Kniha zachycuje tzv. cesty na Jih, jejichž protagonisty byli mezi léty 1925 až 1931 Otakar Nejedlý (1883–1957) a Josef Hubáček (1899–1931). Jejich přátelství počíná nástupem Nejedlého roku 1924 do čela obnoveného ateliéru krajinomalby na pražské Akademii, kam přestoupil i Hubáček. Následně Nejedlý zorganizoval pro svůj ateliér šest zahraničních plenérů na Francouzské Riviéře a na Korsice (1925 Cagnes-sur-Mer, 1926 Cap d’Antibes, 1928 a 1929 Ajaccio, 1930 Pont de Suve u Toulonu, 1931 Cap Ferrat u Nice). Hubáček pro sebe „objevil“ Korsiku, v jejímž hlavním městě Ajacciu strávil čtyři zimy (1926/27 – 1929/30). Přijížděli sem za ním jak Nejedlý se svou školou i sám, tak i jeho dva nejbližší přátelé Bedřich Piskač (1898–1929) a Jan Slavíček (1900–1970). Mezi studenty najdeme osobnosti, které se později dokázaly výrazně prosadit (A. Fišárek, B. Dvorský, B. Žufan), stejně jako krajináře, dnes zcela zapomenuté.