Wilhelm Ostwald
Narození	2. září 1853 Riga, Ruské impérium
Úmrtí	4. duben 1932 Lipsko, Německo
Národnost	německá
Alma mater	Imperátorská dorpatská univerzita Tartuská univerzita 1. státní gymnázium v Rize
Pracoviště	Lipská univerzita Massachusettský technologický institut Imperátorská dorpatská univerzita Rižská technická univerzita
Obor	Fyzikální chemie
Známý díky	Ostwaldův proces Ostwaldův viskozimetr
Ocenění	Nobelova cena za chemii 1909
Manžel(ka)	Flora Helene* Mathilde Ostwald (von Reyher)
Děti	Wolfgang Ostwald Walter Ostwald
Rodiče	Gottfried Ostwald a Elisabeth Ostwald
Příbuzní	Eugen Heinrich Ostwald (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wilhelm Ostwald (2. září 1853, Riga – 4. duben 1932, Lipsko) byl německý filozof a fyzikální chemik, nositel Nobelovy ceny za rok 1909.^[1] Je autorem Ostwaldova procesu pro výrobu kyseliny dusičné s použitím platiny a rhodia jako katalyzátorů.^[1] Zasloužil se o založení fyzikálně-chemické školy v Lipsku, pro kterou psal učebnice. Roku 1909 mu byla udělena Nobelova cena za chemii za jeho práci o katalýze (použito při výrobě kyseliny sírové), chemické rovnováze a reakční rychlosti.^[2]

Život

Raná léta

Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil jako příslušník německé menšiny v Rize bednáři^[1] jménem Gottfried Wilhelm Ostwald (1824–1903) a jeho ženě Elisabeth Leuckelové (1824–1903). Měl dva bratry, kteří se jmenovali Eugen (1851–1932) a Gottfried (1855–1918).

Promoval na Univerzitě v Tartu v nynějším Estonsku v roce 1875 a v roce 1878 získal titul Ph.D. pod vedením Carla Schmidta. Poté vyučoval v Tartu (1875–1881) a v Rize (1881–1887).

Výzkum

Udržoval čilou korespondenci s českým chemikem Františkem Waldem.^[3]

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Společenská angažovanost

Byl původně příznivcem esperanta, později se přiklonil na stranu příznivců jazyka ido, z esperanta vytvořeného, a hnutí jeho podporovatelů věnoval polovinu peněz z obdržené Nobelovy ceny.^[4] Založil také magazín Ida Progreso, což navrhoval už v roce 1908.^[5] Přijal za svou filosofii monismu a stal se v roce 1911 vůdčí osobností Monistické Aliance. V Alianci mimo jiné prosazoval sociální darwinismus, eugeniku a eutanazii. Ostwaldův monismus například ovlivnil i Carla Gustava Junga.^[6]

Osobní život

24. dubna 1880 si Ostwald vzal za manželku Helene von Reyherovou (1854–1946), se kterou měl pět dětí:

• Grete
• Wolfgang
• Elisabeth
• Walter
• Carl Otto

V roce 1887 se přestěhoval do Lipska, kde pracoval po zbytek svého života. Jeho studenty byli kromě jiných Arthur Noyes a Willis Rodney Whitney. Ostwald zemřel v nemocnici v Lipsku 4. dubna 1932 a byl pohřben u svého domu v Großbothenu poblíž Lipska, poté byl převezen na hřbitov v Rize.

Dílo

výběr

• Lehrbuch der allgemeinen Chemie in zwei Bänden. Engelmann. Leipzig 1885 und 1887.
• Grundriss der allgemeinen Chemie. Engelmann. Leipzig 1889.
• Hand- und Hilfsbuch zur Ausführung physiko-chemischer Messungen. Engelmann. Leipzig 1893.
• Die wissenschaftlichen Grundlagen der analytischen Chemie: elementar dargestellt. Engelmann. Leipzig 1894. Ostwald führt in diesem Buch die Begriffe Dissoziationskonstanten, Löslichkeitsprodukt, Ionenprodukt, Wasserstoffionenkonzentration und Indikatorgleichgewichte in die analytische Chemie ein.
• Elektrochemie: ihre Geschichte und Lehre. Veit, Leipzig 1894–1896.
• Grundlinien der anorganischen Chemie. Engelmann, Leipzig 1900.
• Die Schule der Chemie: erste Einführung in die Chemie für jedermann. Vieweg, Braunschweig 1903. Bd. 1. Allgemeines; Bd. 2. Die Chemie der wichtigsten Elemente und Verbindungen. 1904.
• Leitlinien der Chemie: 7 gemeinverständliche Vorträge aus der Geschichte der Chemie. Akademische Verlagsgesellschaft, Leipzig 1906.
• Prinzipien der Chemie: eine Einleitung in alle chemischen Lehrbücher. Akademische Verlagsgesellschaft, Leipzig 1907.
• Einführung in die Chemie: ein Lehrbuch zum Selbstunterricht und für höhere Lehranstalten. Franckh, Stuttgart 1910.
• Entwicklung der Elektrochemie in gemeinverständlicher Darstellung. Barth, Leipzig 1910.
• Die Mühle des Lebens: physikalisch-chemische Grundlagen der Lebensvorgänge. Thomas, Leipzig 1911.
• Die chemische Literatur und die Organisation der Wissenschaft. Akademische Verlagsgesellschaft, Leipzig 1919.

Odkazy

Reference

Literatura

• Jan-Peter Domschke, Hansgeorg Hofmann: Der Physikochemiker und Nobelpreisträger Wilhelm Ostwald (1853–1932) – Ein Lebensbild. Sonderheft 23 der Schriftenreihe Mitteilungen der Wilhelm-Ostwald-Gesellschaft zu Großbothen e.V., 2012, ISSN 1433-3910.
• Paul Walden: Wilhelm Ostwald. In: Berichte der Deutschen Chemischen Gesellschaft. 1932, A, Nr. 8–9, S. 101–141.
• Arnher Lenz, Volker Mueller (Hg.): Wilhelm Ostwald: Monismus und Energie. Neu-Isenburg 2012, ISBN 978-3-933037-84-8.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Wilhelm Ostwald na Wikimedia Commons