Ústřední výbor Komunistické strany Československa byl nejvyšší orgán KSČ mezi dvěma po sobě následujícími sjezdy. Ústřední výbor ze svých členů volil nejužší vedení strany (předsednictvo a politbyro) a generálního tajemníka. Ústřední výbor Komunistické strany Československa (zkrácené též ÚV, případně ÚVKSČ) byl volen na pravidelném sjezdu. Sjezd zvolil plénum ÚV, které se scházelo na zasedáních třikrát až čtyřikrát do roka. Mělo 150 členů a 50 kandidátů (počet se v průběhu doby mnohdy měnil). Ústřední výbor ovládal centrální státní orgány a společenské instituce prostřednictvím stranických organizací v nich, ale také tím, že v předsednictvu ÚV KSČ byli rozhodující státní představitelé.

Ústřední výbor se dělil na volenou část, a nevolenou část.

Členění ÚV

Odbory ÚV

• Sekretariát generálního tajemníka
• Všeobecné oddělení
• Politicko-organizační oddělení
• Oddělení propagandy a agitace

Redakce Rudého práva, Na Poříčí 30, Praha

• Oddělení masových a sdělovacích prostředků
• Oddělení školství a vědy
• Oddělení kultury
• Ekonomické oddělení
• Oddělení stranické práce v průmyslu
• Oddělení stranické práce v zemědělství, potravinářském průmyslu, lesním a vodním hospodářství
• Oddělení společenských organizací a národních výborů
• Oddělení mezinárodní politiky
• Oddělení státní administrativy
• Oddělení hospodářské správy

Hotel Praha, Sušická 20, Praha-Dejvice

• Ústřední kontrolní a revizní komise Komunistické strany Československa
• Vysoká škola politická ústředního výboru Komunistické strany Československa
• Ústav marxismu-leninismu ÚV KSČ, (1950, 1970–1989)
• Večerní univerzita marxismu-leninismu
• Zástupci Ministerstva vnitra a Československé lidové armády

Členění dle volby

Volená část:

• předsednictvo ÚV
• sekretariát ÚV
• tajemníci ÚV

Nevolená část:

• plénum ÚV
• aparát ÚV (zaměstnanci)

Oddělení stranických orgánů

Po roce 1921

• Oblastní organizace KSČ
• Slovenská oblastní organizace KSČ
• Podkarpatská oblastní organizace KSČ

Po roce 1939

• Organizace v zemi české a v zemi moravsko-slezské
• Komunistická strana Slovenska (1939)
• Komunistická strana Zakarpatské Ukrajiny

Po roce 1948

• 1. Odbor krajských organizací Praha, Ústí nad Labem, Ostrava
• 2. Odbor krajských organizací České Budějovice, Plzeň, Karlovy Vary, Jihlava
• 3. Odbor krajských organizací Liberec, Hradec Králové, Pardubice
• 4. Odbor krajských organizací Brno, Olomouc, Gottwaldov
• 5. Odbor pro ÚV Komunistické strany Slovenska a krajské organizace na Slovensku

Druhá světová válka

Během nacistické okupace a 2. světové války v době Protektorátu Čechy a Morava pracoval tento orgán v hluboké ilegalitě a z praktických důvodů konspirace a utajení měl vždy jen několik členů.

Sídla

• 1923–1938 – Sídlo ÚV KSČ v domě na Královské třídě 13 v Karlíně, zbouraného v 60. letech.
• Po roce 1938 – Jedno ze sídel vedení I. ilegálního ÚV KSČ – V Horní Stromce 4 v Praze na Vinohradech.
• 1945–1960 – nárožní dům čp. 969, Na Příkopě 33 a 35, Celetná 40, Praha – Staré Město. Původně budova České eskomptní banky, později Ministerstvo dopravy. V současnosti (2015) Komerční banka.
• 1960–1990 – nábřeží Ludvíka Svobody čp. 1222/12, Praha – Nové Město. Původně Ministerstvo železnic (1932-1960), od roku 1990 Ministerstvo dopravy.

Související články

• Kategorie:Členové Ústředního výboru Komunistické strany Československa

Literatura

• HEMZA, Tomáš. Rozhodující síla strany. Aparát UV KSČ v éře Antonína Novotného (1953-1967). Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2019. 330 s. ISBN 978-80-7308-950-4 (print), ISBN 978-80-7308-951-1 (online).
• ŠTEFEK, Martin. Kádry rozhodují, ovšem. Předjaří, pražské jaro a počátky normalizace v proměnách systému ÚV KSČ. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. 151 s. ISBN 978-80-7308-905-4 (print), ISBN 978-80-7308-906-1 (online).

Externí odkazy

• Složení vedoucích orgánů KSČ (PDF)

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.