v roce 1980.

Po převratu v roce 1980 byl Ecevit spolu s prominenty všech ostatních stran na 10 let vyloučen z politiky. Během zákazu byla založena Strana demokratické levice (DSP), které předsedala jeho manželka Rahşan Ecevitová. Když byl v roce 1987 na základě referenda politický život obnoven, postavil se do čela DSP. V době, kdy stál v čele přechodné vlády pro volby v roce 1999, byl v Keni zajat vůdce PKK Abdullah Öcalan, což DSP katapultovalo na první místo ve volbách. Koalice DSP-MHP-ANAP (1999–2002) zavedla důležité politické a hospodářské reformy a zahájila jednání o vstupu Turecka do Evropské unie.^[1] Odchod MHP z koalice vedl k pádu vlády a v následných předčasných volbách v roce 2002 byla DSP vyřazena z parlamentu, protože nebyla schopna překročit volební práh.^[2][3] Ecevit se v roce 2004 vzdal předsednictví strany.^[4] Zemřel v neděli 5. listopadu 2006 v důsledku selhání oběhového a dýchacího systému.^[5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bülent Ecevit na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bülent Ecevit na Wikimedia Commons
• Osoba Bülent Ecevit ve Wikicitátech

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Premiéři Turecka
İsmet İnönü (1923–1924) • Ali Fethi Okyar (1924–1925) • İsmet İnönü (1925–1937) • Celal Bayar (1937–1939) • Refik Saydam (1939–1942) • Şükrü Saracoğlu (1942–1946) • Recep Peker (1946–1947) • Hasan Saka (1947–1949) • Şemsettin Günaltay (1949–1950) • Adnan Menderes (1950–1960) • Cemal Gürsel (1960–1961) • İsmet İnönü (1961–1965) • Suat Hayri Ürgüplü (1965) • Süleyman Demirel (1965–1971) • Nihat Erim (1971–1972) • Ferit Melen (1972–1973) • Naim Talu (1973–1974) • Bülent Ecevit (1974) • Sadi Irmak (1974–1975) • Süleyman Demirel (1975–1977) • Bülent Ecevit (1977) • Süleyman Demirel (1977–1978) • Bülent Ecevit (1978–1979) • Süleyman Demirel (1979–1980) • Bülend Ulusu (1980–1983) • Turgut Özal (1983–1989) • Yıldırım Akbulut (1989–1991) • Mesut Yılmaz (1991) • Süleyman Demirel (1991–1993) • Tansu Çillerová (1993–1996) • Mesut Yılmaz (1996) • Necmettin Erbakan (1996–1997) • Mesut Yılmaz (1997–1999) • Bülent Ecevit (1999–2002) • Abdullah Gül (2002–2003) • Recep Tayyip Erdoğan (2003–2014) • Ahmet Davutoğlu (2014–2016) • Binali Yıldırım (2016–2018)