Velká francouzská revoluce - Biblioteka.sk

Upozornenie: Prezeranie týchto stránok je určené len pre návštevníkov nad 18 rokov!
Zásady ochrany osobných údajov.
Používaním tohto webu súhlasíte s uchovávaním cookies, ktoré slúžia na poskytovanie služieb, nastavenie reklám a analýzu návštevnosti. OK, súhlasím


Panta Rhei Doprava Zadarmo
...
...


A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

Velká francouzská revoluce
 ...
Na tento článek je přesměrováno heslo Francouzská revoluce. Další významy jsou uvedeny na stránce Francouzská revoluce (rozcestník).
Velká francouzská revoluce
Pád Bastily 14. července 1789 od neznámého autora
Pád Bastily 14. července 1789 od neznámého autora

Trvání5. května 1789 – 9. listopadu 1799
MístoFrancouzské království
Výsledekvítězství revoluce
Strany
Francouzská republika francouzská revoluce

Francouzská republika Francouzská republika (od 1792)

Francouzské království absolutní monarchie (do 1791)
Francouzské království konstituční monarchie (17911792)
Francouzské království roajalisté a kontrarevolucionáři

podpora:
římskokatolická církev
Velká Británie Velká Británie

Velitelé
Francouzská republika různí vůdci
Francouzská republika Napoleon Bonaparte
Francouzské království Ludvík XVI.
Francouzské království Ludvík, hrabě z Provence
Síla
revoluční armáda
národní garda
federálové
královská armáda
švýcarská garda
francouzská garda
národní garda
loajalisté
katolicko-
roajalistické armády

šuani
Francouzské království émigrés

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Velká francouzská revoluce je označení pro období dějin Francie mezi lety 1789 a 1799, tedy zhruba od svolání generálních stavů králem Ludvíkem XVI. do uchopení moci Napoleonem Bonapartem. Tehdejší absolutní monarchie ve Francii byla během ní nahrazena „vládou lidu“ (demokracií) a republikánstvím a začalo krvavé pronásledování katolíků a všech odpůrců nových pořádků.

I když se Francie po pádu první republiky Napoleonovým státním převratem zmítala 75 let mezi republikou, císařstvím a restaurací někdejšího království, revoluce přesto znamenala definitivní konec pro starý režim. V lidových představách zastiňuje i následující revoluce z let 1830 a 1848. Obecně je vnímána jako hlavní přelomový bod evropských kontinentálních dějin, znamenala přechod od absolutismu k občanství a ustavení lidu jako hlavní politické síly (moci). Kromě toho však také zrodila moderní politický teror.

Historie

Počátek revoluce

Ludvík XVI.

Předrevoluční Francie, známá též jako Ancien régime (starý režim), byla formálně absolutistickou monarchií. Francouzská společnost byla rozdělena do tří stavů. První stav (asi 0,5 % obyvatel)[1] tvořili katoličtí duchovní a římský katolicismus byl také jediným povoleným vyznáním v zemi (od roku 1787 pak došlo k částečné toleranci nikoli však zrovnoprávnění protestantů). Církev byla centrem politické i ekonomické moci – vlastnila mezi 6-10 % půdy a v celé zemi měla nárok na církevní desátek – a zároveň klíčovou součástí každodenního života, protože kromě ryze náboženských úkonů dohlížela mimo jiné na školství.[2] Druhý stav představovala francouzská šlechta, v rámci níž lze rozlišovat tradiční šlechtu s dlouho drženými tituly i rodovými majetky a původně bohaté představitele třetího stavu, kteří šlechtický titul získali nově buď za službu ve státních úřadech, nebo za peníze, známé jako "noblesse de robe".[3] Do třetího stavu pak spadal zbytek společnosti od bohatých obchodníků a intelektuálních profesí po dělníky či venkovskou chudinu. Jakkoli nešlo o zcela sociálně nepropustný systém, první dva stavy se těšily řadě privilegií včetně daňových výjimek a šlechtický původ zajišťoval přednostní přístup do vyšších státních, armádních či církevních pozic.

Karikatura zobrazuje třetí stav nesoucí na svých bedrech šlechtu a církev

Francie se již delší dobu potácela na pokraji státního bankrotu.[4] Mezi jeho příčiny patřil nerovný a nepřehledný daňový systém. Daně a cla se mohla lišit podle jednotlivých regionů. Nejkritizovanějším rysem systému však byla skutečnost, že daňové břemeno leželo téměr výhradně na třetím stavu, zatímco první dva stavy byly většiny daní ušetřeny. Výnosy z daní tak s postupem času nebyly schopny pokrýt náklady dvora a zejména zvětšujícího se úředního aparátu. Hospodářská (ekonomická) situace se výrazně zhoršila, od začátku 80. let 18. století začaly být uskutečňovány reformy pro povzbuzení výroby (zrušení vnitřního cla, některých poplatků zatěžujících výrobu). K hospodářským problémům se přidala i nepřízeň počasí, která byla zapříčiněna erupcí islandské sopky Laki v roce 1783.[5] Během sopečné erupce se dostalo do atmosféry velké množství sopečného popela a sopečných plynů vedoucí k poklesu teplot v Evropě po několik následujících let. Změna teploty a menší množství dopadajícího slunečního záření se projevila v neúrodě zemědělských plodin a následném strádání populace.[6][7][8] Krize byla podpořena velkými jednorázovými výdaji státu, zejména podporou americké války za nezávislost.

Generální stavy 5. května 1789

Stabilita režimu byla dlouho založena na spolupráci mezi monarchií a privilegovanými stavy[9] – ta byla ale narušena kvůli neudržitelné ekonomické situaci a počínání reformních ministrů (Necker, Calonne). Šlechta vystoupila proti reformě soudů (parlements) i místní administrativy a zejména požadavku, aby se začala podílet na daňovém systému. Proti soudní reformě roku 1788 vypuklo povstání (Journée des Tuiles) v Grenoblu v Dauphiné.[10] Poté, co návrhy reforem oficiálně odmítlo Shromáždění notáblů (Assemblée des notables), tj. nejvýznamnějších představitelů církve a šlechty,[11] svolal král Ludvík XVI. na 5. května 1789 generální stavy, které mu měly pomoci reformy prosadit a to poprvé od roku 1614. Na shromáždění generálních stavů měl mít třetí stav stejně poslanců jako šlechta a duchovenstvo dohromady. Jenže to vypadalo jako prázdné gesto, protože ve shromáždění se hlasovalo podle stavů (tedy jeden stav – jeden hlas) ne podle hlav (tedy jeden poslanec – jeden hlas).[12] Zástupci třetího stavu, chtěli kromě placení daní s oběma privilegovanými stavy projednávat i reformy ve společnosti, první dva stavy (za podpory krále) nesouhlasily. Dále se král se šlechtou snažili omezit působnost generálních stavů na pouhé poradní těleso na rozdíl od třetího stavu, který se dožadoval rozšíření jeho práv na nejvyšší zákonodárný orgán země.[13]

Pád Bastily, Jean-Pierre Houël

Po dlouhých dohadech se proto třetí stav rozhodl vytvořit 17. června Národní shromáždění, v němž by se již nepřihlíželo ke stavům a každý poslanec by byl zástupcem národa s jedním hlasem. K tomuto požadavku se připojila výrazná část nižšího duchovenstva a několik liberálních šlechticů. Když však 20. června našli hlavní jednací sál zamčený, přesunuli se do míčovny, kde složili přísahu, že se nerozejdou dokud nedají Francii ústavu. Král se nejprve pokusil toto úsilí zmařit a shromáždění rozpustit, 27. června ale ustoupil a vyzval členy zbylých stavů, aby se k Národnímu shromáždění připojili.[14] Dne 9. července se toto shromáždění prohlásilo Ústavodárným národním shromážděním.[15]

Ludvík sice ustoupil, ale poslal k Versailles, kde se sněm konal, vojsko a navíc odvolal populárního ministra Neckera. Na protest proti tomu Pařížané vtrhli do královské zbrojnice, zabavili na 32 tisíc pušek, ukořistili 50 tisíc pík, sestavili milice a časně ráno 14. července 1789 napadli vězení Bastilu, symbol královského útlaku.[16] Po pěti hodinách bylo toto vězení dobyto. Nejprve se zdálo, že zdejší posádka hodlá s Pařížany jednat, nakonec však došlo k přestřelce, po které lid Bastilu dobyl. Zabit byl mimo jiné guvernér Bastily de Launay.[17] Z vojenského hlediska mělo vítězství relativně malý význam (který spočíval v tom, že spolu s pevností se lid zmocnil i značných zásob munice, které v ní byly uloženy), ale pro psychiku lidí to mělo význam obrovský. „Půjde to!!!“ se stalo heslem dne. Díky povstání vznikla pařížská komuna (městská samospráva), zatímco starostou Paříže byl zvolen poslanec Bailly, jeden z klíčových aktérů přísahy v míčovně. Část ozbrojených Pařížanů se také zformovala v národní gardu, do jejíhož čela byl postaven markýz de La Fayette.[18] Zásah pařížského lidu navíc zbavil Národní shromáždění hrozby z ozbrojeného zásahu krále a zdůraznil princip suverenity lidu.[19] Na druhou stranu však poslance konfrontoval s otázkou oprávněnosti lidového násilí při prosazování revolučních cílů. Vítězstvím Pařížanů je z pravidla datován počátek revoluce.

Markýz de La Fayette

Monarchistické období

Revoluční činnost se rozšířila po celé zemi a i za jejími hranicemi. Mocenské orgány byly rozpouštěny a byly ustanovovány nové městské rady. V období zvaném Grande Peur (Velký strach) mezi červnem a srpnem 1789 se venkované vzbouřili proti šlechtické vrchnosti, kterou podezírali ze snahy zvrátit revoluci a ze záměrného poškozování úrody. Domáhali se zejména zrušení všech poddanských dávek, a tak byly útoky na paláce spojené zejména s ničením daňových registrů.[20] Ústavodárné národní shromáždění reagovalo bouřlivou noční debatou ze 4. srpna, ve které zástupci církve a šlechty deklarovali ochotu vzdát se svých privilegií. Mnohá z nich – daňové výjimky, výhradní právo na užívání lesů či lov, šlechtický dohled nad soudy, nárok na neplacenou poddanskou práci či církevní desátky – byla skutečně v následujících týdnech zrušena. Zůstala, ale povinnost odvádět šlechtě poplatky za využívání půdy, které byly nově legitimizovány nikoli feudálními povinnostmi, ale majetkovými právy.[21] [22] Základní principy revoluce, zejména občanská svoboda a rovnost, pak byly zakotveny v Deklaraci práv člověka a občana, kterou shromáždění přijalo 26. srpna. Část kontrarevoluční šlechty na události reagovala odchodem ze země a sám král srpnové dekrety a Deklaraci odmítal potvrdit.[23]

5. října 1789 začal takzvaný Ženský pochod na Versailles, kdy během dne propukaly nepokoje mezi trhovkyněmi na tržištích v Paříži kvůli vysokým cenám a nedostatku chleba, v této náladě jedna mladá žena na tržišti ve východní Paříži začala bubnovat, následně si dav žen vynutil rozeznění zvonů v nejbližším kostele. Následně se dal dav na pochod a cestou se rozrůstal, až dorazil k pařížské radnici, kde požadoval potraviny a zbraně, v tomto momentě dav čítal asi 6 až 7 tisíc osob (žen i mužů). Před radnicí muž jménem Stanislas Maillard, který se výrazně účastnil již útoku na Bastillu a mezi trhovkyněmi byl populární, vykřikl „à Versailles!“ (na Versailles) a stal se neoficiálním vůdcem davu, který si vynutil přístup do městské zbrojnice v radnici a ozbrojil se. Následně se dav vydal na pochod k zámku Versailles, jenž mu zabral asi 6 hodin. Před palácem se dav spojil s davem nespokojenců z nejbližšího venkova a společně si vynutili, aby je Ústavodárné národní shromáždění pustilo do svého zasedacího sálu, což členové shromáždění učinit museli, pokud se chtěli vyhnout konfrontaci, jež by pro ně byla značně nevýhodnou, neboť byli v místě aktuálně sami bez jakýchkoliv ozbrojenců. Před shromážděním dav přednesl, že jejich jediným důvodem příchodu je nedostatek potravin, jehož řešení požaduje. Dav si ze svého středu zvolil jako zástupce šest trhovkyň, které byly přivedeny před krále Ludvíka XVI.[24]

Ženský pochod na Versailles

Tyto ženy byly okouzleny královým šarmem a spolu s částí davu uspokojeny příslibem distribuování potravin z královských zásob, tímto byla část žen a Stanislaus Maillard přesvědčena k odchodu do Paříže, ale většina davu setrvala ve Versailles, v přesvědčení, že král slib nedodrží, snad pod vlivem královny Marie Antoinetty. Kolem šesté hodiny večerní král vyhlásil další rozsáhlé ústupky a přísliby, načež se on i většina přítomných domnívala, že se dav ráno rozejde. Následujícího dne, 6. října 1789 kolem šesté hodiny ráno, malá skupinka z davu objevila, že jedna z bran paláce není hlídána a vnikla dovnitř, hledajíc královninu ložnici. Po paláci je pronásledovaly královské stráže a následně došlo ke střelbě, při níž byl zabit jeden mladý člen davu. Okamžitě vypukl veliký chaos, kdy dav začal zabíjet královy strážce. Nakonec se markýzovi Lafayettovi podařilo vyjednáváním situaci v paláci uklidnit a násilí tím zastavit. Dav opustil palác, ale stále se pohyboval v jeho okolí a královi vojáci odmítali na dav zaútočit. Lafayette krále přesvědčil, aby společně vystoupili před dav na balkoně paláce, kde král slíbil, že se přesune do Paříže, což se setkalo s bouřlivou pozitivní reakcí doprovázenou výkřiky Ať žije král! ("Vive le Roi!"). Následně dav žádal, ať na balkóně s Lafayettem vystoupí i královna, která tak učinila, ač na ní řada členů davu mířila mušketami. Lafayette demonstrativně políbil královně ruku a dav přijal celé vystoupení královny s respektem a dokonce se ozvaly i ojedinělé výkřiky Ať žije královna! ("Vive la Reine!"). Kolem jedné hodiny odpoledne se královská rodina i s davem vydala na cestu do Paříže. Po příchodu do Paříže se dav rozešel a královská rodina se usídlila v paláci Tuileries. Zásah pařížských žen spolu s reprezentanty shromáždění také donutil Ludvíka potvrdit Deklaraci práv člověka a občana a srpnové dekrety.

Jakobínský klub

S králem se do Paříže přesunulo i Ústavodárné shromáždění. V novém shromáždení došlo k vytvoření zasedacího pořádku založeného na ideové blízkosti poslanců, které tak dalo vzniknout moderní terminologii pravice a levice.[25] V praxi šlo ale o různorodé spektrum názorů od pravice požadující návrat ke starému režimu až po levici usilující o rozšíření revolučních výdobytků, spíše než o moderní ekonomické dělení. Se sněmovní levicí byl úzce provázán vznik pařížské Společnosti přátel ústavy, známější pod označením jakobínský klub, který ve svých počátcích sdružoval poslance od politického středu (La Fayette, Mirabeau), přes levicovější "triumvirát" Barnave, Duport a Lamethe až po tehdejší radikální levici (Pétion, Robespierre). V klubu se ale nescházeli jen poslanci, ale i běžní příznivci revoluce, a tak se sesterské jakobínské kluby začaly brzy šířit po celé Francii. Jakobíni však nebyli zdaleka jediným klubem své doby – nejradikálnější pařížští aktivisté (Marat, Desmoulins) tak například začali sdružovat v klubu kordeliérů.[26]

Reformy a rozpory Ústavodárného shromáždění

Deklarace práv člověka a občana z roku 1789

Ústavodárné shromáždění se snažilo sjednotit a zprůhlednit právní a daňový systém. Zrušilo tak většinu nepřímých daní a položilo důraz na daň z příjmu.[27] Zavedlo nový trestní zákoník, který sjednotil soudní soustavu, vyňal ji z rukou šlechty a církve, a odstranil stavovsky nerovné tresty. Shromáždění sice odmítlo úplně zrušit trest smrti, omezilo ale jeho užívání na nejvážnější zločiny a paletu bolestivých popravních metod nahradilo stětím guillotinou.[28] Potvrdilo také rovná občanská práva náboženských menšin, zejména protestantů a židů.[29]

Při přípravě nové ústavy se však projevilo ideologické rozdělení poslanců. Otázka vztahu krále a shromáždění byla nakonec vyřešena kompromisem, který přiznával králi právo jmenovat ministry a velvyslance, vyhlašovat válku a suspenzivní veto.[30] Sněmovní pravice a střed položily v připravované ústavě důraz na vlastnictví a na Sieyesův návrh společně prohlasovaly ústavní rozdělení občanů na "aktivní" a "pasivní". "Pasivním občanům" tedy asi dvou pětinám dospělých mužů odvádějícím nižší nebo žádné daně tak byla stejně jako ženám odepřena politická práva – právo volit, předkládat petice či vstupovat do Národní gardy. Právo být volen bylo omezeno ještě vyšší daňovým minimem, které splňovalo asi jen 50 tisíc mužů.[31] Došlo tak k prvnímu rozdělení mezi "středovými" jakobíny (Mirabeau, La Fayette), kteří brzy založili konkurenční Klub 1789 a omezení volebního práva podporovali, a jakobínskou levicí (Robespierre, Pétion, Grégoire), která ho označila za porušení principů vyhlášených v Deklaraci práv.

Henri Grégoire, levicový poslanec a biskup Ústavní církve (François, 1800)

Dalším zdrojem sporů na levici se stala koloniální otázka. Zástupci radikální levice ve Shromáždění (Grégoire, Robespierre...) i mimosněmovní aktivisté (Brissot, de Gouges) usilovali o zrovnoprávnění nebělošského obyvatelstva v koloniích a o postupné zrušení otroctví. Na stranu bílých kolonistů a otrokářů se ale postavila vlivná část jakobínského klubu od Baillyho po Barnava, které se ve Shromáždění podařilo prosadit zachování kolonialního statu quo.[32]

Řešení bankrotu spojilo Shromáždění s novou náboženskou politikou. Na návrh biskupa Talleyranda rozhodlo o znárodnění církevního majetku a jeho prodeji s cílem umořit dluh. Na oplátku slíbilo financovat platy duchovních a srovnat přitom rozdíly mezi běžnými faráři a církevní hierarchií.[33] Nová náboženská politika shromáždění se projevila zejména v zavedení tzv. Občanské ústavy duchovenstva (Constitution civile du clergé), která měla přeorganizovat církev (dosud podléhající díky galikanismu královské kontrole) podle revolučních principů. Všichni církevní hodnostáři od faráře po biskupa měli být nově demokraticky voleni, zatímco povinný celibát a řeholní sliby byly zrušeny. Duchovní měli také skládat přísahu věrnosti Francii a její ústavě.[34] Tyto reformy pohoršily jak část sněmovní pravice, tak papeže Pia VI., který již dříve odsoudil Deklaraci práv člověka a občana. Nyní zavrhl Ústavu duchovenstva a revoluční přísahu, což v důsledku donutilo duchovní vybrat si mezi věrností papeži a revoluci. Rozdělili se tak na "Ústavní církev" a vzdorující kněze (prêtres réfractaires), kteří se stali zejména na venkově jednou z opor kontrarevoluce.[35]

Krize konstituční monarchie

Návrat královské rodiny do Paříže po nezdařilém útěku do Rakouska (anonymní leták, 1791)

Královská rodina reagovala na sněmovní reformy a postupné omezování vlastních pravomocí pokusem o útěk do Rakouska, kde měla spojit síly s královniným bratrem Leopoldem II. a ztracenou moc získat zpět pomocí vojenského zásahu. Při útěku však byli zadrženi ve Varennes a navráceni do Paříže. Útěk udělal z krále v očích mnohých, kterými byl do té doby vnímán jako "otec národa" spolupracující s revolucí, zrádce.[36] Dosavadní konstituční monarchisté na levici shromáždění jako Robespierre či Grégoire volali po procesu s Ludvíkem XVI., zatímco radikální pařížští aktivisté – zejména klub kordeliérů – žádali přímo zavedení republiky. Většina shromáždění pod vedením markýze de Lafyette a konzervativně jakobínského "triumvirátu" Barnave, Duport, Lamethe se však pokusila monarchii za každou cenu zachovat a královo zmizení svedla na personál, kterým měl být unesen.[37] [38] Tato nové sněmovní aliance na jednu stranu dále omezila faktickou moc krále, zároveň ale prosadila represivní zásahy vůči revoluční levici. Starosta Bailly s markýzem de La Fayette nechali vojáky národní gardy rozstřílet demonstraci za republiku na Champs de Mars. Radikální kluby (kordeliéři, Cercle social) byly zavírany, noviny rušeny a řada radikálů (Danton, Marat) utekla dočasně v obavách před zatčením z Francie. Málem zanikl i sám jakobínský klub, který opustila většina poslanců od La Fayetta po Barnava, aby založili nový klub feuillantů.[39] Skupině zbývajících poslanců okolo Robespierra a Pétiona se ale podařilo klub včetně jeho provinčních odnoží konsolidovat a to na výrazně levicovější platformě, takže do něj naopak začali vstupovat radikální pařížští aktivisté jako Brissot nebo Danton.

Jacques Pierre Brissot, čelní představitel "girondistů" (Bonneville, 1790)

Nová ústava z roku 1791 byla schválena v září 1791 a Ludvík XVI. ji pod přísahou stvrdil. Francie se tak formálně stala konstituční monarchií. Podle této nové ústavy byli v červenci 1791 zvoleni zástupci do Zákonodárného národního shromáždění – nahradilo tím Ústavodárné národní shromáždění, které se tak rozešlo. Zástupci byli zcela noví, protože podle Robespierrova návrhu nesměli tzv. konstituanti na poslance kandidovat. Na konci roku 1791 začala v Zákonodárném shromáždění, stejně jako v jakobínském klubu dominovat skupina poslanců kolem Jacquesa-Pierra Brissota, nazývaná později brissotisté či girondisté. Ti v době rostoucích obav z vojenského zásahu zahraničních monarchií podporovaných emigranty začali představovat nový radikální proud revoluce.[40] Prosadili tak zejména vyhlášení války Rakousku, které mělo překazit plány kontrarevoluce, donutit krále vybrat si stranu a rozšířit revoluční ideje do zahraničí. Podpořili je i feuillanti s La Fayettem a dokonce sám král, který také dosadil girondistické ministry (Rolanda, Dumourieze), v naději, že nepřipravená francouzská armáda podlehne armádám zahraničním, které mu pak pomohou prosadit návrat k předrevolučním poměrům.[41] [42] Spor o vyhlášení války přinesl další rozkol v jakobínském klubu. Zde proti němu vystoupil Robespierre, který tvrdil, že revoluční principy nelze šířit válečnými prostředky a sama Francie není na válku připravena, takže ji dovede buď k porážce, nebo k vnitřnímu rozkladu svobody a demokracie.[43] Jakkoli byl v tuto chvíli i mezi jakobíny v menšině, podpořili ho novináři Marat či Demoulins a po prvních válečných neúspěších i Danton.[44]

Reprezentanti sansculotů zobrazeni v typickém oděvu bez krátkých kalhot "culottes", znaku vyšších tříd (Wattier, 1842)

Válka skutečně vedla k další radikalizaci revoluce. Zvyšující se ceny potravin, stejně jako skutečnost, že účast v armádě byla očekávána i od "pasivních" občanů nesplňující volební cenzus, vedla k novému volání po rovných politických právech bez ohledu na majetek a také po regulaci obchodu se základními potravinami. Tyto požadavky začalo reprezentovat zejména hnutí sansculotů, zatímco radikální pařížské ženy se rovněž dožadovaly práva nosit zbraně a podílet se na obraně vlasti.[45] Právě spojení se sansculoty také posílilo doposud minoritní část jakobínů okolo Robespierra, Dantona či Marata.[46] Tomu napomohla i skutečnost, že nepřipravená francouzská armáda byla v souladu s jejich předpovědí soustavně porážena blížícími se vojsky Rakouska a Pruska.[47]

Válečné neúspěchy francouzské armády byly připisovány zradě tradičního a mnohdy aristokratického velení vojska, stejně jako činnosti královského dvora. Situaci eskalovalo královo odvolání girondistického ministra Rolanda, La Fayettův neúspěšný pokus dojednat spojenectví s Rakušany a v čele armády pak potlačit pařížské radikály v klubech i v Zákonodárném shromáždění [48] a také doručení manifestu pruského generála Brunswicka, který sliboval zničení Paříže a vyvraždění revolucionářů.[49] Do Paříže se mezitím začaly shromažďovat dobrovolnické oddíly z celé země, tzv. federés. Ty z Marseille zpívaly novou revoluční píseň Marseillaisu, která se později stala francouzskou hymnou.[50] Ti pak spolu s představiteli klubů a pařížskými sansculoty zorganizovali útok na Tuilerijský palác vedoucí ke svržení monarchie.[51]

Francie republikou

Georges Danton

V noci z 9. na 10. srpna 1792 se v Paříži rozezvučely zvony na poplach. Do čela povstání se postavil Georges Danton. Lid zaútočil na královské sídlo. Král Ludvík XVI. byl zatčen a uvězněn. Byly vypsány volby do Národního konventu, kam již mohl kandidovat kdokoliv.

Poprava Ludvíka XVI.

Vedení v něm získali girondisté (jméno podle francouzského departementu). Na prvním zasedání, dne 21. září 1792 Národní konvent sesadil krále a 22. září vyhlásil Francouzskou republiku. Stalo se tak den poté, co revoluční vojsko zastavilo pruskou armádu u Valmy a přinutilo ji k ústupu. Samo obsadilo Savojsko a Nice. Girondistům se ale příliš dobře nevedlo. V Paříži zavládl hladomor a ceny potravin neustále rostly. Vyšlo také najevo, že král z vězení podněcuje ostatní státy k útoku na Francii. Dne 12. ledna 1793 proto Národní konvent nejtěsnější většinou jednoho hlasu rozhodl o jeho popravě, která se konala 21. ledna 1793. To zbytek Evropy šokovalo.[52]

K Prusku a Rakousku se připojilo Španělsko spolu s německými a italskými státy. Vůdcem této protifrancouzské koalice se stala Anglie, později se připojilo i Rusko. Revoluční armáda se musela stáhnout, aby mohla bránit Francii samotnou. Navíc v kraji Vendée propuklo kontrarevoluční monarchistické povstání rolníků, kteří nesouhlasili s dalším verbováním do vojska republiky.[53] Novější interpretace hovoří také o nesouhlasu s celkovým postojem revolučních sil vůči církvi. Povstání bylo podporováno duchovními a šlechtici, nespokojenými se změnami a dostalo také podporu ze zahraničí, hlavně z Anglie. Odpovědí byl republikánský teror. V prosince 1793 vydala vláda rozkaz vyvraždit obyvatele v 778 farnostech. Údajně napsali: „Je třeba zmasakrovat ženy, aby nepřibývalo dětí, a děti, aby z nich nebyli zbojníci“.[54]

Jakobínská diktatura a vláda teroru

Maxmilián Robespierre – vůdce jakobínské diktatury
Dobová karikatura revoluční lůzy

Girondisté nebyli populární, čehož využili jejich protivníci v Konventu, tzv. Hora (levicoví poslanci v čele s Robespierrem) – 2. června 1793 zněly zvony znovu. Na 80 tisíc lidí oblehlo Konvent a předáci girondistů byli zatčeni.

Do čela revoluce se dostali jakobíni. V rámci konventu zřídili výbory (celkem 21), které postupem času získaly i moc výkonnou a soudní. Zemi řídil především Výbor pro veřejné blaho, který organizoval zásobování, obranu, zahraniční politiku a válečnou výrobu. Ve Výboru dominovala osobnost Maximiliena Robespierra, který spolu se Saint-Justem a Couthonem tvořili neformální triumvirát. Dalším revolučním orgánem byl Výbor pro všeobecnou bezpečnost, bojující s vnitřním nepřítelem a dohlížející na policii. Jakobíni zrušili veškeré feudální dávky, stanovili minimální mzdu a maximální cenu obilí.[55] Zabavovali přebytky a přerozdělovali je. Byla vyhlášena všeobecná branná povinnost pro muže mezi 16 a 25 lety. Armáda byla zreformována, a tak byla schopna do konce roku 1793 vpád nepřátel odrazit.

Období vlády jakobínů, respektive od září 1793 do července 1794, vešlo pak ve známost jako Teror.[56][57] Girondisté byli následně souzeni Revolučním tribunálem a odsouzeni k smrti gilotinou, popravena byla Marie Antoinetta. Odhaduje se, že v tomto období přišlo o život 16 tisíc Francouzů, ovšem číslo se může vyšplhat až ke 40 tisícům, protože valná většina záznamů o procesech s nepřáteli revoluce se nedochovala.[zdroj? Jsou známy případy, kdy byly masakrovány osoby, pro odmítnutí přísahat na revoluční ústavu (např. mučednice z Orange).

Dne 24. října 1793 schválil Konvent zavedení nového, revolučního kalendáře. Za začátek letopočtu bylo zvoleno datum 22. září 1792, tedy první den Francouzské republiky. Podle tohoto kalendáře se rok dělil na 12 měsíců (jejichž jména vymyslel Fabre d'Églantine), každý měsíc měl 30 dní a dělil se na tři 10denní týdny.[58] Bylo také zrušeno otroctví.

Jakobínský režim měl odpůrce zprava (tzv. shovívavé v čele s Dantonem) i zleva (tzv. zběsilé a hébertisty). Umírnění dantonisté chtěli smír s nepřáteli, především s Anglií, a zmírnění revolučních opatření. Radikálové prosazovali rozšíření revoluce do zahraničí a vytvoření světové revoluční republiky, chtěli také zestátnění veškeré půdy. Nový lidový režim všechny své odpůrce tvrdě stíhal a tisíce lidí skončily svůj život pod gilotinou. Na jaře 1794 byli popraveni jak vůdci hébertistů, tak i dantonistů.

Zdálo se, že Výboru pro veřejné blaho již nikdo nestojí v cestě. V Konventu i v samotném Výboru však existovaly významné rozpory ve věcech jako náboženská politika, teror, způsob vedení války, otázky vlastnictví a fungování ekonomiky v krizové situaci. Někteří vnímali s nelibostí kult Nejvyšší bytosti, který Robespierre zavedl,[59] a vinili jeho tvůrce z toho, že se chce stát nejen diktátorem, ale dokonce i bohem. Stoupenci nového režimu rozpoutali dosud nejkrvavější vlnu teroru, jež poškodila pověst „krvežíznivého“ Robespierra. Dne 9. thermidoru (27. července 1794) byli „neúplatný“ Robespierre a další přední představitelé režimu zatčeni a poté, co neuspělo povstání pařížské Komuny na jejich podporu, byli druhého dne popraveni.[60]

Po Thermidoru

Thermidoriáni popravili desítky Robespierrových příznivců a amnestovali část proskribovaných. Do čela Francie se roku 1795 podle nové ústavy postavilo pětičlenné Direktorium, za jehož vlády nastal „odliv revoluce“ a probíhaly čistky jakobínských aktivistů.[61] Počátek vlády Direktoria se někdy chápe jako konec Velké francouzské revoluce, i když někteří historici poukazují na to, že v té době došlo také k upevnění některých revolučních výdobytků.[zdroj? Dne 1. dubna 1795 (dle revolučního kalendáře 12. germinalu roku III) došlo k neúspěšnému Germinalskému povstání – lidovému povstání sansculotů, namířenému proti thermidoriánům, kdy demonstranti požadovali dostatek chleba a dodržování ústavy z roku I (1793). Na příkaz Národního Konventu pomohl demonstraci násilně rozehnat generál Jean-Charles Pichegru, který právě pobýval v Paříži. V situaci všeobecné nestability se pak v roce 1799 při brumairovém převratu chopil moci bývalý dělostřelec Napoleon Bonaparte.

Historiografie

Revoluce z roku 1789 vyvolala mnoho značně odlišných výkladů.[62] Revoluční historiografii lze vysledovat až ke spisům Edmunda Burkeho, Josepha de Maistre a Madame de Staël. Madame de Stael, Adolphe Thiers, Francois Mignet sdíleli liberální, buržoazní pohled na revoluční události. V podstatě to byli první opravdoví historikové revoluce. Revoluci viděli jako politické hnutí „shora“, podporované „váženými“ vrstvami národa – liberální aristokracií a buržoazií – za nápravu dlouho trvajících křivd starého režimu.

V polovině 19. století začali historici zdůrazňovat idealistickou a romantickou povahu revoluce. Thomas Carlyle, Jules Michelet, Francois Guizot, Louis Blanc, Edgar Quinet a Alphonse de Lamartine byli jednotlivci s velkými ambicemi a neomezenými obzory. Několik z těchto spisovatelů odhalilo zájem o běh francouzských dějin ve středověku (klíčový rys romantismu). Užívali si dramatu a romantiky politické události.

Na pozadí nového, pokrokového režimu – Třetí republiky – nastoleného po porážce Ludvíka Napoleona, historici přehodnotili revoluci z politického a ideologického hlediska. Dva pozoruhodní historici tohoto období jsou Hippolyte Taine a Alphonse Aulard. Dřívější historici zpracovávali historii francouzské revoluce „shora“. Rolníci se téměř neobjevují, a když se objeví, jejich myšlenky a činy jsou pouze zrcadleny myšlením aristokracie.

Marxistická historiografie začala dominovat výuce a studiu revoluce na francouzských školách a univerzitách ve 20. století. Po dlouhé nadvládě marxistické ortodoxie se objevila nová myšlenka, která se snažila revidovat tu první. Tato škola považovala marxistickou ideologii za chybnou a svou kritiku prezentovala tiše nebo stěží.

Neo-liberálové zpochybňují pozici, kterou stanovil François Furet. Jejich interpretace tvrdí, že kolektivní násilí v prvních letech revoluce bylo často účelové a nezbytné pro nastolení liberálního a svobodného státu. Důležitým nedávným trendem v popisu francouzské revoluce bylo doplnění ženské a genderové historie.

Interpretace Autor Popis
Raní historici Edmund Burke Starý režim nepovažoval za nepřátelský a utlačovatelský a řekl, že pár změn by ho mohlo udělat dokonalým. Revoluce byla dítětem spiknutí několika ambiciózních lidí (literářů, filozofů). Následoval je ‚dav‘ nebo ‚svinský zástup‘ hladový po kořisti.
Abbe Barruel Revoluci považoval za ‚špatnou‘ věc, ohavnost. Byl milovníkem svobody, ale nesnášel násilí. Barruel obvinil z revoluce Voltaira za jeho protikřesťanské učení a Rousseaua a Montesquieua za jejich antimonarchické spisy.
Joseph de Maistre Věřil v přirozený společenský a politický řád. Věřil, že monarcha je pro Francii přirozený. Tvrdil, že člověk má spíše povinnosti než práva. Útočil na intelektuály, rozum i samotný pojem práva.
Mary Wollstonecraftová Vehementně odsoudila Burkovy myšlenky. Řekla, že od Burka lze očekávat určitou dávku zdvořilosti a že by neměl kritizovat Francouze, že je Angličan. Byla naprosto radikální a naprosto podporovala revoluci. Mary obdivovala změny, které přinesla revoluce.
Thomas Paine Byl fascinován revolucí a jeho podporou pro věc. Ve svých myšlenkách byl liberální a pokrokový. Paine nesouhlasil s popravou krále.
Liberální historici doby restaurování Madame de Staël Panuje obecná shoda, že její dílo „Úvahy o hlavních událostech francouzské revoluce“ (1818) bylo první konvenční historií revoluce. Podporovala ‚umírněné‘ Girondiny a mluví o jejich ‚neohrožené výřečnosti‘. Byla pro konstituční monarchii. Bylo velmi přirozené, že se vehementně postavila proti vládě teroru a také proti gilotinaci krále a královny.
Adolphe Thiers Došlo k posunu v ideologii. Dříve kritiku revoluce nakonec přišel podpořit. Thiers projevoval nedostatek skutečného zájmu o obyčejné lidi. Také ignoroval myšlenku hlasovacího práva pro každého.
Francois Mignet Obecné stanovisko bylo, že k revoluci došlo kvůli převažujícím sociálním a ekonomickým podmínkám ve Francii. V mnoha ohledech byl ochoten ji bránit, ale jako umírněný a liberál byl terorem z let 1793-94 zcela odcizen.
Idealističtí a romantičtí historici Thomas Carlyle Popsal revoluci barvitě a dramaticky. Carlyle kladl důraz na dopad francouzské revoluce na společnost a svět.
Jules Michelet Ve své knize Le Peuple zdůraznil dynamickou roli obyčejných lidí. Nedefinuje však jasně termín – „Lidé“ pravděpodobně znamenali celek třetího stavu. Revoluce byla podle něj spontánním povstáním celého francouzského národa proti despotismu, drtivé chudobě a nespravedlnosti tehdejšího režimu. Nepodporoval vládu teroru.
Francois Guizot Mluvil o roce 1789 z hlediska ‚růstu civilizace‘. Byl prvním ministrem krále Ludvíka Filipa. Slyšel, že Francie postupuje vpřed. Popřel boj za snížení úrovně majetkové kvalifikace potřebné pro hlasování. Lidé by se podle něj měli obohatit natolik, aby si mohli dovolit volit. Guizot žil ve svém vlastním ráji a odmítal rozpoznávat hlasy lidí.
Edgar Quinet Zajímal se o vztah mezi republikanismem a křesťanstvím. Byl zastáncem Jakobína. Prosazoval protestantskou věc ve Francii. Rok 1789 také interpretoval jako symbol duchovní obrody. Revoluce podle něj posílila postavení Francie ve světě.
Louis Blanc Byl socialista. Revoluci viděl jako slavnou a úžasnou událost. Měl bezpodmínečnou lásku k Robespierrovi. Teror byl vnímán jako nutnost. Blanc podporoval republiku dílen provozovaných obyčejnými lidmi.
Alexis de Tocqueville Byl to aprovinční aristokrat se silnými liberálními sklony. Napsal, že Francouzskou revoluci ‚připravili ti nejcivilizovanější, ale provedli ji ty nejbarbarštější a nejhrubší vrstvy národa.‘ Soustředí se na starověký režim více než na revoluci. Kritizoval Micheletův názor na revoluci jako spontánní vzpouru bídy. Říká, že Francie prosperovala. Podle něj to bylo proto, že střední třída byla bohatší a uvědomělejší a rolníci se osvobozovali, že se utlačující feudální systémy staly nesnesitelnými. To vedlo k revoluci.
Historici třetí republiky Alphonse Aulard Byl prvním francouzským historikem, který aplikoval systematické používání pramenů na dílo moderních dějin. Pařížská městská rada mu v roce 1889 udělila svého prvního předsedy Dějin francouzské revoluce na Sorbonně. Aulard psal republikánskou historii Francie a neměl žádné pochopení pro monarchii. Podle jeho názoru despotické zneužívání Ancien Régime ospravedlnilo násilné povstání v roce 1789.
Hippolyte Taine Byl bývalý liberál, který se po událostech roku 1871 stal konzervativním. Podporoval republiku ve Francii pod Girondistama a ne jakobíny. Peter Davies ho nazývá obrem kontrarevoluční tradice.
Marxističtí/klasičtí historici Jean Jaures Byl socialista. Jeho díla jsou ekonomickou a sociální interpretací původu a průběhu revolučně evidentních rozporů v rámci třetího stavu a započali systematické zkoumání role, kterou sehráli rolníci.
Albert Mathiez Byl nejvíce levicovým historikem revoluce. Obhajoval Robespierrovo úsilí zachránit Francii prostřednictvím teroru. Ten podle jeho názoru nebyl diktátor, ale demokratický politik reagující na lidové tlaky ze strany pařížských dělníků. Prozkoumal pařížské sans-culottes a jejich mluvčí ve své Société des Etudes Robespierristes, která vydávala dokumentární sbírky, knihy a odborný časopis Annales.
Georges Lefebvre Průkopnická studia poprvé představovala rolníky revoluce nikoli jako jedinou nediferencovanou třídu, ale jako konglomerát značně odlišných sociálních skupin. Jejich požadavky na kontrolované nájemné a rozdělení nemovitostí zůstaly bez povšimnutí, a tak zůstali chudí a nespokojení po další generace. Udělal také průlomovou práci na venkovské panice („Velký strach“) z roku 1789.
Albert Soboul Argumentuje ‚buržoazní-rolnickou-revolucí.‘ Rozsáhle přispěl ke studiu městské práce sans-culottes (komplikující faktor revoluce) a nabídl obrovskou hloubku v otázce role rolnictva.
Měkcí revizionisté Alfred Cobban Často nazývaný otec revizionismu vydal svou knihu Social Interpretation of French Revolution v roce 1964. Zaútočil na to, čemu se říkalo ‚mýtus‘ revoluce. Ptal se, zda Revoluci vedla nastupující buržoazie. Při analýze těch vůdců třetího stavu, kteří se postavili králi a aristokracii, bylo pouze 13 procent obchodníků, továrníků nebo finančníků. Cobban tvrdil, že největší počet vůdců byl z profesionální třídy (řady místních, drobných veřejných činitelů – správců, žalobců, soudců). Cobban prakticky popřel buržoazii jakoukoli zásluhu na konci panského systému. Tvrdil, že francouzská revoluce byla sociální revolucí; ale byl to jeden z „pozoruhodných“ ne kapitalistů.
George Taylor Byl schopen prokázat, že prosperující francouzská buržoazie v předvečer revoluce byla stejně jako každý bohatý aristokrat nebo šlechtic povinna investovat svůj kapitál do „vlastnického zboží. Tvrdil, že 13 procent komerční třídy nemělo o revoluci zájem.
William Doyle Pochyboval o termínu buržoazní revoluce. Tvrdil, že okolnosti byly ve skutečnosti při dosahování výsledku silnější než jakákoli záměrná lidská činnost. Říká, že „Francouzskou revoluci neudělali revolucionáři. Bylo by pravdivější říci, že revolucionáři vytvořili revolucionáři.
Tvrdí revizionisté Jacob Talmon Analyzoval všechny aspekty totalitarismu a porovnával jakobínské metody s nástupem totalitních režimů 20. století. Tvrdil, že francouzský stát se během teroru stal „totalitní demokracií“ v tom smyslu, že jeho sociální programy byly navrženy tak, aby změnily běh života každého občana. Raynauld Sécher, rozšiřuje Talmonův názor argumentem, že teror vyvrcholil genocidní kampaní ve Vendée připomínající hrůzy dvacátého století.
Francois Furet Je nepochybně ústřední postavou tvrdého revizionismu. Mluvil z politické dimenze. Zdůraznil návrat k politické teorii a intelektuální historii. Podnítil nové zájmy o kulturní dějiny revoluce. Furet tvrdil, že vyspělé demokratické myšlenky určitých osvícených filozofů, jako byl Jean-Jacques Rousseau, se staly srdcem a duší Francouzské revoluce. Tvrdil, že revoluce přijala radikální ideologii lidové suverenity. Demokracie znamenala moc národního státu porazit ty, kteří se postavili jeho vůli. Furet uvádí, že trajektorie revoluce od jejího prvního dne směřovala ke státu, který používal demokratickou ideologii k vládnutí despotickým způsobem. Tento proces vyvrcholil Vládou teroru. Pro Fureta nebyl Teror náhodnou fází revoluce, ale spíše symbolem celé revoluce. Jeho postoj k revoluční době je hluboce konzervativní. Furet tvrdil, že revoluce byla od začátku radikální.
Keith Baker Keith Baker Fureta silně podporoval. Baker se ve svých dílech pokusil oživit intelektuální historii revoluce sledováním toho, jak určité rousseauovské prvky politické ideologie osvícenství zmutovaly v revoluční jakobinismus. Baker tvrdil, že přijetím Rousseauovy teorie obecné vůle jako základu pro odmítnutí absolutního královského veta v roce 1789 Ústavodárné shromáždění „se rozhodlo pro teror“. (Umístil Teror přímo do středu revolučního procesu).
Feminismus Lynn Hunt Zkoumala, proč jakobíni nahradili Marianne Herkulem jako antropomorfním symbolem francouzského národa. Ukazuje, jak postoje k francouzské královně prozrazují mnohé o způsobech, kterými francouzští revoluční vůdci doufali, že utvářejí sexuální role v nové republice.
Joan Landes Feministická kritika (levicová) současného patriarchálního omezení ženské politické moci. Tvrdila, že rozhodujícím faktorem pro ženy během francouzské revoluce nebyla jejich účast, ale spíše jejich úplné formální vyloučení z politického života. Konkrétně obviňuje Rousseaua z vývoje jakobínského myšlení ohledně pohlaví. Landes tak tvrdil, že nová „buržoazní politická sféra“ byla v mnoha ohledech zpátečničtější než to, co elitní ženy zažily za starého režimu.
Olwen Hufon Revoluci vidí především jako pokus velkoměstských lidí ovládnout masy chudých venkovských rolníků.

Odkazy

Reference

  1. MCPHEE, Peter. Liberty or Death: The French Revolution. New Haven: Yale University Press, 2016. S.12.
  2. MCPHEE, Peter. Liberty or Death: The French Revolution. New Haven: Yale University Press, 2016. S. 12-13.
  3. MCPHEE, Peter. Liberty or Death: The French Revolution. New Haven: Yale University Press, 2016. S. 15-16.
  4. KNOWLES, Lilian. New Light on the Economic Causes of the French Revolution. The Economic Journal. 1919, roč. 29, čís. 113, s. 1–24. Dostupné online . ISSN 0013-0133. DOI 10.2307/2223136. 
  5. Erupce sopky Laki přinesla před 235 lety hladomory i revoluce. Islandské vulkány dokážou ohrozit Česko i nyní. ČT24 . Česká televize, 2018-06-08 . Dostupné online. 
  6. Mrazy, bouře, záplavy a sucho předcházely i Velké francouzské revoluci. Změny klimatu přispívají k sociálním otřesům. ČT24 . Česká televize, 2021-11-08 . Dostupné online. 
  7. Wood, C.A., 1992. "The climatic effects of the 1783 Laki eruption" in C. R. Harrington (Ed.), The Year Without a Summer? Canadian Museum of Nature, Ottawa, pp. 58–77
  8. Iceland is a country of volcanoes and one of the greatest eruptions has been via the Laki volcano in 1783. . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-11. (anglicky) 
  9. MCPHEE, Peter. Liberty or Death: The French Revolution. New Haven: Yale University Press, 2016. S. 18.
  10. WILDE, Robert. The Day of Tiles: Precursor to the French Revolution. ThoughtCo . 5. 11. 2019 . Dostupné online. 
  11. MCPHEE, Peter. Liberty or Death: The French Revolution. New Haven: Yale University Press, 2016. S.42-3.
  12. TACKETT, Timothy. Nobles and Third Estate in the Revolutionary Dynamic of the National Assembly, 1789-1790. The American Historical Review. 1989, roč. 94, čís. 2, s. 271–301. Dostupné online . ISSN 0002-8762. DOI 10.2307/1866828. 
  13. LEMARCHAND, Guy. France on the Eve of the Revolution: A Society in Crisis or a Crisis of Politics?. Science & Society. 1990, roč. 54, čís. 3, s. 266–287. Dostupné online . ISSN 0036-8237. 
  14. MARTIN, Jean-Clément. Nouvelle histoire de la révolution française. Paříž: Perrin, 2019. S. 206-8.
  15. SRINIVASAN, N. The Theory of the Constituent Assembly. The Indian Journal of Political Science. 1940, roč. 1, čís. 4, s. 376–392. Dostupné online . ISSN 0019-5510. 
  16. FRANK, Alexandra. The Origins of Bastille Day. JSTOR Daily . 2014-07-15 cit. 2021-09-13. Dostupné online. (anglicky) 
  17. MARTIN, Jean-Clément. Nouvelle histoire de la révolution française. Paříž: Perrin, 2019. S. 213.
  18. JOURDAN, Annie. La Révolution française. Une histoire à repenser. Paris: Champs, 2021. 658 s. S. 54–5. 
  19. MCPHEE, Peter. Liberty or Death: The French Revolution. New Haven: Yale University Press, 2016. S. 72.
  20. MCPHEE, Peter. Liberty or Death: The French Revolution. New Haven: Yale University Press, 2016. S.75-6.
  21. LEFEBVRE, Georges. La révolution française. Paris: Presses Universitaires de France, 1963. S. 149. 
  22. MCPHEE, Peter. Liberty or Death: The French Revolution. New Haven: Yale University Press, 2016. S. 77-78.
  23. LEFEBVRE, Georges. La révolution française. Paris: Presses Universitaires de France, 1963. S. 149.
  24. JOHNSON LEWIS, Jone. Women’s March on Versailles: Turning Point in the French Revolution. ThoughtCo online. 7. 8. 2019 cit. 2021-09-13. Dostupné online. (anglicky) 
  25. TACKETT, Timothy. Becoming a Revolutionary : The Deputies of the French National Assembly and the Emergence of a Revolutionary Culture (1789-1790). Princeton NJ: Princeton University Press, 2014. 373 s. S. 201. 
  26. LEFEBVRE, Georges. La révolution française. Paris: Presses Universitaires de France, 1963. S. 157-8.
  27. MARTIN, Jean-Clément. Nouvelle histoire de la révolution française. Paříž: Perrin, 2019. S. 277.
  28. MCPHEE, Peter. Liberty or Death: The French Revolution. New Haven: Yale University Press, 2016. S. 95.
  29. MCPHEE, Peter. Liberty or Death: The French Revolution. New Haven: Yale University Press, 2016. S. 96-7.
  30. MCPHEE, Peter. Liberty or Death: The French Revolution. New Haven: Yale University Press, 2016. S.131.
  31. MCPHEE, Peter. Liberty or Death: The French Revolution. New Haven: Yale University Press, 2016. S. 93-4.
  32. MARTIN, Jean-Clément. Nouvelle histoire de la révolution française. Paříž: Perrin, 2019. S. 337-343.
  33. MCPHEE, Peter. Liberty or Death: The French Revolution. New Haven: Yale University Press, 2016. S. 91-92.
  34. MARTIN, Jean-Clément. Nouvelle histoire de la révolution française. Paříž: Perrin, 2019. S. 300-301.
  35. LEFEBVRE, Georges. La révolution française. Paris: Presses Universitaires de France, 1963. S. 189-191.
  36. TACKETT, Timothy. When the king took flight. Cambridge, Mass.: Harvard University Press, 2003. 270 s. Dostupné online. S. 222. 
  37. TACKETT, Timothy. When the king took flight. Cambridge, Mass.: Harvard University Press, 2003. 270 s. S 131-3.
  38. MARTIN, Jean-Clément. Nouvelle histoire de la révolution française. Paříž: Perrin, 2019. S. 367-8.
  39. MARTIN, Jean-Clément. Nouvelle histoire de la révolution française. Paříž: Perrin, 2019. S. 369-72.
  40. LINTON, Marisa. Choosing Terror: Virtue, Friendship and Authenticity in the French Revolution. Oxford: Oxford University Press, 2013. S. 105. 
  41. LINTON, Marisa. Choosing Terror: Virtue, Friendship and Authenticity in the French Revolution. Oxford: Oxford University Press, 2013. S.120.
  42. MCPHEE, Peter. Liberty or Death: The French Revolution. New Haven: Yale University Press, 2016. S. 152.
  43. MCPHEE, Peter. Liberty or Death: The French Revolution. New Haven: Yale University Press, 2016. S.150-151.
  44. LINTON, Marisa. Choosing Terror: Virtue, Friendship and Authenticity in the French Revolution. Oxford: Oxford University Press, 2013. S.117-8.
  45. MARTIN, Jean-Clément. Nouvelle histoire de la révolution française. Paříž: Perrin, 2019. S. 410-11.
  46. MARTIN, Jean-Clément. Nouvelle histoire de la révolution française. Paříž: Perrin, 2019. S. 419-20.
  47. MCPHEE, Peter. Liberty or Death: The French Revolution. New Haven: Yale University Press, 2016. S.158.
  48. MARTIN, Jean-Clément. Nouvelle histoire de la révolution française. Paříž: Perrin, 2019. S.424-26.
  49. MCPHEE, Peter. Liberty or Death: The French Revolution. New Haven: Yale University Press, 2016. S. 158.
  50. VARMA, Lal Bahadur; VERMA, Lal Bahadur. History of la Marseillaise, the French National Anthem. Proceedings of the Indian History Congress. 1981, roč. 42, s. 583–588. Dostupné online cit. 2021-09-13. ISSN 2249-1937. 
  51. MCPHEE, Peter. Liberty or Death: The French Revolution. New Haven: Yale University Press, 2016. S. 158-9.
  52. DUNN, Susan. The Deaths of Louis XVI: Regicide and the French Political Imagination. s.l.: Princeton University Press 195 s. Dostupné online. ISBN 978-0-691-22491-6. (anglicky) Google-Books-ID: SG4HEAAAQBAJ. 
  53. MITCHELL, Harvey. The Vendee and Counterrevolution: A Review Essay. French Historical Studies. 1968, roč. 5, čís. 4, s. 405–429. Dostupné online cit. 2021-09-13. ISSN 0016-1071. DOI 10.2307/286051. 
  54. CHAUNU, Pierre. Mýtus o francouzské revoluci. Redakce PhDr. Ivana Kultová. Konzervativní listy online. 2013-7-27 cit. 2019-11-20. Dostupné online. 
  55. BOURNE, Henry E. Food Control and Price-Fixing in Revolutionary France: II. Journal of Political Economy , Mar., 1919, Vol. 27, No. 3 online. cit. 2021-09-13. Dostupné online. 
  56. JORDAN, David P. The Jacobins and their Victims. The Eighteenth Century. 1983, roč. 24, čís. 3, s. 268–275. Dostupné online cit. 2021-09-13. ISSN 0193-5380. 
  57. KELLY, George Armstrong. Conceptual Sources of the Terror. Eighteenth-Century Studies. 1980, roč. 14, čís. 1, s. 18–36. Dostupné online cit. 2021-09-13. ISSN 0013-2586. DOI 10.2307/2738366. 
  58. SHAW, Matthew John. Time and the French Revolution: The Republican Calendar, 1789-year XIV. s.l.: Boydell & Brewer Ltd 205 s. Dostupné online. ISBN 978-0-86193-311-2. (anglicky) Google-Books-ID: y7fEHa7eHYEC. 
  59. SMYTH, Jonathan. Robespierre and the Festival of the Supreme Being: The Search for a Republican Morality. s.l.: Manchester University Press 216 s. Dostupné online. ISBN 978-1-5261-0379-6. (anglicky) Google-Books-ID: jmCEtAEACAAJ. 
  60. Robespierre overthrown in France. History.com online. cit. 2021-09-13. Dostupné online. (anglicky) 
  61. SIRICH, J. B. The Revolutionary Committees after Thermidor. The Journal of Modern History. 1954, roč. 26, čís. 4, s. 329–339. Dostupné online cit. 2021-09-13. ISSN 0022-2801. 
  62. DAVIES, Peter. The debates on the French Revolution. s.l.: Manchester University Press, 2006. Dostupné online. ISBN 0-7190-7176-3, ISBN 978-0-7190-7176-8. OCLC 475364452 

Literaturaeditovat | editovat zdroj

  • BASZKIEWICZ, Jan. Francúzska revolucia 1789-1794. Občianska spoločnost. Bratislava: Obzor, 1989. 376 s. ISBN 80-215-0020-4. (slovensky) 
  • DAWSON, Christopher. Bohové revoluce. Praha: Vyšehrad, 1997. 168 s. ISBN 80-7021-171-7. 
  • SCHAMA, Simon. Občané. Kronika Francouzské revoluce. Praha: Prostor, 2004. 972 s. ISBN 80-7260-111-3. 
  • DE TOCQUEVILLE, Alexis. Starý režim a revoluce. Praha: Academia, 2003. 306 s. ISBN 80-200-0980-9. 
  • FURET, François. Francouzská revoluce. Díl 1. Od Turgota k Napoleonovi 1770-1814. Praha: Argo, 2004. 450 s. ISBN 80-7203-452-9. 
  • FURET, François. Promýšlet Francouzskou revoluci. Brno: Atlantis, 1994. 208 s. ISBN 80-7108-089-6. 
  • HOTMAR, Josef. Dobrodružství Velké revoluce. Praha: Panorama, 1989. 416 s. 
  • HUNTOVÁ, Lyn. Francouzská revoluce. Politika, kultura, třída. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2007. 271 s. ISBN 978-80-7325-119-2. 
  • KOVAŘÍK, Jiří. Korzáři Francouzské revoluce. Třebíč: Akcent, 2001. 374 s. ISBN 80-7268-196-6. 
  • KŘIVSKÝ, Petr. Francouzská buržoazní revoluce. Praha: Mladá fronta, 1989. 95 s. ISBN 80-204-0011-7. 
  • LEFEBVRE, Georges. La révolution française. Paris: Presses Universitaires de France, 1963.
  • MARTIN, Jean-Clément. Nouvelle histoire de la révolution française. Paris: Perrin, 2019. 880 s. ISBN 978-2-262-08151-5
  • MCPHEE, Peter. Liberty or Death: The French Revolution. New Haven: Yale University Press, 2016. 513 s. ISBN 0-300-21950-4.
  • MEJDŘICKÁ, Květa. Čechy a francouzská revoluce. Praha: Naše vojsko, 1959. 254 s. 
  • MICHELET, Jules. Francouzská revoluce. Praha: Odeon, 1989. 639 s. 
  • SCHAMA, Simon. Občané. Kronika Francouzské revoluce. Praha: Prostor, 2004. 972 s. ISBN 80-7260-111-3.
  • SOBOUL, Albert. Velká francouzská revoluce. Praha: Nakladatelství politické literatury, 1964. 462 s. 
  • TINKOVÁ, Daniela. Revoluční Francie 1787-1799. Praha: Triton, 2008. 426 s. ISBN 978-80-7387-211-3.
  • TINKOVÁ, Daniela. Revoluční Francie 1787-1799. Praha: Triton, 2008. 439 s. ISBN 978-80-7387-211-3. 

Související článkyeditovat | editovat zdroj

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Velká_francouzská_revoluce
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.


Ádil Šáh
Émile Zola
Émilie du Châtelet
Úmrtí v roce 2021
Únor
Ústava (Platón)
Útok na Tuilerijský palác
Čína
Čadca
Časové pásmo
Čeština
Čeněk Chyský
Černé indie
Červenec
Česká Wikipedie
České kráľovstvo
Český zemský sněm
Česko
Česko na Letních olympijských hrách 2020
Činohra
Řím
Římské číslice
Římský konzul
Řecko
Śląkfa
Šáhruch
Šagrat Al Durr
Šen Fu
Šestá hodnotící zpráva IPCC
Šest historií prchavého života
Španělsko
Špičácký tunel
Štrbské Pleso
Štvorcový kilometer
Švédsko
Žánr
Železniční trať Plzeň – Furth im Wald
Židé
Žofie Šarlota Hesensko-Kasselská
1. únor
1. červen
1. červenec
1. květen
1. leden
1. november
1. srpen
10. únor
10. červen
10. říjen
10. august
10. březen
10. duben
10. prosinec
10. srpen
10. storočie
10. září
11. únor
11. červenec
11. březen
11. květen
11. leden
11. prosinec
11. srpen
11. storočie
1179
1191
12. únor
12. červen
12. březen
12. duben
12. květen
12. leden
12. srpen
120
1238
1246
1250
1267
1291
1292
1296
13. únor
13. červen
13. březen
13. duben
13. květen
13. leden
13. prosinec
13. srpen
1327
1346
1347
1357
1397
14. únor
14. červen
14. březen
14. duben
14. leden
14. listopad
14. prosinec
14. srpen
1405
1439
1449
1453
1455
1499
15. únor
15. červenec
15. březen
15. duben
15. leden
15. listopad
15. prosinec
15. srpen
15. září
1519
1520
1524
1527
1531
1537
1550
1555
1575
1586
1591
1595
16. únor
16. červen
16. červenec
16. december
16. duben
16. květen
16. leden
16. srpen
16. století
16. září
1600
1614
1615
1624
1626
1628
1630
1632
1649
1664
1665
1666
1667
1672
1674
1675
1676
1677
1678
1681
1682
1683
1684
1685
1688
1690
1693
1696
17. únor
17. červen
17. červenec
17. březen
17. duben
17. květen
17. leden
17. listopad
17. prosinec
17. srpen
17. století
17. září
1700
1704
1706
1707
1708
1711
1715
1719
1720
1723
1724
1728
1729
1733
1739
1745
1746
1747
1748
1749
175
1750
1751
1752
1753
1754
1755
1759
1763
1764
1768
1769
1772
1782
1785
1787
1789
1790
1791
1792
1797
1798
1799
18. únor
18. červen
18. říjen
18. březen
18. květen
18. leden
18. listopad
18. srpen
18. století
1800
1801
1802
1803
1804
1805
1808
1809
1810
1813
1814
1816
1817
1818
1820
1821
1822
1823
1825
1827
1830
1831
1832
1834
1835
1836
1838
1839
1840
1841
1845
1848
1849
1850
1851
1852
1853
1854
1856
1857
1858
1859
1860
1861
1862
1863
1865
1866
1867
1868
1869
1870
1871
1872
1873
1874
1875
1876
1877
1877 ve fotografii
1877 v loďstvech
1878
1879
1880
1881
1882
1884
1887
1888
1889
1890
1892
1893
1895
1896
1897
1898
1899
19. únor
19. březen
19. leden
19. listopad
19. prosinec
19. srpen
19. století
19. září
1900
1901
1902
1903
1904
1905
1907
1908
1909
1910
1911
1912
1913
1914
1915
1916
1918
1920
1921
1922
1923
1924
1925
1926
1927
1928
1929
1930
1931
1932
1933
1934
1935
1937
1938
1939
1940
1941
1942
1943
1944
1945
1946
1947
1948
1949
1950
1951
1952
1953
1954
1957
1958
1959
1960
1961
1963
1964
1966
1967
1968
1969
1970
1971
1972
1973
1974
1976
1977
1978
1979
1980
1981
1983
1984
1985
1986
1987
1988
1989
1990
1992
1993
1997
1998
2. únor
2. červen
2. říjen
2. duben
2. leden
2. listopad
2. prosinec
2. srpen
2. tisíciletí
20. únor
20. červen
20. červenec
20. říjen
20. březen
20. květen
20. leden
20. srpen
20. století
2000
2001
2002
2004
2005
2006
2007
2009
2010
2011
2012
2013
2016
2018
2019
2020
2022
21. únor
21. červen
21. březen
21. květen
21. srpen
21. století
216 př. n. l.
22. únor
22. březen
22. duben
22. leden
22. prosinec
22. srpen
22. září
23. únor
23. červen
23. říjen
23. březen
23. květen
23. listopad
23. november
23. srpen
23. září
24. únor
24. červenec
24. říjen
24. duben
24. květen
24. leden
24. listopad
24. prosinec
24. srpen
24. září
25. únor
25. červen
25. říjen
25. květen
25. listopad
25. prosinec
25. srpen
25. září
26. únor
26. červen
26. červenec
26. říjen
26. duben
26. leden
26. srpen
26. září
27. únor
27. červen
27. březen
27. duben
27. květen
27. prosinec
27. srpen
27. září
28. únor
28. červen
28. říjen
28. březen
28. duben
28. květen
28. leden
28. prosinec
28. srpen
28. září
29. březen
29. duben
29. květen
29. leden
29. listopad
29. prosinec
29. srpen
29. září
3. únor
3. červen
3. červenec
3. březen
3. duben
3. květen
3. listopad
3. srpen
30. červen
30. duben
30. květen
30. prosinec
30. srpen
30. září
303. stíhací peruť
31. červenec
31. říjen
31. březen
31. srpen
338 př. n. l.
4. únor
4. červen
4. říjen
4. březen
4. duben
4. květen
4. leden
4. listopad
4. prosinec
4. srpen
4. září
40. roky 10. storočia
412
485
5. únor
5. červenec
5. březen
5. leden
5. listopad
5. prosinec
5. srpen
50. roky 10. storočia
6. únor
6. červen
6. červenec
6. říjen
6. březen
6. duben
6. srpen
6. září
60. roky 10. storočia
7. únor
7. červen
7. červenec
7. duben
7. leden
7. srpen
70
8. únor
8. červen
8. říjen
8. duben
8. květen
8. leden
8. november
8. srpen
843
9. únor
9. červen
9. červenec
9. říjen
9. březen
9. duben
9. květen
9. leden
9. listopad
9. prosinec
9. srpen
9. storočie
9. září
919
922
923
950
951
952
953
954
955
956
957
958
959
960
991
Abaj Kunanbajuly
Abdulaziz
Abolicionismus
Abraham Gottlob Werner
Abstraktní expresionismus
Achille Costa
Administratívne členenie Poľska
Administrativní dělení Spojených států amerických
Adolf Hitler
Adolf Kašpar
Adolf Ludvík Krejčík
Afšárovci
Afroameričané
Agapet II.
Agentura pro ochranu životního prostředí
Ajjúbovci
Alžběta Petrovna
Al-Mansura
Albánie
Albína Honzáková
Albert Milota
Albrecht II. Habsburský
Alessandro Magnasco
Alexandr Ivanovič Osterman-Tolstoj
Alexandr Nikolajevič Radiščev
Alfons IV. Portugalský
Alfred Kubin
Alois Chytil
Alois Roudnický
Alois Ugarte (starší)
Alois Velich
Alois Zábranský
Alternativní historie
Amanda Gormanová
Američané hispánského a latinskoamerického původu
Americká občanská válka
Americká válka za nezávislost
Amharsko
Analog Science Fiction and Fact
André Cardinal Destouches
Andrea Sestini Hlaváčková
Angličané
Anglosasové
Antiutopie
Antoš Frolka
Antonín Beňa
Antonín Kraft
Antonín Pustka
Antonín Slavíček
Antonín Strnad
Antonio Banderas
Antoni van Leeuwenhoek
Anton Štefánek
Anton Roscher
Apokalyptická a postapokalyptická sci-fi
Arkadij a Boris Strugačtí
Arnošt Vaněček
Arthur C. Clarke Award
Arthur Charles Clarke
Arthur Dove
Arthur Siegel
Artur Kraus
Art deco
Asaph Hall
Asijští Američané
Astma
Athény
Atlantský oceán
Atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki
Augsburg
Augustin Štefan
August Bedřich Piepenhagen
August III. Polský
Auschwitz
Autoritní kontrola
Avantgarda
Bílí Američané
Bělorusko
Březen
Bagel
Balet
Balthasar Denner
Baobab
Barbora Braniborská (1527–1595)
Barokní architektura
Battery Park City
Bedřich August Harrach
Bedřich Dlouhý
Benedikt XIV.
Benzín
Bibliografie dějin Českých zemí
Bitka pri Lechu
Bitva na Lechu
Bitva na Lechu (955)
Bitva o Širojamu
Bitva o průsmyk Šipka
Bitva u Abúkíru
Bitva u Chairóneie
Bitva u Hradce Králové
Bitva u Kann
Bitva u Maldonu
Bitva u Nikopole (1877)
Bořivoj Navrátil
Božena Weleková
Boeing B-29 Superfortress
Bohuslav Chňoupek
Bohuslav Schnirch
Bohuslav Svoboda
Boleslav I.
Boston
Boulogne-sur-Mer
Brno
Broadway
Bronx
Bronx Zoo
Brooklyn
Brooklyn Museum
Budapešťská konvence
Budoucnost
C. k.
Calvin Coolidge
Camillo Benso Cavour
Carlo Naya
Carl Gustaf Mannerheim
Carl Heinrich Biber
Carnegie Hall
Carolina Kostnerová
Catania
Catskill Mountains
Cena Ditmar
Cena Hugo
Cena Jupiter
Cena Karla Čapka (cena fandomu)
Cena Locus
Cena Ludvík
Cena Nebula
Central Park
Cesta kolem světa
Cestování v čase
Cheesecake
Chrysler Building
Cikáni
Cisterciácký řád
College of William & Mary
Commons:Featured pictures/cs
Condé Nast Building
Coney Island
Covid-19
Cukrářství
Dílo:Newtonův mozek
Děčín
Dagmar Frýbortová
Dallas
Daniel Bernoulli
Daniel Gottlieb Türk
David Berkowitz
David Crinitus z Hlavačova
Deimos (měsíc)
Demokratická strana (USA)
Denisa Chládková
Desaťročie
Diecéze míšeňská
Dionýz Blaškovič
Domažlice
Domenico Cimarosa
Dominikánská republika
Dominik Oesterreicher
Dora Boothbyová
Drahomír Josef Růžička
Dreadnought
Druhá anglo-nizozemská válka
Druhá světová válka
Druhá svetová vojna
Druhý chrám
Drupi
Dusty Hill
East River
Edred
Edward Jenner
Ekvádor
Eli Urbanová
Ellis Island
Emanuel Mandler
Emile Berliner
Emil Enhuber
Emil Pluhař
Emil Pollert
Emma Waldecko-Pyrmontská
Empire State Building
Encyklopedie
Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel
Epos o Gilgamešovi
Eric Adams (politik)
Erijský kanál
Ernst Friedrich Benda
Eskamotérství
Esperanto
Estuár
Etiopie
Evangelická církev
Eva Jakoubková
Eva Josefina Julie Potocká
Führer
Falafel
Fandom
Fantastika
Fantasy
Fat Man
Federal Hall
Fedor Houdek
Fehime Sultan
Ferdinand VI.
Fernão de Magalhães
Fernando Tarrida del Mármol
Fifth Avenue
Filadelfie
Filip II. Makedonský
Filip II. Orleánský
Filip Josef Kinský
Film
Filmový žánr
Fiorello H. La Guardia
Fonograf
Forry Award
Fráňa Šrámek
Frédéric Auguste Bartholdi
Francie
Francouzské království
Frank Herbert
Franská říše
František Bílkovský
František Bakule
František Faustin Procházka
František Geršl
František Heřmánek (spisovatel)
František I. Štěpán Lotrinský
František Piťha
František Trenck
František Xaver Harlas
Františka Marie Bourbonská
Franz Windirsch
Frederik I. Švédský
Frick Collection
Fridrich II. Veliký
Fritz Tampe
Görlitz
Gabriel Daniel
Gemeinsame Normdatei
George Cranfield Berkeley
George Washington
Georg Alexander Pick
Giordano Bruno
Giovanni da Verrazzano
Gmina
Gotická architektura
Greenwich Village
Gregoriánský kalendář
Gregor Mendel
Guercino
Guggenheimovo muzeum
Gustav Švamberg
Gustav Oplustil
Guyana
Habsburská monarchia
Habsburská monarchie
Haiti
Handlová
Hannibal
Hardcore
Hard science fiction
Harlem
Harlemská renesance
Harlem River
Hearst Tower
Hektár
Henrich I. (Bavorsko)
Henri Nestlé
Henry Steel Olcott
Herbert George Wells
Herbert Hoover
Hermenegild Škorpil
Hilsneriáda
Hip hop
Historický lexikon Švýcarska
Hlavní strana
Honoré Gabriel Riqueti de Mirabeau
Horkovzdušný balon
Horní Lužice
Hot-dog
Hudson (řeka)
Hugo Klement Mrázek
Hustota zalidnění
Hvězdná brána
Hybridní pohon
Hydrodynamika
Ian Anderson
Ibráhím Šáh
Ignác Händl
Ilindenské povstání
Indický císař
Indie rock
Indonésie
Ingeborg Dánská (1878)
Instituce
International Standard Book Number
Irák
Irové
Isaac Asimov
Isaac Newton
Isabel Allende
Isidor Vondruška
Italové
Iveta Toušlová
Izrael
János Richter
Ján (Čechy)
Ján Kalinčiak
Ján Mato
Ján XII.
Július Binder
Jaan Kaplinski
Jakub Arbes
Jakub II. Aragonský
Jakub II. Stuart
Jakub Jan Trautzl
James Dean
Jan Amos Komenský
Jan Bartoš (herec, 1932)
Jan Cicero Braniborský
Jan Henryk Dąbrowski
Jan Krásl
Jan Lucemburský
Jan Lukas
Jan Neruda
Jan Pohribný
Jan V. Palaiologos
Jan V. Portugalský
Jan Vašatý
Jan van Huysum
Jan VI. Kantakuzenos
Jan Zbranek
Japonská císařská armáda
Japonsko
Jaroslava Pokorná
Jaroslav Valenta (YMCA)
Jaroslav Vsevolodovič
Jazz
Jean-Baptiste Joseph Delambre
Jednota strakonická
Jiří Černošek
Jiří Šebánek
Jiří II.
Jiří II. (britský král)
Jiří Procháska
Jiří Vyvadil
Jiří Zídek
Jiří Zídek (1944)
Jiří z Poděbrad
Jindřiška Konopásková
Jindřich IV.
Johann Elias Schlegel
Johann Jakob Scheuchzer
Johann Sigmund Riesch
Johann Wolfgang von Goethe
John Logie Baird
John Montagu, 2. vévoda z Montagu
John Tyndall
John Williams
John Wood Campbell
Josef Čapek
Josef Šmaha
Josef David
Josef Drahoňovský
Josef Grus (1869)
Josef Hasil
Josef Hycl
Josef Ježek (ministr)
Josef Jindřich Šechtl
Josef Klán
Josef Král (malíř)
Josef Lacina
Josef Mayer (politik)
Josef Skřivan
Josef Tadra
Josef Tvrdý
Josef Tykal
Josef Václav Bohuslav Pilnáček
Josef Vydra
Josef Zoser
Jozef Buday
Juilliard School
Jules A. Hoffmann
Jules Verne
Julius Morman
Julius Richard Petri
Jussi Adler-Olsen
Justin Theroux
Köppenova klasifikace podnebí
Kagošima
Kalvinismus
Kaple Božího hrobu (Slaný)
Karel Čapek
Karel Absolon
Karel Ferdinand Bellmann
Karel Hanke
Karel Hejma
Karel II. Holý
Karel Kinský (malíř)
Karel Kula
Karel Mareš (skladatel)
Karel Pleskač
Karel Roden mladší
Karel Svoboda (bankéř)
Karel Toman
Karl Schuster
Karolina Kózka
Kaspar von Stieler
Katafalk
Kategorie:Čas
Kategorie:Články podle témat
Kategorie:Život
Kategorie:Dorozumívání
Kategorie:Geografie
Kategorie:Historie
Kategorie:Hlavní kategorie
Kategorie:Informace
Kategorie:Kultura
Kategorie:Lidé
Kategorie:Matematika
Kategorie:Narození 2. srpna
Kategorie:Narození v roce 1749
Kategorie:Narození v roce 1877
Kategorie:Příroda
Kategorie:Politika
Kategorie:Právo
Kategorie:Rekordy
Kategorie:Seznamy
Kategorie:Společnost
Kategorie:Sport
Kategorie:Technika
Kategorie:Umění
Kategorie:Věda
Kategorie:Vojenství
Kategorie:Vzdělávání
Kategorie:Zdravotnictví
Kebab
Kilometr čtvereční
Kinští
Kolumbie
Kolumbijská univerzita
Koncentračný tábor
Koncentračný tábor Auschwitz
Koncentračný tábor Auschwitz-Birkenau
Koncentračný tábor Auschwitz I
Konflikt v Tigraji 2020
Konstantin I. Řecký
Konstantin XI. Dragases
Konzerva
Konzervatoř
Koordinovaný světový čas
Koordinovaný svetový čas
Koruna česká
Kostel svatého Petra a Pavla (Görlitz)
Království Velké Británie
Krakatit
Krakov
Kramerius (digitální knihovna)
Kristián Filip Clam-Gallas
Kristián VII.
Kryscina Cimanouská
Kultúra (spoločenské vedy)
Kursk
Kuvajt
Květuše Sgallová
Kyberpunk
Labutí jezero
Labyrint světa a ráj srdce
Lalibela
Leden
Leeuwenhoekova medaile
Lenapové
Leopold Chalupa
Leopold Hilsner
Les
Letiště JFK
Letiště LaGuardia
Letní čas
Letní olympijské hry 2020
Library of Congress Control Number
Libuše Baudyšová
Lidové noviny
Lisa Raymondová
Literární žánr
Londýn
Longinus Anton Jungnitz
Long Island
Lorenzo da Ponte
Lorne Betts
Lothar I. Franský
Louis-Nicolas Clérambault
Lovro Toman
Lower East Side
Lower Manhattan
Lužická Nisa
Luba Pellarová
Lucius Aemilius Paullus
Ludvík I. Pobožný
Ludvík II. Němec
Ludvík Souček
Ludvík XIV.
Ludvík XV.
Luisa Anna Hannoverská
Lunar Orbiter 1
Měsíc
Měsíc (satelit)
Městská hromadná doprava
Městské okresy v Německu
Maďaři
Madison Avenue
Madison Square Garden
Magdalena z Valois
Magie
Mahmud I.
Makedonie (region)
Malopoľské vojvodstvo
Manhattan
Marg Moll
Maria Caroline Charlotte von Ingenheim
Marie II. Stuartovna
Marie Pia Neapolsko-Sicilská
Marie Terezie
Marie Votrubová-Haunerová
Marie Zdeňka Baborová-Čiháková
Mars (planeta)
Martin Hampl
Martin Tenk
Martin Vahl
Massiel
Matej Bel
Matko Laginja
Meč a magie
Medián
Melting pot
Mendelovy zákony dědičnosti
Metropolitan Opera
Metropolitní muzeum umění
Metropolitní opera
Metrov nad morom
Metro v New Yorku
Metro v Praze
Mexiko
Mezivládní panel pro změnu klimatu
Michael Gottlieb Hansch
Michal Podolka
Mikrofon
Milada
Milada Schusserová
Milan Chladil
Milan Fijala
Milan Knobloch
Milan Nakonečný
Milavče
Milena Jesenská
Military science fiction
Miloš Šejn
Miloš Vojta
Miloš Vystrčil
Miloslav Švandrlík
Mimozemský život
Miroslav Fokt
Miroslav Jindra
Missouri (stát)
Momozono
Mongolové
Mrakodrap
Mučednice čistoty
Murad V.
Muzeum moderního umění
Muzikál
Muzikologie
Nádraží Praha-Libeň
Nápověda:Úvod
Nápověda:Úvod pro nováčky
Nápověda:Obsah
Národní divadlo
Národní knihovna Izraele
Německá demokratická republika
Německo
Německo-polská státní hranice
Nacistické Nemecko
Nadace Wikimedia
Nadmořská výška
Nagasaki
Napoleonovo tažení do Egypta a Sýrie
Napoleonské války
Narodnyj komissariat vnutrennich del
Na kometě
Nechanice
Nejvyšší soud Spojených států amerických
Nemčina
Nemecko
Newtonův mozek
Newyorská filharmonie
Newyorská kuchyně
Newyorská metropolitní oblast
New Jersey
New York
New York (rozcestník)
New York (stát)
New York Mets
New York Stock Exchange
New York Yankees
Nicolas Appert
Nikolaj Ťutčev
Nizozemci
Nový Amsterdam
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století
Novogotika
Nowy Sącz
Nuselský pivovar
Oświęcim
Obléhání Plevna
Ochrana přírody
Okresy ve Spojených státech amerických
Oldřich II. z Rožmberka
Oldřich Lajsek
Olga Sommerová
Olympijské hry
Ondřej Boleslav Petr
One World Trade Center
Operace Chalk
Organizace spojených národů
Osmanská říše
Ostrava
Osvobozené divadlo
Otakar Frič
Otakar Lebeda
Ota Dub
Ota I. Veliký
Otto I. (Svätá rímska ríša)
Pán času
Předměstí
Přimda (hrad)
Paříž
Pagekon obří
Památková rezervace
Památný den romského holokaustu
Pandemie covidu-19
Pandemie covidu-19 v Česku
Panoráma
Papež
Park
Pasquale Cafaro
Paul von Hindenburg
Pavel Havránek (politik)
Pavel Holba
Pavel Jan Souček
Pavel Juráček
Pavel Linhart
Pavel Skramlík
Peking-Paříž 1907
Peter Atkins
Peter Minnewitt
Peter O'Toole
Petra Cetkovská
Petriho miska
Petrohrad
Petr Bezruč
Petr Hošek (hudebník)
Petr I. Veliký
Petr Iljič Čajkovskij
Philippe Soupault
Philip K. Dick
Phobos (měsíc)
Pierre Carlet de Chamblain de Marivaux
Pierre Charles L'Enfant
Pierre Simon de Laplace
Planeta
Plexis
Ploutvonožci
Poľština
Poľská obranná vojna (1939)
Poľské kráľovstvo (1385 – 1569)
Poľsko
Poštovní směrovací číslo
Požár v továrně Triangle Shirtwaist
Polština
Polské království
Polsko
Polyhistor
Pondělí
Portál:Aktuality
Portál:Doprava
Portál:Film
Portál:Geografia
Portál:Geografie
Portál:Historie
Portál:Kultura
Portál:Lidé
Portál:Literatura
Portál:Náboženství
Portál:Obsah
Portál:Příroda
Portál:Sport
Portál:Videohry
Portugalsko
Poslanecká sněmovna
Postupimská dohoda
Postupimská konference
Povídky malostranské
Povstání v Treblince
Powiat
Powiat bocheński
Powiat brzeski (Malopoľské vojvodstvo)
Powiat chrzanowski
Powiat dąbrowski
Powiat gorlicki
Powiat krakowski
Powiat limanowski
Powiat miechowski
Powiat myślenicki
Powiat nowosądecki
Powiat nowotarski
Powiat oświęcimski
Powiat olkuski
Powiat proszowicki
Powiat suski
Powiat tarnowski
Powiat tatrzański
Powiat wadowicki
Powiat wielicki
Pravoslavný chrám svatého Cyrila a Metoděje (Praha)
Prevét
Prohibice
Proklos
Prokop Sedlák
Pruské království
Pruské Slezsko
Prvá svetová vojna
První konstituční éra
Punk
Punské války
Q20057877
Q20057877#identifiers
Q20057877#identifiers|Editovat na Wikidatech
Q24925#identifiers
Q24925#identifiers|Editovat na Wikidatech
Q60
Queens
Rómčina
Rómulo Gallegos
R.U.R.
Rakousko-uherská koruna
Rakousko-uherský zlatý
Rakousko-Uhersko
Rap
Ray Bradbury
Renesanční architektura
Rey Koranteng
Robert Anson Heinlein
Robert Hütter
Robert Manzer
Robert Nebřenský
Rockefeller Center
Rok
Romaneto
Roman Havelka
Roy Keane
Rozloha
Rudá armáda
Rudolf Hawelka
Rudolf Kufa
Ruská akademie věd
Ruské impérium
Rusko
Rusko-turecká válka (1877–1878)
Rychlobruslení
Sakrální stavba
Saliha Sultan (dcera Abdulazize)
Salsa (tanec)
Samuraj
San Francisco
SARS-CoV-2
Sasko
sci-fi
Science-fiction
Science fantasy
Science fiction
Scipione Borghese (kníže)
Seagram Building
Sedmá křížová výprava
Semtex
Sergej Adamovič Kovaljov
Severné Porýnie-Vestfálsko
Sevilla
Seznam českých science fiction filmů a seriálů
Seznam římských králů
Seznam španělských vládců
Seznam nejvyšších budov v New Yorku
Seznam spisovatelů science fiction
Seznam světového dědictví v Africe#Etiopie
Shea Stadium
Skalnaté hory
Skleníkové plyny
Slaný
Slavistika
Slezská kuchyně
Slovensko
Smallville
Socha Svobody
Soft science fiction
Soubor:5 Boroughs Labels New York City Map.svg
Soubor:Adolf kaspar.jpg
Soubor:Andrea Hlavackova Aegon International Eastbourne 2011.jpg
Soubor:Antonio Banderas KVIFF.jpg
Soubor:A view of Fort George with the city of New York, from the SW.jpg
Soubor:B Svoboda 2014.JPG
Soubor:Carolina Kostner 2007 Nebelhorn Trophy.jpg
Soubor:Castelloplan.jpg
Soubor:Central Park New York City New York 23 cropped.jpg
Soubor:Central Park Summer.JPG
Soubor:Drupi 1975.jpg
Soubor:Flag of New York City.svg
Soubor:Frana Sramek 1926.jpg
Soubor:Goethe (Stieler 1828).jpg
Soubor:Greenpoint Houses.JPG
Soubor:Herbert Clark Hoover.jpg
Soubor:Ian Anderson Munich 2014 1.JPG
Soubor:Imagination 195808.jpg
Soubor:Isabel allende.jpg
Soubor:James Dean in East of Eden trailer 2.jpg
Soubor:John Williams tux.jpg
Soubor:Jussi Adler-Olsen.jpg
Soubor:Justin Theroux at the 2008 Tribeca Film Festival.JPG
Soubor:Lisa Raymond 2011.jpg
Soubor:LOC Lower Manhattan New York City World Trade Center August 2001.jpg
Soubor:LowerEastSideTenements.JPG
Soubor:Lunar orbiter 1 (large).jpg
Soubor:Metropolitan Opera auditorium.jpg
Soubor:MET entrance.jpg
Soubor:Mulberry Street NYC c1900 LOC 3g04637u edit.jpg
Soubor:Nagasakibomb.jpg
Soubor:New-York-Jan2005.jpg
Soubor:New York City Midtown from Rockefeller Center NIH.jpg
Soubor:New York Midtown Skyline at night - Jan 2006 edit1.jpg
Soubor:Nobel Prize 2011-Press Conference KI-DSC 7584.jpg
Soubor:NYC Montage 2014 4 - Jleon.jpg
Soubor:Olga-Sommerová.jpg
Soubor:One world trade center - New York.jpg
Soubor:Peter Atkins Paris 2007.JPG
Soubor:Peter O'Toole -- LOA trailer.jpg
Soubor:Rey kora...jpg
Soubor:Rising-lewecke.jpg
Soubor:Roy keane 2014.jpg
Soubor:Seal of New York City.svg
Soubor:Spaanse zangeres Massiel, winnares Euro Song Festival tijdens opname in studio K, Bestanddeelnr 921-2648.jpg
Soubor:Thilafushi1.jpg
Soubor:Viktor Dyk 1927.png
Sovětský svaz
Sovietsky zväz
Space opera
Space western
Speciální:Kategorie
Speciální:Nové stránky
Speciální:Statistika
Speciální:Zdroje knih/80-200-0345-2
Spojené státy americké
Srážka vlaků u Milavčí
Srážky
Srpen
Stát
Středa
Střední Evropa
Stanisław Lem
Stanislav Brebera
Starí Maďari
Stara Zagora
Starosta
Starověký Řím
Star Trek
Star Wars
Staten Island
Staten Island Ferry
Steampunk
Storočie
Strakonice
Stredoeurópsky čas
Stredoeurópsky letný čas
Světové obchodní centrum
Světový kongres esperanta
Světskost
Svatá říše římská
Svatí čeští novomučedníci
Svatý Xaverius
Svatopluk Čech
Třída Conte di Cavour
T. F. Šimon
Taliansko
Tarnów
Tešínske kniežatstvo
Telefonní předvolba
Teodor Rotrekl
Teosofie
Teroristické útoky 11. září 2001
Terry Cooper
Théby
Théodore Agrippa d'Aubigné
They Might Be Giants
The Strokes
Thilafushi
Thomas Alva Edison
Tigrajská lidově osvobozenecká fronta
Times Square
Tin Pan Alley
Tokio
Tomáš Čermák (1943)
Tomáš Hudec (kněz)
Tom Wolfe
Trinidad a Tobago
Tropická cyklóna
Troy (New York)
Ukrajina
Umění
UNESCO
Univerzita v Leidenu
Upálení na hranici
Upper East Side
Upper West Side
Urolog
US Open (tenis)
Utopie
Václav II.
Václav Jíra (fotbalista)
Václav Jan Kopřiva
Václav Leopold Chlumčanský z Přestavlk a Chlumčan
Václav Pařík (politik)
Válka s Mloky
Válka v Zálivu
Vévoda z Yorku
Výbuch v Dole Handlová
Východní Germáni
Východofranská říše
Vývar
Věra Růžičková
Vakcína proti covidu-19
Valtr Komárek
Vasa
Vatikán
Vavřinec Benedikt z Nudožer
Velká francouzská revoluce
Velká hospodářská krize
Velká východní krize
Velké divadlo
Velké okresní město
Verdunská smlouva
Verrazano-Narrows Bridge
Vesmír
Vettius Valens
Vikingové
Viktorie (britská královna)
Viktor Dyk
Viktor Mikeš
Vilém III. Oranžský
Vilém Julius Josef Hauner
Vincenc Červinka
Vincenc Kramář
Virginie
Virtual International Authority File
Visla
Vital Šyšov
Vittorio Alfieri
Vladimír Beneš (1921)
Vladimír Hauptvogel
Vladimír Komárek
Vladimír List
Vladimír Páral
Vladimir
Vladislav I. (Poľsko, 1320)
Vladislav Soukup
Vlastimil Bedrna
Vojtěch Černý (kněz)
Vojtěch Birnbaum
Vojtěch Tkadlčík
Vojtěch Věchet
Vojtěch Zapletal
Vyhlazovací tábor Treblinka
Wall Street
Warren G. Harding
Washington, D.C.
Werner Seelenbinder
Wiki
Wikicitáty:Hlavní strana
Wikidata:Hlavní strana
Wikiknihy:Hlavní strana
Wikimedia Česká republika
Wikimedia Commons
Wikipédia:Výhonok
Wikipedie:Údržba
Wikipedie:Časté chyby
Wikipedie:Často kladené otázky
Wikipedie:Článek týdne
Wikipedie:Článek týdne/2021
Wikipedie:Citování Wikipedie
Wikipedie:Dobré články
Wikipedie:Dobré články#Portály
Wikipedie:Kontakt
Wikipedie:Nejlepší články
Wikipedie:Obrázek týdne
Wikipedie:Obrázek týdne/2021
Wikipedie:Ověřitelnost
Wikipedie:Požadované články
Wikipedie:Pod lípou
Wikipedie:Portál Wikipedie
Wikipedie:Potřebuji pomoc
Wikipedie:Průvodce
Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie
Wikipedie:Velvyslanectví
Wikipedie:Vybraná výročí dne/srpen
Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření
Wikipedie:Zajímavosti
Wikipedie:Zajímavosti/2021
Wikipedie:Zdroje informací
Wikislovník:Hlavní strana
Wikiverzita:Hlavní strana
Wikizdroje:Hlavní strana
Wikizprávy:Hlavní strana
Wilhelm Maixner
Wilhelm Stärze
Willgodt Theophil Odhner
Williamsburg (Virginie)
William Jones (matematik)
Wimbledon (tenis)
Woolworth Building
Yankee Stadium
YMCA
Září
Západní Slované
Zabiják (kniha)
Zbraslav
Zbraslavský klášter
Zdeněk Zouhar
Zdobnice (řeka)
Zeměpisné souřadnice
Zemepisné súradnice
Zemní plyn
Zemský okres Zhořelec
Zgorzelec
Zikmund Polášek




Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

Your browser doesn’t support the object tag.

www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk