Vědecký konsenzus je rozsáhlá shoda mezi odborníky o tom, co je ve vědě nejmodernější: promyšlená odpověď na otázku, o níž se diskutuje na pevném základě vysoce kvalitních důkazů, přijatá platnost hypotézy nebo teorie.^[1] Konsenzus nelze zaměňovat s dogmatem, protože konsenzus se může změnit nebo může být zrušen, pokud se objeví nové, důležité poznatky. Skutečnost, že existuje vědecká shoda, však není zárukou pravdivosti současného stavu vědy.^[2] Konsenzus často nastává neformálně a obvykle se nejprve nezaznamenává, i když se později objeví v učebnicích. Existují však také případy doloženého konsenzu. To je například důležité pro politická nebo právní rozhodnutí i pro veřejnost^[3] a pro odborníky, kteří uvádí výsledky vědy do praxe nebo je musí aplikovat, například v medicíně.^[4]

Aby bylo možné hovořit o vědeckém konsensu, není zpravidla nutné, aby všichni vědci v oboru souhlasili nebo alespoň neprotiřečili. V závislosti na oblasti a účelu, pro který je shoda stanovena, může stačit většinový názor;^[1] shoda také může být téměř jednomyslná. Často se to označuje jako míra shody.^[4] Konsenzus by neměl být zaměňován s jednomyslností, protože prakticky vždy existují vědci s nesouhlasným názorem.^[4]

Konsensu se dosahuje prostřednictvím diskuse na konferencích, procesem publikací a tzv. peer review procesem (replikace ,reprodukovatelnost výsledků jinými, a vzájemného hodnocení), ve kterém se vědecké publikace posuzují a potvrzují více rovnocennými vědeckými stranami, čímž jsou autoři nuceni dodržovat vědecké standardy. Na publikace a objevy, které neprošly tímto procesem, se ve vědeckých a univerzitních kruzích dívá s nedůvěrou.

Odkazy

Související články

• Politizace vědy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stand der Wissenschaft na německé Wikipedii.