A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
| Bitva u Kutné Hory | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Husitské války, Druhá křížová výprava proti husitům | |||
 Josef Mathauser: Žižka před Kutnou Horou | |||
| Trvání | 21. prosinec 1421 – 6. leden 1422 | ||
| Místo | Okolí Kutné Hory, Středočeský kraj | ||
| Souřadnice | 49°59′29″ s. š., 15°13′10″ v. d. | ||
| Výsledek | vítězství husitů | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Bitva u Kutné Hory se odehrála ve dnech 21.–22. prosince 1421 mezi Kutnou Horou a úpatím vrchu Kaňk a 6. ledna 1422 v okolí vesnice Nebovidy. Vojska druhé křížové výpravy, v čele s králem Zikmundem Lucemburským, zde byla poražena husitskými svazy pod velením slepého hejtmana Jana Žižky, jenž byl v první fázi střetnutí nucen prorazit z křižáckého obklíčení, v druhé pak překvapil rozptýlené protivníkovy oddíly a přinutil je ustoupit směrem k Německému Brodu. Vítězství husitů prakticky znamenalo konec kruciáty, neboť po střetnutí u Nebovid křižáci ztratili iniciativu a každý jejich další pokus o soustředěný odpor skončil panickým útěkem.
Předehra
8. dubna 1421 ustanovil papež Martin V. nového papežského legáta pro římskoněmeckou říši, jímž se stal římský kardinál Branda Castilione. Ten bezprostředně po svém jmenování obdržel buly, které mu propůjčovaly nejvyšší moc vyhlásit plnomocné odpustky a kříž proti kacířským Čechám (13. duben).[4] Za své přechodné sídlo si zvolil Kolín nad Rýnem, odkud celou kampaň organizoval a rozesílal pokyny jednotlivým velmožům i městům. Nejdůležitějším panovníkem, který se měl výpravy účastnit, byl římskoněmecký, uherský a český král Zikmund Lucemburský, který na sebe přivolal ostrou kritiku za rozpad prvního křížového tažení v létě předchozího roku a od nějž se očekávalo, že tuto porážku odčiní. Ve věci konání kruciáty se 25. května ve Weselu sešel i říšský sněm, kde porýnští kurfiřti[pozn. 1] vyšli kardinálovi vstříc a na 23. srpna svolali do Chebu shromáždění účastníků z německých zemí.[5] Strategie tažení předpokládala, že do Čech vpadnou dva útočné proudy. Jeden ze severu, druhý pak z východu přes Moravu.[6] Pohyby obou vojsk však byly naprosto nekoordinované, a tak zatímco 28. srpna němečtí křižáci překročili hranice severozápadních Čech, vojsko Zikmunda Lucemburského se teprve shromažďovalo ve výchozích pozicích v Uhrách a na Moravě. Na severní frontě zatím německé oddíly způsobily velké škody, nicméně po neúspěšném obležení chatrně opevněného Žatce ustoupily zpět na říšské území (2. září).[7]
Král Zikmund měl pro zdržení v Uhrách své důvody, neboť při pobytu v Prešpurku uzavřel dalekosáhlé úmluvy s Albrechtem Rakouským, kterého učinil svým zetěm a ustanovil dědicem svých království. Rakouský vévoda se mu za to protislužbou zavázal poskytnout finanční a vojenskou pomoc při znovuzískání Českého království.[8] Posléze trvalo další měsíc, než Albrechtovy vojenské kontingenty dorazily na Moravu, odkud účastníci kruciáty na konci listopadu vyrazili ve dvou proudech přes Jihlavu a Litomyšl ke Kutné Hoře.[6] Zde mělo dojít k předpokládanému srazu s vojskem shromážděným ve Slezsku, Lužici a Kladsku.[9][pozn. 2]
Po zkušenostech z předchozího roku nemínili pražští husité připustit, aby se křižáci dostali až k metropoli a rozhodli se s nimi střetnout v čáslavské nebo kutnohorské oblasti.[10] První výprava pod velením Jana Hvězdy z Vícemilic, která do míst předpokládaného střetnutí vyrazila na konci října, však nedosáhla výraznějšího úspěchu a 25. listopadu se stáhla zpět do Prahy.[9] Sem 1. prosince dorazil i slepý hejtman Jan Žižka s táborským vojskem. Několik dalších dní jednal s pražany a 8. prosince vytáhl do prostoru, jenž před nedávnem pražské oddíly opustily. Pražané Žižku následovali s jednodenním zpožděním. Podle Kroniky velmi pěkné o Janu Žižkovi operace u Kutné Hory, která se husitům bez odporu poddala, řídil osobně slepý táborský hejtman,[11] avšak není zcela jisté, zda formálně převzal velení všech shromážděných husitských vojsk.[12] Středověcí kronikáři se blíže Žižkovým postavením v rámci husitské vojenské hierarchie nezabývali, z jejich záznamů však lze získat povědomí o jeho dalších operacích. Nespokojil se s pasivním vyčkáváním v obsazené Kutné Hoře a záhy opustil její hradby. Je pravděpodobné, že jedním z důvodů, proč se rozhodl nevyčkávat příchodu křižáků ve městě, byli kutnohorští měšťané, kteří se mohli v jeho zádech stát nebezpečnou pátou kolonou. První Žižkova cesta vedla k Čáslavi, kde posílil místní posádku, a kde se k němu připojili Viktorin Boček z Kunštátu, Hašek z Valdštejna a Václav ze Strážnice. Patrně tento manévr přiměl štáb krále Zikmunda postupovat z Německého Brodu do centra Čech přes Ledeč nad Sázavou.[13] Žižka se záhy vrátil ke Kutné Hoře, kde vyčkal příchodu nepřátel, kteří cestou vypalovali vesnice, městečka a hrady, a znásilňujíce panny a ženy až do vydechnutí duše, potom je usmrcovali...[14]
Bitva
Zprávy současníků
Přestože o událostech u Kutné hory z přelomu let 1421 a 1422 informuje poměrně dostatečné množství českých i zahraničních písemných pramenů, jsou tyto informace poměrně povrchní, díky čemuž zůstávají dohady o přesném průběhu bitvy pouze v rovině teoretické. Nicméně středověcí kronikáři zanechali dostatek informací, podle nichž lze stanovit alespoň základní taktické manévry obou vojsk. Jeden z nejautentičtějších zápisů pochází z pera literáta, mistra artistické fakulty pražské university a přímého účastníka husitských válek, Vavřince z Březové. Vyprávění jeho Husitské kroniky však není úplné, neboť celá jeho práce končí právě uprostřed líčení bitvy u Kutné Hory.
| „ | A na den sv. Tomáše ... po skrovné snídani dali zvoniti na zvon, a nechavše tam mincmistra, vyjeli z Hory bránou, která vede k městu Kouřimi. A když odtáhli sotva na dva hony od města, začal se král se svým vojskem v houfech přibližovati k pražskému vojsku. V největším pak králově houfu bylo mezi množstvím ozbrojenců uzavřeno mnoho set volů a krav, aby jim pohledem na ně nahnali strachu a obrátili je na útěk. Avšak Bůh, který nikdy nenechal bez pomoci své bojovníky, hojně udělil všem bojujícím za jeho pravdu pevnost mysli. Neboť nepolekáni žádným strachem z množství lidu, vytáhli do pole a ze všech stran se obklopili vozy a všichni pěší a také i Kutnohorští, kteří s nimi vytáhli ... sešikovali se mezi vozy se svými cepy a zbraněmi, připravivše na vozích mnoho děl k střelbě. ... A když některé královské houfy chtěly útokem napadnouti vozy, byly s velikou škodou děly odraženy. A tak je takové nepřátelské útoky a bojové šarvátky zaměstnávaly až do noci. Zatím, když tito spolu tak vzájemně, jak bylo pověděno, po způsobu rytířském zápasili, bylo mnoho set kutnohorskými uprchlíky z města zrádně vpuštěno Kolínskou bránou od Hory. ... Potom, když obě vojska, jak bylo povězeno, sváděla až do noci v poli rytířské půtky, položilo se královské vojsko nedaleko od vojska pražského, aby dostávalo z Hory potraviny. Ale táboři s Pražany, majíce velmi málo jídla a pití, v mrazu vykonávali půst Bohu. A zdvihnuvše se přitrhli k místu, které král se svým lidem obsadil, a vystřelivše z děl, zahnali krále s celým jeho vojskem z místa, kde se položil. A když nastalo ráno... |
“ |
| — Vavřinec z Březové[15] | ||
Povrchně, se o kutnohorském střetnutí zmiňuje i anonymní autor tzv. Kroniky starého pražského kolegiáta, jenž byl stejně jako Vavřinec z Březové přímým aktérem husitských válek.[16] Další, poměrně obsáhlý, popis bitvy se zachoval v souboru drobných kronik, psaných od sklonku bojovného husitství, jež historik František Palacký jako první soustředil do jediného díla pod názvem Staré letopisy české.
| „ | Téhož roku před vánoci Zikmund, a král uherský, opět vtrhl do Čech s velikou vojenskou silou. Měl s sebou na padesát tisíc Uhrů, Němců, Čechů a Moravanů. A tak přitáhl ke Kutné Hoře. Bratr Žižka byl tehdy u Hory, a když zjistil, že sem táhne, ujel před ním z Hory. Oni ho obklíčili pod Kaňkem ze všech stran a hnali před sebou voly jako ochranu před střelbou z děl. Když přišla noc, bratr Žižka se probil a jel na Kolín. A to bylo před vánoci. Po vánocích potom bratr Žižka sebral vojsko z celého kraje kolem Jičína a vytáhl zase proti králi Zikmundovi. Žižkův lid se shromáždil u Kolína, a protože král se svým vojskem byl ještě u Kutné Hory, vytáhl Žižka z Kolína v úterý na Zjevení Páně a rozložil se proti královu vojsku v Nebovidech. A královská vojska stála všude po kopcích tak hustě, že to vypadalo, jako by ses díval na les, a pálila v okolí Kutné Hory tvrze, dvory a vsi. | “ |
| — Staré letopisy české – rukopisy Š, P – CH[17] | ||
Poměrně obsáhlý text, jenž se vztahoval zejména k osobě slepého táborského hejtmana, se dochoval v dalším anonymním díle s názvem Kronika velmi pěkná o Janu Žižkovi, sepsaném patrně v druhé polovině 15. století.
| „ | A Žižka přitáhl s vojskem do Hory. A když se král dozvěděl, že je Žižka u Hory, táhl k Hoře, chtěje ho dostihnout. Tenkrát vytáhl Žižka proti králi z Hory a obklopil se před Horou vozy. A tu bojovali celý den. A když nastal večer, rozložil král ležení ledva na dostřel od Žižkova vojska. A když bylo devět hodin večer, vytáhl Žižka proti královu vojsku. A tu se skrze to vojsko probil, neboť nemohl s vojskem jinudy, a když odtáhli na méně než čtvrt míle a když se rozednilo, přikázal zase udělat z vozů opevnění. A když se král neměl k boji, neboť očekával ještě další posily, které se již blížily, přikázal Žižka pohnout se ke Kolínu. A odtud poslal pro další lid, aby se mohl utkat s uherským králem. A král, jenž měl v moci Horu, se s vojskem rozložil blízko Hory. A také dal všude zakládat požáry. A když se Žižkovi přiblížily posily, vytáhl do boje, chtěje se utkat s uherským králem. A když stáli proti sobě, král dal v sedm hodin večer zapálit Horu a odtáhl před Žižkou k Brodu. |
“ |
| — Kronika velmi pěkná o Janu Žižkovi[18] | ||
Pravděpodobný průběh
Ke Kutné Hoře se křižácké oddíly přibližovaly od západu, husité jim proto vyrazili v ústrety Kouřimskou branou. Údajně postoupili na dva hony od hradeb, což by mohlo odpovídat asi čtyřem stům metrům,[19] tedy čtvrt hodině cesty.[20] Lze předpokládat, že se neprodleně obklopili vozovou hradbou a připravili se k boji. Po splnění těchto úkonů si pozvedli morálku společnou modlitbou a povýšením několika vybraných bojovníků do důstojenství rytířského.[21][pozn. 3] Zanedlouho na vozový šik zaútočili křižáci, kteří před sebou hnali velké stádo skotu. Snad se tak snažili získat ochranu před palnými zbraněmi,[22] potažmo bylo jejich záměrem navýšit údernou sílu útočící formace.[19] Nicméně i přes toto opatření se husitům útoky Uhrů dařilo až do setmění odrážet. Celá úvodní epizoda střetnutí je však značně nejasná, neboť není zřejmé, zda mělo jít o útok masového rozsahu, nebo šlo jen o harce, o nichž hovoří Vavřinec z Březové, které byly jen jakousi předehrou k bitvě samotné.[20]
Mezitím, co probíhalo před Kutnou Horou oboustranné zápolení, utrpěli husité těžkou ztrátu. Kutnohorští měšťané, mezi nimiž měli převahu němečtí katolíci, vpustili do města Kolínskou branou oddíl křižáckého vojska. Okamžitě došlo k masakru místního husitského obyvatelstva, před nímž byli uchráněni jen ti, kteří znali předem dohodnutá ochranná znamení.[23] Z taktického hlediska převedla ztráta města husity do těžké situace. Dostali se do celkového obklíčení a navíc zůstali odříznutí od zásobovací základny. Za těchto okolností se Jan Žižka rozhodl pro taktický ústup. Patrně po celou noc připravoval vojsko k výpadu, který se uskutečnil v pět hodin ráno následujícího dne. Křižáci nebyli v podmínkách nočního boje schopni adekvátně reagovat a husitům se podařilo bez větších problémů obklíčení prorazit. Urychleně se přesunuli k další výhodné pozici pod vrchem Kaňk, stojícímu severně od Kutné Hory. Zde se opět obklopili vozovou hradbou a vyčkávali útoku nepřítele. Vzhledem k protivníkově nečinnosti zřejmě v průběhu nastávajícího podvečera nebo noci opustili i toto postavení a přesunuli se ke Kolínu, jenž byl nejbližší přístupnou městskou základnou husitů v okolí. Křižáci tento ústup považovali za své vítězství. Husitské oddíly důrazněji nepronásledovali a král Zikmund povolil vojákům, aby si před mrazy vyhledali úkryty v širokém okolí.[19]
Žižka mezitím využil protivníkovy pasivity a urychleně shromažďoval další posily. Je známo, že značný počet bojovníků se k jeho vojsku přidal zejména z Jičínska a Turnovska.[24] Krátce po Novém roce pak vytáhl opět ke Kutné Hoře a 6. ledna 1422 se objevil asi 6–7 km od města u vesnice Nebovidy. Zaskočení příslušníci královského předvoje se urychleně shromáždil na výšině jižně od vsi a zde se pokusili svést s protivníkem bitvu. Tento střet, při němž zahynulo množství Uhrů, však vyzněl jednoznačně ve prospěch husitů.[25] Král Zikmund si patrně ihned po obdržení zprávy o nečekaném útoku uvědomil, že nemá smysl shromažďovat rozptýlené oddíly ani dál organizovat odpor.[19] Většina jeho jednotek byla bez vzájemného spojení a případný pokus o obranu města by jej vystavil riziku, že padne do rukou husitů.[26] Po poradě s válečnou radou proto dal bezodkladný rozkaz k ústupu, přičemž přikázal odvést z Kutné Hory všechny horníky, aby místní hutě přišly o kvalifikované pracovní síly.[27] V noci z 6. na 7. ledna prchající křižáci město zapálili a společně se všemi zbylými kutnohorskými obyvateli se začali neorganizovaně stahovat zpět k Německému Brodu.[28]
Důsledky
Ačkoli se mohly demoralizované protivníkovy síly stát Žižkovou snadnou kořistí, první jeho snahou byla likvidace požáru v Kutné Hoře. Teprve po úspěšném zvládnutí tohoto úkolu vyrazil rychlým pochodem ve stopách křižáckého vojska a již 8. ledna ho dostihl u Habrů. Pokus o soustředěný odpor, jenž patrně organizoval italský vojevůdce Filippo Scollari,[29] však skončil panickým útěkem všech zúčastněných křižáků (bitva u Habrů). Tentokrát husité protivníka pronásledovali se značným důrazem a ještě téhož dne dorazili k branám Německého Brodu. Zde se zahraniční oddíly patrně ještě jednou neúspěšně střetly s Žižkou v otevřené bitvě a další stovky křižáků zahynuly při útěku přes Sázavu.[27] Bez ohledu na tuto tragickou epizodu kruciáty zůstala mezi hradbami města část velitelů, kteří byli odhodlaní alespoň dočasně udržet svou pozici, aby poskytli krytí prchajícím vojskům. České oddíly se pokusily město dobýt útokem již následujícího dne, avšak jejich pokus ztroskotal na celodenním houževnatém odporu obránců. Město se jim podařilo ovládnout teprve dne následujícího, když při rozhovorech o kapitulaci posádky vnikla skupina husitských vojáků bez Žižkova vědomí do ulic a zmasakrovala velkou část vojáků i místních obyvatel.[30]
Závěrem tedy lze konstatovat, že bitva u Kutné Hory se stala rozhodujícím faktorem druhé kruciáty, neboť po událostech u Nebovid ztratil král Zikmund iniciativu a byl nucen vyklidit české území. Pokud jde o vypočtení ztrát v okolí Kutné Hory, soudobí kronikáři žádná čísla nezanechali. Zmiňují pouze počet mrtvých, kteří zahynuli při ústupových akcích k Německému Brodu. Staré letopisy české hovoří o 12 000, k nimž dále přičítají 548 utonulých oděnců, kteří zemřeli pod sázavským ledem. Z materiálu pak do rukou husitů prý padlo šest či sedm korouhví a 540 vozů vrchovatě naložených nejrůznějšími věcmi, i klenoty, peníze a různá roucha, truhlice, různé knihy židovské i křesťanské, kterých bylo tolik, že by je na tři velké vozy nepobral.[31]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Jmenovitě Konrád Mohučský, falckrabě Ludvík III., kolínský arcibiskup Dětřich z Mörsu a trevírský kurfiřt Ota ze Ziegenhainu.
- ↑ Toto vojsko bylo vypraveno podle plánu, avšak jeho větší část tvořili měšťané, kteří se po splnění čtyřtýdenní branné povinnosti na vlastní náklady začali domáhat finanční podpory. Vzhledem k vysokým výdajům se velká část těchto vojáků vrátila zpět do svých domovů a ke králi Zikmundovi se připojilo jen několik menších oddílů.[9]
- ↑ Historik Jan Durdík zastával názor, že Žižka ustoupil z bojiště krátce po prvních potyčkách s nepřítelem. Oproti jiným svým kolegům předpokládal, že své nové postavení před Horů pod Kaňkem si zvolil ještě odpoledne a ne druhého dne, při zdařilém průlomu nepřátelskými pozicemi. Podle rekognoskace terénu došel k závěru, že místem, kde husité zformovali druhou vozovou hradbu, mohl být výběžek Sukova vrchu, který je ze tří stran chráněný poměrně prudkými svahy.[10]
Reference
- ↑ Ze starých letopisů českých. Praha: Svoboda, 1980. S. 79. .
