A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Jicchak Gruenbaum יצחק גרינבוים | |
---|---|
Jicchak Gruenbaum v roce 1948. | |
1. ministr vnitra Izraele | |
Ve funkci: 14. května 1948 – 10. března 1949 | |
Nástupce | Chajim-Moše Šapira |
Narození | 24. listopadu 1879 Varšava |
Úmrtí | 7. září 1970 Gan Shmuel, Izrael |
Děti | Eliezer Gruenbaum |
Alma mater | Varšavská univerzita |
Profese | politik, novinář, advokát, historik, lektor a sionista |
Ocenění | Sokolovova cena |
Commons | Yitzhak Gruenbaum |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jicchak Gruenbaum (hebrejsky: יצחק גרינבוים, v jidiš Grinbojm, 24. listopadu 1879, Varšava – 7. září 1970, Gan Shmuel, Izrael) byl izraelský a polský politik, vůdce polského sionistického hnutí v meziválečném období, vůdce jišuvu v mandátní Palestině a první izraelský ministr vnitra v prozatímní vládě.
Mládí a novinářská kariéra
Narodil se v polské Varšavě a jako student práv se začal angažovat v sionistickém hnutí a žurnalistice. Působil jako redaktor několika časopisů široce rozšířených mezi polským židovstvem, včetně hebrejsky psaných periodik ha-Cfira (Siréna) a ha-Olam (Svět). Vedl taktéž deník v jazyce jidiš s názvem Hajnt.
Politická kariéra v Polsku
V rámci polské politické scény se Gruenbaum angažoval v radikální sionistické straně Al ha-mišmar. Před volbami do polského Sejmu (parlamentu) v roce 1919 společně a Apolinary Hartglasem zorganizoval „židovský blok“, který sjednotil většinu židovských politických stran. Za tento blok pak byli oba dva zvoleni polskými poslanci. Gruenbaum se stal hnací silou pro vytvoření parlamentní spolupráce s ostatními menšinovými stranami zastoupenými v Sejmu, včetně Němců, Ukrajinců a dalších. Společně vytvořili alianci Blok národních minorit, který společně kandidoval v roce 1922. Cílem této aliance bylo zajistit ochranu práv polských menšin. Jeho snahy přinesly zvýšení zastoupení Židů v Sejmu, to sebou však neslo růst antisemitismu. Gruenbaum byl znám pro svůj odvážný a militantní postoj proti antisemitismu, stejně kritický však byl i vůči židovské ultraortodoxní straně Agudat Jisra'el a židovské lobby.
Mandátní Palestina a holocaust
V roce 1933 Gruenbaum podnikl aliju do mandátní Palestiny. Stal se členem představenstva Židovské agentury a Světové sionistické organizace. Během holocaustu působil ve „výboru čtyř“, který byl po vypuknutí druhé světové války vybrán aby udržoval kontakt s polským židovstvem a pomáhal s jeho záchranou. Když se v roce 1942 do jišuvu donesla informace o masovém vyhlazování Židů ve východní Evropě, byl Gruenbaum zvolen předsedou dvanáctičlenného záchranného výboru, složeného ze zástupců různých stran. Vzhledem k okolnostem tehdejší doby však záchranné akce moc úspěšné nebyly.
Na konci války zažil osobní krizi, v níž sehrál hlavní roli jeho syn Eliezer Gruenbaum. Ten byl jako přeživší holocaust v Paříži dalšíma dvěma Židy přeživšími holocaust obviněn, že v koncentračním táboře sloužil jako kápo, a že se choval krutě k ostatním židovským vězňům. Během synova zatčení a procesu Gruenbaum zůstal na jeho straně. Případ byl nakonec uzavřen a nedlouho poté Eliezer Gruenbaum padl během izraelské války za nezávislost.
V roce 1946 byl Gruenbaum jedním z ředitelů Židovské agentury, který byl během Černého šabatu zatčen Brity a internován v vězeňském táboře v Latrunu.
V Izraeli
Gruenbaum byl jedním ze třinácti sionistických politiků, kteří před vznikem Izraele vytvořili prozatímní vládu a jakožto člen Moecet ha-Am se stal signatářem izraelské deklarace nezávislosti. V letech 1948 až 1949 byl členem prozatímní státní rady a zároveň byl prvním izraelským ministrem vnitra. Svými postoji měl blízko k Všeobecným sionistům, postupem času se však dostal více na levicovou část izraelského politického spektra. Stal se stoupencem socialisticko-sionistické strany Mapam, byl však znám jako zapřisáhlý sekularista. V prvních parlamentních volbách v roce 1949 kandidoval na kandidátce nezávislých osobností, ta však nezískala dostatečný počet hlasů, aby se dostal do Knesetu.
V roce 1952 se zúčastnil prezidentských voleb po smrti prvního izraelského prezidenta Chajima Weizmanna. Soupeři mu byli Jicchak Ben Cvi za Mapaj, Perec Bernstein za Všeobecné sionisty a Mordechaj Nurok za stranu Mizrachi. Ve volbách však nebyl úspěšný, neboť byl zvolen Jicchak Ben Cvi.
Odchod z politiky
Po odchodu z politiky editoval Encyklopedii diasporních komunit a řadu jiných svazků, včetně Sionistického hnutí a jeho vývoje. Poslední roky svého života strávil v kibucu Gan Šmu'el, kde v roce 1970 zemřel. Na jeho počest nese jeho jméno vzdělávací instituce Alonej Jicchak.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yitzhak Gruenbaum na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jicchak Gruenbaum na Wikimedia Commons
- Osoba Izák Grünbaum ve Wikicitátech
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk