Volovské knížectví Księstwo wołowskie Herzogtum Wohlau ←  1471–1675  → znak
Geografie Volovské knížectví je na mapě pod číslem 5
Hlavní město	Volov
Obyvatelstvo
Jazyky	němčina, polština, čeština, latina
Náboženství	římskokatolické
Státní útvar
Státní zřízení	dědičná monarchie
Mateřská země	Dolní Slezsko – Slezská knížectví
Státní útvary a území
Předcházející Olešnické knížectví Následující České království

Volovské knížectví (polsky Księstwo wołowskie, německy Herzogtum Wohlau) bylo jedním z mnoha slezských knížectví, s hlavním městem Volov.

Historie

Zpočátku bylo oblast kolem Volova součástí Vratislavského knížectví, ale po rozdrobení Slezska roku 1248 se stalo součástí Hlohovského knížectví a roku 1312 se stalo součástí Olešnického knížectví. V roce 1413 vzniklo samostatné knížectví vydělením z Olešnického knížectví jako vdovský úděl. Po vymření olešnické větve Piastovců připadlo českému králi.^[1]

V roce 1495 udělil český král Vladislav Jagellonský Olešnické a Volovské knížectví Minsterberkům. Roku 1504 se Volovsko spojilo s knížectvím Minstrberským a roku 1517 je koupila rodina Thurzů, která je po 6 letech prodala lehnickým knížatům. V letech 1653 až 1664 bylo knížectví opět samostatné, ale již roku 1675, kdy zemřel poslední legitimní Piastovec Jiří Vilém Lehnicko-Břežsko-Volovský, se knížectví stalo přímou korunní doménou českých králů.^[1] Roku 1742 bylo knížectví anektováno Pruskem, což byla i jedna z příčin sedmileté války.

Odkazy

Reference

Literatura

• ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha: Libri, 2004. 546 s. ISBN 80-7277-172-8.