Autonomie (z řeckého autonomos, řídící se vlastními zákony, a autonomia, politická nezávislost^[1]) je stav určitého společenství nebo jednotlivce, pokud se řídí pravidly a zákony, které si sám dává nebo dobrovolně přijímá. Tento princip se projevuje v mnoha různých oblastech, například v politice (politická autonomie) nebo v právu (autonomie vůle jako důležitý princip soukromého práva, který předpokládá, že každý může svobodně vstupovat do vztahů s jinými a sjednávat si práva a povinnosti, pokud tím neporušuje zákon).

Protikladem autonomie je heteronomie, poslušnost cizím, případně i vnuceným pravidlům a zákonům.

Politická autonomie

Politická autonomie znamená vysokou míru samosprávy určitého politického útvaru (města, provincie nebo státu), která se může týkat výkonu správy na vlastním území, případně i vlastního zákonodárství, ovšem jen v místních a regionálních záležitostech. Neznamená tedy plnou politickou samostatnost či svrchovanost. Příkladem může být autonomní území nebo autonomní republika v rámci suverénního státu, nejčastěji na národnostním základě a ve prospěch menšin.^[2]

Odkazy

Reference

Literatura

• Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998. Heslo Autonomie, str. 39.
• Ottův slovník naučný, heslo Autonomie. Sv. 2, str. 1082.
• Ottův slovník naučný nové doby, heslo Autonomie. Sv. 1, str. 370.

Související články

• Samospráva
• Autonomie vůle
• Sui iuris
• Autonomie (východní křesťanství)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu autonomie na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo autonomie ve Wikislovníku