Zdeněk Dítě
Narození	19. listopadu 1920 Praha Československo Československo
Úmrtí	11. prosince 2001 (ve věku 81 let) Kralupy nad Vltavou Česko Česko
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Dítě (19. listopadu 1920 Praha – 11. prosince 2001 Kralupy nad Vltavou) byl český herec.

Život a dílo

Po gymnáziu vystudoval obchodní akademii a stal se účetním v mezinárodním zasilatelství. Nicméně měl rád divadlo, chodil fotografovat herce. Herectví začal studovat soukromě za okupace u Loly Skrbkové a líčení u Miloše Lišky. Od roku 1941 působil v umělecké skupině Ruch. Skrbková jej doporučila Zdeňku Řehořovi a ten jej přivedl k Josefu Šmídovi do výstavního salónu U Topičů, kde v bývalém Divadélku pro 99 působilo od roku 1941 divadlo Větrník. Zde poprvé vystoupil v roli Kašpárka (vodil marionetu kašpárka) v silvestrovské premiéře roku 1943 v kratochvilné veselohře dle textů Matěje Kopeckého Pan Franc ze zámku aneb Vyhraná nevěsta ^[1]. Zde si zahrál i Pana Ponrepa, který se proměnil v pistolníka Grimpa ve hře Limonádový Joe v premiéře hry v březnu roku 1944 ^[2]. V pražském Větrníku hrál až do konce roku 1944, teprve pak začal působit plně profesionálně:

• 1944 až 1945 v Divadle na Vinohradech ^[3]
• 1945 až 1948 v Divadle E.F.Buriana D 46
• 1948 až 1958 v Divadle na Vinohradech ^[4]
• 1958 až 1980 v angažmá v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého (což je dnešní Švandovo divadlo), zde pak vystupoval po odchodu do důchodu na částečný úvazek až do roku 1990 ^[5]

Jednu z výrazných divadelních rolí získal v divadelní hře Dva na koni, jeden na oslu, kde vystupoval v Realistickém divadle společně s Josefem Vinklářem a Jiřím Adamírou.^[6][7]

Byl znám svojí elegancí, uhlazeností, noblesním stylem, velmi dobrou mimikou a vytříbenou výslovností, často hrál muže noblesně nonšalantní. Jeho gentlemanství ilustrovala jeho kolegyně Ivanka Devátá na situaci, kdy kolem ní Dítě procházel a poznamenal: "Ty jsi pro muže bonboniéra, ty bys měla být převázaná sametkou."^[7] Uměl i hezky zpívat, což předvedl v několika českých filmech. Za svůj život vytvořil v televizi a filmu desítky různých rolí, ke konci života se ale často jednalo o role menší až epizodní. Na počátku své herecké dráhy hrál často vojáky, kriminalisty nebo mladé muže-budovatele. Ve stáří zapomínal divadelní texty a na divadle se dostával do určité křeče. Podle jeho přítele Dalimila Klapky se mu tehdy ale naopak poměrně dařilo v tvorbě pro televizi, rozhlas i film.^[7]

Své hlavní filmové role si paradoxně zahrál na počátku své herecké kariéry. Jednalo se především o film Prstýnek Martina Friče z roku 1944, dále o nedokončený film Předtucha z roku 1944 a o film Polibek ze stadionu z roku 1947. V posledně jmenovaném hrál s herečkou Janou Dítětovou, což zavdalo příčinu k mylné domněnce, že se v jejich případě jedná buď o sourozence, nebo o manžele. Jednalo se však pouze o shodu jmen. Společně si zahráli ve vedlejší roli manžele i ve filmu Májové hvězdy z roku 1959. Poté se Zdeněk Dítě objevil v celé řadě dalších filmů.

Za svoji životní roli označil houslistu Pavla Sedloně v parodii Pytlákova schovanka. Vzpomínal, jak bylo jeho unyle pitomého výrazu docíleno vložením zubolékařských válečků do úst a po delším přemýšlení mu nechal režisér oholit obočí.

Oženil se až po smrti své matky. Manželství se Zdenou Grossovou Dítětovou bylo bezdětné, žena zemřela v prosinci 1989.^[8][7] Herec po ovdovění žil osamoceně, v ústraní a v chudobě. Trpěl Alzheimerovou chrobou.^[9] Zemřel v léčebně pro dlouhodobě nemocné v Kralupech nad Vltavou.^[8] Jeho tělo bylo zpopelněno v mělnickém krematoriu bez obřadu a bez možnosti účasti příbuzných a přátel.^[7] Jeho popel byl nakonec pietně uložen 6. dubna 2002 i za účasti kamarádů.^[7] Je pochován na Vyšehradském hřbitově s dalšími známými umělci (Vlasta Fabianová, Ljuba Hermanová či Zita Kabátová) ve společném hrobu označovaném jako „Pomník českým hercům“, který byl odhalen v roce 1999 a je ve společné péči Herecké asociace a Nadace Život umělce.^[10]

Ocenění

• 1993 Cena Senior Prix

Divadelní role, výběr

• 1966 William Shakespeare: Komedie omylů, Vévoda Efezský, Realistické divadlo, režie Karel Palouš
• 1970 Francois Campaux: Někdo zvoní, René Boussot, Realistické divadlo, režie František Laurin
• 1971 Oldřich Daněk: Dva na koni, jeden na oslu, Realistické divadlo, režie Ivan Glanc
• 1985 Vasilij Šukšin: Čáry na dlani, ředitelčin muž, strejc, děda, Realistické divadlo, režie Miroslav Krobot

Film

• 1944 Prstýnek – role: Robert, mladý kníže
• 1944 Předtucha (práce na filmu byla zastavena. Filmové materiály jsou pokládány za ztracené.)
• 1945 Rozina sebranec – role: tovaryš u Karfa
• 1947 Polibek ze stadionu – role: MUDr. Jan Vaněček
• 1949 Pytlákova schovanka – role: Sedloň
• 1952 Divotvorný klobouk – role: Křepelka
• 1953 Kavárna na hlavní třídě
• 1954 Byl jednou jeden král – role: zahradník
• 1959 Májové hvězdy – role: otec
• 1968 Rakev ve snu viděti... – role: lupič a dirigent jazzového orchestru Rudolf Vengloš
• 1971 Dívka na koštěti – role: ředitel
• 1975 Cirkus v cirkuse – role: Ital
• 1976 Honza málem králem – role: vojevůdce
• 1977 Adéla ještě nevečeřela – role: ředitel hotelu
• 1979 Hodinářova svatební cesta korálovým mořem – role: Fišárek
• 1980 Kalamita – role: lesník
• 1984 Láska z pasáže – role: vedoucí prodejny
• 1986 Smrt krásných srnců – role: starosta

Televize

• 1974 Chytrost má děravé šaty (TV pohádka) – role: kovář Básim
• 1979 O chudém královstvíčku (TV pohádka)^[11] – role: král Antonín Lojza XI.
• 1979 Božská Ema (životopisný film) – role: okresní hejtman v Prachaticích

Odkazy

Reference

Literatura

• Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 80
• Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 227, foto 622
• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 255
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 213, 292, ISBN 978-80-200-1502-0
• Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 113, 122–5, 132, 173, 179, 190
• Jaromír Kazda: Realistické divadlo 1945–1991, Pražská tisková kancelář, Praha, 2005, str. 94–5, 182
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 529
• František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 260, 261
• V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
• Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 122. 
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 65, 83, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
• Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 125
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 236. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zdeněk Dítě na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Zdeněk Dítě
• Zdeněk Dítě v Česko-Slovenské filmové databázi
• Zdeněk Dítě na Kinoboxu
• Zdeněk Dítě ve Filmové databázi
• Zdeněk Dítě na Dabingforum.cz