Závazkové právo nebo také obligační právo je součást soukromého práva a tvoří ho souhrn právních norem, které upravují závazky (obligace). Tyto závazky jsou jako právní vztahy povahy relativní, když jde vždy o vztahy mezi dvěma či více konkrétními subjekty (na jedné straně věřitel, na druhé dlužník), a práva a povinnosti vyplývající z takového závazkového právního vztahu platí jen mezi těmito subjekty (inter partes). Tím se závazkové právo podstatně liší od práv věcných, která působí proti všem (erga omnes). Liší se ale významně i od práva dědického, protože to normuje přechod majetku pro případ smrti (mortis causa), zatímco závazkové právo reguluje vztahy mezi živými (inter vivos).

Prameny

Základním pramenem upravujícím závazkové právo je občanský zákoník z roku 2012. Právo závazkové tvoří jeho část čtvrtou Relativní majetková práva rozdělenou do čtyř hlav dle druhu závazků:

1. Všeobecná ustanovení o závazcích – §§ 1721–2054
2. Závazky z právních jednání – §§ 2055–2893
3. Závazky z deliktů – §§ 2894–2990
4. Závazky z jiných právních důvodů – §§ 2991–3014

Druhy závazků

Závazkové právo je možné rozlišovat podle typů závazků, které se tradičně dělí na:

• závazky ze smluv (obligationes ex contractu)
• závazky z deliktů (obligationes ex delicto) – odpovědnost za újmu
• závazky z jiných právních důvodů (obligationes ex variis causarum figuris):
  • kvazikontrakty – nepřikázané jednatelství, veřejná soutěž, veřejný příslib
  • kvazidelikty – objektivní odpovědnost za újmu (chybí zavinění), bezdůvodné obohacení

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.