A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Vladimír Lavický | |
---|---|
Narození | 13. března 1923 Třebíč Československo |
Úmrtí | 19. prosince 1997 (ve věku 74 let) Třebíč Česko |
Místo pohřbení | starý hřbitov v Třebíči |
Povolání | malíř, grafik, spisovatel, básník, tiskař, kritik umění, knihovník a editor |
Ocenění | Slavnostní plaketa k výročí založení třebíčského kláštera 1101–2001 (2001) |
Podpis | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Vladimír Lavický (13. března 1923, Třebíč – 19. prosince 1997, Třebíč)[1][2] byl český malíř, grafik, básník, výtvarný kritik a publicista.
Ve výtvarné práci byl ovlivněn Otakarem Nejedlým, Imrichem Plekancem, Cyrilem Boudou a Jaroslavem Švábem. Do 21. srpna 1968 levicově orientován – poválečný člen Komunistické strany Československa. V roce 1971 byl z KSČ vyloučen za kontrarevoluční činnost v kultuře.
Život
Mezi lety 1938 a 1941 byl Vladimír Lavický učněm v tiskárně Emanuela Čapka v Třebíči a od ledna 1941 byl členem třebíčské trampské osady „Miriam.“ Šerifem byl jeho bratr Jarda Lavický a osada jezdila pod hrad Kozlov na malý ostrov v řece Jihlavě, kterému se říkalo „Kamčatka.“ Trampská osada byla známá zejména pro svoji provozovanou sportovní činnost. V zimě se hrála hokej, přes léto opět míčové hry v podobě volejbalu a fotbalu a také se zdě pěstoval box a zápas. Hybnou silou byl Vladimír Lavický, známý pod přezdívkou Indián a jeho žena Eliška, zvaná Saza.
Od roku 1941 (případně od roku 1938[2]) do roku 1950 byl tiskařem v tiskárně Emanuela Čapka v Třebíči. Od roku 1950 byl úředníkem v Instalačních závodech v Třebíči, od roku 1955 pak byl vedoucím úředníkem organizace Svazarm v Třebíči a v roce 1958 pak byl kulturním pracovníkem Osvětového domu v Třebíči. Mezi lety 1959 a 1963 pak Osvětový dům v Třebíči vedl, od roku 1963 pak byl knihovníkem v Okresní knihovně v Třebíči, kdy knihovnu pak od roku 1968 do roku 1970 také vedl. Mezi lety 1971 a 1983 pracoval jako reklamní výtvarník a aranžer ve firmě Restaurace a jídelny Třebíč a od roku 1988 do roku 1989 byl externím učitelem v Lidové škole umění v Náměšti nad Oslavou.[3]
Umělecký život
Mezi lety 1942 a 1945 studoval kresbu a malbu v kurzu Decart v Praze,[2] v té stejné době pak také soukromě studoval u akademického malíře Imricha Plekance v Třebíči.[4] V roce 1959 pak soukromě studoval u prof. Antonína Kybala v Praze a v Ptáčově u Třebíče. V roce 1960 spolu s Jiřím Novosadem, spolužákem Vítězslava Nezvala na Gymnáziu v Třebíči, založili Nezvalovu Třebíč – Festival moderní poezie. Na podzim roku 1968 sestavil protiokupační sborník z děl českých básníků Hle, žezlo veršů – frontispice od národního umělce Cyrila Boudy, ten vydala Okresní knihovna v Třebíči, kterou v tu dobu vedl, byl nástupcem dlouholetého ředitele Františka Křesťana.[4] O rok později pak sestavil sborník Hle, žezlo veršů označen normalizačním režimem za nejvýraznější projev kontrarevoluce v kultuře na Třebíčsku a v roce 1970 redigoval Kulturní kalendář města Třebíče – Třebíč´70. V tomtéž roce získal První cenu za grafiku na Krajské výstavě amatérské výtvarné tvorby v Prostějově. V roce 1971 pak redigoval Kulturní zpravodaj města Třebíče – Třebíč´71 a v téže roce byl vyloučen z KSČ a byl tak vyloučen z veřejného kulturního života, dalších šestnáct let nevystavoval a nepublikoval. V tomto roce se také stal členem výtvarné skupina Konfese v Brně, později tvořil v ústraní a to až do roku 1986, v roce 1972 se však stal členem skupiny Integrace v Brně. V roce 1987 se pak vrátil se k veřejnému vystupování autorskou výstavou v Třebíči.[5]
Tvorba
Ve 40. letech 20. stol. vytvořil na čtyři sta komorních krajinářských akvarelů, z nichž vyzařuje okouzlení přírodou a započal tvorbu volné grafiky – linoryt a dřevořez. Volnou grafikou se však zabýval šířeji až od počátku 70. let – suchá jehla. Vedle realistických grafických přepisů námětů ze skutečnosti orientoval se na autorský tisk fantastických krajin a vegetace. V krajinářských olejomalbách byl vzdálen popisu objektivní skutečnosti, vynikají barevným scelením tvarů kompozičních jednotlivostí a náladou vystupující z nitra motivu. Na konci 60. let otevřel se před ním svět fantazie. I když nikdy definitivně neopustil realistickou krajinářskou malbu, imaginativní kolážová tvorba, a pak i tvorba alchymážová a dekalková, cele saturovala jeho kreativitu. Vznikla početná série imaginativních krajin a portrétů v duchu Maxe Ernsta. Později se přiklonil k českému imaginativnímu umění, v jehož obraznosti nacházel velkou míru lyričnosti, jež mu byla vždy blízká. Soupis tvorby Vladimíra Lavického obsahuje na 900 maleb, grafických listů a komorních prací na papíře. Většina z nich nebyla dosud vystavena. V roce 1993 opožděně vyšla v nakladatelství Arca JiMfa Třebíč sbírka básní Vladimíra Lavického s titulem Na paletě krajin, napsaná v roce 1946.
Jeho tvorba je zastoupena ve sbírkách Armádního muzea Žižkov, v Muzeu Vysočiny v Třebíči, v Městském muzeu a galerii v Dačicích a v soukromých sbírkách v Německu, Rakousku, Švédsku a v USA.[2]
Editorská a kurátorská činnost
- Od počátku 60. let uspořádal a redakčně zpracoval na šedesát básnických sborníků, publikací o regionální literatuře, bibliofilií a upomínkových tisků. Nejvýznamnější je bibliofilie Vítězslav Nezval: Pět minut za městem, s původními linoryty Jaroslava Švába – v roce 1970 vydala Okresní knihovna v Třebíči
- V letech 1962–1971 uspořádal v Třebíči na 60 výstav z tvorby českých a slovenských výtvarných umělců. K většině napsal úvodní text do výstavního katalogu – Roman Havelka, Vlastimil Toman, Josef Liesler, Jaroslav Šváb, Karel Müller, Bedřich Vaníček, Jiří Švengsbír, Cyril Bouda, Alois Moravec, Jiří Dvořák, Imrich Plekanec a další.
Výstavy
První autorskou výstavu měl v roce 1970 ve Žďáru nad Sázavou, další v letech 1971 až 2000 ve Zlíně, Düsseldorfu (Spolková republika Německo), vícekrát v Třebíči, Dačicích, Náměšti nad Oslavou. V roce 2017 probíhá v Galerii Ladislava Nováka výstava Alchymáže a Koláže, kdy jsou vystavena díla Vladimíra Lavického ze sbírky Dagmar Benešové a Jana Dočekala. Výstava je uspořádána ke 20. výročí od úmrtí Vladimíra Lavického.[5]
V roce 1970 obdržel 1. cenu na krajské soutěži zájmové umělecké činnosti v Prostějově.[2]
Reference
- ↑ DOČEKAL, Jan. Síla umění vychází ze svobodného tvoření. Literární noviny . Literární noviny, 2017-02-17 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-20.
- ↑ a b c d e DOČEKAL, Jan. Dobrý člověk Vladimír Lavický. Literární noviny . 2019-03-02 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-04.
- ↑ DOČEKAL, Jan. Proti okupačním tankům vztyčil pravdu poezie. Kulturní noviny . Kulturní noviny - vydavatelské a mediální družstvo, 11/2013 . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-29.
- ↑ a b Regionální osobnosti. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 68 s. ISBN 80-85062-01-1. S. 21.
- ↑ a b ap. Lavického imaginativní dekalky. Horácké noviny . Yashica, 2017-02-13 . Dostupné online.
Literatura
- Štanclová, Dagmar: Magické portréty Vladimíra Lavického, 1998, Arca JiMfa Třebíč
- Dočekal, Jan: Umělci budou zase chudí, míní malíř Vladimír Lavický, Českomoravský Profit, 2.2.1998
- Cancák, Jura (Procházka Jiří): Trampská historie řeky Jihlavky. Oslavany, edice Lesní ozvěny, Zvláštní sborník prací časopisu Oslavské boudy, svazek č. 12, 1997, 17 stran + obrazová příloha.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Lavický
- Vladimír Lavický v informačním systému abART
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk