Alois Peyr
Narození	24. března 1935 Plzeň Československo Československo
Národnost	česká
Ocenění	účastník odboje a odporu proti komunismu
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Alois Peyr (* 24. března 1935 Plzeň) je bývalý český politický vězeň, exulant a námořník. Po komunistickém převratu v roce 1948 se v padesátých letech dvakrát pokusil uprchnout z Československa, za což byl odsouzen k devítiletému trestu odnětí svobody. Nakonec se svou rodinou úspěšně emigroval v roce 1968.^[1]

Životopis

Mládí

Narodil se 24. března 1935 v Plzni. Otec byl telegrafní úředník. V mládí se Peyr s rodinou opakovaně stěhoval. V Sokolově vystudoval hornickou školu. Po jejím absolvování v roce 1952 chtěl ve vzdělávání pokračovat na Vysoké škole báňské v Duchcově, což mu z politických důvodů nebylo režimem umožněno.

Protirežimní činnost a pokusy o emigraci

V rámci protirežimní činnosti pomáhal mimo jiné roznášet protirežimní letáky. V prosinci 1953 se pokusil se svým spolužákem Janem Kuhnem z Československa uprchnout. Při prvním neúspěšném pokusu, kdy společně chtěli uprchnout do Východního Německa, se jim podařilo české pohraniční stráži uprchnout, díky čemuž nakonec nebyli dopadeni. O útěk ze země se tak pokusili jen několik dní poté, přičemž tentokrát dopadeni byli. Z vazby nicméně byli po dvou týdnech propuštěni, protože Státní bezpečnost u nich nenalezla žádné protirežimní materiály. Oba zároveň uvedli, že si pouze spletli vlak, a při snaze dostat se zpět na nádraží v lese zabloudili.

Po neúspěšném útoku Peyr pokračoval v protirežimní činnosti. Na počátku roku 1954 se rozhodl společně s Kuhnem svoji protistátní činnost zradikalizovat. Již krátce po propuštění bylo jejich cílem odpálit sochu vojáka Rudé armády na sokolovském náměstí. Výbušniny se jim podařilo získat v nedalekých Jáchymovských dolech, kde krátce před činem pracovali. V brzkých ranních hodinách 19. března 1954 sochu odpálili, nicméně nebyla zničena celá, jak Peyr a Kuhn zamýšleli. Následná tlaková vlna zároveň poškodila řadu oken v domech na náměstí.^[2][3]

Po výbuchu se ze strachu z odhalení začali připravovat na další pokus o útěk ze země. Jejich cílem bylo podeplout řeku Labe ve skafandrech. Před cvičným ponorem, kterým chtěli funkčnost skafandru otestovat, ale byli 26. května 1954 zadrženi příslušníkem Sboru národní bezpečnosti.^[4] Po zadržení strávil Peyr pět měsíců ve vazbě, kde byl příslušníky Státní bezpečnosti při výsleších mučen. Díky přiznání Kuhna, který brutálním výslechům podlehl, zjistila Státní bezpečnost zpětně prakticky veškeré informace o jejich činnosti. Za trestné činy sdružování proti republice, obecné ohrožení, pokus o opuštění republiky, rozkrádání socialistického majetku a také snižování vážnosti prezidenta republiky byl Peyr odsouzen k devítiletému trestu odnětí svobody. Kuhn dostal trest o jeden rok nižší. Od roku 1954 tak pracoval v jáchymovských uranových dolech. V roce 1956 se zúčastnil vězeňské vzpoury. V roce 1958 Peyr napadl jednoho z pracovníků věznice na Borech, kam byl po účastni na vzpouře v roce 1956 převezen.^[5]

Propuštění a emigrace

Propuštěn na svobodu byl v roce 1962. Zajímavostí je, že manželem jeho sestry se stal jeden z vyšetřovatelů, který jej při výsleších mučil. Do roku 1968 vykonával různé dělnické profese, ubytován byl u přátel, se kterými se seznámil při práci v uranových dolech. Krátce po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 Československo opustil a se svou rodinou emigroval přes Rakousko do Austrálie.

Po emigraci ze země se stal námořníkem.^[6]

Odkazy

Reference