Giovanni Antonio Canal, zv. Canaletto
Autentický Canalettův portrét (rytina na úvodní straně díla Prospectus Magni Canalis Venetiarum, 1735)
Rodné jméno	Giovanni Antonio Canal
Narození	říjen 1697 Benátky
Úmrtí	19. nebo 20. duben 1768 Benátky
Národnost	Ital
Vzdělání	vyučen v dílně svého otce Bernarda Canala
Povolání	malíř, rytec a kreslíř
Rodiče	Bernardo Canal
Příbuzní	Pietro Bellotti (synovec)
Hnutí	barokní (benátský) ilusionismus
Významná díla	veduty Benítek (Náměstí sv. Marka)) a Londýna (Pohled na Londýn s řekou Temží, Westminsterským opatstvím a mostem)
Mecenáš	Joseph Smith
Ovlivněný	Gasparem van Wittelem a Giovanni Paolo Panninim
Vliv na	malbu v plenéru
Ocenění	přijat do benátské Accademia de Pittura e Scoltura (1765)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giovanni Antonio Canal, zvaný Canaletto (říjen 1697 Benátky – 19. nebo 20. duben 1768 Benátky), byl italský malíř a rytec, typický představitel benátského ilusionismu 18. století. Vytvořil stovky benátských vedut podle skutečnosti. Později maloval i ideální krajiny kombinované se skutečnými výjevy. Topografickou malbu městských vedut přivedl k jejímu vrcholu.^[1]

Životopisná data

Antonio Canal, který se od roku 1722 podepisoval jako Canaletto, se narodil v rodině Bernarda Canaleho, benátského starousedlíka a malíře divadelních kulis, a Artemisie Barbieri.^[2] Společně s bratrem Christoforem se stali otcovými spolupracovníky, což dokládají návrhy jevištních výprav instalovaných v Benátkách (1716–1718) a později i v Římě (1719), kam odešli připravit provedení dvou Scarlattiho oper. V Římě Canaletta ovlivnily veduty měst, které zde malovali Gaspar van Wittel (1653–1736) a Giovanni Paolo Pannini (1691–1765). V roce 1720 se vrátil do Benátek, vstoupil do malířského cechu a stal se nezávislým umělcem. V roce 1722 uzavřel smlouvu s Angličanem Owenem McSwineym, kterou poprvé podepsal přídomkem „Canaletto“. Na podkladě této smlouvy vznikla série fiktivních pláten významných osobností novodobých anglických dějin.^[3] Asi ve stejné době započalo i malířovo přátelství s dalším Angličanem, Josephem Smithem, pozdějším anglickým konzulem v Benátkách (od 1744). Canalettova tvorba se potom přeorientovala především na anglické objednavatele.

Mezi roky 1725 a 1730 namaloval 24 obrazů pro vévodu z Bedfordu, 20 obrazů pro vévodu z Buckinhamu a 17 obrazů pro hraběte z Carlisle. Pro tyto obrazy Canaletto, který byl zvyklý malovat v plenéru, zvolil typická místa Benátek jako Canal Grande nebo náměstí San Marco s paláci a přilehlými uličkami.

Z následujícího desetiletí se o Canalettově životě zachovalo jen málo zpráv. Je to však doba malířovy vrcholné tvorby. Z popudu Josepha Smithe vznikl soubor leptů podle Canalettových obrazů nacházejících se v obchodníkově sbírce. Rytiny zhotovil Antonio Visentini (1688–1782). Čtrnáct leptů Visentiny uveřejnil již v roce 1735. Celý soubor 35 leptů Visentini vydal v roce 1742 pod názvem Prospectus Magni Canalis Venetiaru - prostě Vedute.^[4]

Předpokládá se, že v roce 1742 Canaletto pobýval v Římě. Dokládají to obrazy s pohledy na římská fóra a triumfální oblouky. Mezi roky 1741 a 1744 vznikl Canalettův cyklus leptů tvořený 35 grafickými listy. Války o rakouské dědictví (1740–1748) však významně snížily návštěvnost Benátek anglickými šlechtickými kavalíry. Canalettovi ubylo objednávek, což bylo hlavní příčinou jeho anglické cesty. Během Canalettova pobytu v Londýně (1746–1755) vznikla řada obrazů s pohledy na toto město. Mezi nimi vynikají dva obrazy v Lobkowiczkých sbírkách, které si u Canaletta objednal Ferdinand Filip, 6. kníže z Lobkowicz (1724–1784), kterého politická situace na vídeňském dvoře donutila k cestě do Londýna. Zde se kníže z Lobkowicz seznámil s 2. vévodou z Richmondu, který v té době byl nejdůležitějším Canalettovým patronem. To mu umožnilo si u Canaletta objednat dva obrazy Londýna, které nechal poslal do Čech.^[5]

V roce 1755 se Canaletto vrátil do Benátek. V průběhu následujících let zhotovil řadu děl, na jejichž podkladě ho benátská Malířská a sochařská akademie přijala za člena v sekci malířů vedut. Pro tento účel namaloval plátno se smyšleným námětem (tzv. capriccio), nazvané Architektonická perspektiva (1765). Poslední datovaná Canalettova práce je známa z roku 1766. Malíř zemřel v Benátkách 19. nebo 20. dubna 1768. Byl pohřben v benátském kostele San Lio, ve kterém byl v roce 1697 pokřtěn.

Umělecká tvorba

Ve 20. letech 18. století byl v Canalettově tvorbě patrný otcův vliv jako malíře kulis. Dokládají to obrazy fiktivních náhrobků významných anglických osobností objednané McSwineyem nebo vyobrazení římských ruin, ve kterých využíval jevištní perspektivní zkratky. Kompozice těchto obrazů vycházela z děl Salvatora Rosyho (1615–1673) a Claude Lorraina (1600–1682). Od Giovanni Paola Panniniho (1691–1765) převzal barevnost, v níž převažovaly hnědé tóny a teplé odstíny žluti. Barvě dával Canaletto přednost před architektonickou přesností. Uvedené charakteristiky Canalettových vedut té doby dokládá jeden ze 12 obrazů nazvaný Most Rialto od severu, který si u Canaletta objednal pozdější konzul Joseph Smith a o rok dříve Stefano Conti, obchodník z Luccy. Obrazy jsou téměř identické. Spolu s tímto obrazem si v letech 1725/26 Conti u Canaletta objednal tři další „topografické“ obrazy Benátek, dnes vystavené v montreálské soukromé sbírce.^[6]

Na počátku 30. let 18. století vznikla řada významných děl, mezi kterými vyniká obraz Kamenická dílna. Toto monumentální dílo znázorňuje jedno z nejmalebnějších míst v tehdejších Benátkách. Místo zalité sluncem doplňuje řada postav a postaviček dodávajících obrazu prostorovou hloubku.

Stejně velkolepě byl koncipován i obraz Malý moučný sklad (Giustinianiho sbírka, Benátky), ve kterém řada postav člení sluncem prozářený prostor do značné hloubky. V tomto duchu Canaletto namaloval další čtyři obrazy dokončené počátkem 30. let 18. století. Stály na počátku velkých objednávek pro vévodu z Bedfordu. Současně se začala měnit i barevnost Canalettových obrazů, ve kterých přibývalo svítivosti a průzračnosti prostoru. V nové barevnosti Canaletto vytvořil dvě veduty připomínající významné události – Příjetí císařského vyslance v Dóžecím paláci a Návrat Bucintora do přístavu na svátek Nanebevstoupení.^[7]

Téměř širokospektrý pohled na benátský přístav, zachycený v obraze Přístav u sv. Marka, zakoupil 3. hrabě z Carlisle kolem roku 1734. V případě této veduty Canaletto pravděpodobné použil přenosnou optickou kameru (camera obscura), která mu umožnila tento pohledový trik. Obraz současně dokládá, kam se posunula zářivost Canalettovy malby oproti jeho obrazům z první poloviny 20. let 18. století.

Ze 30. let 18. století pochází také řada Canalettových kreseb, které byly jednak dokumentačními studiemi, podle nichž malíř vytvářel své obrazy, jednak dokončenými kresbami určenými pro sběratele.^[8] Mnohé další kresby vznikly ještě na počátku 40. let 18. století a také 35 leptů, provedených podle vybraných obrazů ze sbírky konzula Josepha Smithe, bylo vydáno v roce 1744.

Zůstává otázkou, zda v roce 1742 Canletto skutečně pobýval v Římě, přestože z té doby pocházejí velkolepě pojaté veduty římských památek. Někteří historici umění se domnívají, že je namaloval Bernardo Bellotto, Canalettův synovec a napodobitel, který v letech 1738 až 1743 v Římě působil. V roce 1743 proto Canaletto spolupráci se svým synovcem ukončil. V malbě vedut pokračoval v Anglii, kde je jeho pobyt doložen mezi roky 1746 až 1755. V těchto letech do jeho obrazů vstupuje více zelené barvy z anglické přírody a cihlových či nafialovělých odstínů červeně londýnských budov. Canaletto zde vytvořil na 50 maleb a 30 kreseb.^[9]

Počáteční fázi Canalletovy tvorby v Anglii dokládají dva širokoúhle pojaté pohledy na Londýn, které si u malíře objednal Ferdinand Filip, 6. kníže Lobkowicz. Jedná se o Pohled na Londýn s Temží a Primátorská slavnost na Temži, obrazy, které Londýňané obdivovali u příležitosti oslav šedesátého výročí nástupu královny Alžběty II. na trůn. Naopak pozdější obraz nazvaný Hrad Warwick ukazuje barevnost každodenního života na anglickém venkově. Postupně se však objednávky od anglických šlechtických rodů vyčerpaly, a tak se v roce 1755 Canaletto vrátil do Benátek. Zde vytvořil ještě řadu kreseb pro 12 pláten s námětem vévodských slavností, které v roce 1766 převedl do grafických listů Giovanni Battista Brustoloni (1712–1796). Již koncem anglického pobytu Canaletto začal malovat i interiéry zajímavých budov a pokračoval v tom i v Benátkách. Dokládá to kresba Zpěváci ze sv. Marka, kterou Canaletto sám datoval. Patří k jeho posledním pracími, neboť o dva roky později Canaletto v Benátkách zemřel.

Umělecko-historický význam Canalettova díla

Canaletto je v benátském malířství 18. století osobností ojedinělou pro realistické pojetí pohledu na města, které je v mnoha ohledech odlišné od pouhého popisu. Pro jeho tvorbu je typické architektonické capriccio, žánr, jehož si oficiální osobnosti té doby obzvláště cenily. Romantizmus 19. století však na Canalettovy veduty pohlížel s despektem, aby teprve 20. století ocenilo poetické kvality jeho díla.^[10]

Odkazy

Reference

Literatura

• PIGNATTI Terisio. Canaletto (z italského originálu přeložila L. Macková). Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1983. Stran 150.
• ŠAFAŘÍK, Eduard A. Benátské malířství 18. století (Katalog výstavy). Vydala Národní galerie v Praze a Muzeum Hlavního města Prahy, Praha, 1964. Stran 45.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Giovanni Antonio Canal na Wikimedia Commons
• https://www.myartprints.cz/a/canaletto.html
• http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=204 Archivováno 13. 8. 2007 na Wayback Machine.
• http://www.rodon.cz/print/zivotopis.php?id=39
• http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.R_42532
• http://artcasopis.cz/clanky/prazsky-canaletto-v-londyne
• http://palazzoducale.visitmuve.it/en/mostre-en/mostre-in-corso-en/canaletto-and-venice/2018/12/19936/canaletto-2/