A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Werner Hartmann | |
---|---|
Narození | 28. května 1903 Emmen |
Úmrtí | 13. listopadu 1981 (ve věku 78 let) Barmelweid |
Povolání | umělec a malíř |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Werner Hartmann (28. května 1903 Emmen, Švýcarsko – 13. listopadu 1981 Erlinsbach Švýcarsko) byl švýcarský malíř a grafik.
Život
Po absolvování učitelského semináře v Hitzkirchu se Hartmann přestěhoval do Paříže. Zde studoval na Julianově akademii a pak na Ransonově akademii, kde byli jeho učitelé André Lhote a Roger Bissière. Od roku 1923 žil na Montparnassu a od roku 1949 v Rue Boissonade. Hodně cestoval, pravidelně pobýval na ostrově Porquerolles naproti městu Hyères na Azurovém pobřeží. Roku 1931 žil delší doby ve Fesu v tehdy francouzském Maroku. V roce 1935 se účastnil výstavy Francouzští malíři dnes v Bruselu a o tři roky později vystavoval v Pařížské galerii. Odtud zakoupil jeden z obrazů francouzský stát. Hartman začal být od té doby řazen mezi umělce Pařížské školy.
Hartman byl v přátelských vztazích a kontaktech s několika významnými švýcarskými umělci. Mezi ně patřili Ernst Morgenthaler (18878–1962), Serge Brignoni (1903–2002), Alberto Giacometti, Max von Mühlenen (1903–1971), Otto Charles Bänninger (1897–1973), Paul Basilius Barth (1881–1955), Rodolphe-Théophile Bosshard (1889–1960), Louis Conne (1905–2004), Adrien Holy (1898–1978), Robert Wehrlin (1903–1964) a další. Důležitá pro něj byla také přátelství s hudebními skladateli. Připomenout lze jména jako Conrad Beck, Marcel Mihalovici, Tibor Harsányi či Alexandr Nikolajevič Čerepnin.
Přátelství Hartmanna pojilo i s Bohuslavem Martinů. Poznali se už ve 20. letech v některé z kaváren na Montparnassu. Manželé Martinů oslavili v roce 1931 v Hartmannově ateliéru v Rue Ducouëdic silvestr.[1] Hartmann byl švagrem cellisty André Huvelina. I s ním se manželé Martinů stýkali; po 2. světové válce ho navštěvovali na jeho zámku poblíž města Vesoul.[2]
Díky Huvelinovi se Hartmann poznal s muzikologem Markem Pincherlem (1888–1974). Stýkal se také s figurativními malíři jako byli Francisco Bores (1898–1972), François Desnoyer (1894–1972), Raymond Legueult (1898–1971) a dalšími. Asi nejblíže stál skupině "Peintres de la réalité poétique", která v tvorbě zdůrazňovala především náladu a pocitovost. Roku 1935 pobýval společně s Maxem Ernstem, Laszlo Moholy-Nagym, Waltrem Gropiem a Géou Augsbourgem (1902–1974) v La Sarrazu. V roce 1936 vystavoval ve švýcarském pavilonu na Benátském biennale. Roku 1940 odešel do Švýcarska, kde až do roku 1945 učil na Umělecko-průmyslové škole v Lucernu.
Po válce se Hartmann vrátil zpět do Paříže, kde vyvíjel bohatou uměleckou činnost. Kontakty se Švýcarskem ale nepřerušil. V roce 1951 se oženil s francouzskou hudebnicí Geneviève Hoummel; roku 1953 se jim narodil syn Daniel. V následujících letech pracoval Hartmann na zakázkách pro několik kostelů v Lucernu (sgrafita, nástěnné malby, vitráže). Roku 1962 obdržel Uměleckou a kulturní cenu města Lucernu. Sklonek života trávil převážně na jihu, v Ollioules poblíž Toulonu v jižní Francii.
Dílo
Jeho obrazy, které byly vždy ukotveny ve sféře předmětného malířství, zahrnují portréty, krajiny, zátiší a žánrové obrazy. Tlumené barvy raných obrazů se postupně projasňují, tahy štětcem se uvolňují, aniž by se rozvolnila struktura obrazu. Na některých jeho plátnech se spojuje jižní světlo s malířskou energií. Vznikají výrazné kompozice s často odvážnými barevnými strukturami.
Hartmann byl Švýcar, který žil v Paříži, ale nikdy neztratil kontakt s vlastí. Dokonce i za války často pobýval v rodném Emmenu. Patřil k těm nemnoha švýcarským malířům, kteří prostřednictvím výstav nejen vlastních obrazů, ale i svých přátel zprostředkovávali ve vlasti francouzskou malířskou kulturu.
Výstavy (výběr)
- 1936 – Benátské biennale
- 1947 – Galerie Véandre, Payerne
- 1961 – Neue Galerie, Bern
- 2014 – Werner Hartmann. Barvy a zvuky Městská galerie, Stansstad, Švýcarsko
Ocenění
- 1938 – Cena Gleyrovy nadace
- 1953 – Cena na Biennale v Mentonu
- 1962 – Umělecká a kulturní cena města Lucernu
Odkazy
Reference
- ↑ MARTINŮ, Charlotte. Můj život s Bohuslavem Martinů. Praha: Bärenreiter, 2003. 226 s. ISBN 80-86385-22-1. S. 14.
- ↑ MIHULE, Jaroslav. Martinů. Osud skladatele. Praha: Karolinum, 2002. 626 s. ISBN 80-246-0426-4. S. 425.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Werner Hartmann (Maler) na německé Wikipedii.
Literatura
- Reinle, Adolf, Werner Hartmann Kunstmuseum Luzern, 1953 (výstavní katalog).
- Althaus, Peter F., Werner Hartmann Kunstmuseum Luzern, 1965 (výstavní katalog).
- Bouret, Jean, Huggler, Max, Der Maler Werner Hartmann, Harlekin-Verlag, Luzern 1979, ISBN 3857250011.
- Werner Hartmann 1903–1981. Erinnerungsschrift aus Anlass des 5. Todestages und der Retrospektive organisiert durch die Stiftung Landis & Gyr in Zug, s příspěvky von Maxe Hugglera, Conrada Becka, Georgese Borgeauda, Hanse Leopolda Davi, Marcela Mihaloviciho a Rolanda Petermanna, výstavní katalog, Zug 1986.
- Bühlmann, Karl (ed.), Werner Hartmann. Emmen – Paris – Emmen. Zum hundertsten Geburtstag, výstavní katalog, Galerie Ger, Emmen 2003.
- Farben und Klänge. Werner Hartmann 1903–1981. S texty Ilony Genoni Dall, Matthiase Trunigera, Daniela Hartmanna a mnoha dosud neuveřejněnými svědectvími a dokumenty o Hartmannovu vztahu k malířství a hudbě a o jeho životě v Paříži, výstavní katalog, Městská galerie Sust, Stansstad 2014.
Externí odkazy
- Stránka věnovaná malíři s reprodukcemi několika obrazů (německy)
- Stránka ze švýcarské encyklopedie (německy)
- Reprodukce obrazů Archivováno 1. 4. 2021 na Wayback Machine.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk