A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
| Vítězslav Mácha | |
|---|---|
| Osobní informace | |
| Datum narození | 6. dubna 1948 |
| Místo narození | Krmelín, okres Frýdek-Místek  Československo |
| Datum úmrtí | 29. května 2023 (ve věku 75 let) |
| Stát | Československo |
| Přezdívka | „Víťa“ |
| Sportovní informace | |
| Klub | TJ VŽKG Ostrava (zač.) TJ Baník Ostrava (klub od 1966) |
| Trenéři | Kamil Odehnal (osob. OH80) Antonín Splítek (repr. OH68) Jiří Švec (repr. OH72-76) |
| Kategorie | střední váha |
| Zápasnický styl | řecko-římský styl |
| Účast na LOH | 1968, 1972, 1976, 1980 |
| Údaje v infoboxu aktuální k roku 2021 | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Zápas na LOH
| ||
| zlato | LOH 1972 Mnichov | ř.-ř.s. do 74 kg |
| stříbro | LOH 1976 Montréal | ř.-ř.s. do 74 kg |
| Mistrovství světa v zápasu řecko-římském | ||
| zlato | MS 1974 Katovice | velterová váha |
| zlato | MS 1977 Göteborg | velterová váha |
| Mistrovství Evropy v zápasu řecko-římském | ||
| bronz | ME 1972 Katovice | velterová váha |
| stříbro | ME 1973 Helsinki | velterová váha |
| stříbro | ME 1974 Madrid | velterová váha |
| bronz | ME 1975 Ludwigshafen | velterová váha |
| zlato | ME 1977 Bursa | velterová váha |
Vítězslav Mácha (6. dubna 1948 – 29. května 2023[1]) byl československý a český zápasník – klasik, olympijský vítěz z roku 1972.
Osobní život
S manželkou měl dva syny Vítězslava (* 1972) a Radima (* 1974).
Jeho celoživotní vášní bylo holubaření.[2][3]
Sportovní kariéra
Začínal s národní házenou v rodném Krmelíně v místním Sokole.[4] Jeho otec Jan pracoval ve vítkovických železárnách jako jeřábník a brával ho na ligová střetnutí zápasníků.[5] Zápasení se začal aktivně věnovat během učení slévačem ve VŽKG od 14 let pod vedením Kamila Odehnala.[6] V roce 1965 se poprvé dostal do juniorské reprezentace.[6] V roce 1966 přestoupil s trenérem Odehnalem do prvoligového TJ Baník Ostrava. V sezoně 1966/67 startoval ve váze do 78 kg a zaznamenal v lize 33 vítězství, 8 remíz a 1 porážku na technické body.[7] Tím si řekl o pozvánku do mužské reprezentace klasiků. Kvůli povolání v těžkém průmysl (slévárna) mu byla snížena povinná vojenská služba na 5 měsíců – druhá polovina roku 1967.[8]
V olympijském roce 1968 se reprezentačním trenérem Antonínem Splítkem domluvil na přesun do nižší váhy do 70 kg, do které musel shazovat až 10 kg.[9] V říjnu startoval na olympijských hrách v Mexiku. Po náročném shazování a vážení se však napil vody z místního vodovodu a dostal zažívací potíže.[8] Úvodní zápas s východním Němcem Klausem Pohlem tak prohrál poměrně jednoznačně na technickou převahu soupeře. V dalších dvou kolech mu přál los na hratelné soupeře, se kterými neztratil jediný negativní klasifikační bod. Ve čtvrtém kole ho však z turnaje vyřadil dosažením součtu negativních klasifikačních bodů favorizovaný Sovět Gennadij Sapunov.[10]
Od roku 1969 se měnily váhové limity a tímto rokem se pro něj stala osudová nová velterová váhová kategorie do 74 kg. Na červnovém mistrovství Evropy v Modeně byl kvůli mezinárodní politice ze soutěže po prvním kole stažen – Československo podpořilo bojkotem problémy spojené s mezinárodním uznáním NDR "západními" mocnostmi.[11] V roce 1970 ho na červnovém mistrovství Evropy ve Východním Berlíně opět zastavil jeho velký rival Němec Klaus Pohl. Mezi světovou špičku se dostal teprve v roce 1971, kdy zvítězil na silně obsazeném dubnovém turnaji v Budapešti.[12] V přípravě na zářijové mistrovství světa v Sofii si však na reprezentačním soustředění nalomil žebro.[13] Přes silnou bolest nastoupil v Sofii k prvnímu zápasu proti těžkému soupeři, východnímu Němci Pohlovi. Po minutě zápasu musel vzdát, když mu nalomené žebro při jednom z chvatů prasklo.[14]
Problémy se žebry se s ním od roku 1971 táhly s železnou pravidelností. V roce 1972 na dubnovém mistrovství Evropy v polských Katovicích mu opět žebro nevydrželo ve 4. kole v zápase s Bulharem Borisem Butrakovem. V 5. kole měl štěstí na volný los, a tím postoupil mezi finálovou trojici. K finálovým soubojům pro bolesti nenastoupil a obsadil konečné třetí místo.[15] V přípravě na olympijské hry v Mnichově přechodil virózu a dlouho se nemohl dostat do fyzické pohody. Jednu chvíli uvažoval o předčasném ukončení sezony. Zde se však naplno projevil psychologický prvek jeho budoucích úspěchů, kterým byl trenér Jiří Švec. Švec ho při největší skepsi dokázal dostat na žíněnku a jít tzv. přes bolest. V Mnichově prohrál v úvodním kole s Bulharem Ivanem Kolevem na body a připsal si výraznou bodovou ztrátu tří negativních klasifikačních bodů. Ve druhém kole ho dostal do turnaje nevýrazný Argentinec Nestor González, kterého porazil ve třetí minutě na lopatky. Ve třetím kole porazil technickou převahou Turka Mehmeta Türüta. Ve čtvrtém kole porazil na technické body silného Francouze Daniela Robina, ale v závěru zápasu se mu ozvalo naražené levé rameno. V pátém kole již rameno silně cítil, přesto dokázal poprvé na velkém turnaji porazit východního Němce Klause Pohla. Další den nemohl s ramenem hýbat, obstřik ani masáž situaci nezlepšily. Silně uvažoval o možnosti nenastoupit ve finále proti Řeku Petrosi Galaktopulosovi. Po rozhovoru se Švecem a doktorem Jánošdeákem k zápasu nastoupil.[16] V dokumentu Sláva vítězům uvedl, že při vstupu na žíněnku jakoby zázrakem rameno povolilo… dostal se do zápasnického transu.[17][18] Finále začal aktivně, po první třetině vedl 3:1 na technické body. Ve druhé třetině přidal další dva body a vedl už 5:1. Ve třetí části udržoval vedení a nechal Galaktopulose korigovat na konečných 5:3. Získal první zlatou olympijskou medaili pro československý zápas.[19] Jeho finálový soupeř Galaktopulos o jeho problémech věděl a soupeře podcenil.[20] Vedení řecké výpravy si bylo jisté zlatou olympijskou medailí, že s pořadateli pozvali k předávání medailí řeckého krále Konstantina.[21][22]
V roce 1973 prohrál na červnovém mistrovství Evropy v Helsinkách v 5. kole s Bulharem Ivanem Kolevem a obsadil konečné druhé místo. Na zářijovém mistrovství světa v Teheránu narazil na Koleva již ve 4. kole a po taktické diskvalifikaci na pasivitu byl z turnaje předčasně vyřazen dosažením šesti negativních klasifikačních bodů.
V roce 1974 na červnovém mistrovství Evropy v Madridu sahal po titulu mistra Evropy. V závěrečném zápase vedl nad Kolevem již 6:0 na technické body. V závěru zápasu si však při snaze navýšit výsledek zlomil žebro a musel pro bolest vzdát.[23] Vše si vynahradil na říjnovém mistrovství světa v polských Katovicích. V závěrečném zápase porazil na lopatky východního Němce Klaus-Petera Göpferta a bez porážky v turnaji získal pro Československo první zápasnický titul mistra světa. V prosinci vyhrál poprvé anketu československý sportovec roku. Lukrativní nabídku (vysoká hodnost, byt) na přesun do Prahy, do vrcholového tréninkového centra Rudé Hvězdy nepřijal z rodinných důvodů.[13]
V roce 1975 doplatil na neznalost nových pravidel, které zrušily za nerozhodného bodového stavu tzv. remízu. Na dubnovém mistrovství Evropy v německém Ludwigshafenu se probojoval mezi finálovou trojici jako vedoucí závodník. V prvním zápase finále vyrovnal v poslední minutě s Němcem Göpfertem na 5:5 a takticky udržel výsledek do konce myslíc, že zvítězí. Rozhodčí však vyhlásil vítězem jeho soupeře Göpferta, protože předvedl vyšší bodovaný chvat. Vzápětí prohrál i se Švédem Janem Karlssonem a obsadil až třetí místo. Nevydařilo se mu ani zářijové mistrovství světa v sovětském Minsku. Ve čtvrtém kole byl po třetím napomenutí diskvalifikován v zápase s Maďarem Mihály Tomou. Aby se v turnaji udržel, potřeboval v 5. kole porazit Jugoslávce Vojislava Tabačka. Vítězství nad Jugoslávcem mu vzalo hodně sil, které mu chyběly v 6. kole proti Sovětu Anatoliji Bykovovi. Po porážce na technické body zůstal před branami finále a obsadil konečné 4. místo.
V olympijském roce 1976 poprvé experimentoval s vyšší střední váhou do 82 kg. S trenérem se domluvil, že vynechá mistrovství Evropy v Leningradu. Ve vyšší váze nechtěl riskovat zranění a shazování do 74 kg si nechal až na olympijský turnaj – jeho normální tělesná hmotnost byla cca 84 kg.[24] V přípravě na olympijské hry však přišla komplikace v podobě zranění kolene, kvůli kterému prakticky neprodělal přípravu na žíněnce.[25] Na červencové olympijské hry v Montreálu tak odjížděl se smíšenými pocity a turnaj rozjel opatrně takticky. V úvodním kole vyfauloval na pasivitu starého známého východního Němce Klaus-Petera Göpferta. Ve třetím kole porazil nečekaně lehce technickou převahou úřadujícího mistra Evropy Bulhara Janko Šopova. Ve čtvrtém kole doslova urval vítězství 4:3 na technické body proti Finu Mikko Huhtalovi. V pátém kole měl volný los, po kterém mu zbyly v soutěži dva soupeři – Sovět Anatolij Bykov a nečekaně mladý devatenáctiletý západní Němec Karl-Heinz Helbing. Helbing se vnitřně spokojil s jistou bronzovou medailí a byl v zápase s Máchou odevzdaným soupeřem. Mácha zvítězil na technickou převahu diskvalifikací. V zápase o zlatou olympijskou medaili nastoupil proti Sovětu Anatoliji Bykovovi. Finále začal aktivně a ujal se vedení 2:0 na technické body. V závěru třetiny však chyboval a nechal Bykova kontrachvatem otočit skóre na 2:3. Ve druhé třetině ztratil další bod. Za stavu 2:4 šel zápas do třetí třetiny, kde se nejvíc projevil deficit z předolympijské přípravy. Fyzicky přestal na soupeře stačit, který dvacet sekund před koncem přidal další tři body zvratem. Po porážce 3:7 na technické body získal stříbrnou olympijskou medaili.
V roce 1977 zkompletoval sbírku zlatých medailí titulem mistra Evropy na mistrovství Evropy v turecké Burse. V přípravě na mistrovství světa v Göteborgu si narazil ledvinu a měsíc netrénoval. Ve čtvrtém kole byl za přílišnou pasivitu diskvalifikován se západním Němcem Karl-Heinzem Helbingem. V pátém kole porazil technickou převahou na pasivitu Maďara Ference Kocsise a postoupil do finále se Sovětem Anatolijem Bykovem a Bulharem Janko Šopovem. Odpočinek do druhého dne mu prospěl, byť do pozdní noci shazoval přebytečná tři kila v sauně.[26] V zápase s Bykovem se ujal vedení po první třetině 5:0 a nakonec zvítězil 10:2 na technické body. Bulhara Šopova porazil podobným způsobem, ujal se vedení, které do konce hrací doby udržoval. Po vítězství 12:8 nad Šopovem získal svůj druhý titul mistra světa. V prosinci vyhrál podruhé anketu československý sportovec roku.
Po olympijských hrách v Montréalu se vyjádřil, že po zisku titulu mistra Evropy skončí v reprezentaci. Po úspěšném roce 1977, kdy získal titul mistra Evropy a světa, se nechal ústředním trenérem Jiřím Šoptenkem přemluvit, aby vydržel do olympijského roku 1980. Vnitřně však byl naladěn skončit, a to se podepsalo na jeho dalších výsledcích.[13] Na mistrovství Evropy v Oslu v roce 1978 navíc utrpěl ve druhém kole v zápase se západním Němcem Karl-Heinzem Helbingem luxaci levého lokte.[9] Další šrám na těle, který mu přibyl k žebrům, rameni či kolenu. Zápas s adrenalinem v krvi vítězně dokončil, druhý den však musel ze soutěže odstoupit. V roce 1980 vynechal domácí mistrovství Evropy v Prievidzi a vše soustředil na olympijské hry v Moskvě. Do Moskvy si však formu nepřivezl. Po vydřených vítězstvích s Belgičanem Jacques van Lanckerem a Švédem Lennartem Lundellem prohrál ve třetím kole s Anatolijem Bykovem 2:4 na technické body. Ve čtvrtém kole ho následně z turnaje vyřadil Bulhar Janko Šopov porážkou 2:6 na technické body. Obsadil bodované 6. místo. Následně ukončil sportovní kariéru.
Vítězslav Mácha se řadil mezi komplexní zápasníky se širokou škálou chvatů, které zvládal z pravé i levé strany. Měl vynikající úvodní třetinu zápasu, kde získal bodový náskok, který, pokud byl ve formě, udržel do konce zápasu. Takticky mu vyhovovalo soupeře vylákat a kontrovat. Někteří rozhodčí však pro tento styl boje neměli pochopení a trestali ho za pasivitu.[27] Slabinou, na které musel pracovat, byla slabší fyzická kondice; v několika zápasech mu tzv. došel kyslík. K jeho předzápasovým rituálům patřilo promítání nadcházejícího souboje v hlavě. Znal dobře styly svých soupeřů a představoval si, jak na kterou situaci budou asi reagovat.[9] Petr Kment ho charakterizoval slovy:[27] Mácha zkrátka ví co má v dané chvíli na žíněnce udělat, nějak to vycítí ze sebemenšího náznaku pohybu soupeře, automaticky; orientuje se v každé situaci. A to se dost dobře nedá naučit, tu schopnost buď máš, nebo nemáš. Snad je to vrozené.
Výsledky v zápasu řecko-římském
| Turnaj | 1967 | 1968 | 1969 | 1970 | 1971 | 1972 | 1973 | 1974 | 1975 | 1976 | 1977 | 1978 | 1979 | 1980 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 32 | |
| -78 | -70 | -74 | ||||||||||||
| Olympijské hry | úč. | 1. | 2. | 6. | ||||||||||
| Mistrovství světa | — | — | — | úč. | 6. | 1. | 4. | 1. | — | úč. | ||||
| Mistrovství Evropy | úč. | úč. | úč. | úč. | 3. | 2. | 2. | 3. | — | 1. | úč. | — | — | |
