Vakomyš dlouhoocasá

Vakomyš dlouhoocasá
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Třída	savci (Mammalia);
Řád	kunovci (Dasyuromorphia);
Čeleď	kunovcovití (Dasyuridae);
Rod	vakomyš (Planigale);
Binomické jméno
	Planigale ingrami; (Thomas, 1906)
	Areál rozšíření Areál rozšíření
Poddruhy
	Planigale ingrami brunnea Troughton, 1928; Planigale ingrami ingrami (Thomas, 1906); Planigale ingrami subtilissima (Lönnberg, 1913);
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vakomyš dlouhoocasá (Planigale ingrami) je australský vačnatec z čeledi kunovcovití (Dasyuridae) a rodu Planigale. Druh popsal Oldfield Thomas roku 1906 jako Phascogale ingrami.

Výskyt

Domovinou vakomyši dlouhoocasé jsou vnitrozemské oblasti severovýchodní Západní Austrálie, Severního teritoria, Queenslandu a severovýchodní Jižní Austrálie.^[3] Žije na sezónně zaplavovaných pastvinách a v savanových lesích.^[4] Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje tento druh za „mimořádně hojný“ a navzdory určitému tlaku ze strany pastevectví a predace zavlečenými kočkami zůstávají populace vakomyší celkově stabilní. Na základě IUCN proto vakomyš dlouhoocasá spadá mezi málo dotčené druhy.^[5]

Popis

Vakomyš dlouhoocasá je s délkou těla 55 až 65 mm nejmenším žijícím vačnatcem na světě, přičemž tělesná hmotnost dosahuje pouhých 4,2 až 4,3 gramů. Tento druh se vyznačuje velmi plochou hlavou, špičatou tlamou a tenkým lysým ocasem, jenž svou délkou přesahuje délku těla. Zadní končetiny bývají o něco delší než končetiny přední. Osrstění se pohybuje v šedohnědě nažloutlých odstínech, s o něco světlejšími spodními partiemi. V rámci tělesných rozměrů i zbarvení se neobjevuje pohlavní dimorfismus.^[4]^[6]

Chování

Navzdory své velikosti je vakomyš dlouhoocasá zuřivým lovcem; loví hmyz, ještěrky, a dokonce i mláďata jiných savců, přičemž pomocí vytrvalého kousání dovede přemoci i kořist několikanásobně převyšující její vlastní délku.^[3]^[4] Potravu vakomyši shánějí prakticky nepřetržitě, byť v noci mohou upadat do několikahodinového stavu torporu, aby tak šetřily energií. V regionu, kde se tento druh vyskytuje, probíhá zhruba během dubna až listopadu osmiměsíční období sucha, během něhož se ve vysušené půdě vytvářejí hluboké trhliny. Vakomyši v těchto trhlinách jednak hledají potravu, jednak jim samotným mohou posloužit jako úkryt – extrémně plochá hlava může představovat adaptaci pro pohyb v tomto nezvyklém terénu. Rozmnožování je většinou načasováno do období dešťů. Samice rodí 4 až 8 potomků, prvních 6 týdnů kojených v matčině vaku. V jižní části areálu výskytu mohou vrhy čítat až 12 mláďat.^[4]^[6]

Odkazy

Reference

↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c SPECIES Planigale ingrami . Mammal Species of the World – 3th Edition . Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b NOWAK, Ronald. Walker's Mammals of the World : Monotremes, Marsupials, Afrotherians, Xenarthrans, and Sundatherians. Baltimore; London: John Hopkins University Press, 2018. S. 116–118. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d MCDADE, M. C. & kol. Grzimek’s Animal Life Encyclopedia – Volume 12 Mammals I. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale, 2003. S. 298. (anglicky)
↑ Woinarski, J., van Weenen, J. & Burbidge, A. 2016. Planigale ingrami. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T40534A21944891. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-2.RLTS.T40534A21944891.en. Accessed on 16 August 2023.
↑ ^a ^b OLSON, K. Planigale ingrami . Animal Diversity Web, 2008 . Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Vakomyš dlouhoocasá na Wikimedia Commons
Taxon Planigale ingrami ve Wikidruzích

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Vakomyš_dlouhoocasá
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[c717dd51649b1b948e37e90e6b0f46da435f6e81-1] Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online.

[bucknell-2] SPECIES Planigale ingrami . Mammal Species of the World – 3th Edition . Dostupné online. (anglicky)

[nowak-3] NOWAK, Ronald. Walker's Mammals of the World : Monotremes, Marsupials, Afrotherians, Xenarthrans, and Sundatherians. Baltimore; London: John Hopkins University Press, 2018. S. 116–118. (anglicky)

[McDade-4] MCDADE, M. C. & kol. Grzimek’s Animal Life Encyclopedia – Volume 12 Mammals I. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale, 2003. S. 298. (anglicky)

[5] Woinarski, J., van Weenen, J. & Burbidge, A. 2016. Planigale ingrami. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T40534A21944891. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-2.RLTS.T40534A21944891.en. Accessed on 16 August 2023.

[adw-6] OLSON, K. Planigale ingrami . Animal Diversity Web, 2008 . Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

Identifikátory taxonu
Planigale ingrami	Wikidata: Q194198 Wikidruhy: Planigale ingrami AFD: Planigale_ingrami BioLib: 33359 EoL: 323740 Fossilworks: 247271 GBIF: 2435461 iNaturalist: 40159 IRMNG: 11429588 ITIS: 552625 IUCN: 40534 MSW: 10800113 NCBI: 34895
Phascogale ingrami	Wikidata: Q41086989 GBIF: 8977784

Vakomyš dlouhoocasá

Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený^[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Třída	savci (Mammalia)
Řád	kunovci (Dasyuromorphia)
Čeleď	kunovcovití (Dasyuridae)
Rod	vakomyš (Planigale)
Binomické jméno
Planigale ingrami (Thomas, 1906)
Areál rozšíření Areál rozšíření
Poddruhy
Planigale ingrami brunnea Troughton, 1928^[2] Planigale ingrami ingrami (Thomas, 1906)^[2] Planigale ingrami subtilissima (Lönnberg, 1913)^[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.