- ↑ Palacký, s. 127.
- ↑ PALACKÝ, František. Dějiny národu Českého v Čechách a na Moravě – Kniha XII. Praha: F. Tempský, 1877. S. 132. .
- ↑ Palacký, s. 99.
- ↑ ŠMAHEL, František. Husitská revoluce. 3. Kronika válečných let. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-075-0. S. 98–99. .
- ↑ a b KOLEKTIV, Autorů. Vojenské dějiny Československa I. díl. Praha: Naše vojsko, 1986. S. 260. .
- ↑ PEKAŘ, Josef. Žižka a jeho doba – díl III.. Praha: Odeon, 1992. ISBN 80-207-0385-3. S. 125. .
- ↑ Pekař, s. 126.
- ↑ a b c Šmahel, s. 108.
- ↑ a b DURDÍK, Jan. Husitské vojenství. Praha: Rovnost, 1953. S. 146.
- ↑ Ze zpráv a kronik doby husitské. Praha: Svoboda, 1981. S. 55–56. .
- ↑ Šmahel, s. 109.
- ↑ Šmahel, s. 109–110.
- ↑ BŘEZOVÉ, Vavřinec z. Husitská kronika; Píseň o vítězství u Domažlic. Praha: Svoboda, 1979. S. 273. .
- ↑ Vavřinec z Březové, s. 274–277.
- ↑ Výbor z české literatury doby husitské, sv. 2. Praha: ČSAV, 1964. S. 287.
- ↑ Ze starých letopisů českých, s. 79 a 81.
- ↑ Ze zpráv a kronik doby husitské, s. 227.
- ↑ a b c d Šmahel, s. 110.
- ↑ a b Pekař, s. 132.
- ↑ Palacký, s. 133.
- ↑ Durdík, s. 147.
- ↑ Pekař, s. 133.
- ↑ Palacký, s. 135.
- ↑ FRANKENBERGER, Otakar. Naše velká armáda - díl I.. Praha: Zemědělské knihkupectví, 1921. S. 176. .
- ↑ ŠMAHEL, František. Jan Žižka z Trocnova. Praha: Melantrich, 1969. S. 138.
- ↑ a b Šmahel, s. 111.
- ↑ Frankenberger, s. 177.
- ↑ Palacký, s. 137.
- ↑ Palacký, s. 138.
- ↑ Ze starých letopisů českých, s. 81.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu bitva u Kutné Hory na Wikimedia Commons
Literatura
Prameny
- BŘEZOVÉ, Vavřinec z. Husitská kronika; Píseň o vítězství u Domažlic. Praha: Svoboda, 1979. 427 s.
- PEKAŘ, Josef. Zprávy pramenů o bojích u Hory a Brodu kol vánoc 1421. Praha: Historický seminář University Karlovy, 1928. 28 s.
- WINDECKE, Eberhard. Denkwürdigkeiten zur Geschichte des Zeitalters Kaiser Sigmunds. Berlín: Wilhelm Altmann, 1893. 592 s. (německy)
- Prameny dějin českých. Příprava vydání Josef Emler. Svazek VII. Praha: V komisi Dr. Grégr a Ferd. Dattel 258 s. (latinsky) .
- Ze starých letopisů českých. Praha: Svoboda, 1980. 580 s.
- Ze zpráv a kronik doby husitské. Praha: Svoboda, 1981. 491 s. .
Sekundární literatura
- ČORNEJ, Petr. Velké dějiny zemí Koruny české V. 1402-1437. Praha: Paseka, 2000. 790 s. ISBN 80-7185-296-1.
- DURDÍK, Jan. Husitské vojenství. Praha: Rovnost, 1953. 208 s.
- FRANKENBERGER, Otakar. Naše velká armáda - díl I.. Praha: Zemědělské knihkupectví, 1921. 184 s.
- LENKOVÁ, Jitka; PAVLÍK, Václav. Nejdůležitější bitvy v českých dějinách. 1. vyd. Frýdek-Místek: Alpress, 2007. 294 s. ISBN 978-80-7362-470-5.
- PALACKÝ, František. Dějiny národu Českého v Čechách a na Moravě. Praha: B. Kočí, 1907. 1279 s.
- ŠMAHEL, František. Jan Žižka z Trocnova. Praha: Melantrich, 1969. 264 s.
- ŠMAHEL, František. Husitská revoluce. 3. Kronika válečných let. Praha: Karolinum, 1996. 420 s. ISBN 80-7184-075-0.
- TOMEK, Václav, Vladivoj. Jan Žižka. Praha: V ráji, 1993. 228 s. ISBN 80-900875-7-4.
- URBÁNEK, Rudolf. Jan Žižka. Praha: Mánes, 1925. 313 s.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Ústřední seznam kulturních památek České republiky
Čáslavský sněm
Čína
Čínsko-vietnamská válka (1406–1428)
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu
Čeleď
Černá Hora
Černé moře
Černé uhlí
Česká Wikipedie
Česká zbrojovka Strakonice
České Budějovice
České knížectví
České království
Český král
Česko
Československá kosmonautika
Československo
Československo-polský spor o Těšínsko
ČKD#Objekty ČKD
ČKD Dopravní systémy
Členské státy NATO
Š’ Ťin-čching
Šiveluč
Štěpán z Dolan
Židé
Židovská legie
Židovská národní rada
Židovský kalendář
Život
1072
11. duben
1112
12. červen
12. prosinec
1281
1290
13. století
1303
1353
1360
1375
1380
1398
14. duben
14. srpen
14. století
1401
1408
1411
1414
1415
1416
1417
1418
1419
1420
1421
1422
1423
1424
1425
1428
1431
1438
1441
1450
1461
1463
1471
1498
15. leden
15. století
1505
16. srpen
16. století
17. duben
17. století
18. prosinec
18. století
1884
19. květen
19. století
1913
1923
1948
1961
1963
1978
1995
2. červen
2. březen
2. duben
2. tisíciletí
20. říjen
20. duben
2004
2008
2013
2021
2023
21. květen
21. srpen
22. duben
22. září
23. duben
23. září
238
24. listopad
25. červenec
26. květen
26. září
27. červenec
28. březen
29. květen
3. červenec
3. březen
4. duben
5. prosinec
6. únor
6. prosinec
875
9. únor
905
915
Aaron Spelling
Abel Posse
Achdut ha-avoda
Adaptace
Agnès Sorel
Agostino di Duccio
Ahmad Jamal
Albrecht VI. Habsburský
Alela
Alexej Alexandrovič Gubarev
Alexios I. Komnenos
Alfred Russel Wallace
Alija
Alpinské vrásnění
Andrea Palladio
Angélique du Coudray
Angličané
Anglie
Apomixie
Architektonický styl
Architektura starověkého Říma
Architektura starověkého Řecka
Ariane 5
Asie
Aun Schan Su Ťij
Balbinus
Balduin I. Jeruzalémský
Bali
Barokní architektura
Bar Giora
Bavorské vévodství
Bavorsko
Bayezid Paša
Ben Ferencz
Bernard VII. z Armagnacu
Bettie Page
Biologická zdatnost
Biom
Bitva u Žlutic
Bitva u Kutné Hory
Bitva u Mostu
Boční kavkazský hřbet
Bořivoj I.
Boca Chica (Texas)
Bohemund II. z Antiochie
Bohemund z Tarentu
Bohuslav Korejs
Bolševici
Bor (les)
Brno
Bylina
Byzantská říše
Cévnaté rostliny
Callisto
Charles Darwin
Chomutov
Chrysococcyx
Commons:Featured pictures/cs
Craig Breen
Crescente fide
Dědičnost
Dějiny architektury
Daman a Díu
Dana Němcová
Darwinismus
David Ben Gurion
Deklarace nezávislosti Státu Izrael
Devon (geologie)
Diverzifikace
Diverzita
Donald Trump
Drážní úřad
Druhá křížová výprava proti husitům
Edesské hrabství
Ekologie
Elbrus
Elena Pampulovová
Emilia Galotti
Empír
Encyklopedie
Endemit
Epifyt
Epigenetika
Etnologie
Eurasie
Europa (měsíc)
Evoluční biologie
Evoluční teorie her
Evolučně vývojová biologie
Evoluce
Evropa
Evropská kosmická agentura
Evropská unie
Evropský parlament
Finsko
Francie
Fylogenetika
Galilejské knížectví
Galileovy měsíce
Ganymedes (měsíc)
Genetický drift
Genomika
Geometrie
Global 200
Goa (stát)
Gotika
Gotthold Ephraim Lessing
Gregoriánský kalendář
Héraklés
Ha-Šomer
Habsburkové
Hagana
Helvisa Brunšvicko-Grubenhagenská
Himálaj
Histadrut
Hlavní kavkazský hřeben
Hlavní strana
Hlavohruď
Hnací náprava
Horní Falc
Hradiště
Husitské války
Husitství
Hynek z Ronova
Indický oceán
Indický subkontinent
Interkosmos
Istanbulská univerzita
Itálie
Izrael
Jáva
Jacques Gaillot
Jakov Milatović
Jana Lorencová
Jan I. Burgundský
Jan Kropidlo
Jan Medicejský (1421-1463)
Jan Sádlo ze Smilkova
Jeruzalém
Jicchak Ben Cvi
Jindřich III. Kastilský
Jindřich Percy (3. hrabě z Northumberlandu)
Jindřich V. Plantagenet
Jindřich VI. Anglický
Josep Fusté
Jupiter (planeta)
Jupiter Icy Moons Explorer
Křižákovití
Křižák podkorní
Křovinná vegetace
Kamčatka
Kapraďorosty
Karbon
Karel VI. Šílený
Karel VI. Francouzský
Karel VII. Francouzský
Karel z Viany
Kaspické moře
Kateřina z Lancasteru
Kategorie:Čas
Kategorie:Články podle témat
Kategorie:Život
Kategorie:Dorozumívání
Kategorie:Geografie
Kategorie:Historie
Kategorie:Hlavní kategorie
Kategorie:Informace
Kategorie:Kultura
Kategorie:Lidé
Kategorie:Matematika
Kategorie:Příroda
Kategorie:Politika
Kategorie:Právo
Kategorie:Rekordy
Kategorie:Seznamy
Kategorie:Společnost
Kategorie:Sport
Kategorie:Technika
Kategorie:Umění
Kategorie:Věda
Kategorie:Vojenství
Kategorie:Vzdělávání
Kategorie:Zdravotnictví
Kavkaz
Kavkazské jazyky
Keř
Keřové patro
Kidd Jordan
Kilíkie
Klášterní Skalice
Klášter Sezemice
Klasicismus
Klasicistní architektura
Kočkovití
Kolonialismus
Komplexita
Komunistická strana Čech a Moravy
Kosmonaut
Kosmopolitní kultura
Kostel Panny Marie (Pražský hrad)
Kostnický koncil
Kristiánova legenda
Kukačka nádherná
Kukačky
Kumomanyčská propadlina
Kutná Hora
Latinská Amerika
Ledovec
Lesní plášť
Lesostep
Letecké muzeum Kbely
Lockheed F-117 Nighthawk
Louka
Lucemburkové
Múte Bourup Egede
Měšek I. Těšínský
Město
Městská památková zóna
Městské opevnění (Tachov)
Maďarsko
Macao
Madeira (ostrov)
Mahulena Čejková
Makroevoluce
Malý Kavkaz
Malacký průliv
Malvice
Mamlúci
Manuel II. Palaiologos
Mapaj
Martin Húska
Martin V.
Marxismus
Mary Quantová
Medonosná rostlina
Medvěd hnědý
Medvěd lední
Mehmed I.
Mendelovy zákony dědičnosti
Mezinárodní svaz ochrany přírody
Mezozoikum
Mikroevoluce
Milo Đukanović
Mircea I.
Moderní evoluční syntéza
Mokřad
Moluky
Mongolové
Montes Caucasus
Mor
Myanmar
Mys Dobré naděje
Náhorní Karabach
Nápověda:Úvod
Nápověda:Úvod pro nováčky
Nápověda:Historie stránky
Nápověda:Obsah
Národní liga pro demokracii
Německo
Nadace Wikimedia
Nagasaki
Nanni di Banco
Neoklasicismus
Nigel Lawson
Nizozemci
Normané
Nukleárie
Obléhání husitů v Chotěboři
Obléhání Jeruzaléma (1099)
Obléhání Kadaně 1421
Odúmrť
Oldřich IV. Vavák z Hradce
Opolské knížectví
Osmanská říše
Osvětimské knížectví
Přemek Ratibořský
Přemyslovci
Přemysl Otakar II.
Přirozený výběr
Přivrácená strana Měsíce
Paříž
Padělek
Palearktická oblast
Paleozoikum
Palestina v osmanském období
Palladiánská architektura
Papež
Paradigma
Parafyletismus
Patrik Kotas
Pavouci
Perm
Petr Hromádka
Petr Kániš
Petr Zmrzlík ze Svojšína (mladší)
Petr Zmrzlík ze Svojšína (starší)
Pevnost (stavba)
Piastovci
Pilot
Plavby Čeng Chea
Plavuň vidlačka
Plavuně
Plzeňský kraj
Po'alej Cijon
Podlažický klášter
Polární kruh
Polsko
Poltava
Portál:Aktuality
Portál:Doprava
Portál:Geografie
Portál:Historie
Portál:Kultura
Portál:Lidé
Portál:Náboženství
Portál:Obsah
Portál:Příroda
Portál:Sport
Portugalština
Portugalci
Portugalská Indie
Poznaň
Průmyslová revoluce
Pražský hrad
Praha
Pravda (noviny)
Prezident Černé Hory
Prezident Izraele
Prométheus
První křížová výprava
Pupienus
Růžovité
Rakousko-Uhersko
Ratibořské knížectví
Renesanční architektura
Rodné jméno
Rodozměna
Rod (biologie)
Rokoko
Rouen
Rozmnožování
Rudé moře
Ruská invaze na Ukrajinu
Ruské impérium
Ruský Dálný východ
Rusko
Saljut 6
Semiaridní podnebí
Sergio Gori
Sesterská skupina
Severní Afrika
Severoatlantická aliance
Seznam burgundských vévodů
Seznam opolských knížat
Seznam prezidentů Spojených států amerických
Seznam těšínských knížat
Seznam velvyslanců České republiky v Rusku
Sibiř
Silur
Sionismus
Skalník černoplodý
Skalník (Cotoneaster)
Skalník celokrajný
Skalník rozkladitý
Slezská knížectví
Smíšený les
Sobecký gen
Sojuz 28
Sopečná erupce
Soubor:2016 Malakka, A Famosa (03).jpg
.jpg&veda=162606){kind=link}
Soubor:Arc Triomphe.jpg
Soubor:Bettie Page-2.jpg
Soubor:Cieszyn Piast dynasty COA.png
Soubor:Darwin Tree 1837.png
Soubor:Flag of Koryakia.svg
Soubor:Henry VI of England, Shrewsbury book.jpg
Soubor:Karukold 2010.jpg
Soubor:Kavkasioni.JPG
Soubor:Mehmed I miniature.jpg
Soubor:Narodni Divadlo, Estates Theater, Prague - 8638.jpg
Soubor:Nuctenea umbratica (Araneidae) - (female imago), Arnhem, the Netherlands.jpg
_-_(female_imago),_Arnhem,_the_Netherlands.jpg&veda=162606){kind=link}
Soubor:Panthera tigris altaica 09 - Buffalo Zoo.jpg
Soubor:RT6N1.JPG
Soubor:Shining Bronze-Cuckoo Dayboro.JPG
Soubor:Spitygniew I.jpg
Soubor:Starr 020221-9400 Cotoneaster pannosus.jpg
Soubor:Tachov - městské hradby ze Zámecké ulice.JPG
Soubor:Tancrède de Hauteville.jpg
Soubor:Vladimír Remek (2018).jpg
.jpg&veda=162606){kind=link}
Soubor:Yitzhak Ben-Zvi.jpg
Sovětský svaz
Spa
SpaceX
SpaceX South Texas launch site
Speciální:Kategorie
Speciální:Nové stránky
Speciální:Statistika
Speciace
Spojené státy americké
Spora
Spytihněv I.
Střední Evropa
Stará Boleslav
Starship (SpaceX)
Starship Test Flight
Stavovské divadlo
Step
Stoletá válka
Strom
Sudokopytníci
Sumatra
Svatá říše římská
Svatá Ludmila
Svatá země
Svatopluk I.
Symetrie
Těšínské knížectví
Těšínsko
Tachov
Tankred Galilejský
Tarsus
Tatra RT6N1
Technické muzeum v Brně
Teorie přerušovaných rovnováh
Teplomilná doubrava
Tetín (hrad)
Texas
Tramvaj
Trias
Trojúhelník
Tropický deštný les
Tropický pás
Tundra
Turci
Turecko
Tygr
Uhersko
Václav IV.
Války růží
Výchoz
Velké kočky
Velký Kavkaz
Velkomoravská říše
Vesmírná stanice
Vitislav (895)
Vladimír Remek
Vladimir Kara-Murza
Vladislav I. Opolský
Vladislav II. Jagello
Vladlen Tatarskij
Vlajka Korjackého autonomního okruhu
Vojenská junta
Vojenský převrat v Myanmaru 2021
Volby do Knesetu 1949
Vraneček
Vratislav Effenberger
Vratislav I.
Wiki
Wikicitáty:Hlavní strana
Wikidata:Hlavní strana
Wikiknihy:Hlavní strana
Wikimedia Česká republika
Wikimedia Commons
Wikipedie:Údržba
Wikipedie:Časté chyby
Wikipedie:Často kladené otázky
Wikipedie:Článek týdne
Wikipedie:Článek týdne/2023
Wikipedie:Článek týdne/Archiv
Wikipedie:Citování Wikipedie
Wikipedie:Dobré články
Wikipedie:Dobré články#Portály
Wikipedie:Kontakt
Wikipedie:Nejlepší články
Wikipedie:Obrázek týdne
Wikipedie:Obrázek týdne/2023
Wikipedie:Požadované články
Wikipedie:Pod lípou
Wikipedie:Portál Wikipedie
Wikipedie:Potřebuji pomoc
Wikipedie:Průvodce
Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie
Wikipedie:Velvyslanectví
Wikipedie:Vybraná výročí dne/duben
Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření
Wikipedie:Zajímavosti
Wikipedie:Zajímavosti/2023
Wikipedie:Zdroje informací
Wikislovník:Hlavní strana
Wikiverzita:Hlavní strana
Wikizdroje:Hlavní strana
Wikizprávy:Hlavní strana
Západní svět
Zadeček
Zadní Indie
Zatčení
Zdeněk Ziegler
Zeus
Zikmund Lucemburský
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk