Zámek Veleslavín
Zámek Veleslavín
Základní informace
Sloh	barokní architektura
Architekt	Kilián Ignác Dientzenhofer
Poloha
Adresa	Veleslavín, Česko Česko
Ulice	Veleslavínská
Souřadnice	50°5′35,8″ s. š., 14°21′3,16″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	40548/1-1527 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámek Veleslavín je barokní budova nacházející se v pražské čtvrti Veleslavín (Veleslavínská čp. 1). Zámecký areál tvoří 6 zděných objektů se zahradou a parkem na pozemcích mezi ulicemi Nad hradním potokem, Veleslavínská, U zámečku a Adamova, přirozenou východní hranici tvoří Hradní potok. Areál je chráněn jako kulturní památka České republiky, v současnosti (2023) je pustý, uzamčený a nachází se v majetku Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Od počátku 20. století do roku 2018 sloužil převážně zdravotnictví a pronájmům.^[1] V roce 2019 byl na krátký čas otevřen park, nazývaný komunitní zahrada.

Historie

Objekt čp. 1 byl po staletí středem a součástí vsi s pozemky Břevnovského kláštera. Ve falzu zakládací listiny, hlásící se k roku 993, byl poprvé zmíněn písemně. Benediktini jej pronajímali jako poplužní dvůr. Roku 1420 po husitském útoku Pražané ves ovládli a v majetku různých měšťanů zůstala do 16. století, kdy připadla pražskému purkrabství. Jednu z usedlostí (v nové době nazývanou severní pavilon) v 16. století vlastnil Štěpán Adam z Veleslavína, jeho syn a nakladatel Daniel Adam z Veleslavína, se zde narodil a rodina se podle vsi zvolila přídomek.

Barokní zámek byl vybudován ve 2. čtvrtině 18. století, pravděpodobně mezi roky 1730–1750. Autorem plánů mohl být podle E. Pocheho Kilián Ignác Dientzenhofer^[2]. Objednavatel není přímo doložen, majitelkou panství byla císařovna Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská, matka Marie Terezie, což může potvrzovat volbu architekta Dientzenhofera, který tehdy sloužil jako architekt císařského stavebního úřadu na Pražském hradě.^[3] Za pruského obléhání Prahy v roce 1763 v objektu bydlelo velení vojska, snad polní maršál James Keith, podle nedoložené domněnky dokonce pruský král Fridrich II.

V 70.-80. letech 19. století dvůr s jedním z pavilónů vlastnila a obývala rodina statkáře Leopolda Dostala, nejméně od roku 1874, kdy se vlastnictví zmiňuje při křtu syna^[4]. Narodily se zde také další děti Dostalových, například v roce 1879 budoucí herečka Leopolda Dostalová. V 80. letech zámeček zakoupila^[5] baronka Emilie Marie von Oesterén, rozená Fuchsová (1851–1919), německo-maďarská Židovka, a obývala jej se synem, budoucím spisovatelem Fridrichem Wernerem von Oesterén (1874-1953) a jeho milenkou. Hostem u nich byl opakovaně básník Rainer Maria Rilke.

Na konci 19. století byly hospodářské budovy zbourány. Na začátku 20. století (1912) byl zámek rozšířen o krátká novobarokní křídla. V roce 1910 zámeček od baronky Oesterénové zakoupili bratranci MUDr. Leo Kosák (1874–1944) a MUDr. Oskar Fischer (1876–1942), kteří zde zřídili soukromé sanatorium pro choroby nervové a plicní. Léčila se v něm mj. Charlotta Garrigue-Masaryková, závislost na morfiu si zde léčila Milena Jesenská a syfilis si vyléčil architekt Adolf Loos^[6]. Přilehlé pozemky o výměře 13,17 hektaru přešly po pozemkové reformě do majetku města Prahy^[7] Dne 21. 3. 1939 přepsal MUDr. Oskar Fischer svoji polovinu zámku na manželku, která nebyla židovka. I přesto nacisté celý objekt vyvlastnili pro Auswanderungsfond für Böhmen und Mähren. Oba majitelé byli v létě 1941 zatčeni gestapem a přinuceni uzavřít nevýhodnou kupní smlouvu, po své deportaci do ghetta Terezín Fischer zemřel v únoru 1942, Kosák zahynul v říjnu roku 1944 v Osvětimi.^[8]

Zámek v letech 1945-2018

V roce 1946 požádal Viktor Kosák neúspěšně o navrácení majetku. Ten byl nakonec v roce 1951 převeden na Československý stát. V areálu sídlila státní pneumologická klinika, která byla po roce 1989 přemístěna do FN Motol. Od konce 90. let zámek sloužil nadále zdravotním účelům, kdy v něm sídlila soukromá klinika Canadian Medical Care, která poskytovala široké služby v oblasti zdravotnictví, od praktických lékařů až po specialisty.

Plán obnovy 2019–2023

Zámecký areál je v majetku ÚZSVM. Pozemky včetně staveb a ohradních zdí jsou součástí nemovité kulturní památky číslo rejstříku 40548 /1 - 1527). Opakovaná nabídka pronájmu investorům určuje účel budovu zámečku a pavilónů pouze k zdravotnickým účelům, stodolu, vrátnici a kuchyni také pro administrativu nebo sklad.^[9]

Areál sestává ze šesti zděných budov, které jsou na plánku obnovy označeny čísly:

• Vrátnice čp. 140 je patrová stavba vlevo od barokní vstupní brány, s přístavbou ze 20. století. V podkroví byly kanceláře a sklady, přízemí sloužilo naposledy v letech 2019-2021 jako očkovací Covid centrum.
• Zámeček čp. 1 (parcela č. 138) je tříkřídlá budova o dvou nadzemních podlažích s podkrovím a půdou je podsklepená. Střední část budovy je barokní, postranní křídla novobarokní. V suterénu se nachází výměník a sklady, v přízemí kancelářské prostory, recepce a bývalé ordinace lékařů. V prvním patře byly posluchárny a ordinace lékařů. V podkroví vznikla kancelář, šatna a sklady. V objektu se dochovaly fragmenty hodnotného mobiliáře z 1. třetiny 20. století (dvoje kachlová kamna, dva lustry, dřevěné obložení stěn) a barokní kamenné konzoly. Zámek je dálkově vytápěn.^[9]
• Západní pavilón čp. 84 (2) je dvoupodlažní budova se stopami štukové dekorace na západní fasádě, v roce 2023 zcela zpustlá, ale s novou střechou.
• Severní pavilón čp. 83 (3)
• Východní pavilón čp. 139 (4) barokní patrová stavba s věžičkou, krytou lucernou; na plánu označena Dům seniorů, Alzheimer centrum; novodobá přístavba kuchyně kliniky byla v roce 2004 adaptována pro kanceláře, sloužila do roku 2018.
• Stodola (6) (parcela č. 140) je jednopatrová stavba se sedlovou střechou. Sloužila jako skladiště, také pro administrativu. Na západní ohradní zdi je zazděná barokní brána původního vchodu.
• Zeď Celý zámecký areál je obehnán zdí z lomového opukového zdiva, místy střídaného s cihlami. Je ve špatném stavu, na několika místech byly prolomené úseky provizorně zajištěny ostnatým drátem.^[9]
• Park má několik desítek vzrostlých listnatých stromů, keře a původní síť cest z doby sanatoria, místy pokrytou asfaltem a vybavenou sloupy s elektrickým osvětlením, jež v roce 2023 nefungovalo.

Odkazy

Reference

Literatura

• František Holec a kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách a na Moravě. Díl VII. Praha : Svoboda 1988, s. 83.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu zámek Veleslavín na Wikimedia Commons
• Zámek Veleslavín na Hrady.cz